Belatris

Příspěvky

Nadčasový produkt: Jak vytvořit a propagovat dílo trvalé hodnotyNadčasový produkt: Jak vytvořit a propagovat dílo trvalé hodnotyRyan Holiday

K literatuře věnované osobnímu rozvoji mám rozporuplný vztah. Často mi připadá povrchní, vypočítavá nebo vyloženě hloupá. V případě, že se kniha všem těmto nelichotivým kategoriím vyhne, stejně přichází pochybnosti: jak autor může vědět, co pomůže k rozvoji mně konkrétně? Budou jeho rady a pozorování platné i pro mě?

Všechny tyto otázky jsem řešila i při výběru této knihy, kterou v srpnu 2021 vydalo mladé a ambiciózní nakladatelství Audiolibrix @alxknihy. Vytvoření nadčasového produktu je cílem většiny lidí, ať už si to uvědomují, nebo ne. Může jít o knihu, film, song, výrobek nebo cokoliv jiného, co člověk vytváří. Lidé se zpravidla nechtějí spokojit s jednorázovým a prchavým úspěchem. Místo toho toužíme po tom, aby si náš výtvor udržel zájem publika nebo zákazníků co možná nejdéle, ideálně i dávno poté, co zemřeme.

Holiday otevírá spoustu otázek, které jsou naprosto běžné pro zkušeného marketéra, ale mnozí tvůrci si je vůbec nekladou a tím pohřbívají své dílo ještě před tím, než ho vypustí do světa.

Nadčasový produkt není žádný návod plný receptů, přesto v něm čtenář najde rady a konkrétní kroky, které mu mohou pomoci v procesu. I kdyby se nakonec rozhodl některé rady ignorovat, rozhodně je cenné si je promyslet a vyzkoušet.

Kniha zůstává čtivým uvažováním nad procesem tvorby, nad distribucí a propagací, z něhož si každý tvůrčí člověk může něco vzít do vlastní praxe, ať už vyrábí něco rukama, komponuje, píše nebo vytváří pro druhé nějakou službu. Pokud bych měla celou knihu shrnout do pár slov, pak by to byla tato: pokora, zodpovědnost, trpělivost.

Více v recenzi na blogu (odkaz vložen v sekci Recenze).

20.08.2021


Feminismus je pro každéhoFeminismus je pro každéhoChimamanda Ngozi Adichie

Jediný problém tohoto textíku je to, že je příliš krátký. Velmi lidsky, srozumitelně, niterně a stručně je zde podaný pohled na feminismus, jeho roli v dnešním světě nejen v kontextu Afriky, ale s univerzálním přesahem.
Některé příklady každodenního sexismu jsou znepokojivě povědomé. Přitom text není ani agresivní, ani naštvaný - naopak, sálá z něj víra v pokrok a naděje.

19.08.2021


Té nulaTé nulaS. Černý (pseudonym)

Poezii čtu málo, méně než bych chtěla. I proto je vždycky zážitek, když se do nějakých básní pustím. Tentokrát je to nová sbírka od mladého básníka Standy Černého (* 1984) nazvaná Té nula.

Sbírka básní je pro mě hodně zvláštní rozhovor, úplně jiný než ty, které každý den vedeme. Zhuštěný, syrový, zranitelný. A platí to i v případě Té nula. U některých básní jsem skrze autorovu emoci přešla přirozeně do vlastních vzpomínek a čtení se pak promění v dialog sama se sebou. V tom je síla této sbírky.

Slabinou je formální nedotaženost mnohých kusů, krkolomnost některých veršů. Říkala jsem si, že by chtěly ještě dozrát a dotáhnout, aby se myšlenku a emoci podařilo dostat ke čtenáři.

Celou sbírku pozvedají i ilustrace Josefa Zlamala, malíře, kreslíře a sochaře ze Šternberka, ve kterých jsem se ráda toulala ve chvílích, kdy jsem ještě nemohla (nebo nechtěla) jít k dalším básním, protože ještě doznívaly ty předchozí.

