druzickaster komentáře u knih

Kniha se odehrává ve dvou rovinách. Jedna je příběh zatčeného pohlavára Ruského režimu a popis jeho věznění. Druhá je filozofická zabývající se morálkou revoluce, vraždami ve jménu revoluce, zřízení apod. Musím se přiznat, že i přesto, že jsem věděl jakou stranu hlavní hrdina zastupuje, bylo mi ho lidsky líto. Na druhou stranu i přes to jak dopadl, neměl jsem jakýsi pocit zadostiučinění. Stále jsem přemýšlel proč tomu tak je. A je to proto, že jej soudili stejní lotři a lumpové jako byl on sám, nesoudili ho jeho oběti a oběti jeho revoluce a režimu. Tak asi proto. Knihu mohu jen doporučit autor ji napsal velmi sugestivně a bez obalu.

5 23.03.2017

Přečteno na jeden zátah, kniha se čte sama. Kdo četl autorovu trilogii Souostroví Gulag, ví přesně o čem kniha je a dobře jí chápe. Obávám se, že to byl jeden z těch "lepších" dní Ivana Děnisoviče. Je neskutečné, jak o běžné věci každodenního života musel mukl každý boží den bojovat, musel si hlídat pomalu i boty. O majetku nemůže být ani řeč. Strašné místa a strašná doba a to byla většina lidí uvězněná neprávem.

24 17.03.2017

Encyklopedie hrůz Ruského národa potažmo lidstva. Toto dílo je obsáhlou výpovědí o utrpení a hrůzách lidí žijících v Ruském a Sovětském systému. Je to až neuvěřitelné, co dokáže člověk udělat člověku, co dokáže chorý mozek udělat s milióny lidí, s národy. Lenin, Stalin, Chruščov jsou stejní ne-li horší než Hitler, ale nějak se na to pomalu zapomíná. Dokumentů o Druhé světové je přehršel, ale kde jsou dokumenty o těchto utýraných, zmrzačených a zbídačených lidech? Kde jsou dokumenty o přesídlených národech a jejich vyhnanství, zbavení základních lidských práv? Kdo se jim kdy omluvil? Ač jsem si nechal na toto hodnocení časový odstup, pořád to ve mně vře.
My politické nemáme, zvláštní věta a když jsem jí četl v knize nějak mi vytanulo na mysl, že jsem tuto větu slyšel z Ruska v nedávné době opět a znovu.
Nechci napsat litanii rozměru díla pana Solženicyna, tak jen na závěr:
Lidstvo je nepoučitelné...

23 17.03.2017

Co říci? Orwell byl vizionář s až děsivou přesností. Model Farmy zvířat neskutečně rezonuje s totalitními režimy a obzvláště s druhou mnou čtenou knihou Souostroví Gulag. Už jen čekám, kde se najde autorův stroj času. Budu se opakovat, ale tuto knihu by si měl přečíst každý.

30 20.02.2017

Husí kůži jsem měl po celou dobu čtení knihy. Děti jako oběti mi nedělají vůbec dobře. Na druhou stranu je příběh promyšlený a má spád. Pomalejší rozjezd a na konci rychlost světla. Jediné co mi nesedělo je Munchův nadřízený jak vystřižený z béčkového krimi filmu.

25 17.02.2017

Na knihu jsem se těšil, ale po přečtení mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu mám rád postapo příběhy, ale děj knihy je tak povrchní že se vyrovná spíš sci-fi povídce lepšího průměru.

4 08.02.2017

Napínavá pohádka pro dospělé. Autor mě v závěru ušetřil i klišé zaoceánské produkce, takže já jsem spokojen.

14 31.01.2017

Velmi poutavý a děsivý příběh. Orwellovo 1984 bylo vymyšleno, Londonovo Doznání je krutá realita doby ne tak dávno minulé a přitom jsou si knihy podobny jako vejce vejci. Pro soudobé čtenáře je až nepochopitelná modla a idealizování strany i přes mučení a trýznění lidí ve jménu oné strany. I rodinní příslušníci neustále glorifikovali stranu a byly ochotní se vzdát nejbližších příbuzných ve jménu a zájmu strany. Budiž nám tyto hrůzy ponaučením.

