Všechny malé zázraky

od:

Všechny malé zázraky

Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce. Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba při tom učiní zajímavé objevy......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/225827/vsechny-male-zazraky-eHU-225827.jpg 4.4935
Originální název:

All the Bright Places (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro děti a mládež
Vydáno:, Yoli
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (263)

Přidat komentář
Leusee
13. července

Od první stránky jsem hltala každé slovo a knížku jsem nemohla dát z ruky. I když se příběh ze začátku může zdát typický jako "Nešťastná holka potká kluka, zamilují se a je konec.." tak to tak rozhodně není. Ten příběh má toho v sobě tolik, že si pomalu myslím, že by měla být v povinné četbě. Jelikož duševní poruchy jsou opravdové, postihují lidi po celém světě a musí se o nich více mluvit. Čtenáři co se sami potýkají s depresí nebo úzkostí se definitvně sžijí s postavami a naopak čtenáři, co zkušenosti s depresí nemají, budou mít možnost poznat, jaké to pro člověka je a co se mu děje v hlavě.

walusaaa
09. července

Žádná YA knížka mě takhle snad nikdy nedostala.

Marekh
19. června

Kniha se mi líbila, nemohl jsem se od ní odpoutat. Knihu určitě doporučuji.

V knize se nalézá mnoho myšlenek, které jsem si poznamenal do sešitu. Pokud by to bylo v mých silách, určitě bych pozměnil konec, poněvadž byl hodně smutný, nicméně ve většině případů asi reálný.

Když se člověk odlišuje od ostatních lidí, má to v životě mnohem složitější. Je více citlivější, vnímavější, všechno si bere více k srdci, často je nepochopen svým okolím. Nejhorší ze všeho je, pokud přemýšlí o sebevraždě a posléze chybí krůček k tomu, aby ji uskutečnil. Znám některé případy z mého okolí, kteří tento skutek uskutečnili, buď z lásky, kvůli peněz, anebo jiných důvodů. Určitě je důležité, aby si rodina všímala změny chování člověka, se kterým žije a nebrala to na lehkou váhu a následně to řešila, pokusila se mu pomoci.

V knize nalezneme romantiku, výlety po různých památkách, smutek, pohled do nitra Finche. Líbily se mi také citáty od Virginie Wolfové, které si posílali Finch a Violet, které se určitě hodí ke kontextu tohoto příběhu.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Vždycky jsem byl jiný, ale pro mě je být jiný úplně normální.

Chci být ten kluk, kterého ostatní snadno přijmou a se kterým budou snadno vycházet, a ze všeho nejvíc chci snadno vycházet sám se sebou. Chci být kluk, který patří do tohoto světa a do své vlastní kůže a je přesně tím, kým chci být já sám, a chci, aby můj epitaf zněl: Kluk, co miluje Violet Merkeyovou.´

Označení jako "bipolární" mají za cíl říct "Tohle je důvod, proč jsi takový, jaký jsi. Jsi to prostě ty.

Takový černý nálady, ve kterých se utápím. Představuju si to, jako kdybych byl v oku tornáda, všechno je klidný a zároveň oslepující. Nenávidím je.