18.05.2021


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

Silná a hodně tíživá kniha. Jsem zvědavá, co všechno mi spory tohoto příběhu zanesly do systému. Asi to v podhoubí mých myšlenek bude chvíli čekat na příznivou chvíli, aby se to naplno projevilo...

O tom, když je ti ukraden život ještě dříve, než ti dojde, že už ho žiješ.
O tom, jaké to je být cizincem i ve vlastní rodině.
O tom, jak těžké je uvěřit, že můžeš / nejsi nicka / život není jen k přežívání.
O tom, co znamenají "ti nejbližší".
O tom, že když něco necháme spát, tak se pak už nikdy nepořádně nevyspíme.
O zánětech, které lékaři nenajdou, ale stejně nás mohou zabít.

Po Dlouhé trati druhá kniha od Viktorie Hanišové a rovněž výtečný čtenářský zážitek. Hltala jsem každé slovo, byť to povětšinou byla dost hořká pilulka. Mám ráda autory, kteří dokážou jednoduchou formou zpracovat složitá témata... U jejichž knih je radost nejen prožívat, ale i myslet a vytvářet si vlastní postoje. Už se nemůžu dočkat další knihy této autorky.

09.12.2020


Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotářiRaději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotářiAleš Palán

Dost těžko se to hodnotí. Ten koncept je na plný počet. Jde o zajímavé téma ke zmapování. Proto jsem si tuto knihu vybrala ke čtení. Ale když se četla jednotlivé rozhovory, většinou se mi nečetly moc příjemně. Snad jen dva samotáři svým vyprávěním stvořili kapitolu, kterou jsem četla zaujatě a přišla mi obohacující. Zbylí byli buď příliš bláznící ezoterici + konspirační teoretici nebo nesnesitelní mystikové. Padaly z nich místy takové kraviny a zněly tak sebestředně, že mi to chvílemi připadalo jako pročítat diskuse pod články na internetu. Většinou jsem kontrolovala obsah, kolik ještě chybí do konce dané kapitoly.
Nelituji toho, že jsem si knihu půjčila, obohacující v mnohém opravdu byla, ale jako čtenářský zážitek roku to rozhodně nevidím.
Ovšem po maringotce na víkendy se rozhlédnu, sice ne na Šumavě, ale Česko je velké...

29.10.2020


Dlouhá traťDlouhá traťViktorie Hanišová

Skvělé, skvělé, skvělé!
Nevím, kde jsem byla, když Viktorie Hanišová vydávala předchozí knihy, ale odteď přesně vím, kde budu při vydání té další: budu stanovat před knihkupectvím nebo si urvu předobjednávku na e-shopu, jen abych ji HNED měla k přečtení.

Hlavně první tři povídky jsou naprostá fantazie - silné, nápadité, jdou na dřeň a ožívají člověku pod rukama. Autorku s takovým stylem psaní jsem dlouho hledala, takže ze mě teď nadšení tryská všemi směry. A hádejte, kdo má rezervaci na všechny dosud vydané knihy Viktorie Hanišové? Není těžké to uhodnout.

15.10.2020


ÚtěkyÚtěkyJosef Škvorecký

Tahle kniha může být ošemetná, protože záleží, jak ji člověk čte. Já ji četla obezřetně, protože jde o subjektivní vyprávění samotné aktérky, která podle některých lidí měla tendence něco zveličovat, jiné věci zase vytěsňovat nebo umenšovat (ostatně jako to někdy děláme všichni, když jde o některé kapitoly našeho života).
Zvláště první dvě třetiny knihy jsem hltala, období s nástupem komunismu už není tolik čtivé, což je naprosto pochopitelné. Rozhodně jde o knihu, která stojí za to, zvláště pokud chcete nahlédnout do zákulisí filmového průmyslu první poloviny 20. století.

