Denika komentáře u knih

Hezká, nicméně extrémně přeceňovaná kniha. Nic nového pod sluncem, žádný úžasný styl zpracování. Jsou knihy, které by si tak vysoké hodnocení, jako má Hana, zasloužily mnohem více.

23 20.10.2018

Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd. Takhle kniha rozdělila čtenáře na dva tábory - buďto ji odsoudíte jako prvoplánový brak, nebo si u ní popláčete smíchy. Nenáročný humor stejně jako celá struktura knihy je přesně to, co člověk občas potřebuje - oddechnout si od filosofických úvah a hledání skrytého významu mezi řádky. A přesně to u mě kniha splnila. :)

"Na pohřbení v rodinné hrobce u nás čeká celkem dvanáct Kostků z Kostky, kteří zemřeli v exilu - urny s jejich popelem zabírají skoro polovinu knihovny. S výjimkou psychopatů a masových vrahů jsme nejspíš jediní Američané, kteří mají v bytě kolumbárium.
Pokud je nedopravíme do Čech, jejich duše nebudou mít klid, a otec si dokonce myslí, že by nás mohli chodit strašit nebo se nám nějak mstít. Na strašidla nevěřím, ale pokud si přáli být pohřbeni v Čechách a vydrželi takovou dobu čekat u nás v knihovně, tak je do staré vlasti musíme dostat stůj co stůj. Po dnešku se ovšem zdá, že by nás to mohlo zruinovat. Ze záhadných důvodů je přeprava nebožtíka, byť zpopelněného, dražší než letenka živého pasažéra.
Když se otec trochu uklidnil, zavolal znovu na letiště a pokusil se usmlouvat alespoň množstevní slevu. Slečna z letecké společnosti zřejmě usoudila, že má co do činění s nějakým bláznem, a vyhrožovala, že zavolá policii. Otec se znovu rozčílil a křičel, že za ty peníze si může pronajmout raketoplán.
Slečna řekla, ať si zavolá na mys Canaveral, a položila sluchátko.
Matka navrhla poslat popel v krabici od desetikilového prášku na praní. Přišlo mi to jako docela dobrý nápad, ale otec to zamítl. Nemůžeme prý všechny Kostky sesypat dohromady. Jednak se někteří vyloženě nesnášeli, jednak by se kufr s pracím práškem mohl ztratit. Barona Solnického prý poslali v plechovce od proteinů pro kulturisty, kufr s plechovkou se ztratil a dodnes se neví, kde je mu konec. Představa, jak s našimi předky někdo pere v pračce montérky, je děsivá. To by nás chodili strašit určitě.
Nakonec otec s matkou vymysleli, že je dají každého zvlášť do pytlíku od slaných oříšků, které si vezmeme s sebou na palubu v příručních zavazadlech. Vůbec se mi to nezamlouvá."

17 26.09.2016

Z málokteré knihy je člověku fyzicky zle - panu Orwellovi se však podařilo toho docílit. Velmi znepokojivé...

16 12.07.2016

Nerozumím, proč zrovna takové knihy nejsou v povinné četbě pro všechny. Až doteď jsem nevěděla o hrůzách, které Sověti páchali na obyvatelstvu Litvy, Lotyšska, Estonska a Finska. Jako by se na ně úplně zapomnělo, přitom trpěli stejně jako ostatní věznění lidé. Perfektně popsaná zlost, nenávist, hnus, beznaděj a zoufalství, ale také záblesky lidskosti a neumírající lásky ve vypjaté situaci. Po dočtení knihy jsem si více uvědomila význam výjevu na obálce. Je to úžasná kniha.

"V některých válkách se bojuje bombami. Lidé od Baltu v téhle válce bojovali vírou. V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i v té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Prosím, čtěte o nich. Povídejte o nich někomu. Tyhle tři státečky nás naučily, že láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo třeba k nepříteli - láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha."

15 21.05.2017

Za tak nádherný jazyk prostě musím dát plné hodnocení, dlouho jsem něco tak krásného nečetla. Když pominu občasné ztrácení se v tom, kdo zrovna příběh vypráví a taky téma holocaust a oblíbeného doktora Mengeleho (literatury o holocaustu už jsem trochu přejezená a nevidím důvod, proč jej i současní autoři stále tak rádi zařazují do děje svých knih - tím nechci tohle téma v žádném případě nijak shazovat, ale mám dojem, že těm, kteří si tou hrůzou prošli sami tak nějak víc náleží právo o všem psát), tak je to nádherně napsaná kniha, k jejímž pasážím se budu vracet. Androniková měla nepopiratelně talent na krásnou literaturu a já si nad mnoha stránkami pobrečela. Věřím, že v ní kouzlo našlo a najde i mnoho jiných.

