Belatris komentáře u knih
Co se týče čtivosti, tak žádná sláva, ale informacemi nabitá kniha, která dokonce figuruje v seznamech literatury na vysokých školách u dějin českého filmu.
Jakožto fanynku Simone mě i tato kniha nesmírně bavila. Četla jsem ji výrazně pomaleji než všechny předchozí její texty, ale ono to vyplývá i ze samotného žánru (memoáry). Rozhodně z této knihy dýchá oduševnělost a je to pro mě četba za odměnu.
Naprosté zjevení pro všechny, kteří se opili Rimbaudem a odmítají vystřízlivět. Střípky zahuštěné myšlenkami, fakty a kresbičkami... Rozhodně nejlepší publikace o R., co jsem měla v ruce.
Silné, hutné, těžké jako masa neopracovaného mramoru, ale podmanivé a nezapomenutelné. Spolu s Hledáním ztraceného času od Prousta je Kámen a bolest četba na dlouho, jako dezert, který se nedá zhltnout naráz po velkých kusech, ale je třeba ho vychutnávat po lžičkách a pořádně každé sousto poválet na jazyku, aby se uvolnily všechny chutě. Kniha se rozhodně vejde do top trojky z české tvorby všech dob.
Po dočtení jsem v sobě nechala pár hodin rezonovat dojmy, abych byla schopná říct konečný verdikt. Lehké zklamání. Forma je skvělá - čtivá, vyváženost myšlenek, dialogů a děje - což už jsem tušila od chvíle, co jsem kdysi nahlédla do Něžná je noc. Jenže ten obsah... Ani po stránce děje, ani myšlenek to nepředčilo Fitzgeraldovu schopnost pracovat se slovy. Žádné z postav se nevěnuje dostatečně hluboce na to, aby se dala považovat za víc než jen nositelku děje a klíč k zápletce. I charakterizace postav Buchananových v úvodu je z hlediska naratologického banální a průhledná (na člověka F. talentu až moc). Tom jako od začátku nepříjemný v každém ohledu, Daisy jako v každém ohledu dráždivá; černobílé vidění by se dalo odpustit vzhledem k tomu, že je vidíme očima Nicka (a je to tedy jeho černobílé vidění, ne autorovo), ale přijde mi, jako by si tím usnadnil práci, ošidil psaní jako Hollywoodský scénárista, místo aby zamakal trochu nápaditěji, jak by se hodilo na zručného romanopisce.
Ale tři hvězdy si zaslouží každopádně - přečteno za dva dny bez větších překážek a výlevů čtenářské nevole.
(Nemůžu si pomoct, ale v některých místech mi vadil i překlad - vydání od Ledy, Červenka, Tomský; jako bych cítila za českými slovy strukturu anglických vět, což je zvláštní, protože tyto dva jazyky si od sebe co do stavby vět moc půjčovat nemohou).
V žádném případě se nedá říct, že by byl Hamlet přeceňovaná hra. Hloubka a spletitost myšlenek, skvělá práce se slovy a hlavně tak nosná hlavní postava, že není divu, že je Hamlet tolikrát inscenován a adaptován, a i nadále bude.
Pozdní Shakespearovy hry mě oslovují podstatně méně než vrcholné tragédie, ale Bouře je z nich pro mě nejpřístupnější.
Chudák skutečný historický Richard! Shakespeare z ně navěky udělal zrůdu (myšleno hlavně psychicky, hrb vem čert), ačkoliv je to všechno poněkud vlažnější, jak to bývá. Ale hra velmi strhující, zvláště když si člověk při čtení dosadí za Richarda zosobněné (a pokroucené) charisma.
Rozporuplné reakce, ať to čtu nebo vidím po kolikáté chci. Závěrečný monolog "zkrocené" Kateřiny mi nedá spát, hlavně otázka míry ironie. Záleží samozřejmě na nastudování, jenže u čtení jsme režiséry, herci i diváky sami, a já si s tím pořád nedokážu poradit.
Na této hře se dá nejlépe ukázat, jak dokážou některé vedlejší postavy převzít otěže a zejména slávu: Shylock je nesmrtelný. Hra je pro mě úžasná hlavně tušenými podtexty (možná je vnímám jen díky rozborovým přednáškám, ale i tak mě fascinují, ať už je to, jak chce).
