dianaxn komentáře u knih

(SPOILER) Tahle kniha se jednou zapíše do historie literatury jako první mučící nástroj, který ve mně dokáže vyvolat fyzickou bolest pouhým pomyšlením na jeho existenci. Pokud si chcete naplno vychutnat mé utrpení, najdete celou recenzi na goodreads.

These Hollow Vows je kopie ACOTAR a Selekce aneb příběh plný utrpení a neexistujícího děje, kde budete předvídat každý plot twist a jediné, co vás překvapí, je neskutečná debilita postav, která vám vyrazí dech.

Anotace říká “ACOTAR meets The Cruel Prince”, ale netušila jsem, že to vzali doslova, protože by se to mělo spíš jmenovat “A Court of Plagiarism and Non-originality” nebo “Cardan is my Doubleganger”.

Brie je nesnesitelná hlavní hrdinka, která má být speshul a nOt LikE othEr giRLs. Pokud speshul znamená být nudnější a hloupější než všechny other girls dohromady, pak budiž. Dělá jedno nelogické rozhodnutí za druhým, je otravná, pokrytecká, ale z nějakého nepochopitelného důvodu ji všichni milují.

Finn je nejmocnější dark haired love interest bez osobnosti s tragickou minulostí, což je jeho výmluva, proč se pořád chovat jako idiot. Je potetovaný, otravný a okouzlující asi jako ubrousek, ale hlavní hrdinka se do něho přesto zamiluje (i když je to urážka pro ubrousek, který má víc vlastností). Mimochodem vypadá jako Rhysand, jen má místo fialových očí stříbrné.

Druhý love interest je taky potetovaný, nudný a navíc má stříbrné vlasy a zelené oči, což je image Rowana Whitethorna. Aby toho nebylo málo, tak se tahle postava jmenuje Ronan, takže jsou to RoWan a RoNan. Ronan sice vypadá jako Rowan, ale jeho chování připomíná spíš Cardana Greenbriara v not-Cardan day. A kvůli této kombinaci Rowan Whitethorn + Cardan Greenbriar bychom mu měli říkat #whitebriar nebo #greenthorn.

co všechno je stejné s ACOTAR, pokud nepočítám začátek, střed a konec:
7 Courts – 7 Courts
7 High Lords – 7 magicians
3 úkoly – 3 artefakty
mate bond – mate bond
Rhysand – Finn
Tamlin – Ronan

Ah, že by všechno? Přesně tak to totiž je. Tahle kniha by měla být nelegální, protože tomuhle se říká plagiátorství.

Jako další je tady kopírování Selekce, což tuhle katastrofu nezachránilo, jenom to zničilo ten poslední kus logiky, který tu byl.

Fairy ~seductive~ princ uspořádá soutěž a má si vybrat mezi několika holkami. On si samozřejmě vybere tu nejnudnější a neotravnější, aby byly aspoň nějaké fantasy prvky zachovány. Nejen že Brie nemusí dodržovat pravidla a účastnit se žádných akcí, navíc se ostatní soutěžící této Selekce 2.0 vůbec neobjeví. Jaká je pak pointa téhle nesmyslné soutěže kromě zabití mých mozkových buněk?

Pokud si myslíte, že by to mohla zachránit aspoň romance, musím vám zničit iluze. Brie se do jednoho zamiluje téměř po 5 minutách a ten druhý už od začátku nemá sebemenší šanci.

Styl psaní taky není žádná sláva, protože jsou tu nekonečné vnitřní monology, kdy hlavní hrdinka přemýšlí o tom samém, opakující se fráze a kurzíva na každé straně, což bude jednou moje smrt.

Sequel si možná někdy v budoucnu přečtu (koneckonců mám rok na to se psychicky připravit na další muka), ale myslím, že tenhle díl je dostatečné trauma na celý život a horor mých nejhorších nočních můr.

(SPOILER) Protože je tahle kniha v zahraničí hodně populární, četla jsem ji už před delší dobou v originále. Taky vím, že tohle skončí u hodně lidí na seznamu favorites, a o to větší zklamání to pro mě bylo.

Stručně k ději: Adeline zaprodala svou duši za nesmrtelnost a život svobody, takže může žít věčně, ale všichni zapomenou, že kdy existovala, dokud nepotká o 300 let později Henryho, který si její jméno pamatuje.

Protože se to odehrává po 300 let, tak se pořád přecházelo z jednoho času do 4 jiných, což pro mě bylo slow, messy a často taky nelogický.

Hlavní protagonistka Adeline je otravná, sobecká a nemá žádný vývoj osobnosti – po 3 staletí se chovala úplně stejně. Henry a Luc byly okey, ale romance s každým z nich působila vynuceně.

