Na Větrné hůrce

od:

Na Větrné hůrce

Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v... celý text

Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století.
Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/58_/5850/na-vetrne-hurce-5850.jpg 4.22569
Originální název:

Wuthering Heights (1847)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Leda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (344)

Přidat komentář
Lucissia
15. července

Tak to už se mi dlouho při čtení knihy nestalo, fakt. Aby mi byly všechny postavy tak nesympatické, že bych -jak je psáno v komentáři někoho z dřívějška- Heatcliffa nejraději přetáhla lopatou a všechny ostatní vzala páskem... Tolik sebestřednosti, sobeckosti jsem už dlouho neviděla.
A přitom jsem kdysi na střední knihu četla a myslím, že se mi líbila, proto jsem se k ní vrátila. Tehdy bych ji hodnotila pěti hvězdami, ale protože už mám od té doby dost načteno, musím dát hvězdy jen tři. Ne kvůli postavám, ale celkově to bylo takové rozvláčné, nijaké, když to srovnám třeba s Kornerovou, tak je to opravdu jen na hvězdy tři. :-)

CarolC
08. července

Hrozně depresivní knížka, ale zároveň moc hezky napsaná. Záleží na tom, jaký si člověk vybere překlad, je jich víc. Každá postava měla své chyby, jako každá reálná osoba v životě.

85098211
08. července

Pokud vím, většina lidí (tedy spíše žen) je z této knihy unešená, případně si z ní sedají na zadek. Já to tedy nějak nedokážu pochopit. Postavy všechny vesměs nesympatické, některé z nich až do morku kostí, některé o něco méně. Děj knihy je docela dobrý, ale jen docela - a to je na můj vkus málo. Knihu jsem četla před lety jako mladá holka, tenkrát na mě kromě toho ostatního navíc ještě působila depresivně. Potom jsem si četbu zopakovala zhruba po dvaceti letech - ale názor na ni jsem nijak výrazně nezměnila. Tohle prostě není kniha pro mě a další šanci jí už nedám...

Viktorkaviky
03. července

Jinak V Carerine jsem se dost našla a rozumím ji, prostě smutné smutná holka. Když umřela, slza ukpla. I její dceru jsem si oblíbila.
Heathcliffa nesnáším a Ellen mi prostě nesedla.

Raymi
03. července

Kniha mě zklamala. Ano, vím že je to klasika, ale mě se do srdce rozhodně nezapíše. Postava Kateřiny mi byla doslova protivná. Působila na mě jako vzteklá, rozmazlená hysterka. A Heathcliff jako zakomplexovaný hrubián. Celkově mi kniha přišla jako knižní předchůdce telenovel.

Viktorkaviky
02. července

Já tu knihu miluju. Moje srdcovka. Žádné zbytečné stránky, vtáhne do děje. Je depresivní, ale je to zároveň pravda, ne každý má štěstí, zvlášť v takové době.

Eorin
02. července

Četla jsem knihu už víckrát, po celou dobu čtení ji pokaždé nenáviděla a nakonec jsem vždy s úlevou po dočtení knihu odložila zpět na poličku mezi velikány literatury - je to totiž úžasné dílo (nejen na svou dobu) o lásce, kde nejsou jen motýli a duha a jednorožci, ale naopak silná nenávist, absolutní krutost a vzdor hraničící s šílenstvím. Během celé knihy mě provázejí deprese jak ledový krunýř, které ale nakonec končí jakýms takýms happyendem, takže ten krunýř ze mě po poslední stránce spadne - ale ne dřív!
Geniální, ale musí na to být prostě správná nálada.

mautina7
18. června

Už je to nějaká doba, kdy jsem tuto knížku měla v ruce. Ale musím říct, že se mi stále vrací ty stísněné pocity, které provázely celý příběh ze studených a nevlídných anglických blat. Příběh nešťastné lásky zase trochu jinak.

Sněžková
11. června

Jak moc zatrpklých, sobeckých a nedůtklivých postav se vejde do jedné knihy! A nejhorší na tom je, že každý z nás má v okolí svého Heathcliffa a Kateřinu, kteří je „oblažují“ svou přítomností a svalují své viny na ně...
Krásně napsaný román o egocentričnosti každého z nás, o snaze za každou cenu svést své chyby na ostatní. A vlastě je na tom nejhorší, že všichni si myslí, že nejsou šťastní jen kvůli ostatním...
Mimochodem - tuto knihu jsem obdržela darem od Antikvariátu 11 a tímto jim také děkuji (a omlouvám se za reklamu, ale je na místě).