13.10.2020


Deset let se ségrouDeset let se ségrouNicole Ehrenbergerová

Čekala jsem víc... Pro člověka, který Cup of Style sleduje, je v knize jen málo nového. Navíc mi připadá, že je kniha napsaná pro jinou cílovku, než jaká v současnosti tvoří většinové publikum obsahu dua CoS. Vzhledem k tomu, že obě tvůrkyně jsou mladí dospělí, čekala jsem knihu psanou pro mladé dospělé, a ne pro holky 12/13 let. Čekala jsem více úvahovějších pasáží, background některých rozhodnutí, vývoj a přerod z holčiček v mladé ženy, proměny v tvorbě, která roste s nimi...
Umím si představit, že pro někoho, kdo CoS moc nesledoval, to může být čtivý náhled do života dvou českých online tvůrkyň a podnikatelek, ale i tak jen velmi povrchní.
Očekávání byla prostě příliš vysoká a obsah nepřekročil to, co už bylo duem CoS publikováno. Škoda. Velká pochvala ale putuje k vizuálu a materiálu - jde o krásně a kvalitně udělanou knihu na hrubším papíře, než je v současném k nižním byznysu běžné.

05.10.2020


FrankensteinFrankensteinMary Wollstonecraft Shelley

Forma vyprávění typu "povím vám, co mi vyprávěl jeden zvláštní člověk" mi nikdy neseděla, ale u Frankensteina jsem na to brzy zapomněla. Těžko bych hledala jinou knihu, nad kterou bych měla možnost uvažovat nad osamělostí, přirozeností, etikou, tunelovém vidění, oběti nebo vyšším dobru.
Zajímavé také je, že nejvíce životaschopnou postavou příběhu je ta jediná, která životaschopná být vůbec neměla. Rozhodně kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně.

24.08.2020


Najdi měNajdi měAndré Aciman

Čím větší těšení, tím větší zklamání. Ne vždy to tak dopadne, ale tentokrát mě Aciman úplně minul.
Jako by druhou knihu narychlo psal student těsně před tím, než ji musí odevzdat učiteli tvůrčího psaní. Jako by autor věděl, kam chce postavy dovést, ale neví, jak to udělat.

Ze tří částí knihy se mi jakž takž příjemně četla jen prostřední část věnovaná Eliovi. Alespoň z ní čišela nějaká atmosféra a mezi postavami vzniklo přirozené napětí. První část (věnovaná otci Samuelovi) byla iritující, poslední část (Oliver, Elio a spol) zase chaotická.

Pokud Aciman přijde s další knihou, už bude mé těšení na bodu mrazu. Ale možná to čtenářskému zážitku prospěje.
Více k Najdi mě najdete na blogu (odkaz v Recenzích, knihorožec.blog).

04.08.2020


Hry bez hranicHry bez hranicMichal Kašpárek

Fascinuje mě ta uvědomělá laxnost hlavního hrdiny. Ta je o to větší, pokud se jedná o témata, která většina lidí považuje za nesmírně emotivní. Kašpárek bez servítků zobrazuje radikální aktivisty, směšně pózérské hipsterské podniky nebo pokroková umělecká centra vsazená do někdejších městských ghet. Sám autor nemoralizuje, jen předkládá různé příběhy lidí vedle příběhu hlavního hrdiny Filipa.
U čtení jsem se skvěle bavila (zčásti asi vážně budu cynická bestie), což ale neznamená, že mi unikl plný rozměr mnoha situací.
Na knize mi přijde nejlepší to, že ji lze číst jako humoristickou odpočinkovku, stejně jako filozofické zamyšlení nad dnešní dobou a lidmi. Za mě je to must-have a jen co ji vrátím do knihovny, tak si pořídím vlastní výtisk.
Více když tak v recenzi v záložkách.

