Kupec benátský
kniha od: William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/3422/bmid_kupec-benatsky-JXD-3422.jpg
4.2
641
Benátky, 16. století. Mladý kupec Bassanio prohýřil veškerý svůj majetek a jeho jedinou nadějí, jak se dostat ze složité životní situace, je uzavřít sňatek s bohatou a krásnou Porcií. Na to, aby se mohl ucházet o její ruku, potřebuje ovšem peníze. Jeho přítel, vážený kupec Antonio, se za něj zaručí u starého lichváře Shylocka a patřičný obnos pro Bassania získá. Sám se tím ovšem dostane do velkých obtíží, když nemůže půjčku včas vrátit. Lakotný a zlý Shylock totiž důsledně trvá na dodržení podmínek smlouvy a cena, kterou mu má Antonio zaplatit, je skutečně bolestná… Přeložil Martin Hilský. Vydavatel: Academia - Praha... celý text
Literatura světová , Divadelní hry
Vydáno: 2007 , Academia
Originální název:
The Merchant of Venice , 1599
více info...
Komentáře (81)
Komentáře 81 Recenze 0
Nejedná se o nejlepší z Shakesperových her, ale rozhodně stojí za přečtení. Příběh je krátký, ale nabízí mnoho k zamyšlení. Problematická je z dnešní doby samozřejmě xenofobie vůči židovské populaci, která je pouze podtrhována chováním židovských postav, přičemž Shylock má reprezentovat to nejhorší z nich, přičemž jeho dcera si přeje být raději křesťankou než jeho dcerou. Chování křesťanských postav vůči židovi je ospravedlňováno a po Shylockovi se chce, aby nastavil druhou tvář (po křesťanském vzoru), ale ten odkazuje na minulé křivdy a chce pouze svou spravedlnost.
I rozuzlení příběhu je ukřivďující, ač si nemyslím, že Shylock měl dostat oč žádal, způsob jakým mu v tom bylo zabráněno považuji za problematický, V příběhu lze tedy najít morální otázku zda je lepší nadzákonné bezpráví či nezákonné právo? Nechám na čtenářích, aby posoudili sami.
Před přečtením knihy jsem opět shlédla televizní inscenaci v hlavní roli Al Pacino. Autor William Shakespeare, napsal hru z doby středověku, jak se žilo mezi stavy a mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími.
(SPOILER)
Hra se mi líbila, i když musím přiznat, že laděním spíše upřednostňuji jiné komedie od Shakespeara.
Vytkla bych však určitou typizaci postav - zejména lichváře Shylocka. Asi na to příliš nahlížím historickou perspektivou, ale nemohu se ubránit dojmu, že vlastnosti připisované Shylockovi by se daly považovat za součást historického iracionálního podhoubí nenávisti namířené vůči židovskému obyvatelstvu ve společnosti.
Po tomto morálním vymezení se ale zaměřím na jinou stránku dramatu, a to tu právní. V díle významně vystupovala otázka právní jistoty - Shylock lpící na striktním formalismu neúprosně vyžadující libru masa. Ten soudní proces nebyl úplně košer, nicméně se mi líbila reakce převlečené Porcie, která na Shylocka použila naprosto stejný formalismus, jaký vyžadoval on sám - libra masa, ale bez kapky krve, neboť o krvi nebylo ujednáno vůbec nic.
Opět by se dalo dlouze diskutovat o oprávněnosti tohoto argumentu - pan docent Seltenreich ve svém textu o Kupci benátském zmiňoval hezkou metaforu ve smyslu toho, že povolení stavby komína v sobě také zahrnuje přivolení k tomu, že z něj bude vycházet kouř, což je myslím poměrně přiléhavé.
Další problematickou částí je rychlá změna z civilního řízení na řízení trestní, kdy se nám role najednou zcela otáčejí a Shylock je nejenom nucen vzdát se svého majetku, ale dokonce i náboženství, což je samozřejmě z dnešního hlediska naprosto nemyslitelné.
Ve své podstatě ale Shylock požadoval jen to, na co měl právně nárok a třebaže o jeho nízkých pohnutkách nelze pochybovat, v díle, nemýlím-li se, není moment, kdy by explicitně přiznával, že by chtěl Antonia zabít. Proto vlastně nastává otázka, zda to nakonec není Shylock, komu se stalo příkoří?