Děj byl nudný a slow, 75% obsahu si v podstatě přečtěte v anotaci, nemá to žádný “wow” moment ani zvraty, a konec byl taky předvídatelný.

Kromě toho se tady všechno opakuje, na což jsem alergická, a navíc ty fráze nedávají smysl, protože nedokážu pochopit, proč by se někdo chtěl stát stromem:

“Adeline would rather be a tree.”
“Adeline had wanted to be a tree.”
“Adeline was going to be a tree.”
“Adeline wants to be a tree.”

Autorka taky nechce, abychom zapomněli, že Adeline má pihy, které vypadají jako hvězdy a že je jich 7, jak je zmíněno nespočetně mnohokrát:

“Seven freckles like stars.
“Seven freckles, scattered like a band of stars.”
“Seven freckles charted out like stars.”
“Your seven freckles look like stars.”

A teď přecházím k jedinému důvodu, proč to nakonec i přes tohle všechno nebylo tak hrozný, což je styl psaní. Ten se mi fakt líbil, protože byl hezký a trochu poetický, díky čemuž byl i ten nudný děj docela čtivý.

Well, není to nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla, ale zdá se mi hodně overhyped.

11 28.09.2021

Tahle kniha se přirovnává k sérii od Mony Kasten, která se mi líbila, takže jsem se fakt těšila a právě proto jsem zklamaná.

začnu s pozitivy:
• kniha se zabývá vážným tématem, což oceňuju
• všechny postavy, které nejsou Sage, byly super – April, Lucu i Gavina jsem si oblíbila a jejich příběhy mě fakt zajímaly
• celkem dobře se to četlo

co se mi nelíbilo:
Nastíním vám děj – Sage se stěhuje ze svého rodného města do Nevady kvůli NĚMU. Chce začít nový život daleko od NĚHO a musí se vypořádat s traumatem, za které může ON.

Tohle mě iritovalo. Každých pár stran bylo kurzívou zvýrazněno slovo “on” v různých pádech. Kdyby to bylo několikrát, tak bych to přešla, ale tady se to pořád opakovalo a mě to strašně unavovalo.

Hlavní hrdinka Sage mě svým chováním rozčilovala a byla mi nesympatická. Nechci znevažovat to, co se jí stalo, protože je to hrozné, ale její reakce mi připadaly přehnané a její myšlenkové monology mě vyčerpávaly.

Samotný děj se šíleně táhl. I přestože se to celkem dobře četlo, tak mě to vůbec nebavilo, protože mi to přišlo roztahaný, pomalý a nudný. Celou dobu se tam pořád opakovalo to samé a zvrat se stal až na konci, což je pro mě strašně málo.

Asi jsem měla až moc vysoká očekávání kvůli již zmiňované sérii od Mony Kasten, protože já osobně bych tyhle 2 série spolu nesrovnávala.

10 27.05.2021

(SPOILER) Představuju vám new level of trash, aneb moje osobní peklo a zdroj veškerého mého utrpení a bolesti.

Mare – idiotská naivní hrdinka s myšlením porouchaného robota, který se zasekl na jedné myšlence.
Každá věta se opakovala minimálně 3x, že jsem se rozhodla udělat screen, kdykoli se objevila stejná fráze:

“Ne. Nesmím prohrát. Nesmím prohrát.”
“To není možné. Není možné. To není možné.”
“Byly to noční můry. Moje nejhorší noční můry. V mých nočních můrách. Byla to noční můra.”
“Co se to se mnou děje? Co jsem zač? Co jsem zač?”

Celkem brzo mě to ale omrzelo, protože jsem musela screenovat každou stranu.
Nakonec vzniklo album se 172 fotkami “fault in the history of literature” momentů.

“Ona na tebe zapomíná. Proto chce, abys zůstala. Aby na tebe nezapomněla.”

každý si zaslouží vědět předem, do čeho s touto knihou jde, takže trigger warnings:
“Tato kniha působí bolest, bolest, strašně moc bolesti. Proto byste ji neměli číst. Aby vás nic nebolelo.”

‘“Ty jsi jiná, Mare.”
Jsem jiná. Nikdo není jako já.’
Nemohu nesouhlasit. Nikdo jiný totiž není natolik tupý, aby v hlavě omílal pořád dokola to samé.

“Tebe si vybere vždycky. Tebe si vybere vždycky. Tebe si vybere vždycky. Ten by si mě nikdy nevybral.”
A Mare nejen že má syndrom každou věc opakovat stále dokola, ale navíc je zmítána hormony tak moc, až neví, na co vlastně myslet.