14.06.2020


Nejlepší kandidátNejlepší kandidátStanislav Biler

Stanislav Biler dokázal ve svém románu skvěle vytěžit své vzdělání sociologa, ovšem chybí mu ještě vypilovat autorský přístup, zejména pokud jde o tvorbu beletrie. Kdyby šlo o novelu o poloviční nebo 2/3 délce, bylo by to pro mě geniální dílo. Jenže vzhledem k tomu, že příběh ani postavy se za celou dobu nijak neposunují ani neproměňují, je ta koláž po 100 stranách už mírně otravná a nudná.
Nicméně i přes četné výhrady je kniha cenným podnětem k úvaze nad řadou témat: namátkově např. Jak si vytváříme úsudek? Dokážeme věnovat potřebnou energii tématům, která jsou skutečně důležitá? Nakolik jsme schopni onu důležitost posoudit? Jak moc jsme citliví na manipulaci? A mnoho dalších. Právě proto (i kdyby jen proto) by si měl Nejlepšího kandidáta přečíst každý, zvláště jestli disponuje volebním právem a je součástí společnosti.
Více v recenzi na blogu (v odkazech v sekci Recenze).

07.06.2020


Udělej si rájUdělej si rájMariusz Szczygieł

Mariusz Szczygiel je můj nový objev. Tak nápadité, podnětné a skvěle napsané reportáže (nebo jak to nazvat) jsem ještě nepotkala. Nejsilnější pro mě byla první polovina knihy, ale i tak jsem si užila čtení, dělala jsem si poznámky, co si vyhledat nebo zjistit, a co je nejlepší - bavila jsem se.

Číst o Češích z pohledu cizince, byť velmi blízkého (a sám sebe navíc nazývá čechofilem) byla parádní. Některé rysy domnělé české nátury či mentality jsem si naplno zatím neuvědomila, jiné jsou omílány pořád dokola, přitom autorovy i mé zkušenosti jsou jiné.

Spousta dílčích i větších příběhů tvoří čtivou mozaiku. Na můj vkus je část věnovaná víře/ateismu trochu dlouhá, ale možná to je tím, že v této části jsem se dozvěděla nejméně nového (což ale text vůbec nesnižuje, je to pro mě zajímavé téma už dlouho).

Tuhle knihu bych ráda měla doma. Píšu si do nákupního seznamu.

29.04.2020


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Tak tento román je pro mě opravdovým překvapením. Pouštěla jsem se do něj s obavami, protože hornické vesnice na konci 19. století opravdu nepatří mezi má oblíbená prostředí. Říkala jsem si, že to asi bude náročná četba, u které bude třeba zapojit i kus pevné vůle, abych neutíkala ke knihám, na které mám obrovskou chuť. Nakonec to bylo úplně jinak a Šikmý kostel se stal knihou, kterou jsem s sebou nosila z pokoje do pokoje a četla ve všech volných chvílích.
Postavy a rodiny, a nimiž se v několika částech a mnoha kapitolách setkáváme, jsou velmi šikovně vystavěné. Různé charaktery se svými touhami, sny a směsicí dobrých a špatných vlastností jsou skvěle podány, takže se vlastně čtenář stává dalším ze sousedů v Karwine, jejíž osud je dodnes neznámý i pro spoustu lidí z širšího okolí (zvláště mladšího věku).
Na románech hodně oceňuji, když autor dokáže proplétat dějové části s úvahovými, přirozeně mezi nimi přecházet, udržet vývoj postav a vytvořit tak celek, jenž drží pohromadě. To se Karin Lednické povedlo. V posledních měsících mi marketingová kampaň ke knize už trochu lezla na nervy - bylo to úplně všude, kam jsem se hnula. Ale kniha je skvělá, takže mou nabručenost umlčela a já se dychtivě těším na další díl, který je "ve výrobě".