Najednou tedy máme z na první pohled naivní komedie tematické okruhy na hodiny debaty a to, dle mého názoru, představuje nejenom hlavní přednost díla, nýbrž i přednost Shakespeara samotného.
Číst divadelní hru je vždy trochu ošemetné, počítá s jinými výrazovými prostředky, různé adaptace jí mohou vtiskávat různá vyznění...přesto, po loňském Hamletovi (rovněž v Hilského překladu) rozhodně slabší a rozporuplný dojem. Stejně tak je asi mimo hodnotit z pohledu sociálního kontextu zcela jiné doby... nebo podezírat Shakespeara z černobílého posuzování, snad skrytě servíruje veškeré pokrytectví společnosti, ale se závěrem, který by hru učinil "přijatelnou"? No, nějak nevím, co si odnést, kromě věcí, co se nemění...že láska/spravedlnost/milosrdenství jsou stále stejně slepé a měří dvojím metrem a kdo jámu kopá, sám do ní padá.
Ale vždyť on byl v právu. Snažil se nám to Shakespeare naznačit? Je tedy špatné chtít lásku z prospěchu a nebo cítit lásku k prospěchu? Kdo je v tomto případě ten skutečně špatný. Každý důsledek má svou příčinu a musíme nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí, to je důkazem dospělého jednání. Měla to být komedie pojednávající o hamižném starci, který nepřeje lásce ani kráse mládí. Byl to však příběh o neschopnosti stát si za vlastním rozhodnutím a přijmout vinu v plném rozsahu. Příběh by negradoval pakliže by bylo splněno to, co bylo slíbeno.
Pomsta, nevraživost, láska, přetvařování, ano, ano, to jest chvályhodný a jímavý příběh, ale ten šašek Lancelot!
Lorenzo:
Tak už konečně prostírej. Nos na stůl!
Lancelot:
To bych si nikdy netroufl prostírat nos na váš stůl, přece vím, co se smí a co ne.
Ovšem i bez Lancelota je -Kupec benátský- úžasné dílo. Děj se vyvíjel jako noty v písni. Jakož nezklamaly ony dvě chytré ženy v právním jednání mezi Židem a benátským kupcem, zdaleka nezklamal ani Shakespeare, ba nás jako v mnohých svých jiných dílech naprosto ohromil.
"Hrát se slovy si umí každý hlupák!", říká Lorenzo v pátém obraze třetího jednání.
Jen málokdo si přitom umí hrát se slovy tak jako Shakespeare. A jen málokterou jeho hru mám tak ráda jako právě Kupce benátského. Kromě všeho, co chválí v poznámce překladatele Martin Hilský, se mi na hře líbí její feministická rovina. Protože nakonec je to Porcie, kdo všechny přechytračí, porazí Shylocka a zachrání Antonia.
Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho, než se mi Kupec benátský dostal do rukou. Přitom je to tak skvělá hra! Hodně mi k porozumění pomohla i zajímavá přednáška prof. Hilského na téma Kupce benátského, na které jsem před časem byla v pražské Městské knihovně - a vlastně mne dost inspirovala k tomu si to konečně přečíst.
Zajímavé pro mne bylo to, že byť se hra jmenuje Kupec benátský, kterým je v této knize obchodník Antonio, je to vlastně Shylock, kdo je tahounem celého příběhu. Postava ve skrze tragická, zobrazená svým způsobem jako ultimátní záporák, a přitom zrovna jeho mi bylo na konci vlastně nejvíc líto.
Jak v řadě tragédií umírají Shakespearovy postavy jak na běžícím pásu, tady Shakespeare neprolil snad jedinou kapku, a přitom dokázal vytvořit nosnou zápletku plnou pomsty, zrady, lásky, touhy po zadostiučinění, chtivosti a marnivosti. Což jsou věci, které jsou srozumitelné vlastně i naší současné společnosti. Možná i to je jeden z důvodů, proč je Shakespeare tak hojně čtený - protože se zabývá tématy, co jsou nám srozumitelná či v nějaké větší či menší míře i blízká.