Možná jsem alergická na věty kurzívou, ale když se něco pořád dokola opakuje a navíc je to zvýrazněné, tak mě z toho bolí hlava.
A tady se něco zdůrazňovalo kurzívou na úplně každé straně, až jsem z toho měla migrény.

Cal byl tak nudný love interest, že bych o tom mohla napsat báseň, a pak je tady Maven. Jestliže byl Cal nudný, tak pro Mavena ani neexistuje označení. Když se totiž Maven objevil na scéně, tak jsem to nepostřehla a musela se pak vrátit o 10 stran zpět.

Celý děj vypadá, jako by se srazila všechna klišé s nejhorší částí Hunger Games a vzniklo z toho… tohle.
Navíc zvraty nedávaly nejmenší smysl, protože se vše skládalo z náhod, aby se Mare dostala tam, kde je.

Uznávám, že nápad s rozdělením krve na rudou a stříbrnou zněl zajímavě, jenže autorka to zpracovala tak, že se mi chtělo prolít si oči kyselinou. Chatrný děj nezachránil ani styl psaní, který mi připadal taky hrozný.

Tahle kniha je naprostá katastrofa, pohroma a tragické utrpení, ale přesto je lepší než druhý díl, což je velmi depresivní.

Tahle kniha vybočuje z mých obvyklých žánrů a nebyla jsem si teda jistá, co od ní čekat, protože to byl můj nejspíš první historický román, ale určitě ne poslední.

To prostředí bylo skvěle vylíčeno, univerzitní knihovna i starý Londýn měly svoje kouzlo.

Animant jsem si oblíbila hned a bylo lehké se s ní sžít. Někdy mi připadalo, jako by byla moje druhá verze v jiné době, protože jsem si často říkala: přesně to samé bych si pomyslela nebo udělala já.

Pan Reed byl ze začátku trochu nepříjemný, ale věděla jsem, že se to postupně změní, což se pak taky stalo.

A co se týče romantické linky, ta mi připadala fakt dobrá. Já mám sice nejradši hate to love, a tady byla slow burn, ale rozhodně jedna z nejpovedenějších, které jsem kdy četla.
Myslím, že tahle kniha je naprosto přesnou a ukázkovou definicí pro “slow burn”, že by mohla jít příkladem ostatním knihám v téhle oblasti romantiky.

Začátek byl sice pomalejší a konec zase trochu uspěchaný, ale jinak opravdu skvělý.
Takže jestli hledáte oddechovou knihu s povedenou slow burn a navíc v prostředí knihovny, pak vám tohle rozhodně můžu doporučit.

6 12.07.2021

Na to, že jsem měla poměrně nízká očekávání, jsem z toho byla nakonec dost nadšená.
Přiznám, že bych se k tomu asi nedostala nebýt toho, že mi došly skoro všechny ebooks, což by mě fakt mrzelo, protože něco takhle originálního jsem už dlouho nečetla.

Příběh je psán z pohledu Citry a Rowana, kteří se stanou učedníky smrtky, přestože o to nestojí. Musí si osvojit umění brát život, a okolnosti je nakonec postaví do role soupeřů na život a na smrt.

Postavy jsou skvělé a zajímavé. Upřímně jsem nejdřív měla radši Rowana, protože mi byl sympatičtější a Citra mi ze začátku moc nesedla, ale po tom, co se jejich cesty rozdělili jsem si oblíbila i Citru, takže je těžké rozhodnout se, komu jsem fandila víc.

Samotný nápad a téma autor zpracoval zajímavě, worldbuilding je unikátní, propracovaný a skvěle popsaný.

Děj byl nepředvídatelný (když pominu vše, co se píše v anotaci), měl spád, rozjezd byl rychlý a chytlo mě to hned na začátku. Zvraty byly geniální a nečekané (i když jsem si asi 2 důležité vyspoilerovala, ale to je moje chyba)

Poslední věc, co chci vyzdvihnout jsou deníkové zápisy, prokládané mezi jednotlivými kapitolami, ve kterých se skrývaly hlubší myšlenky, které mě nutily se zastavit a přemýšlet nad tím.

Jedna z nejzajímavějších a nejoriginálnějších scifi dystopií, doporučuju.

6 30.06.2021

Rudou královnu jsem absolutně a bezvýhradně nenáviděla, i když jsem ji dokázala dočíst ve zdraví. U tohohle shitu jsem doslova cítila, jak mi protéká život mezi prsty.
Proto si nikdy nepřečtu sequel – dostala bych se na pokraj smrti, a já mám v plánu prožít nádherný a bezbolestný život.

Well, připravte si popcorn. Tohle bude na dlouho. Žádná slova nedokážou ani z poloviny vystihnout, jak moc je tahle kniha příšerná, ale pokusím se o to.