rusalka123
05. června

Pozor, spoiler!
Když jsem Všechny malé zázraky začala číst, myslela jsem si, že půjde o docela normální romantický příběh. S trochu zvláštní ústřední dvojicí, ale jinak vcelku obyčejný. Čekala jsem, že zažijí takovou tu lásku, která je změní, dá jejich životu nový smysl a přijde typický happy end. Fakt jsem si to myslela. Teprve když jsem pochopila, proč se Finch chová tak, jak se chová, co mu to vlastně je, když jsem si přečetla o bipolární poruše něco na internetu, když mi došlo, co se nám tu autorka snaží říct, začalo mě z knihy vážně mrazit. Jedna část mého já pořád čekala záchranu a onen velký happy end, ale ta druhá už tušila, co přijde. Nemohlo to skončit jinak. Byl to jediný smysluplný závěr, jediný závěr, který mohl z obyčejného romantického young adult příběhu udělat tuto nečekaně hlubokou knihu. Tragickou. Realistickou. Lidskou. Opravdovou. Děsivě aktuální. Alarmující. Ale proč? Proč tenhle tragický život a tragický konec? Na to se nedá pořádně odpovědět, stejně, jako se na to asi nedá pořádně odpovědět, když se to doopravdy stane... Ani kniha tu odpověď nedává. Nemůže. Ale umožňuje nám nahlédnout do nitra jednoho člověka, jak si to asi řada z nás vůbec neumí představit. V tom je skvělá. A autorce patří obdiv za její odvahu, vzhledem k tomu, čím si prošla... V poděkování píše: "Chtěla jsem napsat něco vážného, těžkého, smutného, ale zábavného." To se jí za mě opravdu povedlo. 4,5*.

caroline.aiko
08. května

Od knížky jsem čekala něco jiného a to jak to dopadlo mě hodně překvapilo. Čekala jsem nějaký slaďoučký až přeslazený happyending, ale tohle jsem od knížky vůbec nečekala. Violet na mě celou dobu působila tak, že nevěděla co chce a jak se chvíli cucala s Finchem a z ničeho nic byla s tím svým druhým nápadníkem ve mně budilo smíšené dojmy. Příběh mi přišel dost dobře napsaný a poukazující na problémy s psychickými poruchami a myšlenkami na sebevraždy a takové věci. Podle mě stojí za přečtení.

books_with_sara
08. května

Tato kniha je mou srdcovkou a řadí se mezi ty, u kterých jsem si i pobrečela. Mám v ní vyznačených nespočet vět a citátů, které mají pro mě nějaký hlubší či osobní význam. Pokud váháte nad koupí či přečtením, rozhodně neváhejte a jděte do toho! Nicméně nečekejte klasickou young adult literaturu, toto je trošku něco jiného :).

sabina1996
02. května

Po dočtení této knihy nemám slov. Dlouho jsem nečetla lepší knížku a už po pár stránkách jsem věděla, že ji budu milovat. Neskutečně krásný a dojemný příběh. Posledních cca 50 stránek jsem probrečela a měla jsem co dělat, abych knihu dočetla.

beatadudova
01. května

Tuto knihu od americké autorky Jennifer Niven jsem si chtěla přečíst už dlouho a všude jsem na ni četla hodně pozitivních komentářů. Ve finále ale nemůžu říct, že by mě nějak uchvátila. Byla dobrá, nemůžu říct že ne a některé myšlenky z této knihy se mi velmi líbily ale...

Kniha byla vyprávěna z pohledu hlavního hrdiny Finche i hlavní hrdinky Violet. Hlavním tématem už od začátku knihy je sebevražda, kterou zvažují oba dva hrdinové a tak je více než jasné, k čemu se bude ve finále schylovat. Bohužel pro mě to bylo až moc předvídatelné, dokázala jsem odhadnout, co se asi stane a dokonce i kde už asi od půlky příběhu. To mě dost zklamalo, doufala jsem že mě příběh překvapí a mou teorii vyvrátí. Ale to se nestalo.

Abych nebyla tak kritická, musím pochválit autorku za hezké myšlenky a citáty (mně utkvěl v hlavě tento: Než umřu, chci dělit nulou - nebo něco v tom smyslu). Příběh je zpracovaný moc hezky, není ani moc utahaný, ale ani nemá moc rychlý spád. Sice jsem konec docela dobře odhadla, ale na druhou stranu nekončí tak, jak by všichni asi chtěli a to se mi na něm líbilo. Některé příběhy prostě nemají dobré konce.

barunka.p
22. dubna

Tuto knížku by si měl přečíst snad každý. Víc psát nebudu, protože pro mě to nejde slovy popsat.

kkubelkova
17. dubna

Taková trochu jiná knížka než na které jsem zvyklá. Ze začátku mi dlouho trvalo než jsem se pořádně začetla, ale pak už jsem knihu nemohla odložit :-D Každopádně se mi to hoodně líbilo a proto nakonec dávam 5 * ❤️

jaresovaklara
13. dubna

Dočetla jsem dnes večer. Krásné, smutné. Na začátku knihy jsem nečekala, že by knížka měla takový konec. Pobrečela jsem si, ale moc se mi líbíla.