14 11.04.2020

Klasický ruský román je zkrátka klasický ruský román. S tím musí člověk počítat, když bere do rukou knihu Lazarovy ženy. Musím přiznat, že žádná slova nedovedou popsat všechny ty pocity, které se ve mně vystřídaly. Neskutečný smutek, osamělost, nepochopení, bolest, ztracený život, bez lásky, bez důvěry, bez citu. Tvrdá, mrazem zmítaná země se stejně tvrdými lidmi, které k této vlastnosti dovedly neutěšené životní podmínky carského a socialistického Ruska. Bez naděje na zlepšení. Generace a generace nešťastníků.
Tato kniha je bolestná a zároveň nádherná. Každé slovo a každá věta je zážitek a narovinu říkám, že mi několikrát tekly slzy. Je to mistrovské dílo. Každému pomůže pochopit podstatu hluboké smutné ruské duše. Prostě si ji přečtěte, nic víc říct nemůžu.

"... Ostatně téměř nikdo nechápal, o čem jeho zápisky jsou, přesto pár desítek vědců na celém světě jen při zvuku pouhého jména - Lazar Lindt - zbožně obracelo oči v sloup. Ač to znělo banálně, jeho význam to nikterak nesnižovalo. Lindt pracoval na pomezí fyziky, chemie a zdá se i matematiky - v takové neuvěřitelné výši, kde mizí poslední lidské pochybnosti a skrze ztenčené tkanivo velké vědy začíná prosvítat skutečné tělo jediného Boha. ..."

14 18.05.2016

Další mistrovské dílo Kateřiny Tučkové. Výborně sepsané dějiny odsunu Němců z pohledu jednotlivců, které k mému překvapení nekončily po válce, ale pokračovaly k nástupu komunismu, přes normalizaci, Sametovou revoluci, devadesátá léta až po začátek 21. století. Mám pocit, že jedině Kateřina umí tak výborně zachytit prožívání, pocity a myšlenky svých postav. Celá kniha je psaná krásnou češtinou, která se tak příjemně čte po všech těch přeložených zahraničních knihách.
Doporučuji.

12 10.12.2019

Každé slovo je jako pohlazení. Malý poklad v každém verši. Laskavé, nádherné dílo.

11 12.07.2016

Tohle bylo super! První drama, do kterého jsem se opravdu začetla a dokázala vcítit se do postav. Není to můj první kousek od Gogola a ráda se pustím i do dalsích.

10 10.03.2023

Jakkoli je knížka tlustá a na první pohled nepříliš zajímavá, stojí za přečtení. U žádného autora jsem nezažila tak poutavé líčení, místy vtipné, místy smutné, avšak nikdy nudné nebo únavné. Prostředí nemocnic nemůže být nezajímavé a obzvlášť útržky z života mediků jsou úsměvné. A samozřejmě nesmí chybět jedna osudová láska, která hory přenáší - bez toho by to nebylo ono. Knížka, která vtáhne a nepustí a ještě možná obohatí o nevšední informace ze života těch, kteří řeší obyčejné starosti stejně jako my, ale narozdíl od nás také zachraňují životy. :) Segal je opravdu "pan spisovatel" - to se mu nedá upřít. :)

10 09.11.2016

Stálo to mnoho přemáhání knihu dočíst, mnohdy se blížilo čirému zoufalství. Vcelku nezáživné tlachání o jízdě přes státy, o nedostatku peněz, sexu, benzínu, práce... Nějak mi uniká, co je na románu tak úžasné. Třeba na to jednou přijdu.

10 27.07.2016

Z této knihy jsem byla naprosto unešená. Ano, je to sentimentální hra na city, ale kniha je tak čtivě napsaná, že jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Za pár hodin jsem ji měla přelouskanou a musím říct, že jsem plakala nejen na konci, ale mnohdy i v průbehu děje. Nádherný příběh a lásce a naději, který ovšem nekončí "happy endem", a možná tento aspekt knize propujčuje její kouzlo. Za mě 5 hvězdiček, jednoznačně a bez diskuze.

