Odložený život: Skutečný příběh osvětimské knihovnice

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Biografie pražské rodačky Dity Krausové (nar. 1929), která prošla Terezínem, Osvětimí a Bergen-Belsenem. Ve své biografii popisuje dětství v Praze, vzpomíná na rodiče a kamarády. V listopadu 1942 přišlo předvolání do transportu a rodina putovala nejprve do Terezína a pak do Osvětimi. Autorka popisuje zdejší kruté podmínky: nedostatek jídla, pach spálených lidských těl a všudypřítomný popel poletující vzduchem. Poznala i nechvalně proslulého lékaře Josefa Mengeleho. V březnu 1944 jí hladem a vyčerpáním zemřel otec, v červnu prošla i s matkou selekcí a byly vybrány na práci v Hamburku, kde zažily spojenecké nálety. Po válce se Dita vrátila do Prahy, kde potkala svého budoucího manžela, spisovatele Otu B. Krause. V roce 1949 oba odjeli hromadným transportem přes Rakousko a Itálii do Izraele. Autorčin příběh se stal předlohou pro hlavní hrdinku v knize Osvětimská knihovnice od španělského autora Antonia Iturbeho....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393503/odlozeny-zivot-skutecny-pribeh-osve-dwz-393503.jpg 4.4155
Žánr:
Literatura faktu, Válečné, Biografie a memoáry

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

A Delayed Life: The True Story of the Librarian of Auschwitz, 2020


více info...
Nahrávám...

Komentáře (53)

Kniha Odložený život: Skutečný příběh osvětimské knihovnice

LucieT
09. června

Přečetla jsem na téma koncentračních táborů a 2. sv. války už mnoho knih, tahle však vyniká tím, že navíc vypráví co bylo před tím, i co bylo potom. Uvítala jsem, že zvěrstva páchaná v táborech zde nejsou popisována nijak drasticky a syrově, přesto to však prožité hrůze nijak neubírá.

eraserhead
04. března

Na knize je krásné to, že je to v podstatě život obyčejné ženy. Byť pro mnohé život neobyčejný. Kniha je zvláštní. Zpočátku mě moc nebavila, jakoby autorka chtěla zmínit cokoliv, na co si vzpomene a občas se dlouho věnovala nezajímavým věcem. Ale k jejímu životu to patřilo. Na knize se mi líbilo a zaujalo mě hned několik věcí - autorčin nadhled a snaha nedělat ze sebe nějakou oběť. Dané věci se prostě staly, jako součást (jejího) života a po nich šel život dál, byť se vzpomínkami. Asi málokdo nebo nikdo ze čtenářů knihy si nedokáže představit nebo se alespoň jen trochu vcítit do toho, co autorka popisuje. Naprosto mnou vnitřně v knize otřásly dvě věci - když někomu, kdo zažil to co ona, kdo zažil pokus o naprosté setření, zničení a smazání jejího lidství, po válce její židovští krajani řekli: "Musíte přejmenovat vaše dítě, protože jeho jméno není židovské." Já na jejím místě bych se otočil na patě, poslal je do (víte kam) a už by mě tam nikdo neviděl. Druhá věc bylo setkání s člověkem (židem), který prohlašoval, že koncentrační tábory přežili jen kolaboranti a kurvy. Právě tenhle pohled neidealizování mi na knize přišel nejvýraznější a nejdůležitější. Paní Dita Krausová prostě popsala svůj život, se vším všudy. Jeden lidský život. V dobrém i zlém. Život, který nebyl jen o druhé světové válce a koncentrácích, ale i o poválečném Československu, přesunu do Izraele, hodně kniha řekne o kibucích (na něž mi trochu popravila pohled) a přátelstvích a setkáních, která přetrvala i půl staletí. Jsem hodně rád a těší mě, že se dožívá tak vysokého věku a, jak sama píše v závěru: "Jsem šťastná, že přes Hitlerovy snahy nás vyhubit tu je nyní čtrnáct Krausových poválečných potomků."


LintuShelly
21. ledna

Je neuvěřitelné jak dokáže člověk být silný. Dechberoucí čtení, které každého donutí se zamyslet, co se dělo.

pajaroh
12.11.2020

Když jsem byla malá, v naší ulici žila stará paní - Polka židovského původu - která k nám občas zašla na štamprlku a vzácně se rozpovídala. Jako děti jsme seděly a ani nedutaly, ale samozřejmě ani trochu nechápaly, o čem mluví...

Tyto paměti Dity Krausové mi její styl vyprávění v lecčem připomínají, smutné a drásavé. A čím jsem starší, tím hůře se mi takové knihy čtou, nehledě na to, jak jsou dobré.
Jsem ráda, že kniha je celkový životopis, nepřináší jen válečné roky, ale i povídání o pěkném dětství, mnoho zajímavých informací o životě v kibucu v Izraeli, cestách, rodině a dalších tragédiích, které jsou popsány jednoduše a stručně, ale kolik bolesti musejí ukrývat. Obdivuhodná žena - občas lehkomyslná, občas trochu malicherná, ale prostě obdivuhodná.

danka13
12.10.2020

Takovou knihu by si měli přečíst všichni. Vůbec si neumím představit, že bych něco takového přežila.

denisa7430
25.09.2020

Autobiografie Židovky Dity - sledujeme celý její život od útlého dětství, dospívání až po stárnutí.
Zpověď těch nejděsivějších hrůz, které spolu s rodinou zažila v koncentračních táborech. Podává svědectví o tom, jak probíhalo osvobození, jak těžké bylo začlenit se zpět do běžného života - škola, zábava, randění. O tom, kde a kdy potkala svého manžela, s kterým založila novou rodinu.
Zaujalo mě zejména líčení života v kibucech, které jen dokazuje, že život nebyl peříčko ani po ukončení války. Ba naopak, boj za (osobní) svobodu trval dál...

Renatecka
14.09.2020

Kdo čeká podrobný popis, jak to chodilo v koncentračních táborech, na své si nepřijde. Kniha je pojatá spíše jako autorčin vzpomínkový životopis, čímž se mi velmi líbila, mám moc ráda takový průřez celým lidským životem, zvláště když je z průběhu 20. století.

JiříM
13.09.2020

Opravdu zajímavá autobiografie. Popisy staré Prahy, koncentračních táborů a mladé Izraele jsou velmi poutavé. Doporučuji přečíst.

1