Patrioti
Sana Krasikov
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394395/bmid_patrioti-42X-394395.jpg
4
103
32
Velkoryse pojatý román inspirovaný reálnými osudy vypovídá o rodině americké Židovky, která v době Velké krize ve 30. letech 20. stol. odešla za nadějí a láskou z USA do Sovětského svazu. Vysokoškolská studentka Florence Feinová ve 30. letech odjíždí z Brooklynu, z Ameriky, země zmítané hospodářskou krizí, do Moskvy – jednak za prací, jednak za příslibem lásky a nezávislosti. V Sovětském svazu se ovšem rychle ocitne ve spárech systému, z něhož nedokáže uprchnout. O mnoho let později její syn Julian emigruje do Spojených států. Kvůli svému zaměstnání v ropném průmyslu však pravidelně létá nazpět do Moskvy. Při té příležitosti se rozhodne rozkrýt pravdu o matce, na níž ulpívá podezření, že byla konfidentkou sovětské tajné policie. Julianův vlastní syn Lenny se na prahu nového tisíciletí vydává hledat štěstí zpět do Moskvy.... celý text
Přidat komentář
Příběh byl hezký a zajímavý, mělo to vše - těžká doba, příběh několika osob, dobrá zápletka, ale bylo to tak zbytečně zdlouhavé, že jsem i místy přeskakovala stránky a to je velká škoda.
Dlouhé, předlouhé vyprávění knize jen uškodilo. Příběh sám o sobě byl zajímavý. I vylíčení ruské nátury autorka zvládla, ale rozjížděl se velmi, velmi pomalu až jsem s knihou chtěla seknout. Nakonec jsem dočetla. Bohužel ve mně nic moc nezanechala.
Tahle kniha se mi hodnotí velice těžce. Příběh to byl velice zajímavý - popis života v Rusku před, během a po válce, za vlády největšího masového vraha v dějinách, mě bavil a ukázal mi, jak to tehdy mohlo vlastně být. Přesto jsem se do knížky nedokázala začíst. Přišlo mi, že některé pasáže tam ani nemusely být, protože příběh nijak neobohacovaly ani neposouvaly. A ten konec už byl vážně zbytečně natahovaný. Vyprávění probíhá ve více časových rovinách, takže od začátku víte, jak to dopadne a postupně odkrýváte, co všechno k tomu vedlo. Proto mi těch posledních 50 stran přišlo už docela zbytečných.
Objev v ramci ctenarske vyzvy (kniha od ukrajinskeho autora) - v dobe vydani mi tento roman uplne unikl. Surove, nepochopitelne, nemuzu rict, ze by mi hlavni hrdinka byla zvlast sympaticka, spise po docteni zustala jakasi horka pachut a jedno velke PROC s vykricnikem k tomu. Presto nebo prave proto hodnotim peti hvezdickami. Autorka se s danym tematem popasovala dobre, to postupne zapadani nekam odkud neni navratu je slusne propracovane. Skoky v case mi nevadily, naopak cely pribeh dle meho nazoru pekne zaramovaly a ukazaly, ze nektere veci se nemeni. O Americanech, kteri v te dobe emigrovali do Ruska jsem nemela ani tuseni a nastvana jsem byla uplne na vsechny (na Rusy, na Americany, na Florence samotnou). A budu se opakovat: presto nebo prave proto hodnotim vysoko. Poutave napsany pribeh se silnym tematem.
Florence Fein mě neoslovila. Zbrkle se rozhodla, její pohnutky doteď nechápu a pak se prostě vezla na banánové slupce,po které uklouzla. Mnohem více mne zaujal příběh Julika. Rovný, racionální v uvažování i v rozhodování, na rozdíl od matky. Co mne vůbec nebavilo, byla linka Lennyho. Utěšeně jsem spěla ke konci fasciklu a do toho odbočka, nezáživné vedlejší postavy, podivné motivace, ztráta tempa. Za to body dolů.
Nemůžu říct, že by mě kniha nadchla. Příběh hlavní hrdinky je poučný, jak člověk v mládí udělá úplnou hloupost a pak za to zbytek života platí. Totalitní systém Sovětského svazu je tu pěkně vykreslen z pohledu obyčejného člověka, který do Ruska přijel s vidinou lepší společnosti, která se bohužel nekoná a tak v knize bojuje s absurditami komunismu.