10 16.08.2015

Ačkoli nejsem žádný fanda scifi nebo fantasy, tahle knížka mě jednoduše pohltila. Vtáhne do děje a nepustí. Ať chcete nebo ne, Mark vás bude bavit po všech stránkách - v deníkových záznamech skvěle vykresluje napětí, stres, problémy a technické potíže, ale také zábavu a radost z podařených věcí. Skoro bych mu uvěřila, že by byl schopný na Marsu přežít takovou dobu. Chvílemi mi přišlo, že musím číst něco, co se opravdu událo, vzhledem k těm neskutečně složitým popisům chemie, biologie a nejmodernějších technologií. Špatně se mi to říká, ale tyto složité technické údaje knize možná i uškodily - pro laiky, jako jsem já a mnozí jiní, jsou prostě příliš složité a někdy jsem vůbec nechápala, co to vůbec čtu. To je také jediný důvod, proč jsem knize udělila čtyři hvězdy namísto pěti.
Mark je ovšem skvělý chlapík, kterému se nedá než fandit do poslední stránky. Skvělá, napínavá a po všech stránkách obohacující kniha. :)

9 23.10.2016

Krásná kniha. Mám zálibu v rozsáhlých románech, takže mi vyhovovala. Cítila jsem z ní smutek, nostalgii, absenci naděje a radosti. Mládí, stáří, život i smrt, lásku, která nikdy nedojde svého naplnění, strach, úzkost. Vzbudila ve mně pocit, jako bych spolu s postavami žila v Paříži v 60. letech. Vtáhla mě do Klubu. Ukázala mi, jak těžký musel být život v socialistickém Rusku a jak bolestné bylo doživotní opuštění rodiny. Pomohla mi trochu víc pochopit hlubokou ruskou duši. Na posledních stránkách jsem se neubránila slzám. Přesto všechno dávám 4 hvězdy, protože byly pasáže často rozvleklé a rozhodně to nebylo čtení, od kterého bych se nedokázala odtrhnout. Nicméně autorův potenciál zaslouží 5 hvězd.

9 24.04.2016

Nejsem fanoušek sci-fi ani fantasy, ale tahle knížka mě opravdu vtáhla a její myšlenka nadchla. Jenom doufám, že nás tahle budoucnost nečeká - a pokud ano, nechci v ní žít.
Rozhodně se podívám i na filmové zpracování.

8 12.09.2022

“Když odložím své knihy a papíry, zavřu oči a vyženu z hlavy všechny myšlenky na elektrická pole, centrifugální regulátory a koherentní rotaci, vidím Tebe. Vidím Tě tak jasně, že mi vyschne v krku, chci Tě vzít za ruku a plakat, zabořit obličej do Tvých rukou a postěžovat si, že jsi tak daleko. Vidím Tvou červenou pletenou bundu (kterou už ani nemáš), uvolněný pramen vlasů na tváři, brýle na očích a Tvá vlhká víčka. Vidím každý detail čar na Tvých dlaních spočívajících v klíně. Chci Ti znovu a znovu říkat, že nikdo lepší než Ty neexistuje, že myšlenka na Tebe pro mne zastíní všechno, způsobí, že všechno ostatní vypadá triviálně a nedůležitě.”

Je neuvěřitelné, jaké podmínky vydržela láska dvou lidí, jak těžký osud jim oběma byl nadělen a jak vytrvale bojovali. Každý den hledali štěstí, i když se zdálo, že kolem nich žádné neexistuje. Mohli bychom se jejich trpělivosti a morálním zásadám učit. A především být víc vděční za svobodu, ať už se týká politických názorů nebo způsobu života. Víc vděční, že nic podobného nemusíme zažívat.

8 12.01.2020

Všechny malé zázraky zanechají v člověku tolik smutku a prázdnoty. Finch mi od začátku přirostl k srdci, jako bych ho znala odmala, snad se mi po něm i stýská. Violet už mi byla méně sympatická, ale co na knize oceňuji nejvíc je alespoň částečný pohled do života rodiny po ztrátě dítěte - v mnoha knihách, kde rodina přišla o dítě, se dělá, jakoby se nic nestalo, a nebo se tato událost nepovažuje za podstatnou.
Neskutečně mě vytáčel přístup Finchovy rodiny, od přehlížení divného chování a příznaků nemoci až po faleš na pohřbu, od začátku do konce. Kořeny zla byly v jeho rodině, která mu ani nedokázala pomoci.
Všechna čest autorce, která dokázala citlivě podat téma bipolární poruchy a sebevraždy. Kéž by se kniha dostala do rukou lidem, kteří ji nejvíc potřebují.

