Belatris
komentáře u knih
Pravidla moštárny
John Irving
Celkově to pro mě zas takové zjevení není. Od Irwinga jsem četla nejdříve Garpa (výborný odpočinek), pak Modlitbu za Owena Meaneyho (už tam rozpoznávám schematičnost Irwingova stylu), a když jsem se dostala k opěvované Moštárně, tak už mě tak štvalo, jak se pan autor opakuje v postupech, že mě ta kniha prostě nebavila; čtení mnoha pasáží se mi táhlo, postavy mi přišly recyklované a veškerá hloubka a dojemnost pečlivě naplánovaná a vykonstruovaná (jakmile čtenář něco takového pocítí, ať už oprávněně nebo ne, je kniha v jeho očích odsouzena k neúspěchu).
Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
Na to, že je tenhle díl HP tak těžký, že by se jím dala způsobit solidní újma na zdraví, je to čtivá a vyrovnaná kniha, která je v rámci série výjimečná: přestože jde o díl lichý (liché díly bývají spíše o akci a ději), je v něm spousta nových informací o universu HP, aniž by to však přineslo úbytek akce. Taky konečně došlo k psychologickému přerodu Pottera z děcka do puberťáka. Celkově díl se vším, o k HP patří - obsahově i formálně udržuje vysokou laťku.
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Koláž myšlenek, historek a vnitřního smutku člověka, který má pochybné místo v celém kolosu světa a i o to nakonec má přijít.
Bavil mě ten proud, bavilo mě nechat se unášet, zastavit se na místech, kde se mi chtělo, proběhnout pasáže, které mě k tomu vybízely, napít se, dojmout se, cynicky mávnout rukou, zasmát se... Kniha je dostatečně zhuštěná na přiměřený počet stránek, krásně se četla před spaním i v autobuse, kdy člověk rád schová pohled do písmen, místo aby čuměl do blba...
První setkání s Hrabalem tedy hodnotím jako velmi povedené, ale paradoxně necítím potřebu sáhnout po další jeho knize.
Maryša
Vilém Mrštík
Jak už si jednou zvyknete na nářečí, které opravdu potřebuje chvíli, aby šlo snadno přes oči do hlavy, tak je Maryša úžasné lidské drama s krásně useknutým koncem. Na divadle mě zatím nikdy nezklamala, na stránkách knihy je třeba trochu "zapracovat" a vyjít textu naproti. Ale jde to a ve výsledku jsem byla příjemně unavená.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Ačkoliv mám velmi ráda Herzův film, knihu v mých očích nepřekonal. Výtečná práce s opakováním a variováním motivů mi přijde až hudební. Skvěle vystavěná postava pana Kopfrkingla mě fascinovala v každé fázi růstu zla a pokřivenosti. Překvapilo mě, jak mistrně dokázal Fuks zacházet s dialogy i monology jednotlivých postav. Jednoznačně literární zjevení na poli české literatury. Zkoušela od Fukse ještě Obraz Martina Blaskowitze, ale ten už mi nepřijde tak fascinující.
Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových
Marcel Proust
Učiněný dezert, který je třeba ujídat po malých, plně vychutnaných soustech. Množství myšlenek, postřehů a nádherných detailů nabalených na na první pohled banální, všední věci (jako je například pití čaje)...
Souhlasím s výrokem, že každý spisovatel by měl číst Prousta (ne přečíst, ale číst). Kniha ukazuje, kolik toho unese literární (zejména románová) forma.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Archetypální, silné, atmosferické a přes všechnu složitost strhující. Nezapomenutelné. Jedna z knih, k níž se člověk může vracet během celého života a vždycky objeví nějaký nový klenot. Jen se nesmí nechat odradit množstvím podobných jmen a dusným prolínáním reality a jiných sfér.
Svět podle Garpa
John Irving
Ideální odpočinková četba, která neurazí "neumětelstvím" a potěší vtipem a příjemnou atmosférou.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Má nejoblíbenější Bronteová. Oproti Janě Eyrové je v tomto románu mnohem méně dívčí melodramatičnosti, což na mne působilo zdůrazněním každé jednotlivé emoce, kterou ve mě kniha vzbudila. Je úžasné, jak dva naprosto protivní lidé s nemožnými povahami mohou strhnout čtenáře k niterné účasti. Nedokonalost je přece tolik lidská. Když nad tím tak uvažuji, tak na Heathcliffovi a Catherine je jediná vyloženě dobrá věc: jejich vzájemná láska.
Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Nádherný, mnohovrstevnatý román, který výtečně přenáší atmosféru doby včetně zajetých kolejí společenského řádu. Obě linie - Anny + Vronskij, Levin + Kitty - skýtají bohatou škálu myšlenek, precizně vykreslených postav a vytříbeného stylu psaní. Anna Kareninová je pro mne jedním z mála děl, které se (v jedné své vrstvě) zabývá ničivou, fatální láskou ve vší její komplexnosti, a nesklouzává ani k jednoduchému moralizování, ani k přeslazenému patosu. Tolstoj byl disciplinovaný autor, proto se nejspíš nenechal strhnout ani na jednu výše vymezenou stranu (díky bohu).
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Naprosto ojedinělá kniha. První fantasy, které jsem v životě četla. Je hrozně znát, jak moc Tolkien miloval staré ságy a mytologie. Kniha plná základních pilířů každé společnosti, postav, které mají k dokonalosti daleko, ale přesto mají ve světě své místo... Další z knih, k nimž se může člověk v průběhu let vracet a znovu se do ní zamilovávat.
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
Sice je v knize příběhů méně než jsem čekala, stejně si ji čas od času vytáhnu na noční stolek a nikdy ji neodložím zklamaná. Zvláště Brumbálovy komentáře jsou úžasné!
Famfrpál v průběhu věků
Kennilworthy Whisp (p)
Všechny ty doplňkové knihy okolo Harry Potter universa mají smysl hlavně ve vztahu k celku; samostatně fungovat nedokážou. Pro čtenáře znalé světa HP je však FPV úžasně zábavnou nástavbou základní heptalogie.
Hobit (alebo Cesta tam a späť)
J. R. R. Tolkien
Do Pána prstenů jsem se zamilovala, ovšem Hobit mě zklamal. Je to pro mne vyloženě kniha pro mladší čtenáře a ani při opakovaných pokusech o přečtení jsem jejímu kouzlu nepropadla. Pravidelně odpadám u zdlouhavé pasáže příchodu trpaslíků
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Výborné historické fantasy s hromadou zemitého humoru, dokonale nastudovanými reáliemi a citlivým přístupem k lidové magii. Celá trilogie patří mezi můj top ve fantasy literatuře. Nevěřila bych, že mě tolik chytne kniha, jejíž děj je zasazen do období husitských válek, které jsem si v hodinách dějepisu zrovna neužívala.
Sobota
Ian McEwan
Pro mne osobně nejlepší kniha od McEwana. Četla jsem ji až po milovaném Pokání, takže možná to pořadí ovlivnilo výsledek, ale je to rozhodně přehlídka vytříbené formy, přitom klasické a nijak avantgardní, a bohatého obsahu. Po pomalejším začátku, který mi dal trochu čtenářské práce, přišlo takové ponoření, že jsem knihu odkládala jen v nejvyšší nouzi. Pasáže s medicínskými detaily nepůsobí nudně ani pro úplného laika, prokreslení postav je precizní a charisma celé knihy nepodkopává ani politické stanovisko, které se vine knihou více či méně zřetelně v podobě úvah a hovorů o demonstraci proti válce v Iráku. Nechápu, odkud se berou ty negativní reakce... Fascinují mě právě u románu tohoto typu.
Král Lear / King Lear
William Shakespeare
Můj nejoblíbenější Shakespeare. Totální rozvrat nejen rodiny a společnosti, ale celého světa. Nádherné a silné.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Nejsem scifi fanda, takže jsem byla trochu zahlcena odkazy na žánr, který nemusím. Kniha je hodně dialogická a humor mi nepřijde tak vypiplaný jako například u Terryho Pratchetta. Místy jsem se pobavila, ale celkově mi to přijde jako ne zcela do mrtě využitý potenciál. Rozhodně mě neláká vrátit se k ní, ale zase nemůžu říct, že bych během čtení trpěla.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Tohle byl můj první kousek od Pratchetta a tím pádem i první Zeměplocha, ke které jsem se dostala. A zafungovala jako výborná reklama. Okamžitě jsem se zamilovala do postavy Bábi Zlopočasné a celkového konceptu magie (ne každý fantasy autor je schopen zacházet s magickými zákony dostatečně uvěřitelně a prakticky).
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Hodně odkazů na pohádky a populární příběhy, velmi umně zakomponované do zeměplošského světa. Nepatří mezi moje nejoblíbenější zeměplošské díly, ale čtení jsem si užila. Hlavně dopisy stařenky Oggové domů.