Souostroví Gulag - 1. díl

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha, kterou napsal Solženicyn na základě svých zkušeností z pracovních táborů a za kterou byl perzekuován. Nejedná se o čtivou beletrii, ale o svědectví o obludnosti systému za Stalinovy éry, svědectví o zvěrstvech páchaných na lidech, nesmyslném zatýkání, koncentračních táborech, fyzické a duševní likvidaci celých národů. Svůj osobní příběh od zatčení přes vyšetřování, pobyt v tranzitní věznici a pracovním lágru doplňuje autor autentickými příběhy mnoha dalších vězňů a líčením celého systému vězeňského průmyslu, vyšetřovacích metod, soudních praktik, způsobů přepravy vězňů atd....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17102/big_souostrovi-gulag-1-dil-STD-17102.jpg 4.6209
Série:

Souostroví Gulag 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , OK Centrum
Originální název:

Архипелаг Гулаг, 1973


více info...
Nahrávám...

Komentáře (41)

Kniha Souostroví Gulag - 1. díl

petrarka72
dnes

Kdyby to byla fikce, odložila bych po první stovce stran s tím, že tolik absurdity najednou opravdu nemusím - a i když toto měřítko obvykle nepoužívám, že je to všechno tak nahuštěné, až to působí nepravděpodobně... Tento dokumentární román se ale podobným měřítkům vzpírá. Autor popisuje svůj příběh - a vzal si ho jako záminku ke shromáždění množství faktů, jež jeho příběh rámují a dodávají mu kontext. Výsledkem je mozaika historických, sociologických, právních, kriminalistických a individuálních střepů, z níž vyplývá, že člověk v komunistickém Rusku je míň než nic, že je zcela závislý na nepochopitelných a neustále se měnících "zákonitostech" veřejného života, že ruští vůdcové ve 20. a 21. století byli a jsou ve své svrchovanosti ještě šílenější, než si čtenář myslel, a představa o světě jako o místu, v němž lze mít vlastní život alespoň trochu pod kontrolou, zavání totální naivitou - a většinu Rusů nenapadne ani ve snu... Jistěže některé věci nutno brát s rezervou (Solženicynovy informační zdroje byly nepochybně omezené), ale je to psáno velmi naléhavým stylem; žongluje se fatálními pojmy typu "tajná policie", "okamžitý soud", "trest smrti"; všechno to zavání totální odevzdaností a nemožností prostě existovat... Pokračování si minimálně pár měsíců odpustím...

Kanylka
26. května

Pro mě naprostý unikát.


tamdr
12. dubna

Co k tomu říct?Co říct, když se nedostává slov.Nelze mít na to názor jako na beletrii,ale je to kus historie a tomu se nedá vyhnout.Pamatuji se jak se na Letné v Praze vypínalo k nebi sousoší Stalina a jen pohled na něj vzbuzoval vztek a pocit ponížení.Zajímalo by mně jestli se ruská vláda omluvila svým občanům,těm milionům rodin a pozůstalých.Člověka jímá hrůza když si uvědomí že nebyla možnost se nějak bránit.A nakonec si kladu otázku-je tomu všemu opravdu konec?

zipporah
20. března

Solženicyn píše o "zatýkacej pandémii", z ktorej sa naozaj zatočí hlava čitateľovi. Je to kniha, ktorú je zbytočne radiť medzi hodnotiace knihy aj napriek tomu, že pravdepodobne si čo-to autor "vyfantazíroval". Fantázia z ničoho nevzniká, z niečoho sa vybudovať musí ("kto nebol tam, ešte tam bude, kto bol, ten nezabudne") a kniha je dostatočne autentická na to, aby sme nespochybňovali základnú podstatu gulagov, ktorú tvorí číre ľudské zlo. Solženicynova nezvyčajná ostrosť, irónia, až naliehavosť dramatizovať, sa dá bez osobnej ujmy prejsť bez povšimnutia. Pri čítaní "nie je čas" na autorove citové vibrácie. Druhá kapitola o dôvodoch zatýkania bola celkom silným kafé, priebežne tak ale pôsobí celá kniha a dávam tak 15 % fantázie, zvyšok som presvedčená o tom, že sa veci udiali tak, ako to napísal... ako napísali mnohí autori zo skorších dejín. Výrok "Beda porazeným!" od Brennusa je tiež spotrebným materiálom na výstavbu gulág. Kto si ešte otvorí hubu po vydaní trestu? Tak mu bude pridané... Hladomor? Beda porazeným! "... no genialita politika spočíva v tom, že by aj z nešťastia, čo postihlo ľud, vytĺkol úspech." Aj to sa Otcovi podarilo na výbornú. Na jazyk si bolo treba dávať pozor do takej mieri, že som si pri čítaní neraz pomyslela, smrť je vykúpením. (A to mám za sebou zápisky seržanta Bourgogneho! Kde zlo páchali ľudia, ale bol tu ešte väčší nepriateľ a to príroda! Príroda a jej zlo stále ponúka nádej, ale ľudia a ich zlo presvedčí človeka, aby chcel zomrieť, a skutočné zlo spočíva aj v tom, zabrániť človeku túžiacemu po smrti, aby sa zabil... aj o tom sú Gulagy).

