Agnes a Zakázaná hora
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460369/bmid_agnes-a-zakazana-hora-sXA-460369.jpeg
5
354
95
Agnes žije v pralesním kmeni Magrejů. Lidé z její vesnice se rodí s nějakým neobyčejným darem. Jakmile svůj dar objeví a ovládnou, musí jej na Úplňkové slavnosti předvést a složit přísahu, ve které přislíbí dar používat ku prospěchu celého kmene. Jediná potíž spočívá v tom, že tento slib musí každý Magrej složit do svých dvanácti let, jinak se stane Stínem. Agnes právě oslavila své jedenácté narozeniny. A na rozdíl od ostatních stále netuší, v čem její dar spočívá. Vydává se proto na nebezpečnou cestu k Zakázané hoře. K té stejné hoře, ze které se před pěti lety nevrátil její tatínek.... celý text
Přidat komentář
Úžasný příběh, který pohladí a zahřeje. Je čtivý a přínosný i pro všechny dospělé.
Skvělý příběh pro malé i velké, děti i dospělé, každý si z něj vezme něco, co zrovna hledá, potřebuje. Myslím, že není od věci se ke knize i vrátit s odstupem času, v jiných životních situacích. Podobně jako k Malému princi.
I když asi kniha cílí hlavně na dětského čtenáře, plno laskavosti, moudrosti a podnětů k zamyšlení nabízí i dospělému. Ve své podstatě je text jednoduchý, pro svou hrdinku skoro až iniciační příběh plyne bez jediného mrknutí oka a mi bylo po celou dobu čtení na duši blaženě. Zahoďte veškeré složité příručky na téma "jak žít život". Vydejte se na cestu s Agnes, otevřete svoje oči, smysly a duši a podobně jako ona najdete odpovědi. Plno krásných myšlenek, na které děti jen stěží najdou komentář. Oceňuji také nádherné ilustrace. Jsem nadšená.
Myslenky a temata knihy jsou ciste, krasne a laskave napsane. Otazky ducha Ghorma me tolik nebavily plnit. I kdyz je kniha urcena pro deti, libila se mi a doporucila bych ji k zamysleni vsem vekovym kategoriim.
Moc hezká kniha.
Trochu mi vadily ty úkoly. Ne se všemi myšlenkami se ztotožňuji. Prostě ne každý v životě dělá práci, která nás musí bavit a naplňovat, práce nás nedefinuje jako lidi, tudíž mi trochu vadilo, že každý musí objevit dar v tak brzkém věku nebo se promění ve stín...
Některé pasáže byly velmi čtivé, moc se mi část o pracujících zvláštních osubkach nebo chvíle s krásnou paní, která Agnes naučila mít se ráda.
Naopak mě třeba trochu štvala koala a její řeči.
Těším se na druhý díl, co přinese :)
Tato knížka má moc pěknou myšlenku. Pomoct lidem najít něco dobrého ve svém nitru, ale i navenek. Knížku jsem dostala od jednoho blízkého člověka v době, kdy jsem si nevěřila a byla jsem nikdo. Jenže s Agnes jsem se dokázala znovu nalézt a zamyslet se nad svým životem.
Styl, kterým autorka píše, je velice příjemný a člověk se dokáže do děje vžít, jako kdyby se to vše dělo jemu a on se musel potýkat se všemi starostmi jako Agnes. Moc za tuto knihu děkuji a doufám, že pomůže i dalším budoucím čtenářům!
Moc hezká knížka s myšlenkou a k zamyšlení. Původně jsem kupovala pro dceru, neb se ji pořád snažím nalákat ke čtení, ale stále marně. Kdyby jen bylo všechno tak jednoduché, kdyby byl každý tak uvědomělý jako Agnes. O autorce už jsem slyšela, viděla s ní nějaký rozhovor o smrti, ale toto byla moje prvotina a zatím to tak i zůstane. Každopádně má kniha čestně místo v mé knihovně, už jen kvůli jemným ilustracím.
Někdy člověk přemýšlí tak dlouho nad tím, co je správné a jaký další krok udělat, až mu ten vhodný okamžik proklouzne mezi prsty.
Ten, kdo nezná své nitro, může ze sebe jen těžko něco dávat ven.
Nemusíš vždy jen trpět, abys dosáhla svých cílů. Důležité je se i po cestě za svými sny radovat.
Dostat se ze sevření myšlenek a názorů jiných lidí není jednoduché.
Bez snů není naděje. Bez snů není žádný cíl. Když nesníme, nikdy se nikam nedostaneme.
Je to vlastně velmi zajímavé, kolik s sebou všichni lidé vláčejí životem věcí v přesvědčení, že k nim neodlučitelně patří. A pak na konci života s úlekem zjišťují, že všechno měli ve skutečnosti jen na pár let půjčené a budou to muset vrátit.
Ostuda není prohrát, ostuda je nezkusit to.
Jedna z nejdůležitějších věcí v životě je, nacházet štěstí v prostotě každodennosti.