Přesto nehodnotím plným počtem hvězd. Mým největším favoritem mezi Shakespearovými hrami nadále zůstává Othello.
Pro tehdejší obecenstvo to byla komedie, pro mne je to nakouknutí, jaké tehdy panovaly vztahy - ve středověku mezi stavy a mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími. Autor vše perfektně vystihl, dialogy, postavy a zápletku. Obviňovat autora z antisemitismu by mi přišlo úsměvné, kdyby to kritici nemysleli vážně! Hra obsahuje spoustu myšlenek, které se hodí i do současného života!
Psáno jako divadelní hra a asi by si dílo zasloužilo přepsat do čtivější formy aby to bavilo i mladé čtenáře, protože mě osobně děj bavil, avšak forma vytáčela do nepříčetnosti.
Tento příběh, kniha napsaná Williamem Shakespearem, byla pro mě tak trochu výzvou. Zavání dle mého antisemitizmem... Jakože ti hodní a spravedliví křesťané a na druhé straně ,,ti ostatní," včetně ,,zlého" lichváře Shylocka, který je, jak jinak... Žid!
Zřejmě ano, v Benátkách v době šestnáctého století, to mohla být pro návštěvníky divadla hra k popukání. Hra o tom, kterak kupec Antonio, který má veškerý svůj majetek na moři, potřebuje peníze pro svého přítele Bassania, a aby mu pomohl získat ruku krásné Portie, dojde za tím ,,zlým," od křesťanů léta ponižovaným a ustrkovaným Shylockem a požádá jej o půjčku... Žid samozřejmě půjčí, jak jinak... Ovšem cena za půjčku, její nedodržení, je vysoká. Takže se lichvář po nedodržení smlouvy ze strany kupce Antonia ,,právem" domnívá, že dohodnutou pokutu může po dlužníkovi vyžadovat. Nejen, že se Shylock svého u soudu nedobere..., stane se pravý opak. Je před všemi zostuzen, a aby toho nebylo málo, musí se vzdát za svou troufalost modlení - modliteb v synagogách.
Takže sečteno a podtrženo, jedná se opravdu o ,,dobovou komedii..."
Těch 5 hvězdiček za tak dobře popsanou dobu, náboženské rozdíly a myšlení tamních lidí, si W. Shakespeare vskutku zaslouží.
Pre mňa je Kupec benátsky hrou o potrebe milosrdnosti, o probléme vzťahu medzi menšinami a majoritou a najmä o vzťahu zákonov a ľudského života. Shakespeare tu v podstate ukazuje aké je hlúpe zaťato stáť na čo najexaktnejšom dodržiavaní zákona za každú cenu. Táto úpenlivá exaktnosť sa totiž zúfalo dovoláva abstrakcie tam, kde stojí celok ľudského života. Shakespeare akoby tu hovoril, že redukovanie človečenstva v zákonoch na kus mäsa, opomína to, čo je na ľudskom živote neuchopiteľné, tekuté. A nemusí to byť nutne duša, stačí len ten celok rôznorodých spoločenských interakcií, túžob a prianí, ktoré sa z abstrakcie vždy vymykajú. A práve preto potrebuje spravodlivosť stáť, a aj stojí, aj na iných základoch, než je absolútne exaktné dodržiavanie slova. Pretože takáto zaťatosť vie byť dvojsečná, a vo výsledku sa vie obrátiť proti žiadateľovi. To, že sa tu zároveň postuluje otázka náboženstva podľa mňa nie je náhoda. Shakespeare tu musel reagovať aj na dobové fanatické puritánske sekty, ktoré v Anglicku stáli na čo najdoslovnejšom chápaní Biblie a snažili sa zviazať spoločenský život jej zákonmi.