12.03.2020


Zápisník alkoholičkyZápisník alkoholičkyMichaela Duffková

Síla... O blogu jsem slyšela už před časem, když byl nominován na Magnesii literu, ale nepustila jsem se do čtení, protože jsem se toho tématu bála. A oprávněně. Teď jsem se pustila do čtení a nelituji, i když... Vážně to není čtení na dobrou noc. Všichni si asi umí představit, jak destruktivní je závislost, ale číst si otevřené a místy vážně syrové vyprávění o všednodenních situacích, které často přerostou v hororové výjevy... to je prostě náročné. A to pro čtenáře to je samozřejmě mnohem snazší než pro toho, kdo to skutečně prožíval. Obrovský obdiv ke každému, kdo se se závislostí potýká a smekám před všemi, kterým se daří vítězit.
Autorku obdivuji i proto, že se světem sdílela velmi intimní a často bolestné věci. Já bych to nedokázala, zvláště pokud jde např. o manželství/partnerství - ta otevřenost mě místy šokovala. A nebylo mi z toho vztahu dobře, byť se samozřejmě člověk snaží nesoudit, když to není jeho věc.
Styl psaní mi nevadil, ale ocenila bych důkladnější redakční práci - sladit obsah deníkových zápisů, samotného textu a facebookových textů, aby se informace zbytečně neopakovaly bez přidané hodnoty, to mě místy otravovalo.

06.03.2020


Očima vidět / Očami vidźećOčima vidět / Očami vidźećEva Tvrdá

Místy krásné čtení díky jazyku, který dokázal být obrazný i emotivní, ale takových míst tam bohužel bylo dost málo. Text je tak krátký, že jsem se nestihla navázat ani na vypravěčku, ani na žádnou z dalších postav, které se spíše míhaly než vyloženě objevovaly. Příběh se nestihl pořádně rozvinout, nemá žádnou gradaci a nestíhal vzbudit emoce. Ani bych to nenazvala novelou, je to spíše povídka, kterou bych si s chutí přečetla v nějaké sbírce, ale samostatně je to hodně málo.
Druhá část je zajímavým seznámením s laštinou (nebo její specifickou podobou, která se vyvinula v moravskoslezské oblasti), ale není to čitelné (podle mého) pro nikoho, kdo není přímo z Hlučínska a není aspoň zčásti přivyklý na tuto řeč.
Je škoda, že autorka nevěnovala látce více péče a času, nevykašlala se na přepis do laštiny a nepropracovala materiál do románu nebo alespoň plnohodnotné novely. Takhle nechápu, proč tato kniha vlastně vyšla. Možná si jí budou cenit jazykovědci zaujatí slezskou oblastí, ale pro čtenáře mi to přijde zoufale málo.

18.02.2020


Muži, muži - Ženy, ženyMuži, muži - Ženy, ženyDavid Gruber

S touto knihou je to těžké. V textu je možné najít řadu podnětů k přemýšlení i diskusi. Výsledkem může být obohacení komunikace i vztahů. Ovšem pro mě je to zabaleno do naprosto nesnesitelného "balení". Rádoby vtipné průpovídky autora pro mě jsou rušivé až trapné. Text je nepřehledný tím, jak se křečovitě snaží být čtivý, atraktivní, různorodý a ještě ilustrovaný ve stylu dívčích časopisů.
Autor by měl upřednostňovat informace, a ne své ego, které ho tlačí k tomu, že na sebe potřebuje strhávat pozornost. Pro mne formálně neúnosné, loučím se tedy s knihou nedočtenou a raději se poohlédnu po jiném zpracování.

29.01.2020


Jak se žije za zdmi ValdicJak se žije za zdmi ValdicPetr Šámal

Kdyby autor zůstal jen u "zpovědí" aktérů, hodnocení bylo by to pro mě lepší. V kapitolách, kde popisuje zločiny se příliš utrhl ze řetězu a přímá řeč působí místy vyloženě trapně (rozhovor dvou strážných, jejichž dodávku s penězi se chystají přepadnout lupiči například). Autor si asi neuvědomil, že jeho pokusy o humorné nebo akční dialogy knihu srážejí v hodnocení dolů. Porušily dojem autenticity, kvůli němuž jsem se do knihy pustila. Ten je zachován právě ve výpovědích zaměstnanců a chovanců věznice.
Knihu jsem nedočetla, nedávám tedy hodnocení.

