Na Větrné hůrce

7 03. září

Když jsem byl v 1/3 knížky, tak jsem myslel, že ji nikdy nedočtu. Vůbec jsem se nemohl začíst a nebavilo mě to. Pak jsem ji odložil a po 2 týdnech jsem v příběhu pokračoval, postupně jsem se do ni začetl a nakonec se mi docela i líbila. I když je příběh plný nenávisti, každý kdo si tuto knížku přečte, tak musí uznat, že je perfektně napsána.

20 21. srpna

(+ SPOILER) Tak jsme se rozhodl opět si doplnit základní vzdělání. Spíš jsem to bral jako výplň času a neočekával jsem větší zaujetí. A jak jsem se mýlil. Od první chvilky mně děj vtáhl a rozhodně zaujalo i netradiční styl vyprávění - vložení příběhů do vloženého příběhu. Nemohl jsem se odtrhnout a když jsem nemohl číst pořád jsem nad dějem přemýšlel.
Na druhou stranu tu není žádná sympatická postava. "Vypravěč" Lockwood se chová jako kretén a vlastně jako idioti se chovají v příběhu úplně všichni. Snad jen malá Katka je postava se kterou jde sympatizovat, pak vyroste a zblbne jako ostatní.
Poznat kdo je tu hlavní arcilotr taky není nejlehčí. Vše nasvědčuje na Heatcliffa, ale příběh jasně obviní Kateřinu.
V hlavě mi vrtá čí byl mladý Heatcliff vlastně syn. Vzhledem k nenávisti Heatcliffa k Isabelle nechápu jak mohlo dojít ke zplození. A závěrečný zvrat by mohl být k smíchu, ale on je to vlastně happy end.
Knih sama o sobě je poměrně depresivní a ani ten šťastný závěr není šťastný pro všechny.

36 18. srpna

Utahané, unylé, nudné, bez vášně. Tohle že je častým vzorem filmových či knižních postav ? Je tak často propagována ve světě filmu a knih, že jí říkám klišé kniha. Byla jsem zvědavá, proč je tak oblíbená. Po dočtení stále tápu. Nebo spíše nechápu. Čekala jsem velkou lásku, která dožene člověka k pomstě. Nedočkala jsem se velké lásky. Jen totálně nechutného chování jednoho blázna. Ani na vteřinu jsem nevěřila citům Catherine a Heathcliffa. Vždyť to ani nešlo. Oběma postavám dost slušně hrabalo. I když možná, že kdyby byl příběh popsán z pohledu alespoň jedné z této dvojice, bylo by to lepší. Takhle jsme to měli vždy jen zprostředkovaně ze vzpomínek jiné postavy. Z ostatních postav se nejméně odpudivě chovali jen Nelly a Hareton. A též malá Cathy, i když u ní jsem občas nechápavě vrtěla hlavou. Její láska k otci je na celé knize to nejčistší a nejhezčí. A také jsem jí moc fandila v boji proti Heathcliffovi. Když to tak ale vezmu, hrabalo tam snad všem. Je tedy pravda, že v první třetině mě kniha trochu bavila, a pak ke konci, ale jinak mně způsobila čtecí krizi, a dočetla jsem jí jen z donucení. Knihu mám ve Čtenářské výzvě, tak proto jsem ji nakonec neodložila. Již předmluva mě varovala, že bude problém. Květnatý styl psaní nemám ráda. Za mě osobně velké zklamání. K tomu ještě týrání zvířat, to v knihách vůbec nemám ráda. Za to též velké mínus.
Čtenářská výzva 2022: Téma 12. Kniha s tématem nešťastné lásky.

Teď trochu z jiného soudku, ale vlastně to stále patří k této knize. V knize After: Polibek, kde jsem zvládla 200 stran v podobě e-knihy (víc ani ťuk) je Na Větrné hůrce nejoblíbenější knihou postavy Tess. Teď už chápu, proč je Hardin takový zmetek. Autorka se zřejmě inspirovala touto knihou a zplodila nejvíce toxický vztah v knižním světě- Tess a Hardin. Modlím se za každého čtenáře, který našel zalíbení v sérii After. Nechť v životě nikdy takovou "lásku" nezažije.

4 14. srpna

Knížka je dobrá, čte se rychle, ale jsou tam trochu obtížné ty stavy jakési horkosti - přijde mi, že tam má pořád někdo horkost a blouzní. A je to trochu drsné no. Není to zkrátka kniha, ke které bych se vracela.

5 29. července

Miluji tuto knihu.. moje dětství ️

Rozhodla jsem se knihu nehodnotit, protože nemám tušení, kolik hvězdiček bych měla dát. Chce se mi říct, že se mi kniha až tak moc nelíbila ale zároveň ano. Nedává to smysl, já vím.
Mám velmi ráda příběhy zasazeny do 18. století.. starou anglii atd. Ano, kniha je napsána trošku těžším jazykem, než jak je běžný čtenář zvyklý ale i přesto byl příběh čtivý.
Není snad ani jedna postava, která by se mi líbila, všechny mi přišly skoro až nesnesitelné. Hlavním motivem byla láska ale celý příběh byl obestřen velkou nenávistí a krutostí až jsem se občas ztrácela a hledala tu něžnější dějovou linku.

Četla jsem ho jako šestnáctiletá a dodnes mám husí kůži z té hrozné nenávisti. Být byla kniha napsána velmi ctive, už bych ji nevzala do ruky.