elenai komentáře u knih

Tak z anotace jsem si vůbec nedokázala představit, o čem kniha bude. Tipovala jsem to na zakázanou lásku. V jistém smyslu jsem se trefila. Všechna čest Petře Dvořákové, s jakou sugescí a empatií zvládla zpracovat příběh člověka, který je mužem, knězem a nositelem hrozného cejchu. Řekla bych, že si vybrala dost těžkou osobnost, ale všechno jsem jí věřila. A ten popis zahrady jako oázy klidu a bezpečí, jak s tím jen souzním. 100%

19 07.12.2022

No, tak tímto dílem mi dal autor jednu velkou ťafku. Oči jsem totiž měla vykulené skoro na každé stránce. Červenák rozcupoval veškerá má očekávání, odhodil zábrany a vystřihl mrazivý příběh, ze kterého mi naskakovala husí kůže. Zezačátku jsem měla strach, že se nakladatel upsal a Barbariče uvedl omylem. Dost mi totiž chyběl, holomek jeden. Steinova poodkrytá minulost, dětství a mládí totiž nebyla pranic veselá záležitost a prohledávání plzeňského podzemí a Jarošovo pohnuté zdraví tomu nijak nepřidaly. Příchodem alchymisty Moherlyna byl příběh o trošku odlehčen, protože to bylo opravdu potřeba. Děj byl totiž šílenou a spletitou jízdou, která mi nedovolila vydechnout. Ano, při čtení jsem měla pocit, jako bych už některé scény četla nebo viděla, ale Ďuro ta slova umí tak krásně a neotřele podat, že mi to vůbec nevadilo. Zůstalo pár věcí nevysvětlených, tak jsem hrozně zvědavá, jestli se něco dozvíme v dalším pokračování. Už aby tu bylo! A tohle je za mě jeden ze tří nejlepších dílů série.

19 30.09.2021

Krátká kniha o snu, který se zhroutí jako domeček z karet mrknutím oka. Mám pocit, že autor vtěsnal do tak krátkého příběhu příliš mnoho a že by mi vůbec nevadilo dozvědět se více o tom, jak si osud pohrál s muži, kteří se zde objevili. A přesto byly jejich povahové rysy skvěle vykresleny. Slova z posledních tří stran byla jako trny zarývající se člověku pod kůži. Fyzicky to bolelo a musela jsem na George a Lennieho myslet ještě dlouho do noci.

19 29.01.2018

A máme zde už osmé pokračování z historické detektivní série se Steinem a Barbaričem. I když si myslím, že se klidně mohl na titulce zmínit taky krutopřísný seržant Jaroš, který si v této knize ukradl všechnu pozornost pro sebe. A já jsem za to ráda, protože tato postava
nestagnuje, ale vyvíjí se, nebo se prostě jen ukázalo něco, co tam bylo vždycky? Další dva vyšetřovatelé zkrátka utřeli nos. Docela mě ale naštval výsledek vyšetřování, zůstal ve mně pocit nedokončenosti. Zloduši si podle mě zasloužili víc dostat po vajcách, jak se u nás s oblibou říká. Ale jsem ráda, že se určitě dočkáme dalšího dílu, protože už v tomto jsme dostali dost indicií, o čem asi bude. 98%

18 09.01.2023

Minisérii jsem si vychutnala minulý březen a byla jsem sama překvapená, jak jsem se do světa šachu ponořila. Příběh perfektní, postavy plastické, uvěřitelné a moc se mi zamlouval herecký ansábl v čele s Anou Taylor-Joy. Jestliže televizní zpracování bylo vybroušeným diamantem, kniha byla jeho surovým skvostem, pravým knižním pokladem. A ačkoliv jsem měla rozestup pouhých devět měsíců, hltala jsem každé slovo z příběhu a byla v čtenářské extázi. V knize se mi tedy snadněji sledovaly Bethiny myšlenkové pochody a úvahy a opravdu musím pochválit autora, jak krásně pracoval se slovy. Bylo to chytré, zábavné, určité ne plytké a podbízivé. Ve výsledku ale vřele doporučuji knihu i minisérii.