Styl psaní je mizerný a uspávací. Autorka buď
a) napíše 3x tu samou věc v jednom řádku
b) zkopíruje cringe fráze, které se tu vyskytují 100x

“Musela jsem ho najít. Musela jsem.”
“Musela jsem ho přesvědčit. Musela jsem.”
Jediné, co Mare opravdu musí, je přestat všechno opakovat.

“Musela jsem se kousnout do rtu, abych zůstala zticha. Musela jsem se kousnout do rtu, abych hlasitě nevyhrkla.”
Jak vidíte, moc dlouho být zticha nevydržela.

“Ty je zachráníš. Zachráníš. Zachráním, zachráním, zachráním.”
Mě před těmihle muky už nikdo a nic nezachrání.

“Ona žije. Žije. Žije.”
To je sice milé, jenže jestli to takhle půjde dál, tak já brzo umřu. Umřu. Umřu.

“Co to je, co to je, co se to se mnou děje?”
…
Ach, ano. Tohle byl ten zlomový moment, kdy bych tu knihu vyhodila z okna, pokud bych ji neměla staženou na mobile. Můj mobil musí projít kontrolou virusů, aby se zbavil všech vzpomínek na nejhorší dny mé existence.

Mare je ta neotravnější a nejhloupější hrdinka v historii všech otravných a hloupých hrdinek, která musí všechno 10x zopakovat. Takovou debilitu jsem ještě jaktěživ nezažila. Wait, edit: taková debilita by měla být nelegální.

“Blýskající holčička. Tak mi říkala, tak mi říkali oni. Ne, ne, to tedy nejsem. Já už nejsem malá. Jsem bohyně blesku.”

Tady jsem dostala záchvat smíchu. Mare je spíš bohyně otravnosti. Ale řekla bych, že označení “porouchaný robot” se hodí víc.

Kdykoli zmínila “blýskající holčička” (což bylo 44x), cítila jsem nutkání teleportovat se do té knihy a praštit robota Mare lopatou k smrti.

“A já si připadala jako nějaká výjimečně hloupá ryba, která se neustále chy­tala z háčku na háček, ne a ne se poučit.”
To, že o sobě Mare prohlásila, že je hloupá, je jediná chytrá věc, která z ní vypadla.

Pak tady máme děj (nebo spíš jeho absenci), který byl o opakování slov. Jediné, co se opravdu dělo, bylo rozpitvávání myšlenek Mare, která byla rozpolcená mezi svou životní láskou a láskou k psychopatovi, který se ji pokusil zabít. No dokážete si představit, jak těžký výběr to musí být? Já totiž ne.

Mare měla 3 střídající se nálady:
• Maven je zlý. Maven je špatný.
• Cal tohle… Cal tamto… Cal, Cal, Cal.
• Proč mě Maven nemá rád?

Ironií je, že jsou oba dva stejní. Kdybyste jim přehodili jména, nepoznali byste žádný rozdíl.

Všechny postavy jsou nudné, ploché, bezcharakterní, otravné a stejné. Jak vám teda nejlépe popsat postavy? Všechny budu porovnávat s Mare:

Mare original – litující se, nesnesitelný robotic garbage.
Evangeline – jaká by byla Mare, kdyby byla starší a nenáviděla sama sebe.
Kilorn – jaká by byla Mare, kdyby byla ještě neschopnější než je.
Cal – jaká by byla Mare, kdyby byla princ.
Maven – jaká by byla Mare, kdyby byla šílený a zlý princ.

Tahle kniha mě připravila o všechny zbývající mozkové buňky, které přežily střet s prvním dílem. Utíkejte pryč a daleko od tohoto whatever to má být, a zachraňte si lidskost nebo aspoň zdravý rozum.

Až do konce svých posledních dnů budu brečet za každý strom, který na tohle padl a už nikdy nebudu v duševní rovnováze. Okamžitě bych zakázala prodej a spálila všechny výtisky.

Takže od začátku, střídají se tu dva úhly pohledu – Morgan a její dcery Clary.

Mně osobně bavily kapitoly z pohledu Morgan o trochu víc. Zdála se mi jako silná hrdinka a byla mi hned sympatická, stejně jako hlavní mužské postavy Miller a Jonah, které jsem si taky oblíbila.

Druhá hlavní protagonistka Clara mě ze začátku svým sobeckým chováním strašně vytáčela, ale vzhledem k situaci jsem to dokázala pochopit (někdy), a líbil se mi její vývoj charakteru.

Oceňuju reálné vyobrazení vztahu mezi matkou a dcerou po tragické události. Všechny emoce, činy, uvažování postav byly popsány skvěle a velmi uvěřitelně.