Chemiczka
26. května

Četla jsem zprvu "jen" z důvodu známosti knihy i autorky. Po pár stránkách jsem byla úplně polapen blaty i jejich obyvateli. Zamilovala jsem si pojneprve Heatcliffa a naprosto chápala a soucítila s jeho bolestí, chutí po pomstě i láskou ke Kateřině.
Závěr knihy pro mě byl hezký, romantický, zvláště poslední stránky z Gimmertonského hřbitova a spočinutí Heatcliffa vedle milované Kateřiny.
Naprosto skvělý gotický román plný tajemství a lidskosti. Obdivuji na něm to, že hlavní postavy, které nikdy nebyly idealizované, prostě obyčejní lidé se svými pocity a touhami, ať už byly jakékoliv - špatné i dobré. Z každé stránky přímo čišela láska, nenávist, chuť po pomstě, ponížení, zadostiučinění, radost i strach.
Zařazuji mezi doporučené a zároveň oblíbené knihy.

Frity
21. května

Patří spolu s Janou Eyrovou mezi moje srdcovky. Strhující příběh plný lásky, spalující vášně, žárlivosti a touhy po pomstě, která ničí vše kolem sebe, mě vždy dostane.

lumydee
07. května

Tak depresivní knížku jsem už dlouho nečetla.

Michalka98
03. května

Knížce jsem se dlouho​ vyhýbala, protože jsem zhruba znala děj a neměla jsem potřebu číst něco tak depresivního, ale nakonec jsem si řekla, že jsem četla díla sester Charlotte a Anne a pro srovnání bych neměla vynechat ani Emily. Jsem ráda, že jsem to nakonec udělala a knihu si přečetla. Na Větrné hůrce je pro mě sice o něco slabším dilem než Jana Eyrová či Helena Grahamová, ale pořád je to velmi kvalitní kniha, která si i přes naprosto nesympatické hlavní hrdiny pět hvězd zaslouží. Navíc je to jediný román od Emily. Mou milovanou Janu Eyrovou sice tento román neporazí, ale stejně se staví vysoko v mém žebříčku. Na závěr musím už jen opravdu smeknout před těmito nadanými sestrami, které stvořily nezapomenutelná díla světové literatury.

galadrielin
03. května

Takovou depku jsem nečekala, naprosto mě zaskočila absence postav, se kterými bych mohla sympatizovat. Dočetla jsem se, že Heath Ledger byl pojmenován po Heathcliffovi, z toho mi zůstává rozum stát, proč mu to rodiče udělali? Heathcliffa bych praštila lopatou už v první čtvrtině knihy, poroplesknout by ale potřebovali tak nějak všichni.

Nicméně, četlo se to dobře, ne příjemně, ale dobře.

Seditka
02. května

Kronika rodové linie prolezlé neštěstím, osamělostí, nenávistí a zlobou. Předchůdce dnešních nekonečných telenovel, jen v archaické podobě odpovídající době vzniku. Opravdu pesimistické čtení, u kterého zamrzí, že nevyužívá více paralelu s čarovnou krajinou zvlněné krajiny poseté vřesovišti. Jednou a dost...

mgeisselreiter
30. dubna

Kniha se čte poměrně dobře, ale u mě nepatří mezi tituly, které mě nutí číst pořád dál a dál. Celé je to poměrně dlouhé, až moc dlouhé vyprávění staré panny a jediné oživení stylu je tak pár stránek, které vypráví pan Lockwood. 60%, 30.4.2017.

lenkaabooks
29. dubna

Začalo to písní od Kate Bush, pokračovalo filmovým zpracováním, až jsem se dostala ke knize. A byl to úžasný čtenářský zážitek. Já, která je tak nadchnutá Janou Eyrovou a tenhle skvost mne míjel ? Před sestrami Brontëovými klobouk dolů.
Heathcliff a Kateřina - láska nenaplněná a proto tak bolestivá. A z velkého žalu se stane nenávist a touha zničit štěstí potomků.