18 04.01.2022

Proč jen jsem s touto knihou tak otálela? Chtěla jsem nejspíš začít silný rok 2018. Kniha je naprosto úžasná. Ani nevím, odkud začít, ale zkusím to, protože ve mě Osvětimská knihovnice zanechala hlubokou stopu.

Začnu postavami.
Dita Adlerová, hm, je těžko uvěřitelné, jak silná osobnost to byla a je. Dojde vám to hlavně po přečtení autorova doslovu. To jsem si připadala úplně maličká a moje problémky malicherné a hloupé. Je to pro mě superhrdinka z masa a kostí.
Dále se mi libilo, jak umně autor propojil příběh s životy dalších skutečných osob, jako byli Fredy Hirsch, Rudy Rosenberg, dozorce SS Viktor Pestek, Ditina přítelkyně Margit a mnozí další objevivší se sice jen v malinkých zmínkách (např. Anne Franková), ale ty do sebe dokonale zapadají a čtenář si tak snáze uvědomuje další události spojené s touto hrůzostrašnou válkou.

Velmi důležitou roli hrály pro Ditu a obyvatele bloku 31 knihy. Jak píše sám autor, pro přežití člověk potřebuje spíše vodu a chléb, ale to, co z lidí v Osvětimi dělalo lidi, byly právě knihy. Byly, jsou a budou pilířem naší kultury a věřím tomu, že Ditě přinesly náležitou oporu a odvahu.

V poslední řadě bych chtěla vzdát hold autorovi, jenž vytvořil skvělé mnohovrstevnaté dílo, které by si dle mého měl přečíst každý, kdo má v úctě jak lidský život, tak lidskou osobnost.

18 15.01.2018

Hned od počátku čtení na mě dopadala tíseň, cítila jsem to plíživé a všeobjímající zlo. Zároveň jsem si kladla otázku, jaká žena může vyrůst z dítěte, které žije v prostředí bez citu, v prostředí, kde jsou hádky, výčitky a hněv užívány jako naprosto běžné a samozřejmé. Tu odpověď jsem dostala. Snaha o nápravu byla, ale vyzněla kvůli omezenosti společnosti jako slabý vzdech. Zároveň mě strašně, ale strašně vyděsil konec. Ne, tohle se opravdu dít nesmí a nemůže. Pokud jsem si z knihy něco vzala, tak to, abych se měla na pozoru, byla otevřená vůči ostatním a neignorovala signály, které by mohli někteří vysílat jako prosbu o pomoc. 85%

17 13.05.2023

Klidně mě obviňujte ze zaujatosti, ale budu úporně trvat na svém, že je tato kniha boží, boží, boží! Pravda, tenhle díl pěkně ztloustnul. Některé pasáže by se pravděpodobně daly vypustit, ale jelikož je tato detektivka historická, tak právě scény, které by mohl leckdo považovat za vatu, utváří krásný dobový obrázek historické Bratislavy, pardon, Prešpurku. Z děje moc prozradit nelze, je opravdu pekelně zamotaný, občas už jsem nevěděla, kdo je kdo, ale nakonec vše krásně zapadlo do sebe. Jediné, co mi trochu kazilo požitek, byl na můj vkus až příliš prudérní Stein. A chemie mezi ním a Barbaričem, sakra, ta tam vůbec nebyla! Bohužel jsem nabyla dojmu, že je to jen zelený mozek, který moc tlačí na pilu. Ano, měl pár světlých chvil, ale bylo jich pomálu. Barbarič u mě naopak stoupl a Jaroš, no, k němu není co dodávat. Asi mám nějakou úchylku na kapku vyšinuté bledé mladíky se zálibou v mučících praktikách. A ano, velkou roli zde hrají také ženy, mladé, zralé, staré, známé i neznámé, půvabné i ty méně obdařené. Zkrátka, nenudila jsem se ani minutu, a kdybych si dnes neuvařila oběd s předstihem, tak by děti byly nejspíš o hladu. Tak jsem hltala poslední čtvrtinu knihy!