"Iný bol osud roľníka so šiestimi deťmi. Pre týchto šesť krkov sa nešetril pri kolchoznej práci, jednostaj sa usiloval niečo nadobudnúť. A naozaj, dostal – rad. Odovzdávali mu ho na schôdzi, zneli prejavy. Pri odpovedi sa roľník rozcítil a povedal: „Ach, keby mi tak namiesto tohto radu dali pud múky! Nešlo by to?“ Schôdza sa rozrehotala vlčím smiechom a roľník aj so svojimi šiestimi hladnými krkmi sa pobral do vyhnanstva."

Solženicyn nemoralizuje, v závere iba v skratke pripomína priamočiaro, za čo by sme mali byť vďační a čoho/koho si všímať. Tituly, uniformy, či v modernej dobe ajpedy, autá, domy neznamenajú nič, cestou na Gulagy nič z toho si neodnesiete a budete len nešťastní, že vás postupne okradli a pri prvej sťažnosti... Beda porazeným aj dnes! Poráža nás nielen vírus, zatiahli sa do tejto porážky aj politici, aby nás viacnásobne porážali.

Dôležitá je len pamäť. V kontexte nešťastných ľudí, ktorí cestou na súostrovie prichádzali o svoje kufre, jedlo, oblečenie... autor píše:

"Človek by mal mať len to, čo si vždy môže ponechať: mal by poznať jazyky, krajiny, ľudí. Nech vrecom, čo si človek berie na cestu, je pamäť. Vštepuj si do pamäti, človeče! Vštepuj si všetko do pamäti!"

Šnek86
05. března

Rozhodně obsáhlá publikace o všemožných bolševických zvěrstvech.Nedůvodném zatýkání, mučení, týrání, posílání do vyhnanství, vraždách, hladovkách a spoustě dalším.Je až absurdní, co vše bylo v tehdejším SSSR možné a jakých svinstev se režim dopouštěl na vlastních lidech.Stejně jako pak v 50.letech u nás.Aneb, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.Kniha se nečte zrovna jednoduše a prokousat se nakonec je celkem výkon.Chápu autora, že se toho snažil vylíčit co nejvíc a i to bylo málo, ale čtenáře tento kolotoč celkem vyčerpá.

"Kolik jsi dostal?"
"25 let."
"Za co, prosím tě?"
"Za nic."
"Hloupost, za nic se dává 10 let."

ArwenAragorn
26.09.2020

V době, kdy u nás kniha poprvé vyšla mi to přišlo neskutečné, hrozné, neuvěřitelné. Teď už bych určitě překvapená nebyla.
Výborné jsou všechny tři díly.

slech
24.08.2020

Poučné, i další dva díly stojí za to.

jik60
07.11.2019odpad!

Samotný autor hned na začátku velice přesně uvádí, co ta kniha je a co není - je to umělecká a nikoliv dějepisná literatura. Jsou to sebraná a nepochybně mnohokrát přibarvená vyprávění samotných vězňů, přičemž není jasné, co je kým vymyšlené a co je skutečnost. V knize nejsou v tomto směru žádné věrohodné odkazy. Prostě kriminálnická latina, kterou "sovětologové" v rámci ideologické války vydávají za historický dokument.
Že je to jen hromada výmyslů poskládaných do čtivého hávu dokazuje třeba i to, jak autor popisuje, že v trestních táborech nechávali vězně ve velkém chcípat. Problém je v tom, že tehdejší trestní tábory byly hospodářskými zařízeními a jako takové měly předepsané hospodářské výkony, které musely splnit. A mrtvý vězeň žádné výkony mít nemohl... Kromě toho, pokud by tam bylo tolik mrtvých, jak píše Solženicyn, nebylo by možné vysvětlit přírůstek obyvatelstva SSSR.

1