29.11.2019


Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběrAutismus & Chardonnay 2: Pozdní sběrMartin Selner

Už při čtení blogu mě zaujala jedna věc: je mi úplně jedno, nakolik se témata jednotlivých textů opakují nebo minimálně se navzájem podobají. I k blogu jsem se vracela několikrát. Nevadí mi, že už jsem text četla a že znám pointu. Prostě mě baví to čtené samotné. Vždycky mě to přivede k něčemu mému, o čem autisté ani Selner pravděpodobně nemají tušení. Otevírám si vlastní otázky a úvahy. Nejradši knihu nebo blog otevírám ve chvílích, kdy se potřebuji uklidnit, stabilizovat. Introvertní neurotik dokáže najít v textech o autistech zvláštní přístav. A taky hromadu humoru, který dokáže rozesmát nahlas.
Jediné zklamání je, že je kniha tak krátká a člověk ji přečte tak neskutečně rychle (i když si ji "šetří").
Celá recenze za blogu.

17.11.2019


Kdy na slzy není časKdy na slzy není časLadislav Vrchovský

Anotace knihy Kdy na slzy není čas od novináře Ladislava Vrchovského slibovala román o vině a nevině z doby totality. V době oslav výročí sametové revoluce mi to přišlo vhod a s chutí jsem se ponořila do vyprávění z doby, kterou jsem sama nezažila. Jenže už na prvních stranách bylo zřejmé, že si s autorem nerozumíme. Podle mého totiž neumí vyprávět. Kdyby zvolil populárně naučný žánr, a ne román, výsledek mohl být mnohem lepší. Takto jsem knihu odložila a atmosféru a události z dob totality a revoluce budu hledat jinde. Škoda.

16.11.2019


HanaHanaAlena Mornštajnová

Lidé jsou v každé době stejní. Chtějí prožít šťastný život se svými milovanými v dostatku a klidu. Helerovy ženy ale čelí době, která jim to nedopřeje.

Při čtení Hany mě mnohokrát šokovalo, jak čtivě, jemně a lidsky se dá vyprávět, a to zvláště o věcech, které jsou pravým opakem jemnosti a lidskosti. Situace, v nichž se ocitáme, ovlivňují naše chování a jednání. Soudit lidi, kteří se ze strachu zachovali špatně, je vždy krátkozraké a komplikované. Nevíme, co je formovalo, kam sahají kořeny jejich motivací. Z románu Aleny Mornštajnové čiší pochopení, a ne odsudek, což je obdivuhodné.Při čtení se jen těžko lze vyhnout bohaté škále pocitů, na které autorka virtuózně hraje jako na exotický strunný nástroj. Od děsu z toho, jak rozmazlené dítě mluví o vraždě nechtěné spolubydlící, přes zlost na lidskou malost a zbabělost až k dojetí a soucitu. Zejména s Hanou, která žije v přesvědčení, že je stižena kletbou a rozsévá kolem sebe jen zkázu a smrt.

Mám zatím srovnání jen s Tichými roky, ale Hana je pro mne knihou, která je mistrně napsaná a právem si zaslouží všechny ta senzační označení, která vídáme na plakátech a v tisku. Za mě rozhodně patří ke klenotům současné české literatury.
(celá recenze na blogu)

07.11.2019


Tiché rokyTiché rokyAlena Mornštajnová

Je mi záhadou, jak je možné psát tak čtivě, a přitom nebýt povrchní ani podbízivý. Jednotlivé postavy vstávají ze stránek postupně a tak plasticky, že je čtenář po dobu čtení skoro bere za své příbuzné. Původně jsem chtěla jen ochutnat autorčin styl a knihu si přečíst někdy později, až bude kolem Vánoc více času na čtení. Samozřejmě se nic takového nekoná, protože jsem se jen těžko dokázala odtrhnout.
Zajímavý vyprávěcí postup - rozdělit příběh mezi dvě postavy - se může autorovi nehezky vymstít: buď se opakuje, nebo je to pro čtenáře nudné, protože se nepovede vybudovat dostatečné napětí mezi oběma linkami. Tady to fungovalo výtečně, dokonce se v posledních pár kapitolách stupňovalo napětí, které vešlo do vyprávění tak nenápadně, že zpětně ani nedokážu určit jak a kdy se vlastně objevilo.
Velmi dovedně jsou v románu zobrazeny rodinné vztahy, jejich dynamika a zdánlivé drobnosti, z nichž mohou vyrůst velké bariéry a mnohá nedorozumění.
Více zde: https://knihorozec.wordpress.com/2019/11/03/alena-mornstajnova-tiche-roky-promlouvaji-s-jemnou-nalehavosti/