17 14.10.2020

Na Slepou mapu jsem se třásla jak alkoholik na skleničku. A v jistém smyslu jsem nebyla vůbec zklamaná. Kniha je velmi čtivá, dychtivě jsem otáčela další a další stránky, abych se dozvěděla, jak dopadnou postavy Mornštajnovou vyobrazené. Velmi mě zaujala Alžběta. Nevím, jestli bych ji ve skutečném životě snesla, ale v knize si paradoxně získala spolu s Ignácem moje největší sympatie. Co mě ale velmi rozptylovalo, bylo neustálé odbočování k postavám, které nebyly pro děj až tak významné. Dělo se tak hlavně ve druhé části. A příběh celkově nebyl tak silný jako u Hany. Tam jsem některé okamžiky opravdu jen těžce rozdýchávala. Rovněž tápu nad názvem, ačkoliv mám takový dojem, že se týká hlavně Anežky. ****1/2

17 09.10.2019

Knihu jsem obdržela jako dárek. Pak mi kdosi řekl, že jo, to je jak Žítkovské bohyně. No, není. Bohyně a šeptuchy jako takové mají ledacos společného, ale příběhy samotných knih se ubírají každý svou cestou. Zde se jako dvě tenké nitky táhnou osudy dvou přítelkyň, které spolu prožívají své radosti, obavy, bolesti a smutky. Někdy hrají prim, jindy ustoupí do pozadí a dávají prostor postavám jiným a my se tak postupně dovídáme, jak se prolínají tradice a pověry s moderním světem a smýšlením. Kniha je relativně krátká, ale nedoporučuju ji přehrkat za dva dny. Člověk se jí musí nechat prostoupit a nějakou dobu ji nechat působit. Za mě je tato kniha velmi dobrá, protože do mně otiskla širokou škálu emocí a myšlenek. 90%

16 18.04.2023

Zvláštní kniha, kterou jsem myslela, že znám díky mému hodně oblíbenému filmu, ale pletla jsem se. Působila na mě úplně jinak než film. Magicky a tajnosnubně, byla plná nevyřčených otázek a odpovědí. Cítila jsem při čtení takovou podivnou, ale ve výsledku hezkou náladu, asi za to může fakt, že jsem nedávno ztratila někoho mně hodně blízkého a tato kniha byla tak trochu balzámem na duši.

"Někdy je život tou nejhorší možností ze všech." - tato věta mnou rezonuje ještě několik dnů poté. Každopádně, nemůžu se dočkat, až se dostanu k dalším dílům série.

16 01.03.2022

Sólo (skoro) pro Matěje Barbariče a jak je to sakra povedené! Z komorního pátrání se příběh strhne do slušné akce a z odhalení mi běhal mráz po zádech. O Sitnu jsem něco málo slyšela (zdravím pana Cimrmana a osazenstvo Blaníku) a úplně mě láká si tam udělat výlet. Akorát, nedá mi to - Barbariče jsem měla za okouzlujícího muže, ze kterého bych šla do kolen, a on je to chlápek středního věku s brejličkama a před děvčaty zatahuje pupek? No to né. :-D

16 10.09.2021

Po nějaké době jsem opět měla pěkné pytle pod očima z nevyspání. Od této knihy jsem se prostě nemohla odtrhnout a jít spát, aniž bych o ní nepřemýšlela. Jako vždy, ač stručně, tak brilantně napsané příběhy a uvěřitelné postavy - vynikající vizitka Petry Soukupové.

Povídka Zmizel mi způsobila dost vrásek a jeden nepěkný sen. Tohle nechce zažít žádný rodič. Víc k tomu nemůžu napsat, připravte se na nervydrásající drama.