Většina knihy přinesla stejné rozpaky jako Hostina pro vrány. Zdlouhavé, grafomansky ukecané a na informace nijak extra bohaté kapitoly byly střídány několika zajímavými, atmosferickými a vybroušenými. Redukce počtu POV by prospěla, stejně tak redukce počtu stránek (nemám nic proti rozsáhlým knihám, ale nesmí z toho být ve 2/3 cítit zmiňovaná grafomanie).
Sice teoretická práce, ale psaná přístupně a zajímavě. Pro každého, kdo se hlouběji zajímá o divadelní tvorbu, rozhodně kniha, kterou by neměl minout. Pročítala jsem se jí postupně a musím říct, že mě obohatila a pomohla mi vytříbit si vlastní názor a přístup k určitým věcem.
Vracím se k nim celkem pravidelně, někdy abych citovala, jindy jen z nezištného zájmu a protože mám prostě chuť. Smutek i vyznání, úžasně vybalancovaná ironie a hlavně zcela precizní práce s jazykem (v obou jazycích - anglickém i Hilském :-D).
Sice jsem přesvědčená, že ústředním motivem hry je pubertální model chování a že kdyby dvěma milencům štěstí (a rodiče) přálo, tak by se po pár letech dopracovali k pravé domácí Itálii a uřvané rozluce, ale to nic nemění na tom, že hra je výborně sepsaná a strhující i mimo jeviště. Shakespeare znovu prokázal, že je výtečným tvůrcem vedlejších postav - Mercucio je jedna z mých nejoblíbenějších postav vůbec! Poprvé jsem R&J četla a viděla v překladu E.A.Saudka, tak možná proto i dnes, ve věku Hilského, jsem staromilec a například balkonovou scénu odmítám v jakémkoliv jiném překladu. Hilského překlad samozřejmě uznávám a smekám před ním, ale zrovna v této hře bije mé srdce v rytmu Saudkových veršů. Zase takový Král Lear je zcela Hilského (jeho překlad nic nepřekoná). Ale to už jsem zase úplně jinde...
Knihu mám doma, prolistovala jsem ji a několik kapitol pročetla, ale udolalo mě množství faktů pro člověka nezasvěceného zdrcující. Pokud ale píšete nějakou práci a chcete si ověřit nějaké informace o zmíněných zemích, určitě se dá doporučit.
Knihu jsem si kupovala před maturitou ze španělštiny jako doplňkovou četbu, ale příjemně mě překvapila utříděností a hlavně není "ukecaná", jak některé knihy literatury faktu bývají. Pro základní přehled ideální.
Sice je temnější než první díl, ale zase ukazuje typické vlastnosti sudých dílů HP - popisnost universa především. Vzhledem k tomu, že jsem knihu četla už ve věku dospělejším, nedotýkaly se mě dějové pasáže nijak zvlášť na nervech (přestože mladším ročníkům by mohly části přijít děsivé), ale beru ji dodnes jako zdroj informací pro celou skládanka HP série.
Kdysi příjemný zážitek, který mě nakopl k dlouhé cestě světem HP, dnes zpětně už vidím, jak je to nesrovnatelné s dalšími díly. První díl pro HarryPotterPrťata už mě tolik nedojímá, ale bez něj by nebylo zbytku, takže pořád neklesl v ceně.
Pro mne nejslabší díl série, což neznamená, že špatný. Všechny rozehrané partie přímými koky směřují ke svému uzavření, což je pochopitelné, ale stejně z textu cítím spíše tu dříčskou část JKR, než její talent. Každopádně mnohé pasáže napsané se standardní bravurou, k epilogu absolutně žádné výhrady. Sedmička má zásadní význam jedině jako část celé série, zvlášť pro mě nefunguje.
V rámci žánru úžasná záležitost. Hlavně se mi zpětně vybavuje atmosféra, která mě tak strhla, že jsem byla schopna v sobě objevit malého Pražáčka s touhou proniknout do Stínadel a rozlousknout tajemství kolem záhadného Jana Tleskače. I po letech bych po této knize klidně sáhla znovu.