03.11.2019


Můžeš (po)dělat cokoliMůžeš (po)dělat cokoliMiky Škoda

Inspirativní a nevtíravá četba. Úspěch není kategorie pro superhrdiny, není to tak, že by se k němu lidé narodili, ale jde o jiné věci, jiné "nastavení". Kniha o vůli, o odvaze zkoušet, najít svou vlastní hranici "odpovědné odvahy".
Nemám ráda motivační literaturu, protože zpravidla používá vnější motivaci, místo aby inspirovala k hledání vlastní motivace, která má šanci vydržet. Kniha Mikyho Škody je příjemnou kombinací jeho životního příběhu, zkušeností s podnikáním a hledání vlastní cesty, jak být užitečný, ale zároveň si na sebe vydělat něčím, co má skutečně smysl pro nás samotné i pro společnost.
Na knize je úžasné i to, že nemá věkový limit - rozhodně neplatí, že je určena jen mladým lidem, kteří se teprve chystají vykročit do samostatného života. Jsem ráda, že mám knihu v knihovně a když budu potřebovat pozitivní impuls po nějakém dílčím neúspěchu, tak po ní ráda znovu sáhnu.

22.10.2019


Hornické vdovyHornické vdovyKamila Hladká

V mnoha ohledech jsou Hornické vdovy zajímavou knihou. Všechny kapitoly jsou plné všednodenních věcí, do nichž ale zasáhne smrt v dole. Některé příběhy by klidně posloužily jako námět na film, jiné jsou až bolestným nahlédnutím do toho, jak fungují některé rodiny.
Některé kapitoly mi ale přišly poslepované a ne zcela šťastně navazující - při čtení to trochu vyhazuje z tempa. Chápu, že udělat při dlouhých rozhovorech vzpomínky skáčou z hluboké minulosti do současnosti a zase někam jinam. Muselo být tedy těžké udělat z nich kapitoly, které mají nějakou přístupnou strukturu.
Celkově to bylo obohacující čtení a jsem vděčná, že se doba posunula a dnes už máme více možností, jak si zařídit slušný život.

14.10.2019


Už nikdy pěšky po Arménii a GruziiUž nikdy pěšky po Arménii a GruziiLadislav Zibura

Rozečteno, nedočteno. S každým dílem klesal můj čtenářský zážitek až do té míry, že tuhle cestu prostě nedokončím. Pro mě se koncept vyprázdnil a už raději čas na čtení věnuju jiným stránkám.

07.10.2019


Dlouhá cesta domůDlouhá cesta domůLouise Penny

Zatím asi nejslabší gamachovka. Poprvě Gamache nevyšetřuje jako vrchní inspektor (z předchozího dílu víme proč) a vlastně ani nejde o pořádný případ. Z hlediska žánru detektivky tedy velká bída. Ovšem protože ráda čtu o umění, tak mě na tomhle dílu bavily právě pasáže věnované tvorbě, hlavně malování, ale taky (díky postavě svérázné básnířky Ruth) poezii.
Na konci dostane trpělivý čtenář za odměnu alespoň jeden výrazný zvrat... Takže tento díl určitě nepřeskakovat, jen je to trochu jiný šálek než zbylé gamachovky.