10 22.01.2017

Prostě Hašek :) Dobře sestavené povídky mistra, kniha se čte sama.

5 22.01.2017

Nebylo to zlé, ale ani extra dobré. Autor má lepší knihy. Bavil jsem se, ale konec mě zklamal, bylo to moc uspěchané a žádný aha efekt se nedostavil. Tím ale nechci říct, že se kniha nedá číst.

10 16.12.2016

Kdysi jsem hrál PC hru, Mesiah se jmenovala. Hráč byl malým andílkem a přes záda vletěl do nějaké postavy a tou se pak stal. Tato kniha na mně působila stejně. V daný moment šup a jsem ta nebo ta a nebo ta. Začátek byl trošku zdlouhavý, ale pak už jsme se od knihy nemohl odtrhnout. Zapletlo se to celkem slušně, takže rozuzlení muselo trvat o to déle. Za sebe můžu říct, že mně kniha bavila a jsem rád, že jsem jí přečetl.

37 25.11.2016

Poslední díl byl opět výborný. Díky autorovi a krapet nataženému konci jsem objevil i já svou podivnou schopnost a to rychločtení. Tak rychle jsem nikdy nečetl. Na konci mi bylo i líto, že už je konec.

15 21.11.2016

Po přečtení jsme nebyl schopen napsat smysluplný komentář a obávám se, že ani teď to nebude ono. Kniha je děsivá od začátku dokonce. Je víc než děsivá, je to destilát čirého zla, je to návod jak vyrobit absolutní totalitní režim, je to varování jak můžeme dopadnout, když si necháme sebrat základní práva. Ač se neustále přesvědčuju, že je to jen vymyšlený příběh, pořád někde v zadu cítím nepříjmené pohledy. Dolsov Milana Šimečky, který zažil jak oba režimy žití, jako člen strany a následně odpadlík byl velmi výrazným návratem do reality, ano tento příběh prostě pasuje velmi často na různé politické garnitury a režimy. Je krutě promyšlený do posledního detailu. Společnost, ze které není úniku.

79 16.11.2016

Oproti prvnímu dílu měla kniha spád hned od začátku. Příběh jsem hltal a musím říct, že konec mě překvapil, takže šup na poseldní díl.

11 16.11.2016

Začátek je krapet natažený, ale pak už kniha nabírá na spádu až do samého otevřeného konce. Jsem rád, že jsem poznal podivné děti a těším se na jejich další dobrodružství.

21 11.11.2016

Staré pověsti přeložené do moderní češtiny. Příjemné oddechové čtení.

4 10.11.2016

Jaroslav Hašek je můj velmi oblíbený autor, proto volba této knihy byla jasná. Nevím jak to autorka dokázala, jestli měla kousek hadí kůže a pár vlasů a navštívila hrad nad Lipnicí, ale tak silný a pravdivě působící příběh jsem skutečně nečekal a Jsem rád, že jsem mohl s mistrem prožít jeho poslední chvíle na tomto světě.

10 02.11.2016

Ztracená hodina života. Nevím proč jsem knihu vůbec dočetl, asi ze zvyku?

Chvilku jsem si zvykal na styl, ale pravda, takový originální vypravěč chce svůj styl a taky ho dostane. Doba byla krutá, život nebyl lehký a o to víc krátké šťastné chvilky z příběhu přímo září a hřejí. Autor, nebo vypravěčka? umí velmi přesně vystihnout i slova a emoce, které nebyly vysloveny nebo je nelze spatřit, ale díky příběhu je člověk téměř prožije.

61 31.10.2016

Povídky typicky Vaňkovské, ale krapet mě zarazilo, že v knize je i několik povídek z knihy Kráva matky Ungrové a také z pokračování Švejka.

2 23.10.2016