Povídka Na krátko řešila problematiku mezigeneračních, sourozeneckých a rodičovských vztahů. Úplně živě si dokážu představit hlavního dětského hrdinu a souzněla jsem s ním asi nejvíc ze všech postav.

Poslední povídka, Věneček, mě možná zaujala nejméně kvůli nejvíce otevřenemu konci, i když otevřené konce k autorce patří, ale také absenci nějaké sympatičtější postavy. Příběh byl ale zajímavý velmi, jednotlivé mikropříběhy postav byly dobře vystavěny, takže jsem se nenudila ani chvíli.

16 25.02.2021

Naprosto a totálně odlišné od Dědiny, kterou jsem četla prvně. Ale neméně skvělé čtení. Hltala jsem každou stranu, vůbec se mi nechtělo přestávat číst. Ty příběhy mě do sebe vcucly a zanechaly ve mně mnoho emocí.
Z prvního mi bylo zle a dost úzko. Cítila jsem se jako kdyby ohroženě, bylo to chvilkami až neúnosné. A byl to opravdu happy end?
Druhý příběh na mě působil uvolněněji. Nejspíš to ovlivnila zvolená forma zpracování textu, která se mi mimochodem velmi líbila. Ovšem opak může být pravdou, neznám většího zla než je fanatismus. Konec je tak pokrytecký, až se mi chtělo lkát tomu zpitomělému rádoby panbíčkářovi Standovi. Karolína dostala, co si zasloužila, a já s tím byla spokojena.
U třetího příběhu jsem se místy potýkala s vyráznou antipatií vůči hlavní protagonistce Nadě. A nic na tom bohužel nezměnil ani konec. Jen se podivuju, kde autorka vzala sílu k vytvoření takové postavy.

16 11.02.2020

Pamatuju si přesně ten okamžik, kdy jsem Ohnivý pohár poprvé otevřela. Spala jsem u sestřenice a ta na mě byla naštvaná, že se jí dostatečně nevěnuju... Ale vždyť to byl Harry Potter!

Od té doby jsem celou sérii četla několikrát. Pořád má své kouzlo, byť i já už shledávám některé pasaže lehce naivní.

A co miluju na tomto dílu? Je jako chameleon. Obsahuje jak veselé pasáže (Mistrovství světa ve famfrpálu, vánoční ples), tak ty napínavé (všechny tři úkoly Turnaje tří kouzelníků), ba přímo děsivé (události po získání Poháru).

Dále tu máme dvě nové kouzelnické školy a jejich studenty, hnutí za skřítky a vyvíjející se vztahy v ústředním triu. Musím přiznat, že mě v tomto ohledu štval Ron. Byl strašně konfliktní.

Rowlingová umí čtenáře pořádně napínat. Je opravdu mistryní spisovatelského řemesla. Události a děje z kouzelnického světa dávkuje postupně, ale stále přitvrzuje.

Od tohoto dílu by rodiče měli i uvažovat nad tím, jestli jsou jejich děti dostatečně zralé si knihu přečíst.

O ilustracích už tu snad ani nebudu trapně básnit. Předčily mé očekávání a je jich fakt hodně. Exkluzivní nádhera!

16 07.01.2020

Zhruba před rokem a půl jsem přečetla Osvětimskou knihovnici a Ditu Krausovou jsem vynesla do nebes. Novodobá hrdinka! Po přečtení jejích vzpomínek jen sedím a zírám.

Chápu, že někteří čtenáři se cítili být ochuzeni o osvětimskou čast, já ale nikoliv. Naopak jsem ráda, že se paní Dita víc věnovala svému dětství a pozdějšímu životu. Za mě to byly nejlepší časti.

Knih jako tato totiž příliš není. A že bylo o čem psát! Dita Krausová měla pestrý život a zůstala nezlomená i přes všechny ty tragické události, všechny ty klacky, které jí život dál házel pod nohy. Dokázala vyzdvihnout i všechno dobré, co se jí stalo, a díky tomu si jí vážím ještě víc.

Odložený život je nesmírně obohacující knihou ve všech směrech. Doporučuju všem bez rozdílu.