Lenže ľahko sa z takéhoto úpenlivého dodržiavania zákonov vysmieva ak ste členmi majority. Čo iné ako zákon, aká iná inštancia zostáva Shylockovi v nepriateľskom prostredí? Samozrejme, Shylock je zbytočne ukrutný, lenže krutý bol k nemu aj Antonio a krutá je k nemu aj celá okolitá spoločnosť. Veď aké iné možnosti obživy Shylock má? Prečo naňho Antonio pľuje a ponižuje ho? Kde bola vtedy tá milosrdnosť? Ak má na výber žobrácku palicu alebo úžeru, nemožno sa mu diviť, že si vybral tento spôsob života. Aj preto zo Shylockových úst zaznievajú nepochybne oprávnené výčitky a zúfalá potreba zákona tu je i nie je demagógiou. Shylock sa chce pomstiť na celom kresťanskom svete a hoci je toto správanie zbytočne brutálne, dá sa doň čisto ľudsky vcítiť. Veď koľko tých osamelých pomstiteľov, ktorí vzali veci do vlastných rúk, stojí už celé stáročia na kultúrnom piedestáli? Shylock pritom zákon dodržiava, takže v tomto ohľade je ešte bezúhonnejší. Tým sa síce zo Shylocka vina nezmyje, ale rozhodne to ukazuje jeho ľudskú stránku. Aj preto sa mi páčila Radfordova adaptácia, v ktorej sa zo Shylocka stáva tragická postava - nešťastná, opustená, ponížená. Aj to len ukazuje, že pri správnom nasvietení môže mať tá hra aj iné kontúry. Niečo také by sa však určite nedalo spraviť s Marlowovým Maltským židom. Ak k tomu pridáme aj kladnú postavu Jessicy len ťažko môžeme tú hru označiť za vyslovene antisemitskú.
To, čo tu Shakespeare ukazuje, je teda nemilosrdná situácia, s ktorou sa musia postavy vyrovnať a v ktorej majú šancu ukázať, čo v nich je. Či ukážu to najlepšie alebo najhoršie v nich. Shylock ukázal svoju horšiu stránku, ale rozhodne v tom nebol sám.
Nesmírně osobité. S jakým překvapením pro čtenáře se dokáže dílo vcítit do jednotlivých postav. A jejich přemýšlení se krásně a pružně přizpůsobuje daným situacím, podle jistých charakterových rysů. Ta hra jazyka je naprosto famózní a metafory, které by současníka jen stěží napadli. Každým veršem zakopává hlouběji dnešní povrchové výrazivo a rozmetává je svou elegancí napadrť.
Moc pěkné dílo nabízející náhled do 16. století. Do doby útlaků Židů. Ti nesměli pracovat, jediným jejich zdrojem financí mohla být lichva. Ostatní činnosti byly buď zakázány, nebo velmi omezeny.
Vím, že Shylock byl ve svém srdci velmi krutý a nesmírně si cenil majetku. Nicméně, kdo by ne? Byla to jeho jediná obživa. Nesnášel Křesťany, kteří se mu vysmívali za lichvu a plivali na něj. Já jej i chápu, že tak zahořkl. Bohužel, nenávist se mu stala i osudným. Ačkoliv totiž Židé v nějaké oblasti žili po generace, bydeli na konkrétním místě, vždy byli pouze cizinci. A proto, když Shylock nabídl bezúročný úpis Křesťanu Antoniovi, který jim pohrdal a plival na něj, a jako pokutu stanovil libru masa z Křesťanovy hrudi, vše se obrátilo proti Shylokovi. Byl totiž pouhý cizinec, který svým úpisem vlasně ukládal Křesťanovi o život.
Když mám chuť na klasiku, tak Shakespeare je vždy tou správnou volbou. Je to opravdu velikán a číst jeho knihy je jako pohlazení po duši. V každé si člověk najde to své.
Kupec benátský je mojí nejoblíbenější Shakespearovou hrou. Obsahuje vše - lásku, humor, intriky i hlubší poselství. Jednotlivé části příběhu se skvěle doplňují a vytvářejí vyvážený celek, který mě opravdu bavil. Monolog Shylocka se mi zaryl hluboko pod kůži a považuju ho za skutečnou perlu v rámci Shakespearových děl.
Co se týče českého vydání, musím stejně jako vždy vyzdvihnout práci Martina Hilského, jehož překlady jsou prostě famózní a přitom čtenářsky velmi dostupné. Co jsem hodně ocenila, tak to byl doslov, ve kterém Hilský nastínil okolnosti vzniku díla a zároveň podrobněji rozebral a zanalyzoval některé jeho části.