12.09.2019


Smrtící bíláSmrtící bíláR. Galbraith (pseudonym)

Už u předchozích dílů pro mě byly stěžejní zejména dvě hlavní postavy. Galbraithovi se povedlo vytvořit nesourodou dvojici, která ale funguje velmi organicky. Ani Smrtící bílá není výjimkou, naopak navázání na oba hrdiny ještě stupňuje. Galbraithovky pro mě nikdy nebyly detektivkou (s veškerým respektem k žánru!), ale plnohodnotným románem s detektivní zápletkou. Robin navíc ve čtvrtém díle prožívá zatím nejdivočejší období od chvíle, kdy jsme začali sledovat její příběh.
Já jsem spokojená, protože jsem v knize dostala to, co jsem chtěla - postavy a hodně (opravdu hodně) vhledů do jejich hlav a životů.

12.09.2019


Kudy vchází světloKudy vchází světloLouise Penny

Naprostá bomba. Už dlouho se mi nestalo, že bych přečetla přes 300 stran za půl dne.
Zatím nejlepší díl celé série, v němž se uzavře řada linií, které byly rozpracované v předchozích knihách - ať už jde o vztahy mezi postavami, záležitosti v Sûreté ohledně podezření na korupci a vraždy... Zase se poodhalí kousky minulosti některých postav a hlavně se převratné věci stanou v životě několika ústředních postav. Naprosto převratné. Moc často se mi to nestává, ale na pár chvil jsem potřebovala i kapesník (a nešlo o sennou rýmu). Perfektně vystavěné, dávkované a velmi záhy (asi ve čtvrtině knihy) vyprávění vybudovalo takové napětí, že prostě nešlo přestat a jít se třeba najíst nebo dělat takové ty otravné věci, které zdržují od čtení a tělo je vyžaduje.

04.08.2019


Hladový duchHladový duchLouise Penny

Nedokážu přijít na to, čím to je, ale tenhle díl mi přišel nějaký plochý. Nenavázala jsem se na napětí, nevzbudil se ve mně zájem o rozpletení zápletky a konec, který už během četby tušíme, mě přiměl k přesvědčení, mě neoslnil. Ne proto, kdo byl zatčen a odsouzen, ale proto, že to z hlediska společenské linie knihy nebylo dost dobře vystavěné - čekala jsem to vyhrocenější, emotivnější.
Tento 5. díl a zároveň navazující 6. mi nesedly, z celé série pro mě stojí trochu mimo a moje dojmy jsou rozpačité. Objevily se ale okamžiky, kdy jsem si četbu užívala stejně jako u ostatních gamachovek, které se staly sérií mého čtenářského srdce.

01.08.2019


Pohřběte své mrtvéPohřběte své mrtvéLouise Penny

Dojmy jsou hodně spletité, mnohem spletitější než samotná detektivní zápletka:
- extrémně dlouho mi trvalo začíst se (u knížek Louise Penny zatím nevídané)
- podivně nezajímavá zápletka
- mnohem větší důraz na historii Kanady a Quebecu než na příběh, postavy a zápletku
- pasáže z prostředí knihovny z první poloviny knihy k uzoufání nudné a pro celkový příběh ve výsledku zbytečné

Naopak klady:
- dovedně popsala, jak se po velkém traumatu zažitém ve službě velitel a jeho okolí s věcmi srovnává
- rozhovory Gamache a uneseného agenta Paula Morina jsou velmi silné čtení
- příjemně se četl i návrat k případu z minulé knihy (Hladový duch) a přešetřování případu - Gamache najednou nebyl ukazován jako neomylný vyšetřovatel, ale pochybující a na závěr byla odhalena řada (jeho) chyb

6. kniha se série je pro mě zatím nejslabší. Když se příběh neodehrává v Three Pines, vždycky se to na mém dojmu z četby podepíše, tentokrát to bylo sice jen napůl mimo vesnici, ale nestačilo to. Nebyl to ztracený čas, ale třeba následující 7. díl je oproti tomu mistrný - všechny ingredience jsou podány ve správný čas a ve správné míře.

31.07.2019


1 ...