Kvete jen to, čemu věnuješ pozornost. Ať už kolem tebe nebo uvnitř. Obojí je důležité.
Rozvíjení a hýčkání toho, čím jsme každý z nás výjimečný, je cesta, kterou bychom mohli svět kolem sebe utvořit krásnějším.
Prostě úžasné! Tohle by si měl číst člověk pravidelně. V každém úkolu se skrývala podstatná věc z každodenního života.
Knihu mi doporučila máma. Původně jsem ji číst nechtěla a myslela jsem si,že to bude nějaká další blbost,ale kupodivu to je ta nejlepší kniha jakou jsem kdy četla.(A že jsem jich nečetla málo) Líbí se mi,že je naučná a rozhodně doporučuji! Nejraději bych ji přečetla znovu, jenže není čas a musí se pořád hledat a zkoušet jiné knihy.
Kniha se mi do rukou dostala náhodou, sama bych si ji nevybrala. Nejprve mne znechutil dopis autorky, kterým žádá čtenáře, aby knihu šířil dál. I přes to jsem si ji přečetla do konce. Nejprve mi připadala jako lehce primitivní příběh: vesničané žijící bez civilizace... Poté mi vzdáleně připomínala "Cestu hrdiny", což je projekt zážitkové terapie. Bohužel, tato kniha byla bez hlubších myšlenek a zcela nepropracovaná. Jako kniha napomáhající osobnimu rozvoji se jen tváří. Úkoly mi připadaly zcela mimo. Možná pro zmatené náctileté, aby si srovnali myšlenky na papír. Vtipná mi připadala poznámka o brčku v limonádě u Medy a postel s nebesy, lázně s osobním masérem a už ani nevím co všechno...uá, život v divočině bez civilizace musí být jiný, než jsem si myslela z první části knihy, když tohle všechno Agnes zná.
Jediné plus na celé knize vidím v tom, že celá blbost (jinak to nazvat neumím) byla velmi čtivě zpracovaná. Určitě autorka ke psaní talent má. Jen ty nápady, o čem to bude, jsou smutné.
Agnes jsem dostala, společně s druhým dílem, jako dárek od mamky k vánocům 2021 a rok čekala na přečtení. Jde vidět, že je to primárně kniha pro děti (velikost písma, jednoduché věty, krátké kapitoly), ale to mi vůbec nevadilo (těším se však na Božidaru, román pro dospělé, kterou mi mamka nadělila k letošním vánocům, tak snad se k ní dostanu dříve než zase za rok :-) ). Spíš jsem ze začátku měla problém s tím, abych příběh "vnímala jako příběh" a neustále během čtení nehledala skryté významy a myšlenky. Autorku sleduji na sociální síti už nějakou dobu, takže mám povědomí o tom, jaké má názory na určitá témata a hodně se mi to do příběhu promítalo. Ale možná je to dobře, možná jsem tam ty skryté myšlenky měla vidět :-) Cca od padesáté strany mě příběh o Agnes chytnul. Je pravda, že jsem už zkraje jednotlivých úkolů tušila, k čemu mají Agnes dovést, ale to mi nevadilo a úplně na konci jsem na ni v duchu křičela "Běž, Agnes, běž!".
Oceňuji, že autorka přidala kapitolu Zajímavosti, to mě vždy baví, nahlédnout "pod pokličku". Kniha má i zajímavé ilustrace a na několika místech mám založeny myšlenky, které mě zaujaly nebo si je chci připomínat. Teď momentálně nejvíc: "Nacházet štěstí v prostotě každodennosti." (str. 321) a "Každý okamžik se dá naplnit radostí, není potřeba ho vždy nacpat k prasknutí nějakou činností." (str. 380)
Co se týká postav, Agnes mi byla sympatická od první chvíle, i její kamarád Kari, a doufám, že bude mít v dalším díle více prostoru. Moc se mi líbil popis lásky mezi Leilou a Ianem. To mi až bylo smutno, že spolu už nejsou.
Určitě doporučuji k přečtení a těším se na Ostrov stínů.
Je mi 10 let a knížku jsem poslouchala jako audioknihu. Ze začátku mě úplně nadchla a říkala jsem si, že to bude přesně můj typ. Líbilo se mi to, jak autorka jemně naznačila, že to, že Agnes mluví s Bobo (koalou), není úplná samozřejmost a ke konci knihy se ukázalo, že to bylo docela zásadní. Když Agnes začala stoupat na Zakázanou horu, byla jsem nadšená a s radostí jsem odpovídala na Gormovy otázky. Obvykle, když v knize narazím na otázky, bez zájmu je přeskočím, ale tady mě natolik zaujaly, že jsem odpovídala vždy. Ale když Agnes dorazila k Požírači, kniha trochu klesla v mých očích. Kapitola se mi zdála děsivá a beznadějná. Když se řekne název knihy, napadne mně vždycky tato děsivá kapitola, přestože se mi jinak kniha velice líbila. Kapitoly s Medou a Hátou byly krásné. Přestože jsem závěr se Smrtí úplně nepochopila, myslím, že mi dal něco do života a jsem šťastná, že tato kniha vyšla.
