Belatris komentáře u knih

Čtyři části, které čtenáře provedou Mulischovým Siegfriedem jsou si vzájemně dost nepodobné. První představuje v uvolněném tempu starého spisovatele na jeho propagační cestě, druhá je hutné vyprávění manželů, kteří byli za války nepříjemně blízko Hitlerovi (už tady materiál houstne), třetí část je zběsilá filozofická smršť, kterou je fascinující, ale zároveň neskutečně těžké se prodrat k poslední části - fiktivnímu výňatku z deníku Evy Braunové. Závěrečný dovětek nás sice vrací ke spisovateli, ale čtenář je otrokem smyšlenek, teorií a obratného splétání všeho se vším - čísla, osudy, ideje - všechno a nic.
Brilantně napsaná jednohubka na tři zajímavé večery mi zachutnala. Přes jinakost jednotlivých částí se celek po dočtení krásně spojí a Mulisch dokáže svým stylem strhnout i přesto, že druhá část je hutně nezdobeným vyprávěním jako by zvenčí.

3 21.07.2013

Tak různorodá sbírka povídek a různých fragmentů, že si každý najde alespoň jednoho oblíbence. Některé povídky ve mně rezonují i po týdnech po přečtení. Duchařiny střídají variace na různé žánry, nejasné pointy zase vykupují nápadité konce, kterým se nemůžete vyhnout, ani kdybyste sebevíc chtěli.
Mezi mé oblíbence patří Jiní lidé, Když říjen vládl nebo naprosto odzbrojující Zvláštní dívenky.

1 21.07.2013

Už od začátku plytké a vypočítavé - ano, půjčme si od mistra Shakespeara co nejvíc veršů, kolem postavme neobratně charakterizované slepice a zkusme z čtenáře vydolovat nějakou emoci. No, emocí u mě moc nebylo, všeho všudy dvě: zlost a zklamání. Od námětu bych čekala víc, ne supertřídu, ale rozhodně mnohem víc.

21.07.2013

Tohle je pro mne jedna z nejvíce nadhodnocených knih, na jaké jsem kdy narazila. Jako odrostlejší dítě mě hrozně zklamala a nudila, u dospělejšího individua se tyhle dojmy ještě prohlubují. Myšlenky, které se tam objevují, jsou krásné a hluboké, ale forma zpracování není pro mě.

12 21.07.2013

Zcela nesdělitelná zkušenost. Plná, výživná, vtipná i neskutečně filozoficky hutná nálož. První dvě třetiny jsou výrazně silnější než ta poslední, ale nedá se ani v nejmenším mluvit o zklamání. Mulisch se tímto počinem vyhoupl mezi moje nejoblíbenější autory. Zatím o tom nemůžu napsat víc, asi to bude ještě trvat, než si to všechno zpracuju.
Rozhodně je to jasná volba u přihlouplých anket typu "Kterou knihu byste si s sebou vzal na opuštěný ostrov".

10 21.07.2013

Dobrý Mulisch, ale oproti koncentrátu jeho geniality (Objevení nebe) je to průměr. Je to čtivá a vcelku rychle zvládnutelná kniha. Co se vyznění týká dost prvoplánové, ale ani tak kniha nezklamala.