Po divadelním představení Shylock jsem dostala chuť ponořit se do Shylocka i v původní podobě. Je to perla. Čtení jsem si moc užila.
A údajné protižidovské smýšlení bych nechala odpočívat v pokoji. Hra obsahuje i jiné hluboké myšlenky a byla by škoda ji zavrhnout jen kvůli údajnému antisemitismu.
Je to skvělý příběh, který je přečtený za pár hodin a dokáže čtenáři přiblížit 16. století.
Klasické nadčasové dílo Williama Shakespeara, ve kterém se autorovi podařilo skloubit prvky komedie se závažnějším obsahem. Postava Shylocka je ve hře stěžejní, stejně tak sdělení, která jsou jeho ústy vyslovována. Opravdu stojí za to o tomto "antihrdinovi" trochu podumat.
Nečetla jsem zatím od Shakespeara všechno, ale pochybuji, že by některá z jeho her mohla překonat „Kupce banátského“. Je totiž famózní a je v něm většina z těch rysů, které dělají Shakespeara Shakespearem: lyrická krása replik, které pronášejí zasnění milenci, ohňostroj překvapivě moderního a značně, ehm, lidového humoru v postavě Lancelota, melancholická reflexívnost Antoniových monologů, a dokonce i dramatický děj. Příběh mě vtáhl, ačkoli jsem věděla, jak dopadne. A Sheylockova odpudivost na mě zapůsobila tolik, že se mi o něm zdálo ještě dnes, týden po přečtení knížky.
Jsem ráda, že teď můžu zapomenout všechny ty nesmysly o údajném antisemitismu hry, kterou mi kdysi vtloukli do hlavy na literárním semináři. Když totiž „Kupce benátského“ srovnám s Lessingovým „Moudrým Nathanem“, velebeným naopak za vstřícnost k Židům, nemůžu si nevšimnout, že v obou klasických hrách vystupuje kladná židovská postava (tady je to Jessika, u Lessinga sám Nathan), která dokazuje, že i Žid může být dobrý člověk. To, že někteří Židé dobří nejsou – tak jako Sheylock –, není antisemitský předsudek, nýbrž celkem přirozená věc.
Každopádně mě (ne)překvapuje, kolik čtenářů považuje Sheylockovy sladké řeči o rovnosti lidí za upřímně míněný výrok, a ne za pokrytecké alibistické žvanění, jímž evidentně je. To, co mají podle Sheylocka všichni lidé společné (cítí bolest, zimu, strach atd.), platí zároveň i pro zvířata, takže kdyby mluvil vážně a poctivě a vyvozoval by ze svých slov důsledky, musel by být přinejmenším vegetarián. Místo toho je jen demagogem. Anebo to nesmyslné nařčení, že ho Antonio pronásleduje jen kvůli židovskému původu, kdežto Antoniovi vadí lichva a Sheylockovu dceru Jessiku vlídně přijímá do svého kruhu...
Znovu se mi potvrdilo, že si člověk nesmí dělat úsudky o knihách na základě školních hodin literatury. (A že za „antisemitské“ se dnes označuje všechno, co se někomu nehodí do krámu. Mrzačení hry po druhé světové válce, kdy se vynechávalo poslední jednání, je podle mě mimořádně alarmující případ cenzury, stejně jako zákaz Dostojevského „Židovské otázky“ /také nikoli antisemitské/.)
Chytlavé a tak nějak životně obyčejné. Všechny postavy jsou reálné a sympatické, není tam žádný přehnaný vtipálek, rejpal nebo zloduch a nevadí to. Líbilo se mi, že je to hra z běžného života, čemuž odpovídal i jazyk. Trošku míň květnatý než obvykle.
Rozhodně velmi dobře popisuje společenské poměry tehdejší doby - bez karikatur, bez podlézání nebo stranění, jako odraz doby perfektní kniha. Dramaticky taky dost zajímavá, ale hlavně čtivá a určitě stojí za to přečíst. Nakonec doslov a rozbor díla (který až na pár výjimek není socialisticky tendenční! - vydání z roku 1955) určitě poslouží jako dobrá rekapitulace. Doporučuji!