16 18.07.2019

Tedy... zpočátku se mi do čtení nechtělo. Všichni nad knihou óchali a áchali a ani tomu hodnocení na DK se mi nechtělo věřit. Proto jsem čekala, až humbuk utichne. Ale já byla tak pitomá! Naslouchač mě naprosto pohltil. Má totiž všechno, co od skvělé knihy očekávám. Zajímavé postavy, prostředí, tajemství a je setsakra napínavá! Na příběhu samotném nic moc originalního není - vyvolená osoba s nadpřirozeným nadáním si hledá své místo ve světě, ovšem v podání Stehlíkové to má Ilan fakt obtížné. No zkrátka a dobře jsem se nemohla dočkat, až knihu zase otevřu a budu moct číst a číst. Je to pecka!

16 20.01.2019

Obdobně jako Evaho73 jsem snad až masochisticky toužila naplnit se tématem, které nám předložila Alena Mornštajnová ve své poslední knize. V Poupátkách jsem na rozdíl od předešle jmenované necítila tak šílenou beznaděj, ale i tak jsem se přistihla při okamžicích, kdy jsem zadržovala dech a v duchu křičela na hlavní hrdinku, ať se sakra probere a zdrhne. Ta postupná smyčka, kterou kolem mladých nevinných holčiček stahoval ten úchylný psychopat, byla paralyzující. Co mi ovšem přijde nejděsivější je fakt, že se jednalo o veřejné tajemství, ale NIKDO s tím nic nedělal. Kdyby nedošlo k té nahodilé náhodě, kdoví, jestli by to nepokračovalo dodnes... A děkuji Cori za zmínku o Miroslavu Slavíkovi. To mě rovněž úplně zmrazilo, když jsem zjistila, co se s ním nakonec stalo. Zapůsobilo to jako facka do tváře všem těm dívkám, kterým bylo ublíženo. A co se týče autorky jako takové, věřím, že jako spisovatelka má obrovský potenciál. Kromě velmi čtivého textu nabídla v knize také zcela neotřelou formu, která velmi korespondovala s tématem. 90%

15 30.07.2023

Moje druhá Katalpa v roce 22 a jsem s ní téměř stejně spokojena jako se Zuzaniným dechem. Proč píšu téměř? Inu, přišlo mi, že celý příběh, byť brilantně převyprávěný, byl postavený na velmi chatrném základu, který na konci vlastně vyzněl trochu do prázdna. Nicméně, osud se s hlavní protagonistkou (nedokážu napsat hrdinkou) Klárou nemazlil ani trochu a Jakuba Katalpa s touto postavou a všemi kolem ní krásně pracovala a vytvořila mnoho působivých a čtivých mikropříběhů. Skvělé bylo i to, že jsme se na 2. světovou válku pro změnu podívali z pohledu německého. Ale co si budeme, taky to nebylo úplně růžové, že. 88%

15 02.01.2023

Oproti druhému dílu se mi tento četl o sto procent lépe, a to kvůli několika důvodům. Za prvé, prostředí - lesy jsou mi bližší než-li rozpálená poušť. Za druhé, četla jsem v pravý čas - ta pochmurnost procházející celou knihou se mi strefila do nálady, podzim tomu hodně nahrál, no. Za třetí, objevily se zde zajímavé postavy a ta chemie mezi nimi fungovala. Za čtvrté, Báthory u mě svým jednáním hodně stoupl, v některých situacích musel jednat tak, že z toho nevyšel úplně růžově, ale přesto to udělal. Za páté, nadpřirozené prvky mě taky hodně bavily, ačkoliv bych jim klidně věnovala více prostoru. Co mě zarazilo, tak ten odklon od počáteční dějové linky, jako kdyby Červenák začal psát jednu knihu, a pak si vzpomněl, že vlastně zezačátku psal o něčem jiném a vrátil se k tomu. Ale ano, propojil to solidně. 80%

15 03.11.2022