21.07.2013

Celkově průměr. Výsledný dojem určitě ovlivňuje fakt, že detektivky nikdy nebyly mým oblíbeným čtivem. Nepomohlo ani to, že autor většinu času líčí postupy policie, zatímco já mám raději pohled zvenčí než zevnitř. Příliš málo románovosti, příliš mnoho detektivky. Proto beru nápis na obálce knihy ("detektivní román") za klamavou reklamu. Mnoho výhrad k žánrovým záležitostem nebudu uvádět, protože to souvisí s detektivkami obecně. Co však musí být terčem řádné kritiky, to je odfláknutá korektura. V nakladatelství Paseka by měl jít někdo na kobereček, protože takové množství chyb jsem v knize snad ještě neviděla: desítky malých písmen na začátku věty, minimálně jedna špatně umístěná čárka (a to na místě, kde by podobnou chybu neudělal ani žák základní školy) a jedno nepodchycené nadbytečné zvratné zájmeno - to vážně hodně ruší při čtení a vyhazuje to čtenáře z fikčního světa, což bylo dost vyčerpávající, zvlášť pro antidetektivkáře.
Zpět k obsahu: děj dobře rozvrstvený, je znát ta mohutná teoretická základna, ale chybělo napětí. Kromě scén v setmělé zahradě a později i uvnitř Karasovic gruntu, které se atmosférou velmi povedly, je kniha na čtenářský zážitek notně plochá. Vložky malebného hanáckého koloritu mě spíše otravovaly než bavily, v kontextu celku pro mě tyto nezvládnuté humorné částečky vypadávaly z mozaiky. O jediném náznaku napětí už jsem se zmínila, takže je nutno ještě pochválit jednu část, kde atmosféra vystoupila nad šedivý průměr: Bob Dylan. Některých pasáží bych se nejraději zbavila - působí samoúčelně (těžko říct, jestli autor nedokázal zkrotit vlastní náklonnost, nebo se chtěl jen blýsknout popkulturním odkazem navíc). Na mě Dylan fungoval nejvíce v kapitole, kde si doktorka Výrová vybírá songy na funus. Poslední třetina až čtvrtina knihy už se začínala táhnout a o nějakém zrychlení před koncem se nedá mluvit vůbec. Vrchol pro mne znamenaly události u Karasů na statku, pak už jsem četla jen ze setrvačnosti.
Nakonec jsem se rozepsala víc, než jsem chtěla. Mělo to být jen pár bezprostředních dojmů. Možná se časem myšlenky utřídí a já učešu i tenhle komentář... Ještě dodám, že přečíst se dá za dva dny; jak se člověk dostane do tempa a obrní se trpělivostí s rušivými detaily, odsýpá to.

2 21.07.2013

Několik nečekaných věcí doprovázelo čtení a dočtení této knihy. Hlavně bych nečekala, že budu schopná Palahniukovu prvotinu přečíst za cca 3 dny. O Neviditelných nestvůrách se píše, že trpí přílišnou rozkouskovaností, až se čtenář ztrácí a nemůže se na děj napojit (nebo spíš si ho poskládat dohromady). Nic takového se mi nepřihodilo, naopak. Hláškaření, opakování určitých hlášek v určitých momentech - to prostě u Palahniuka miluju. Sice to ještě není tak mistrně použito jako v jeho pozdějších věcech, ale i tak to funguje výborně. Postavy a kolem nich splétaný děj je sice obojí dohnané do extrému, ale o to zábavnější a děsivější Neviditelné nestvůry jsou. A pokud románu někdo vyčte přílišnou pochmurnost, uchechtám se k smrti.
Jednotlivá vtipná i tragická odhalení v průběhu děje byla velmi příjemným překvapením číslo dvě.
Opravdu jsem si pochutnala a teď si jdu přečíst doslov (radši ho nikdy nečtu předem, ani když ho někteří koumáci strčí na začátek jako předmluvu). Nejspíš se taky pěkně zasměju, jak už to tak u doslovů k podobným knihám bývá.

21.07.2013

Váhala jsem mezi třemi a dvěma hvězdami, ale uvědomila jsem si, že tři ode mě dostaly lepší knihy. Kabinet je těžké zhodnotit tak, aby z toho člověk zvenku něco kloudného měl. Poprvé jsem do Kabinetu vešla ohromená přívalem metafor a pohlavních údů, které se proplétaly s nespoutaností, jakou by člověk čekal od Chucka Palahniuka, ale u této pro mne neznámé autorky mě to dost překvapilo.
Všechno se pro mě zhroutilo zhruba ve třetině knihy, kdy mě unavila absence nějakého pojiva v rozsekaných fragmentech, které ne vždy byly stejně obsažně jako "stylové". Je to hodně vyhraněná kniha; takový překořeněný koláč, který jsem začala hltat horký, ale pak se mi udělalo těžko a studený už mi nechutnal.
určitě se k němu ještě vrátím, ale zatím je to několik moc dobrých ingrediencí, které se ale nedokonale spojily.
Ke konci už jsem četla jen ze setrvačnosti, bez potěchy, ale také se nedá říct, že by mě kniha a místy velmi akcentovaná sexualita hlavního hrdiny šokovala. Na to, jak je to kratinké, to bylo ke konci značně zdlouhavé.