Myslím že tato kniha je mou nejoblíbenější od Shakespeara. Úžasné prostředí,, děj i postavy. Většina lidí si vzpomene při jeho jméně na dva zamilované blázny ale tuto knihu řadím jako více hodnotnější z jeho děl.
Chytré, vtipné, dojemné a já nevím, co ještě. Jedna z nejpovedenějších her, co se týče vyvolávání emocí.
Nebylo to nejlepší autorovo dílo, ze začátku jsem se trochu ztrácela v postavách a ději. Na druhou stranu, pro ten jazyk (moc se mi líbí překladatelská práce), to stojí a je to pohlazení po duši.
Úvodem musím přednést jednu věc. Z duše nenávidím antisemitismus. Tedy nejenom antisemitismus, ale jakékoliv formy diskriminace, od barvy pleti, přes pohlaví, až po náboženství. Není to tím, že bych byl „sluníčkář“ – ten termín je mimochodem odpudivý -, ale prostě pro to, že si myslím, že každého bychom měli soudit individuálně podle toho jaký je to s prominutím „hajzl“.
Hra „Kupec benátský“ má několik významů. Jednak je to podle mě hra o štěstí, hra o lásce, ale také hra právě o té diskriminaci. Běžně se za hlavní postavy označuje mladý Bassanio a Antonio, potažmo Porcie. Já myslím, že největší roli v této hře hraje lichvář Šajlok. Je to bezesporu člověk, když ne špatný, tak alespoň nedobrý. Ale mohl za to on, nebo to jak se k tomu „židovskému psovi“ chovali všichni, včetně Antonia – a Antonio možná nejvíce? Šajlokova řeč, kdy jmenuje stejnosti židů a křesťanů je podle mě mimořádně působivá a neměla by nikdy zapadnout.
Co se týká hlavní zápletky – ponechme to, že Šajlokovo „záporáctví“ má na svědomí zrada dcery, nikoliv jeho židovství, stranou – je vlastně celkem pochopitelná. Hlavní Šjalokovou, i Antoniovou chybou bylo, že si k sepsání smlouvy nepovolali advokáta. Ten by pohodlně předešel onomu finálnímu dramatu s librou masa a nikdo by se nemusel připravovat na smrt. Z toho plyne poučení pro ostatní. Konec konců i já jako „student“ práva jsem již byl obtěžován kvůli právním radám ohledně dědictví, místo toho, aby si oni lidé zaplatili právníka. (Za kterým jsem je mimochodem poslal.)
Hra se mi líbila, linka s hledáním ženicha pro Porcii byla zajímavá a celé je to krásně napsáno a panem Hilským opět skvěle přeloženo. To co píši výše rozhodně není kritikou hry, naopak tím vyzdvihuji pana Shakespeara, který tuto krásnou polemiku zkonstruoval a dal jí život. Hra je to skvělá. Ještě by bylo skvělé, kdyby se nad ní lidé zamýšleli.
Šalamounsky moudrá Porcie kdesi v díle praví:
"Jen v pravou chvíli pravá cena věcí,
dojde své pravé, zasloužené chvály!"
a těmito slovy shrnuje mé vlastní dojmy.
Kupce benátského jsem potkal už dřív, ve filmovém podání, kde kraloval sám Al Pacino. Jedním dechem musím podotknout, že filmová zpracování Shakespearových děl jsou často mnohem náročnější, než jejich literární podoba. Kterou navíc naprosto bravurně podává Hilský. Myslím, že nebýt jeho, mnoho českých čtenářů by s Williamem těžce zápasilo. A tak až teď mohu tuhle hru s nadšením docenit.