To samé platí o ději, kde bylo sice od začátku jasné, jak se bude vyvíjet, ale bylo zajímavé sledovat, jak se kdo zachová. Kromě toho měl rychlý spád, zvraty působily promyšleně a musím říct, že konec byl fakt hezky uzavřen.

6 13.06.2021

Jediné, co u téhle geniální knihy nechápu, je to, proč jsem si ji nepřečetla už dřív.
Nejsem nějak velký fan superhrdinů nebo Marvelu, a proto mě překvapilo, jak nadšená jsem z toho nakonec byla.

Děj byl napínavý a akční už od první strany, a to myslím smrtelně vážně. Hned první kapitola mě zaujala, jenom jsem se ze začátku ztrácela ve jménech, protože tam bylo až moc postav a superschopností, ale po pár kapitolách jsem se už celkem zorientovala.

Samotné superschopnosti jednotlivých postav mi přišly zajímavé a originální:
Nova – Anarchista (padouch), nikdy nespí a dokáže ostatní uspávat dotekem.
Adrian – Renegát (superhrdina), přivádí své kresby a obrazy k životu.

Vedlejší postavy byly taky skvěle popsané a unikátní nejen svými schopnostmi, ale i charakterem.
Líbilo se mi, že tady nikdo nebyl vykreslený jen jako špatný nebo dobrý, protože já si oblíbila Anarchisty i Renegáty a upřímně se nedokážu rozhodnout, komu fandím víc.

6 30.05.2021

Přestože mám Hunger Games ráda, moje očekávání u tohohle prequelu nebyla nijak vysoká, protože Snowa jsem nedokázala vystát už v předchozích dílech. Číst celých 500 stran z jeho pohledu bylo tudíž ekvivalentem utrpení.

Corionalus – jehož jméno si musím pokaždé googlit, abych ho napsala správně – je totiž naprosto nudný záporák, který se v roli hlavní postavy nemůže Katniss ani zdaleka vyrovnat. Jeho chování bylo iritující a myšlenkové pochody nelogické.

Děj byl slow, zdlouhavý, a závěr působil naopak zase useknutě. Části, kde se konaly hry, byly odbyté v několika větách, zatímco nezajímavé pasáže bez sebemenší akce byly rozvleklé na několik kapitol.

Myslela jsem, že to bude obsahovat víc informací o tom, jak Hladové hry vůbec vznikly a celkově podrobnosti o světě. To tam sice bylo, ale většina faktů nedávala smysl, že by to potřebovalo další prequely tohoto prequelu (i když místo toho by mě mnohem víc zajímaly Hladové hry Finnicka nebo Haymitche).

Z romantické linky jsem taky nebyla nadšená, protože se mi zdála nereálná a zbytečná, navíc mi Lucy k srdci taky nijak nepřirostla.

Přesto jsem našla i několik faktorů, které se mi líbily víc než v originální trilogii, což je styl psaní ve třetí osobě a vyprávění v minulém čase (místo první osoby v přítomném, jak je v HG).

Pokud jste fans této série, tenhle prequel byste si přečíst měli, ale neočekávala bych od toho další Hunger Games, které se mi (jak už vám nejspíš došlo) líbily víc.

5 16.10.2021

Protože je tahle kniha v zahraničí hodně populární, četla jsem ji už před delší dobou v originále. Zpočátku jsem si myslela, že to není špatný. Ale definice good knihy je, že i po dlouhé době si stále myslíte, že je ta kniha dobrá. A tohle není ten případ. Ve skutečnosti to s každým dalším dnem nenávidím víc a víc.

Začátek byl info dumping, pak se dlouho nic nedělo a zvraty se objevily až v poslední části knihy. Všechny byly předvídatelné, příběh postrádá originalitu a je vlastně vytvořen z mixu všech jiných fantasy knih, které znám, hlavně ACOTAR a Twilight.

World building je shitty a nemá absolutně žádnou originalitu (again). Autorka vzala skutečná místa nebo jména a zaměnila 1 písmeno za jiné.

Styl psaní je špatný, protože jsem alergická na elipsy. Na každé straně nebo spíše v každé větě bylo “…”
Na druhou stranu je to čtivé, a to i přes elipsy, protože mě to celkem bavilo a kdybych o tom nepřemýšlela, hodnotila bych to teď líp. Další věc, kterou nedokážu vystát, je opakování slov. Je to už více než 7 měsíců a já stále nedokážu zapomenout na “intriguing“ nebo “his beautiful dimples“.

Bohužel je v porovnání s pokračujícími díly tenhle ještě dobrý. Sequely jsou naprostá katastrofa, která už nemá ani čtivost, což je jediné pozitivum tohoto dílu.