Nany_cz
07. dubna

Po všech těch kriminálkách, co jsem četla, to byla příjemná oddychovka. Četlo se to velice příjemně. Ten velký zvrat na konci mi však nepřišel tak dojemný nebo napínavý, trošku tomu chyběl "drive", který by mě hnal k tomu "tak a teď se to stane!" Jinak bych dala 4 hvězdy, protože příběh to byl pěkný, a to že já jsem nebyla překvapená neznamená, že nemůže být někdo jiný a že by si kniha zasloužila horší hodnocení.

Selena2000
01. dubna

Ne lehko uchopitelná kniha. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se začetla.
Neohromila mě nejspíš tolik jako většinu ostatních čtenářů. Pro mě nepředčila například Hledání Aljašky. Na druhou stranu nemůžu říct, že mě zklamala.
Místy chaotické myšlenky byly záměrem autorky, měly vyvolat určitý dojem, ale dělalo mi problém se jimi prokousat. Natožpak se snažit je pochopit.
Zvláštní postavy i myšlenky. Zvláštní kniha.

komin347
15. března

Za mně super, tenhle žánr mně baví, četlo se to úplně samo. Finchovi kapitoly se mi líbili o něco více než ty Violet, ale jinak doporučuji.

standunun
05. března

Těžko hodnotit. Finchovy zápisy mě nesmírně bavili, bohužel to se nedá říct o Violet.

Kačkaknihomol
04. března

Úplně nevím, jak knihu hodnotit. Je to taková ta kniha, která něco, alespoň náznak, v člověku zanechá, ale zas ji nemůže vychvalovat do nebes, protože tak skvělý to nebylo.
Nemyslím si, že je to úplně kniha pro teenagery. Respektive pro ty tupé puberťáky, kteří by ty myšlenky a ty na první pohled kýčovité, na druhý neskutečně hluboké myšlenky nepochopili. Tohle jsem si u Yoli všimla až teď, že jejich knih pod svou slupkou a mezi řádky něco skrývají. Nebo alespoň tahle má v sobě něco víc.
Přiznám se, autismus a tyhle další odvětví jsou mi cizí, úplně je nechápu a nikdy asi úplně nepochopím. To stejné je příklad bipolární poruchy, Finchovi jsem úplně nepřišla na své a nedokázala jsem s ním soucítit, protože prostě a jednoduše, nerozuměla jsem mu. Sice občas trpím změnami nálad, ale není to časté, a spíš bych to připisovala hormonům.
Nevím, nevím tuhle knihu bych úplně nedoporučovala, pokud jste takoví burani jako já, a těmhle lidem prostě nerozumíte. Styl mi taky úplně nesedl, někdy mi to přišlo jako úplnej monolog. Pěkná kniha, ale víckrát už ne.

syky245
04. března

Kniha, která stojí za přečtení. Děj vas pohltí, chvíli se usmivate, chvíli jste napjati a ke konci někteří pláčou, krásný příběh o lásce i trapeni. A když na konci zjistíte, ze část příběhu si spisovatelka sama prožila, o to silnější pocit z knihy mate.