Čítam tu od ostatných samú chválu. Ja toto nadšenie bohužiaľ nepociťujem. To, že ide naozaj o velkoryse pojatý román je vskutku pravda hlavne čo do počtu strán. Mám rada rozsiahle diela - keď ich rozsiahlosť dáva zmysel. Toto však na mňa pôsobilo ako grafomanské predvádzanie sa. Príbeh hlavnej ženskej postavy by sám o sebe bohato stačil. Je silný a ponúka netradičný pohľad na totalitnú históriu z pozície americkej imigrantky. Pripletená časová linka jej syna ešte ako-tak dopĺňa dej. Ale časti s vnukom - to už je ozaj naviac. Akoby si autorka dala za cieľ vydať knihu s minimálne 500 stranami a keď jej to nevychádzalo, dopísala rýchlo ešte toto, aby si splnila záväzok. Musela som sa veľmi snažiť, aby som nezaujímavé časti nepreskakovala.
Četla jsem poměrně dlouho, vzhledem k nelehkému tématu. Velmi zajímavý příběh tří generací, popsáno tak věrohodně, až mi chvílemi nebylo dobře. Jak je snadné s určitou vidinou splnění snu skočit na lep a podlehnout nátlaku a jak je obtížné nebo spíše nemožné se dostat ven. Hlavní hrdinka Florenc působila poměrně svérázně, naivně a chladně ve vztahu k manželovi i synovi, ale až po dočtení jsem si utvořila její vlídnější obrazek a našla pro ni pochopení, stejně jako Julián. Doba nelehká, v Rusku v podstatě pořád stejná i v současnosti...
Hodně zajímavé čtení, nutí přemýšlet a zůstane v mysli. Drsný obraz Ruska bývalého i současného. Dnes o to více aktuální.
Kniha je skvělá. Je hutná, smutná, nadějeplná, těžká. Téma je pro každého, kdo si ho v ní najde. Je o minulosti, o současnosti a já tam vnímám i budoucnost. Každý se v ní může najít, může v ní najít svoje vnímání svobody. Určitě doporučuji k přečtení.
Úžasná kniha, rozhodně to nebylo lehké čtení. Ale kniha byla velmi dobře zpracována
(SPOILER)
za knihou je zjevně spousta práce. nejvíc mě zaujala netypická ženská postava bez mateřských sklonů, citovosti a naopak s ochotou opakovaně zrazovat politicky i lidsky. taky myšlenka, že jistě existovaly podobné emigrace "bez příčiny", z trucu nebo z povrchních důvodů.
výše zmíněný charakter hrdinky mi ale znemožnil s ní jakkoli soucítit ve chvíli, kdy idealizovaný ruský režim začal ukazovat pravou tvář (zabavení pasu, lágr). spíš jsem asi doufala, že prohlédne, což se nestalo.
další linie mi přišly navíc, linku syna jsem četla zběžně, jen protože mě zajímaly záznamy v archivu, vnukovy kapitoly jsem víceméně přeskakovala.
nemohla jsem ale nesrovnávat s Vlakem do Samarkandu Guzel Jachiny, který mám ještě v živé paměti. Vlak do Samarkandu je psán úsečně, střídmě a na nic si nehraje. na rozdíl od něj mají patrioti příchuť kašírky, v usilovném a superdetailním popisování reálií je něco chtěného, stylizovaného. místy možná až romanticizujícího, což je ve spojení s Ruskem / SSSR poněkud nešťastné. za všechny příklady mi utkvěl obraz nahé dívky, hrající na party na housle Dvořáka. ee.
dohledala jsem, že autorka je Ukrajinka, vyrostla v Gruzii a žije v New Yorku. skoro bych tipla, že v USA žije už delší dobu. protože ta literární příchuť - pachuť, kterou jsem se o odstavec výše pokusila popsat, je typická pro západní literární nazírání zemí komunistického bloku.
Ke knize jsem se dostala náhodou v rámci Čtenářské výzvy, asi měsíc jsem kolem ní kroužila a nechtělo se mi do ní vůbec pouštět - na první dobrou mě nezaujal ani název knihy ani pro mě neznámá autorka. Ovšem kniha mě velmi mile prekvapila, styl psaní autorky je něco osvezujiciho, kniha popisuje osudy tří generaci jedné rodiny, zajímavé jsou jednotlivé úhly pohledu osob, popis Ruska a dění v něm začíná pred druhou světovou válkou, kdy hlavní hrdinka Florence s ideály přijíždí ze Spojených statu, aby v Rusku začala nový život. Postupně zjišťuje, ze její představy se vymykají reálnému životu v ruském prostředí, ruské mentalitě a politické situaci, skončí odtržena od syna a manžela v pracovním táboře, a přesto, když má po letech možnost Sovětský svaz opustit a odjet zpět do Spojených států, cítí se jistým způsobem svázána s Ruskem a cítí se v něm svým způsobem svobodná. Za mě velmi podařena kniha s velmi silným příběhem, s propracovanou psychologii postav, zejména u Florence a u jejího syna Julika, který až po letech zjišťuje motivy jednání své matky a docenuje ji.