5 14.10.2021

Nikdy jsem si nemyslela, že může být nějaká kniha s 850 stranami tak nudná. Ale stalo se. Převorství u pomerančovníku má zajímavý nápad a koncept, ale zpracování je meh a bez všech zdlouhavých popisů zbytečných věcí, historie a míst to mohlo být o polovinu kratší.

Samotný příběh není špatný a worldbuilding je celkem originální, jenže se děj šíleně táhne a nakonec se to, o čem měla být původně celá kniha, odehraje na pár stranách. Přesněji řečeno, velká epic bitva, která mě zajímala nejvíc, je nacpaná v jedné kapitole.

Postavy byly další problém a ne proto, že by byly otravné, jen je jich tam tolik, že jsem v tom měla mess i po 200 stranách a netušila jsem, kde měl kdo s kým v určitou dobu být. Vzadu je dokonce jejich přehled na 16 stranách (ano, fakt na 16, sama jsem to spočítala). Jsem ráda, že mi nakonec vůbec došlo, že to je vyprávěno z pohledu 4 postav, protože jsem nejdřív myslela, že je jich víc.

Styl psaní taky nebyl žádná sláva, ale nedá se říct ani to, že by byl katastrofální (jen nudný a uspávací). Nejspíš nesedl jen mně osobně, a nepomáhal tomu ani fakt, že byly všechny popisy zbytečně detailní.

Ale abych jen nekritizovala, tak se mi líbil vytvořený svět, který je dobře promyšlený a spojení s tématem draků. Jsem si jistá, že spoustu lidí tahle kniha nadchne, jen já nejsem jedním z nich.

5 21.08.2021

Už je to delší dobu, co jsem četla Kroniky prachu a i přestože se mi to líbilo, tak jsem si nebyla jistá, jestli se chci pouštět do doplňkové knihy, vzhledem k tomu, že jsem většinou viděla zklamané recenze.

Každopádně jsem se k tomu nakonec dostala (here we are) a v mém případě to rozhodně zklamání nebylo. Jsou tady nějaké informace o jednotlivých postavách, jejich vzniku, ilustrace a několik zmínek o světě, ať už fiktivních nebo pravdivých.

Pak to obsahuje několik příběhů o vedlejších postavách z jejich pohledu, dopisy, pár důležitých quotes z první knihy a autorčiny poznámky o tom, jak vůbec Kroniky prachu vznikly.

Nejvíc se mi líbila kapitola z pohledu pana Reeda, což je hlavní mužský protagonista, takže mi přišlo zajímavé zjistit, jak na věci pohlížel on, a poslední kapitola opět z pohledu Animant, jak společně tráví Vánoce u rodiny pana Reeda (yes, čtu o Vánocích uprostřed léta).

Děj se celkově sice moc neposunul, ale i tak to bylo super a doporučuju, i když jen v případě, že se vám líbila první kniha (což je za mě jedna z nejlepších v žánru), v opačném případě by to nemělo smysl.

5 20.07.2021

Tohle byla po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetla na jedno posezení (i když to je možná tím, že jsem konečně měla trochu volného času). Dokonce se mi tahle část zdála zatím lepší než autorčina první série Znovu.

Začíná to tedy tím, jak Ruby, zorganizuje školní akci, kterou jí James překazí a vyfasuje tak za trest účastnit se schůzek organizačního výboru s Ruby.

Ruby byla skvělá hlavní hrdinka a Jamese jsem zpočátku nedokázala vystát, ale po určitých zvratech jsem si ho taky oblíbila. Jako couple byli cute, přestože je to založeno na klišé, kdy se bad boy zamiluje do good girl a změní se kvůli ní (plus přidejte nějaké to drama na konec, aby to bylo uzavřené cliffhangerem, který mě ale rozhodně namotivoval k druhému dílu).

Taky se mi líbilo prostředí nóbl a privilegované školy Maxton Hall, která mi dává náhled do světa, který nikdy nezažiju.

A teď přecházím k negativním bodům:
• opakování slov jako “maminka” a “tatínek”, protože teenageři takhle nemluví
• překlad některých vět (za což autorka samozřejmě nemůže), které někdy nedávaly smysl nebo zkratka Cíla pro jméno Cyril, kterou jsem zpočátku nechápala
• celkem předvídatelný děj (koneckonců je to romance), což tomu ale neubírá na čtivosti

Jinak jsem spokojená, takže pokud se vám líbila autorčina série Znovu, určitě zkuste i tuhle, i když bych od toho neočekávala to samé (už jen tím, že to je z pohledu obou hlavních protagonistů).