Ianrou
23. dubna

Aneb jak jeden zarputilý člověk dokáže svou pomstychtivostí zničit život mnoha lidem a všichni při jeho počínání jen tiše a zcela bezzubě trpí. Po celý román umírá jedna postava za druhou jako kdyby na vysočině řádil mor. Stačí, aby foukl větříček a hned je o jeden charakter méně. Pokud byli angličané začátkem 19. století tak neduživý, jak to že si podmanili půl světa? Nebýt příslibu trochu zajímavějšího konce a všetečné vypravěčky asi bych tuto knihu nikdy nedočetl.

Atanone
21. dubna

Román divoký a nespoutaný jako vítr nad Wuthering Heights..
Láska a nenávist, lidé,kteří měli spolu zůstat,ale opustili jeden druhého aby se spojili s někým,s kým být neměli. Křivda,kterou nakonec srovná tráva na hrobech...

Katy mi byla vždy velice blízká-možná proto,že jsem hodně svého dětského volného času trávila venku,v lese,pozorováním ptáků a lezením na stromy. Kdybych mohla létat,létala bych nejvýš,jak by to šlo. Rozumím jí i ceně,jakou zaplatila za to,že se nechala spoutat,jakkoli to bylo nevyhnutelné. Za kompromisy se vždy platí.
Jaký by byl Heatcliff kdyby se zachovala jinak? A jaký by byl jejich život,když by přece jen jednoho dne museli dospět? Jejich láska byla tak živočišná a přímočará,až z toho mrazí. "Já jsem Heatcliff" říká Katy. Kdo z nás toto může říct o tom,koho miluje?

Nejsem asi první,kdo srovnává dva nejznámější romány sester Brontëových-Janu Eyrovou a Na Větrné hůrce. Zatímco první je zdánlivě studený a vášně v něm bublají pomalu jako guláš pod pokličkou, Větrná hůrka je jako papiňák bez pojistky.
A já vždy risknu,že se spálím

Aymira
18. dubna

Pro mě jedna z nejdepresivnějších knih, které jsem kdy četla. Žádná z postav nebyla milá, příjemná, naopak skoro všechny působily nerudně až zle, chovaly se a mluvily obhrouble a byly to neskuteční bordeláři. Dojem z nich a zlepšení vnímání se u mě dostavil až asi na posledních 50 stránkách. Při čtení se mi téměř po celou dobu pletla různá jména na písmeno há a příbuzenské propletence mezi nimi. Jak to že to je její bratranec? Co tahle má k němu za vztah? A tak stále dokola.

Jedná se vlastně o vyprávění ve vyprávění - hlavní vypravěč se do podstaty problému nechává zasvětit vyprávěním chůvy, která příběh přeříkává v přímé řeči svými slovy a sem tam i ona vyplní vyprávění dopisem či vyprávěním v přímé řeči někoho jiného. Tento styl psaní mi nevadí, rozhodně pro mě nepředstavoval tolik rušivý element jako právě všelijaké příbuzenské vztahy. Kniha mi ale sama o sobě nepřišla ničím výjimečná, protože pro mě postrádala gradaci děje a příběh se vlastně odvíjel tak, jak je nám na začátku naznačeno, bez větších překvapení a zvratů. Neměla jsem z děje pocit, že by se hlavní postava musela zase tak mstít a rozhodně mi důvod její ďábelskosti a zlosti unikal.

Kamcatak
17. dubna

O této knize se často mluví především jako o příběhu velké lásky Heathcliffa ke Kateřině, ale mě osobně přišlo, že dominuje příběh o pomstě, zlém srdci a zkažených pohnutkách člověka, který měl těžké dětství a nenapravitelně se to na něm podepsalo. To, že byl schopen té velké lásky, samozřejmě nepopírám, však je to také na Heathcliffovi jediná dobrá věc!

Temná a tajuplná atmosféra knihy mě uhranula, přečetla jsem ji jedním dechem a věřím, že se k ní někdy ještě vrátím, neboť v sobě nese hloubku, která přetrvala již spoustu generací a jistě přetrvá i spoustu budoucích.