V Kupci je sice mnoho postav tak trochu "prázdných" nebo nedostatečně propracovaných. A přestože je děj hry svižný, napínavý i zábavný, ve výsledku jí to trochu ubližuje (bavíme-li se o psané formě). Na druhou stranu to zároveň podtrhuje ty zásadní postavy a momenty, které mohou o to více zazářit a dostat se čtenáři pod kůži. Což bych bral jako autorův účel. Ty zásadní postavy jsou z mého pohledu dvě - stereotypy ověnčený židovský lichvář Shylock, prahnoucí po krvavé pomstě, jehož verš o lidské totožnosti křesťanů a Židů je legendární stejně jako provokativní špičkování Antonia; a opravdu šalamounsky moudrá a hrdinná Porcie, jejíž schopnosti jsou podtrženy "papouškující" Nerissou. A pokud jde o momenty, či spíš scény, jsou v podstatě taky dvě nebo tři. Jednak uzavírání obchodu mezi Antoniem a Shylockem, následně pohádkově laděná volba Porciina manžela a především soud mezi Shylockem a Antoniem. Jediné, u čeho mi uniká rozhodnutí, je, zda Shakespeare při některých scénách vycházel z dávných konceptů a nebo zda ony známé koncepty vychází ze Shakespeara. Ono to bude možná někde na půli cesty. William umí hlavu zamotat. A duši potěšit. Druhá skutečnost, která mě zaujala (možná plynoucí z toho, že Shakespeara teprve objevuji) je Williamova náklonnost vůči ženským hrdinkám. Pro dobu, kdy psal, věc celkem neobvyklá. Možná "neobvyklá" pouze svým způsobem z náhledu roku 2020.
Pro mě nejslabší dílo od Shakespeara. Přesto nadšasové... střet židů a křesťanů tady byl odjakživa, přes antiku, středověk až do moderní doby. Smutný to fakt :-(
Celou dobu jsem byla nesmírně zmatená jmény vystupujících postav, smysl jejich přítomnosti mi unikl.
Mám ráda Shakespeara, ale Kupce jsem neprocítila. Ničím mě neoslovil.
K čemu například neustále Nerissino přitakávání a opakování toho, co učinila její paní?
Autorova klasika - za vším stojí silná a odhodlaná žena, která vyřešila nastalou situaci bravurně.
Slušná právničina a vykličkování od trestu! Ani nevím, komu jsem vlastně fandil, jak mě to strhlo. Vynikající drama s dost zajímavou myšlenkou "souboje" touhy po pomstě vs. rozumu či finančního zisku.
Zbožňuji Kupce benátského. Samozřejmě, nejlepší postavou je Shylock, kterému jsem fandil od začátku až do konce. Zbožňuji totiž "záporáky" s úmysly, které jsou absolutně pochopitelné! Vedle Hamleta je Kupec nejlepší Shakespearovo dílo.
Geniální duch shakespearovský posadil na křeslo charakter mýtů morálky, věrnosti, slabošství. Svět opentlen ctnostmi a neřestmi. Vnějším pozlátkem, kočičím zlatem. Zlomen bídným "altruismem." Tone v pýše, která nabízí svou oprýskanou zář. V kápi pravdy jen převlečený tmář. Je "hoden" takové hany, takového pokoření? V srdci hoří marnivost a zášť, rozsudek obepnul prohnanou duši jako plášť. Jak potrestán a potupen člověk, prost dobrých mravů, pln žárlivosti, hamižnosti, lidských slabin? Stojí mezi všemi opodál, sám osamocen, bez majetku - smutným vladařem žebráků mezi mlýnskými koly, tragédem, marným přeludem. Kdo z přihlížejících oplakávat bude jeho pád?
Skvělé dílo - jako ostatně vše od Shakespeara! Toto jsem však četla s napětím, protože vzhledem k úmluvě, kterou mezi sebou Antonio se Shylockem uzavřou, jsem se opravdu bála, jak to dopadne. Moc se mi líbí, jak zde vezmou ženy události do svých rukou, to mě opravdu velmi potěšilo. Celkově je to milé, vtipné, velmi nadčasové a (pozor, možný spoiler) na konci mi spadne kámen ze srdce :-)
Vtipné drama s dobrým koncem. Shakespeare patří díky své nadčasovosti k mým oblíbeným.
Jako všechny jiné city pryč se dějí,
pochybnost, propadání beznaději,
zelenooká žárlivost a chvění!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Kniha Kupec benátský je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 1 100x |
| Čtenářské výzvě | 73x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 247x |
| Chystám se číst | 175x |
| Chci si koupit | 24x |
| dalších seznamech | 7x |