ÚŽASNÉ!
Kniha nejen pro děti, ale i dospělé. Těším se, až ji budeme s dcerou číst společně. Moc doporučuji. V knize je jemně vysvětleno a v příběhu zpracováno téma smrti, seberozvoje a sebehodnoty.
Poslouchaly jsme s dcerkou jako audioknihu. Podání Veroniky Khek Kubařové je úžasné. A celkově kniha nás nadchla. Každou jinak, ale obě velmi emotivně.
Dceři je 7 a brala to určitě spíše jako dobrodružný příběh. Já tam našla mnoho pravd, přičemž nejedna ťala do živého...
Pěkný příběh i zajímavé prostředí kmene Magrejů, poučná cesta k sebepoznání, ale dětskému čtenáři asi kniha přinese více. Úplně mi nesedly ilustrace, které jsou výraznou součástí knihy, především detaily typu bílé plavky, Duch hory jakoby vypadl z Hvězdných válek...
Nádherná kniha.. byla jsem unešená.. silný příběh s poučením.. myslím, že kniha není jen pro děti... Moc se mi líbila..měla jsem možnost v audio a úžasně namluvená Verunkou Khek a Hynkem Čermákem..nahlédla jsem potom do papírové formy a obrázky krásné
Štítky knihy
duchovno nadpřirozené bytosti sebepoznání, sebepoznávání fantasy pro děti dobrodružství džungle sebeuvědomování dětská dobrodružství fantasy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Kniha Agnes a Zakázaná hora je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 497x |
| Čtenářské výzvě | 111x |
| Doporučených | 48x |
| Knihotéce | 141x |
| Chystám se číst | 236x |
| Chci si koupit | 79x |
| dalších seznamech | 4x |
Četla jsem jako v pořadí třetí knížku od autorky.
To znamená, že jsem druhý díl Agnes četla dřív než tento.
Musím souhlasit s tím, že tenhle byl mnohem lepší, cesta po Zakázané hoře zajímavá, ale jinak... já nevím. Už jsem asi za fází, kdy na mě ezomoudra dělala hluboký dojem. A to prosím nemám nic vyřešeno ani vyharmonizováno, nemám dokonalý život a Mocnost se mnou fakt nemluví.
Taky mám alergii na dokonalost. Laila dokonalá, Ian dokonalej, Agnes dokonalá úplně nejvíc.
Zajímavé ale je, že v tom dokonalém světě Magrejů se najdou i takové situace, kdy dokonalá Laila je vlastně jenom pouhá náčelníkova služka (?), kdežto v druhém díle, kde jsem tuhle informaci neměla, mi připadalo, že je to celebrita té svojí původní vesnice.
Nehledě na to, že služkovství vůbec nezapadá do frikulínského konceptu daného světa.
Agnes je nevím kolik, ale rozhodně ne 11. Tipovala bych ji minimálně na 15 let (stejný ujetý pocit, jsem měla i v druhém díle, kdy bych řekla, že hrdinům je aspoň osmnáct). Nevím, jestli je to tím, že jsem nevyrostla v ezovesnici jako náčelnická dcera, ale v 11 jsem byla pořád spíš dítě a kluci v mém věku rozhodně neměli nabušené svaly (a to jsem ještě z generace, která neměla mobily a internet, takže jsme lítali po venku).
Moc tomu nepomáhají ani ilustrace, protože to, co je na nich, fakt není jedenáctiletá holka.
Z úkolů jsem měla smíšené pocity, některé se zbytečně vlekly (budu půl roku okopávat záhonky, jen abych zjistila, že mě to má bavit?), jiné utekly a byly o ničem (zjišťuju, že moje krása spočívá v učesaných vlasech, umytém těle a zašitých šatech, takže to udělám a frčím dál).
Setkání se smrtí je tam takové odbyté a konec iritoval nejen nereálností toho, aby jedenáctileté děcko vydrželo sprintovat bez přestávky dva dny v kuse, ale hlavně stále se opakujícími frázemi "je to pro moje dobroooooo".
Taky mi vrtá hlavou, kde se z ničeho nic vzal v druhém díle ten Adrian. Protože tady o něm nebyla ani zmínka, zato Kariho příchylnost (řeší vůbec čerstvě dvanáctiletej kluk holky?) přehlédnout nešla.
Závěrem se dá asi říct, že ze všech těch knížek je to autorčina asi ta nejlepší.
Hvězdu přidávám za ilustrace, které knihu příjemně oživily.
Lidem ujíždějícím na ezohype se to ale bezpochyby bude líbit od první stránky až do té poslední.
Těm, kdo jsou alergičtí na dokonalé dětské hrdiny (zatímco dospělí jsou tak trochu meh), se to asi zase tak moc líbit nebude. Ale když to vezmete jako pohádku s nadsázkou, tak je to vlastně celkem fajn.