21.07.2013

S touto knihou jsem prošla několika hodně rozdílnými stádii. Námět naznačený anotací mě nadchl. Prvních několik stran nadšení zchladilo, ale po vlažné první třetině knihy mě zbytek strhl ke zběsilému čtení. Jak se postupně odhalovaly žánrové "převraty" - z psychologického románu se sociálním akcentem k mysterióznu a hororu - a postavy se zaplétaly do odkrývaných obskurností, div jsem neřvala blahem. Skvělý počin vypsaného autora, který si umí hrát. Žrádlo.

1 21.07.2013

Tyhle zajímavé miniaturky jsou pro mne snad i cennější než opěvované Květy zla. Jsou to maličkosti, drobnůstky, ale tím víc zasáhnou svou trefností. Malé může být někdy zatraceně velké.

Je to nezvyklý styl, přiznávám. Velmi málo přímé řeči, humor není vypichovám po vzoru instantnějších moderních knih, ale mě Saturnin bavil a baví stále, i po druhém přečtení. Přímočarost a jemnost humoru okořeněná místy i hrubší ironií = ideál. Na jarní večery to pro mě byl příjemný rituál, na který jsem se někdy už od oběda těšila.

1 21.07.2013

Hned na začátku jsem cítila, že mi na téhle knize něco vadí. Trvalo to ještě desítky stran, než jsem si uvědomila, že to není jedna věc ani pár věcí, ale celkové pojetí. Možná je to tím, že autorku znám a čekala jsem od ní hodně, ale Prázdným místem mě zklamala.
Cítím z toho, jako by se snažila něco dokázat jak sobě, tak i celému světu. Snaží se nacpat do románu všechno - psychologii (lidí středního věku, puberťáků), humor (na můj vkus dost neobratně a násilně používaný), zločin, vykreslit maloměsto ve vší tradičnosti atd. atd.
Vadí mi křečovitost, velký tah na branku, násilnost.
Nemyslím, že zvládnu PM dočíst. Alespoň ne v nejbližší době. Harry Potter je o dost přirozenější práce a zůstává u mě nepřekonaný.

4 21.07.2013

Přesně splnila má očekávání. Vzpomínky se na sebe nabalovaly bez ohledu na chronologičnost nebo tematickou příbuznost, takže se čtenář nestihne unavit stereotypem. Bezpočet osobností, osudů, faktů i domněnek prezentovaných čtivě a přirozeně, bez obvyklé křeče, jež se dostavuje u osob umělecky činných, které jsou postaveny před úkol sepsat paměti. Spousta humoru i smutku, žádné velké výlevy, jen několik krásných (s krátkých) vyznání. U této knihy lituji, že je z knihovny, protože bych ji opravdu chtěla mít doma neustále k ruce.

2 21.07.2013

Počáteční nadšení a příjemné překvapení z dlouho odkládané knihy vystřídalo vlažnější, ale stále zaujaté čtení, abych knihu dnes odkládala s pocitem... nejvlažnějším.
První třetinu knihy mě bavila sugestivnost a cynickost, která byla postupně nahrazovaná popisností a ke konci knihy už se román totálně rozpadl na střípky hudební teorie, folklóru a narychlo spíchnutých proher a porážek, které autor přidružil k osudu hlavního hrdiny (nejspíš pro posílení dojmu, jeden totiž nestačí!).
Žert zůstává mezi knihami, k nimž se ráda vrátím, ale stejně jsem zklamaná z toho, jak snaha říct příliš a říct všechno (a hlavně všechno do mrtě vysvětlit!) srazila kvalitu formy pod úvodní očekávání.
Výsledný dojem zní, že se Kundera autorsky neuhlídal a jeho román ztratil vyváženost. Tři hvězdy si ale zaslouží s přehledem a bez debat.

21.07.2013