MOmoMO
22. února

Moc se mi líbila.Mám známého s maniodepresí a v knížce bylo pěkně popsáno co se takovému člověku honí hlavou a zase sem mohla trošku lépe pochopit. Autorka píše neskutečně čtivě, nemohla jsem se od knížky odtrhnout a přečteno za dva dny. U konce jsem bulela jako blázen i když jsem tušila, že to takhle zkončí, nechtěla jsem si to připustit. Určitě si přečtu i Tíhu Vesmíru.

smejkalova.m
17. února

Asi jsem od toho čekala víc.. Ale nakonec to nebylo tak špatné :) Sice jsem to četla déle, než jsem zvyklá, ale celkem to šlo.. :) Každopádně nic pro mě, a ráda někomu prodám nebo vyměním za jinou knížku :)

elisa194
16. února

Kniha se dobře čte, ale na me je moc depresivní...

Ažula
15. února

Tuto knížku jsem četla na doporučení. A nelituji. Je místy vtipná, dojemná, smutná a občas vás i naštve. Nemám k ní nic dalšího.
Doporučuji.

Veeria
12. února

Pokud si vás tato kniha má najít, tak si vás najde. Je unikátní, a to poselstvím, kterou v sobě má. Najdete zde plno myšlenek k zamyšlení a byť není optimistická, tak i přesto zde najdete jedinečný příběh.

lotofhs
08. února

Nemůžu říct, že jsem z knížky nějak extra nadšená. Není to nic, co bych si chtěla přečíst znova v nejbližší době, ale musím uznat, že nese velmi důležitou zprávu a myslím si, že Finchovi myšlenky byly velmi přesné a výstižné pro lidi, co trpí depresí. Citáty v téhle knížce - pane bože! Tak krásné a pamětihodné. Pocit, který mě napadá po přečtení Všechny malé zázraky je: sklíčenost. Vyvolává ve mě pocity smutku, prázdnoty a tak se cítil Finch. Bylo mi líto Violet a její sestry, některé pasáže mi vehnaly slzy do očí. Abych byla upřímná, co si sakra myslela Finchova rodina? Ano chápu jeho máma je smutná, přepracovaná, musí živit 3 děti a ex manžel její to je tragédie sama o sobě, ale sakra!!! Kdyby moje dítě trpělo depresí, chodilo k psychiatrovi a nezvedalo mi telefon ( který ani nekontrolovala) a odjelo někam bez mého vědomí určitě bych udělala více, než řekla "Tohle on dělá." V tomhle se mi líbili Violetiny rodiče. Sice byli příliš ochranitelský, příliš opatrný a opravdu ze své dcery nespustili zrak,ale v tomhle případě příliš bylo mnohem lepší než méně. Lidi ztrácí a získávají na oplátku. A mám dojem z knížky, že i když chceme zachránit tak strašně moc někoho koho milujeme, snažíme se sebevíc, ale on nechce být zachráněn, tak není žádná možnost, jak ho zachránit. Bohužel ke konci jsem si říkala, že je to trošku trošku natahované. Nezapomenu na Ultra Violet a Finche♥
!!!!!!!!!!


SPOILER:
Jediné co bych vytkla je to, jak Violet se vyrovnala se smrtí Finche. Pořád mluvila o sobě, co udělala špatně a proč ho nemohla zachránit, ale to nebylo o ní, ale o něm. Chápu že se cítila provinile. Nepřišlo mi, že by Violet jedinkrát myslela na to, jak se cítil Finch nebo jeho rodina.

YA-girl
01. února

První půlka mě nebavila - takový spíš podprůměrný dívčí román; podprůměrný proto, že jsem měla problém vžít se do hlavní hrdinky nebo se zamilovat do hlavního hrdiny ;), což se mi u dobrých YA romancí daří. Ale někde za půlkou to vzalo pro mě nečekaný spád a přiznávám, že to dopadlo úplně jinak, než jsem si od začátku myslela. Nějakým způsobem mě to nakonec někde uvnitř mě přecejen zasáhlo a docela dlouho mi to ještě leželo v hlavě, takže díky "pointě" a tomu, jak se s tím vypravěčka vypořádala, dávám o hvězdičku víc, než jsem původně chtěla...

kyticka152
01. února

Z knížky mám velice smíšené pocity. Obdivuji spisovatelku, že něco takového napsala. Myslím si, že se o tomto tématu moc nebaví, i když je dost aktivní. Sama bych ráda něco, takového propagovala. Příběh mě až tak moc nezaujal a četla jsem knihu spíše z donucení. Poznámka autorky mi připadala, jako emoční vydírání čtenáře po už tak emotivním konci, ale přesně to mě vyburcovalo k tomu dát o jednu hvězdičku navíc. Doporučuji k přečtení.