EliaPhantom
09. dubna

Právě jsem tuhle knihu dočetla a musím říct, že se zařadila mezi moje oblíbené knihy. Ze začátku jsem sice měla trochu "nepořádek" ve jménech a občas se mi stalo, že jsem se tak trochu ztratila, ale jakmile jsem si udělala jasno ve vztazích a jménech, přečetla jsem ji jedním dechem a docela mě i zamrzelo, že jsem ji tak rychle dočetla. Ale rozhodně si ji hodlám přešít ještě jednou. :)

Kiwi24
04. dubna

Krása. Jen... stejně jako Deník Anne Frankové je to takové složitější. Budu si to muset přečíst ještě jednou. Ale je to opravdu něco. Shakespeare by se za takové dílo nestyděl!

verulik196
28. března

Znám hodně knížek, kde se Na větrné hůrce chválí, a kde to je nejoblíbenější kniha postav, a tak jsem si řekla, že si ji taky musím někdy přečíst. Když jsem se zorientovala ve všech jménech a vztazích a začetla do vyprávění paní Deanové, musela jsem uznat, že to je nádherná knížka. Čtivě popisuje životy hrdinů a jejich osudy. Charaktery postav jsou vykresleny tak, jak ti bývá jen ve starších knihách a je to psáno přístupným jazykem, který určitě nikoho nemůže odradit. Rozhodně stojí za přečtení.

PeťkaW.
23. března

Nejdříve jsem se bránila tuhle knihu číst (naše učitelka nám ji tak vychválila a pěla na ni ódy snad celý týden výuky). Pak jsem viděla filmové ztvárnění se skvělým démonickým Ralphem Fiennesem, který mě velmi mile překvapil, až jsem si řekla, že knihu nakonec přečtu.
Začátek je trochu zmatečný a hůře stravitelný, ale jakmile se člověk zorientuje ve vztazích "kdo, kdy, kde, s kým, proč a jak", tak se všechno zklidní a můžete si plně užívat krásný, ale zároveň trochu děsivý příběh o vášni tak velké, že zničí hned několik životů.
Věřím, že kniha někomu nesedne, ale všechno je o vkusu. Mně se tajemná atmosféra knihy líbila, i když i v takové klasice jako je Větrná hůrka bylo několik věcí, které mi nesedly...

amaenium
16. března

Kniha mě ze začátku donutila ji na chvíli odložit, ale poté, co jsem se dostala k vyprávění hospodyně Nelly, jsem ji přečetla během chvilky. Ač někteří píší, kniha na mě nepůsobila depresivně, ano, je sice pravda že se v ní vyskytovalo více špatného než dobrého, ale i přesto mi nevnucovala depresivní myšlenky. Oceňuji dílo kvůli době, v které bylo napsáno a také fakt, že se (opět, na tu dobu) příběh zrodil právě v hlavě dámy. Také se mi líbilo, že se jednalo o příběh celých rodin a osudu jejich potomků.

Eeli
10. března

Tuto knihu rozhodně nelze zařadit mezi oddechovou četbu. Příběh překračující osudy více generací je mistrným dílem více než zahrnujícím znaky původního pravého romantismu. Trpící hrdinové, láska v různých podobách - velká nešťastná láska hraničící s posedlostí až šílenstvím, povrchní láska, vypočítavá láska i čistá láska. Bravurně vykreslenými charaktery postav autorka odhalila bezprostřední lidskou krutost a bezohlednost i s jejími motivy a zároveň potřebu a schopnost ušlechtilých citů. Při čtení o tragických osudech postav (i když malý happy end nechybí), o jejich jednání a prožitcích čtenáře mrazí, což je navíc umocněno ponurou atmosférou, již autorka vylíčila nadmíru skutečně a zdařile, a rovněž vhodně zvoleným jazykovým výrazivem (chvála překladu). Jedná se o velmi hluboké dílo, které i v dnešní době musí člověka zasáhnout.

Veronika2017
06. března

jak už několikrát bylo zmiňováno, výborný román...škoda, ze nebylo dáno Emily Brontoevé více času, určitě by ho uměla užitečně využít.. Taková kniha, ke které musí člověk dozrát...

rozvera
05. března

Velmi čtivá kniha, četla jsem ji poprvé někdy v pubertě, když jsem se dostala ke knihovně našeho souseda knihomola, který byl členem ELKU a jeho skříni byly knižní poklady, které jsem si směla půjčovat. Škoda, že se k většině z nich už nedostanu, protože je ještě tolik knih, které bych chtěla přečíst, ale na to bych potřebovala aspoň ještě jeden život.

maryska09
26. února

Dobre napsany pribeh o vlivu vychovy i prostredi na cloveka. Prilis nezapada do soucasne doby, ale i tak se velmi dobre cte a da hodne k zamysleni o tom, jak jeden clovek dokaze nesmazatelne ovlivnit zivot ostatnich.