8 29.06.2017

Nevím, kolikrát dokola je potřeba tuto knihu přečíst, aby člověku došlo její "poselství". Není to špatné, dá se to rychle přečíst, ale že by to bylo nějak úžasné? Obohacující? Život měnicí? Abych si všude psala citát "Správně vidíme jen srdcem"? Dost průměrná knížka, podle mě přeceňovaná. Vsadím se, že polovina lidí, kteří ji četli, o ní básní jen proto, že o ní básní ta druhá polovina lidí, kteří ji četli. Malý princ mi nijak nepřirostl k srdci a nemám chuť se ke knížce vracet. Za mě nic moc.

8 01.03.2017

Nějak mi chybí slova, kterými bych dokázala popsat poselství této knihy. Nejvíce mě zaujal fakt, že autor ani slovem nenabádá čtenáře, aby se stali vegetariány či dokonce vegany. Podává fakta přesně, chladně a všechna má velmi dobře podložená a snadno ověřitelná. Inteligentního člověka v průběhu čtení napadne, že tyto vraždicí mašinérie, kterým říkáme velkochovy, jsou naprosto absurdní a do budoucna ekonomicky neudržitelná. Mluví také o selektivních všežravcích a o tom, že zdání klame a ani oni nejsou schopni zamezit týrání zvířat chovaných na maso jen proto, že kupují maso z tzv. "dobrých chovů". Jasně dokazuje, že velkochovy jsou hlavním problémem přímo se podílejícím na globální klimatické změně planety, že ničí půdu, podzemní vody a řeky, ve kterých zabíjí ryby. Chov ryb a jiných mořských živočichů na maso je také kapitola sama o sobě, která je stejně otřesná jako podmínky chovu slepic, kuřat, krůt a prasat, a v neposlední řadě krav. Zatím jsem nečetla tak dobře napsanou, relativně odbornou knihu. Bylo to nelehké čtení a často se mi do něj nechtělo. Trochu to ale spravil autorův specifický smysl pro humor, kterému se nedalo ubránit ani při čtení smutných kapitol - v žádném případě to však nebylo vysmívání ani zesměšňování. Úderné, kruté, bez obalu.
Člověk se nazývá božským tvorem, protože je obdařen myšlením, svobodnou vůlí, kreativitou a schopností se rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To je omyl. Člověk je monstrum, které ničí a kope okolo sebe ve snaze přizůsobit přírodu svým rozmařilostem a do nebe volající rozežranosti a pohodlnosti. Základem pro úspěšné velkochovy jsou pohodlnost, krutost, lhostejnost a bezohlednost. Kniha je neuvěřitelně krutým a bolestivým svědectvím utrpení, které zvířata podstupují, aby končila na našich talířích. Je velmi snadné nevidět a nejlépe zapomenout, jaká byla cesta vašeho kusu masa, který před vámi leží. Foer mistrně vykreslil neuvěřitelnou komplexnost a propojenost všech faktorů, které ovlivňují pojídání masa lidmi a ukázal, že ani v tomto případě nic není černobílé. Bylo to vyčerpávající. Nevím, jak víc mám popsat všechno, co teď vím. Jediné, co můžu říct je: Přečtěte si to.

"Jakmile na ničem nezáleží, není co zachraňovat."

8 29.12.2016

Tolik zničených životů kvůli jednomu režimu, tolik mrtvých, opuštěných, zbídačených, ponížených až na samé lidské dno. Kolik matek přišlo o své děti, kolik dětí přišlo o rodiče, kolik lidí přišlo o své rodiny, známé, kamarády. Jak jeden režim dokázal v mnohých udusit veškerou morálku a zdravý rozum, úctu, slitování. Nemám slov. Místy náročné čtení, které vyžaduje soustředění.
Děkuji autorce za to, jak důkladně a pečlivě nastudovala reálie Ruska a skvěle dokázala popsat dějinné události na jednotlivých, výborně vykreslených postavách.
Kéž by se tyhle věci už nikdy neopakovaly... Ať už Florence byla nebo nebyla inspirována reálnou postavou, snad konečně našla klid a odpuštění.

7 26.07.2019