AnnaNešporová
30. ledna

Ta knížka byla tak krásná, jen mě mrzí, že smutná. Jako první jsem četla Tíhu vesmíru, ale Zázraky se mi líbili víc. Přála bych si, aby měla šťastnější konec, doufala jsem, že dopadne jinak.

Abnička
27. ledna

Z knihy mám dost smíšené pocity.
Půjčila mi ji kamarádka, která z ní byla velmi nadšená a já se tedy s velkou chutí do ní pustila.
Začátek byl velice pěkný. Ale jak jsem četla dál nadšení se pomalu vytrácelo a ke knize jsem se pak velmi špatně dostával.
Ke konci jsem měla hrozný problém se do knížky začíst a ten konec byl hodně předvídatelný.

Kniha měla velmi zajímavé téma a velmi jemně přednesené.
Autorka má můj velký obdiv, protože na takové téma se musí velmi opatrně a procítěně což se jí povedlo.

Co mi na knize ale vadilo byl někdy až moc zdlouhavý děj.
A já osobně tyto knihy moc v lásce nemám. Psychologie je mi docela vzdálené téma a tato kniha byla téměř celá na lidské psychice založena.
Na konec bych ráda řekla, že jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Bohužel to není můj šálek kávy..

druzickaster
21. ledna

Když jsem se díval na konci mých "chystám se číst" na tuto kníhu, připadal jsem si jako u nás v jídelně když přemýšlím na co jsme to měl chuť před čtrnácti dny. Podobné jsem měl pocity u této knihy, ale věřil jsem svému seznamu a dobře jsme udělal.
Příběh dvou adolescentů, příběh o jejich problémech, radostech a strastech chytne snad každého za srdce. Vyprávění jak z pohledu Thea tak Violet je příjemné ozvláštnění a bavilo mně. Na těch dvou a jejich okolí je krásně vidět rozpor v aboslutním nezájmu a přehnané opičí lásce. Oba extrémy jsou velmi názorné a evidentně škodlivé. Ač nelze než připustit, že být rodičem je spíš věcí loterie, než dlouhodobě plánovaná akce. Možná by stačilo na jdené straně krapet ubrat a na druhé zase přidat a všechno by bylo jak z pohádky.
Každopádně knihu doporučuju.

KateTheBlogger
20. ledna

Ke knížce jsem se dostala díky Zoe Sugg a jsem za to ráda. Nic podobného jsem předtím nečetla a ani jsem nevěděla co od knihy očekávat, ale příběh mě dokonale vtáhl a jsem moc ráda, že jsem si zázraky přečetla.

broskev28
20. ledna

Patřím mezi "nedotčené" čtenáře - při četbě knížky jsem neuronila ani slzu a ani mé hodnocení není nijak vysoké. Příběhů, v nichž se přeživší cítí odpovědný za smrt toho druhého, jsem už četla docela dost. Příběh Violet pro mne nebyl nijak přesvědčivý. Mnohem více mne oslovila například kniha Obyčejní lidé - později to byl i výborný stejnojmenný film, jeden z prvních režijních počinů R. Redforda.
A pokud jde o Thea: když někdo nechce, aby mu bylo pomoženo, pak mu pomoci nelze. Chápu, že právě tohle je problém bipolární poruchy, jenže v jeho věku bych předpokládala, že hlavní slovo by měla mít rodina.