4 01.01.2022

Tuhle knihu jsem dočetla před půl rokem a přesto mě doteď pomyšlení na ní vytáčí. Je tady několik důvodů, proč se mi nelíbila, počínaje postavami, divným humorem či tím, že jsem po 300 stran neobjevila žádnou pointu příběhu.

Oba protagonisté byli inteligentní, posedlí smrtí a znali bandu mrtvých básníků, což by bylo sice divné, ale nějak bych to nejspíš překousla. Co mě ale neskutečně vytáčelo, byl fact, že postavy neuměly mluvit o ničem jiném než o smrti, což je téma, které se objevovalo na úplně každé straně, aneb seznam různých způsobů, jak se může člověk zabít.

Finch a jeho oblíbené hobby – vymýšlet způsoby, jak spáchat sebevraždu. Jeho aktivity ve volném čase – (téměř)skákání ze střechy. Jeho oblíbené téma – smrt a sebevraždy (jak nečekané).

Violet pro mě byla nezáživná postava, jejíž smysl existence bylo opakování frází typu “umřela mi sestra, což je moje výmluva na všechno”.

Děj je po většinu času neexistující, a konec, který měl být nejspíš dojemný, jsem očekávala od první strany kvůli tomu, že je v podstatě napsaný v anotaci. Přesto to byl rozhodně nejlepší aspekt celé knihy, spolu se stylem psaní, který se mi četl rychle, avšak ten zbytek byl bídná tragédie.

4 18.12.2021

Autorka a její série jsou underrated, i když já sama byla překvapená, jak moc mě to nakonec bavilo, přestože anotace mě moc nezaujala.

Je to v podstatě příběh o tom, jak jsou oba dva hlavní protagonisti special, ale překvapivě (a snad poprvé v životě) mě to neiritovalo. June je totiž tzv. zázračné dítě Republiky, zatímco Day je proslulý jako nejhledanější zločinec. Kapitoly z pohledu Daye mě bavily víc, protože June se mi ze začátku zdála otravná a naivní, ale postupně jsem si ji taky oblíbila, hlavně kvůli vývoji osobnosti, kterým si prošla.

Děj mi připomínal Hunger Games, má to HG vibes, ale ve skutečnosti je to ještě lepší. Cesty June a Daye se zkříží po tom, co je jedna nejmenovaná postava zavražděna a tudíž se druhá postava stane podezřelou. Dějová linie, která se zpočátku zdá jednoduchá a předvídatelná, mě ke konci až šokovala.

Romantická linka se mi teda zdála jako insta love, ale kupodivu mi to taky nevadilo. Navíc v tom romance nehraje nejdůležitější roli a zvraty, které mě hodněkrát překvapily, to vynahradí, takže pokud hledáte dystopické scifi, tahle série si určitě zaslouží vaši pozornost.

4 31.10.2021

Jednou za nějaký čas nastane moment, kdy se mi líbí něco, co má huge hype a já píšu místo obvyklých unpopular opinions recenzi, která je plná nadšení. Spoiler alert: ten moment nastal právě teď.

Vicious je dark a twisted, takže to není pro každého (na konci recenze najdete trigger warnings), ale mně se to líbilo. Funny fact je, že to je všechno, co mi normálně vadí: slow, bez nějakých šokujících zvratů a má to 2 časové linie:

• před 10 lety, kde se Victor a Eli jako přátelé snaží dokázat existenci ExtraOrdinary a získat vlastní superschopnosti.
• současnost, kde Victor utekl z vězení, aby se pomstil Elimu, který mezitím zbavuje svět všech nadpřirozených bytostí.

Jde o mix dark academie, pomsty a superhrdinů (nebo spíš supervillains), a tak vznikl tenhle skvělý, jedinečný příběh. Celý nápad je zajímavý a superschopnosti jsou originální. Jak už jsem psala, tak děj je celkem předvídatelný, protože je toho hodně v anotaci, ale tím byste se neměli nechat odradit, protože činy protagonistů jsou překvapující samy o sobě.

Teď přichází ta nejlepší část, což jsou morally grey postavy. Nikdo nebyl jen dobrý nebo špatný, a všichni byli villains v nějakých určitých aspektech něčího příběhu. Každá postava měla svůj unikátní a taky uvěřitelný charakter. Na stupnici od 1 do 10 by tady moral greyness měla 10/10.