Tato kniha se opravdu nečetla lehce a dávkování bylo nezbytné. Nicméně příběh velmi dobrý a musím souhlasit i s recenzí Rihatami. Chce se mi říct, že Rusko se nikdy nezmění a, že je šílené ,jak se obyčejný člověk může stát obětí represí bez toho aby se nějak provinil .
Díky obsahu téhle skvěle napsané knihy, jsem jí četla trochu déle. Byla to ale fakt jízda, při níž jsem mívala i husí kůži. Hodně zajímavé čtení. Představa,že v tomhle žiju, mě jímá hrůza.
Kniha se mi četla dobře, je opravdu velmi zajímavá. Děj je pěkně propracovaný, místy vtipný, ale občas mě i ''mrazilo'' a nedovedla bych si představit tohle prožívat.
Dala jsem na velmi dobré hodnocení knihy, proto jsem si jí koupila a nelituji toho vůbec. Opravdu to stojí za to si knihu přsčíst.
Knihu jsem si koupila nejen na základě anotace, ale povzbudila mě i superlativní hodnocení a recenze, s kterými nevím, jak moc souznít. Třígenerační román se točí kolem komplikované osoby mladé Američanky Florence, která se ve 30. letech 20. st. vydává do Ruska hledat "spravedlivější" život... Chtělo by se říct hloupé nebo aspoň neskonale naivní, dle mého, protože motivy jednání Florence, jejího muže, posléze syna atd. jsou jistým zvráceným způsobem dokonce bohulibé. Takoví ale Američané většinově bývají. Autorka je v díle konfrontuje s Rusy, Sověty a posléze opět s Rusy. Kdekdo rád říká, že jedni jsou za 18 a druzí bez 2 za 20. Jenže s tím se nedá jednoduše souhlasit. Shoda panuje určitě ve vysoké míře sebedůvěry (domýšlivosti) a ambicí. Povaha ruského a amerického člověka je však jako první odlišuje, jak dokládá právě tento příběh.
Je to ta z knih, kterou jsem po týdnech a s určitou nevolí dočetla. Dávkování bylo nezbytné. Nakonec si právě závěrečná část knihy, která se odehrává v sovětských pracovních táborech, zaslouží nejvyšší hodnocení. Nelibost u mě nevyvolalo střídání vypravěčů ani skoky v čase. Jsou to samotné postavy, které mě prakticky bez výjimky iritovaly, jejich světonázor a vidění světa. Tím spíš, že mají předlohu ve skutečném světě. Připomíná to příběh o sousedce ve vedlejším bytě, která chodívá s velkými tmavými brýlemi, aby zakryla modřiny na obličeji. Když se jí ale člověk zeptá, proč od toho svého násilníka neodejde (neřkuli nenahlásí na policii), tak odpoví, že on to myslí dobře a ona ho miluje. Až na to, že v Sovětském svazu zůstal nakonec jen ten bič a cukr se rozpustil v slzách těchto nepochopitelných masochistů a masochistek okořeněno mezistátními vládními politickými složitostmi, jejichž oběťmi jsou zase jenom tito naivkové (idealisté je příliš silné slovo, páč jejich rozum si evidentně vzal dovolenou), jejichž charaktery se pak nutně musely ohnout silou existenciálních ústupků. Kvůli závěru a s odstupem od přečtení knihy jsem hodnocení zvýšila. I když Florence zůstává nesympatickou postavou až téměř do samotného konce. Tohle byl očividně způsob, jak v Sovětském svazu & Rusku přežít. Musím v každém případě ocenit literární kvalitu díla, autorčinu znalost historie i potřebnou sečtělost.
Štítky knihy
stalinismus Rusko 21. století 30. léta 20. století Sovětský svaz vystěhovalci, emigranti ságy oběti komunismu historické romány
Patrioti
Knihu jsem odkládala z důvodu počtu stran, anotace mě zajímala velmi. A protože čtenářská výzva se neptá:-), nakonec jsem ji (přiznám se, trochu s obavami), otevřela v tomto, adventním období. A opravdu nelituji, bylo to fascinující čtení, nemohla jsem se odtrhnout. Ač bylo pojetí románu opravdu velkorysé když se jednalo o historické reálie či popisy míst a událostí, styl, jakým je napsán mně absolutně vyhovoval, četl se jedním dechem a stránky letěly. O hlavní hrdince, Florence, zde bylo již dosti napsáno. Ano, ta naivita v jejím myšlení, těžko se to chápalo i její další rozhodnutí, která udělala, jsou určitě kontroverzní. Ale nikdo nevíme, jak bychom se v mezní situaci zachovali sami, proto nesoudím. Výborné čtení, silný příběh, poučný, zajímavý a poutavě napsaný , i když dosti drsný. Díky čtenářská výzvo, letos jsi mě už poněkolikáté velmi potěšila:-).