Jedna z nejlepších knih za tenhle rok? Yes.
Jedna z mých fav knih celkově? Yes.
Jedna z knih, kterou byste si měli přečíst? Hell yes.

trigger warnings: sebevražda, vražda, předávkování, sebepoškozování, drogy, panické záchvaty

4 17.08.2021

(SPOILER) Těchto 400 stran se dá shrnout do 3 vět: Šeherezáda chce pomstít smrt své nejlepší kamarádky, jejíž vrah je Chalíd. Aby se k němu dostala snadněji, dobrovolně se stane jeho ženou. Po tom, co uvidí Chalídovi krásné oči se do něho zamiluje.

Tohle je děj. Když si přečtěte anotaci, dozvíte se v podstatě všechno. Mezi začátkem a koncem je naprosté nic.

Prostředí mělo být zasazené do starověké Persie, ale víte, co jsem místo toho dostala? Hromadu random cizích pojmů bez sebemenšího vysvětlení nebo contentu. Dialogy připomínají rozhovory mezi teenagery, kteří se snaží mluvit s určenou dobou a tragicky selhávají.

Začátek byl zajímavý (přesněji řečeno prvních 20 stran), kdy se Šeherezáda chce pomstít. Jenže pak uvidí Chalída, dojde jí, že je vlastně sexy, takže mu je vše odpuštěno a všechny jeho činy omluveny. Navíc je to insta love, protože se do sebe hlavní protagonisti zamilují během 2 dnů.

Je tady i náznak nesmyslného milostného trojúhelníku, v čele s hlavní hrdinkou, která je ta nejkrásnější, nejúžasnějsí bytost v okruhu milionu kilometrů a jejíž inteligence přesahuje všechny lidské standardy. Pak je tu kamarád z dětství, který už od začátku nemá sebemenší šanci a všemi milovaný love interest, který vraždí své manželky. Ale to je samozřejmě okay, koneckonců, nikdo není dokonalý. Člověk nemusí být génius, aby uhodl s kým hlavní hrdinka skončí.

No, aspoň je to celkem čtivé, když už nic jiného.

Samotný koncept a nápad byly zajímavé, výsledek už tolik ne. Četla jsem i horší knihy, se kterými se tahle nemůže srovnávat, ale i tak to nebyla žádná sláva.

4 03.08.2021

Zoya Nazyalensky je odteď jednou z mých all time favorite postav a tohle je to nejdůležitější, co jsem vám chtěla sdělit.

King of Scars je třetí série z Grishaverse, odehrávající se po událostech z Griši a Šesti vran, takže byste před tímhle měli mít přečtené obě 2 série. (asi by to šlo číst i bez nich, ale nezdá se mi to jako dobrý nápad, protože byste skoro nic nepochopili a navíc si všechno vyspoilerovali)

Autorka vzala moje nejoblíbenější postavy z Griši – Nikolai a Zoya – a přidala k nim moji nejoblíbenější postavu z SoC, což je Nina, takže co se týče protagonistů, byla jsem nadšená, protože výběr nemohl dopadnout lépe.

Dokonce i styl psaní mi tentokrát sedl (možná proto, že jsem to četla v en originále). Kapitoly z pohledu Niny mě ze začátku nudily, ale pak se to naštěstí zlepšilo, takže druhá část byla zajímavější. Přesto se mi líbily víc kapitoly s Nikolaiem a Zoyou, takže jestli tihle 2 nebudou endgame, budu v depresi.

Jako nejlepší se mi zdál konec, i když jsem si vyspoilerovala cliffhanger, takže jsem už dlouho předem věděla, co se tam stane. (a když nad tím tak přemýšlím, tak já si vyspoilerovala konce všech 3 sérií, takže bych si měla zakázat fanarty, ale nevadí)

Každopádně to byl povedený závěr, po kterém musím vědět, co se stane dál, takže se těším na sequel, a zatím je tohle moje fav kniha od autorky.

4 01.08.2021

Tohle je prequel / sequel s 9 povídkami k Měsíčním kronikám, které navazují po Winter (i když ne chronologicky) a rozhodně by si je měl přečíst každý fan Měsíčních kronik.

Povídky 1-8 jsou prequely o dětstvích jednotlivých hrdinů, o tom, co předcházelo a jsou tam momenty, které byly v nějakých dílech už zmíněny nebo něco dovysvětlují.

Povídka 9 je pro změnu sequel, která sleduje dění po posledním díle (Winter), což je zároveň i moje nejoblíbenější část, a lepší zakončení pro tuhle sérii si ani nedokážu představit.

takhle bych hodnotila jednotlivé části:

1. Strážkyně ★★★★
2. Závady ★★★★
3. Královnina armáda ★★★
4. Carswellův průvodce za štěstím ★★★★
5. Až přejde slunce svit ★★★
6. Princezna a strážce ★★★★
7. Malá androidka ★★★
8. Mechanička ★★★★
9. Něco starého, něco nového ★★★★★

4 08.07.2021