Žert

od:


KoupitKoupit eknihu

Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti.

https://www.databazeknih.cz/images_books/24_/244/zert-VWU-244.jpg 4.31548
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (128)

Přidat komentář
IvikaS
21. ledna

Moc zajímavá kniha.

IvonaK
12. ledna

Na střední škole bych se u této knížky určitě nudila. Ale po intenzivní sledovanosti filmů za dob socialismu se stala pro mě velmi čtivou. Hned je to jiné když zná člověk ty pojmy.

Mája777
28.12.2018

Tuto knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě. Dílo pana Kundery mě neoslovuje a proto se zdržím veškerého hodnocení.

KURACHJO2018
27.12.2018

Jen jsem do knihy nahlédl, pár knih od Kundery jsem četl a protože je nepochopil , nesnažil jsem se víc proniknout do jeho další tvorby. A jak jsem se panečku ale chytnul za nos. Tohle je naprosto něco jiného, nežli jsem čekal a četba mě oslovila natolik, že jsem s knihou strávil celou noc a byla to noc velice příjemná a zajímavá. Žádná nuda .

nikyys
25.12.2018

Jako vzdy to byl ctenarsky zazitek. Ja Kunderu miluju od puberty a Zert se navic cte tak lehce.

nanana
12.12.2018

Prostý a jasný. Ale co je to prostý a jasný? Je to všechno o tom, aby člověk byl takový, jaký je, nestyděl se chtít to, co chce, a toužit po tom, po čem touží. Lidé bývají otroky předpisů. Někdo jim řekl, že mají být takoví a takoví, a oni se snaží takovými být a do smrti se sami o sobě nedovědí, kdo byli a kdo jsou. Nejsou pak nikým a ničím, jednají podvojně, nejasně, zmateně. Člověk především musí mít odvahu být sám sebou.

Ale které vzpomínání není zároveň (a bezděčně) přemalováváním starého obrazu?
Které vzpomínání není současnou expozicí dvou tváří, té přítomné i té minulé? Jaký jsem opravdu byl - bez prostřednictví dnešního vzpomínání - to už nikdy nikdo nezjistí.

Největší ubohost je stydět se za svůj vlastní cit.

„K samotě neodsuzují člověka nepřátelé, ale kamarádi.“

Ale věci končí jinak než předpokládáme.

.. že věci vzniklé omylem jsou stejně skutečné jako věci vzniklé právem a nutně.

Fyzická láska jen zcela zřídka splývá s láskou duše. Není nic vzácného v tom, splynou-li spolu dvě cizí těla. A snad i splynutí dvou duší se někdy uděje. Ale tisíckrát vzácnější je, splyne-li tělo se svou vlastní duší a je-li s ní zajedno ve své vášni.

A začal jsem si uvědomovat, že náš černý kolektiv je stejně s to uštvat jiného člověka (poslat ho do vyvržení a na smrt) jako kolektiv lidí, co zvedali jednomyslně ruce, a jako snad každý kolektiv lidí.

Těžko žít s lidmi, kteří by vás byli ochotni poslat do vyhnanství nebo na smrt, je těžko se s nimi zdůvěrnit, je těžko je milovat.

lushi
21.11.2018

Díky čtenářské výzvě jsem si konečně přečetla nějakou knihu od Kundery, ale výsledek je celkem rozpačitý. Z okruhu knih, které čtu, je Kunderův styl unikátní, osobitý. Líbilo se mi historické pojetí, vyprávění z pohledu více osob, osobnostně velmi odlišní vypravěči.
Problém jsem ale měla s námětem, s Ludvíkovým ublíženým postojem a jeho sobecká potřeba se mstít a vždy dosáhnout svého. Obecně všechny vztahy v knize byly pro mě docela nepochopitelné.
Jsem ráda, když mě knihy inspirují. Tahle spíš ukazuje ty horší přístupy, člověk si to musí obrátit. Což by nevadilo, ale ve výsledku jsem z knihy neměla moc dobrý pocit.

Ester71
21.11.2018

Nevím, proč jsem si tuto knihu zařadila do mně nesympatických. Po přečtení měním názor, líbila se mi...

Ronnie68
15.11.2018

Kniha se mi líbila ... četla se neuvěřitelně skvěle .. bylo zde báječně popsané, jaká byla těžká doba komunismu, když z jednoho nepochopeného žertu se Ludvíkovi zkazil zcela život

Krub
25.10.2018

Můj první a definitivně ne poslední román od Kundery. Nikdy před Žertem jsem totiž nečetl knihu, která by dokázala být ve stejný čas natolik cynická i citlivá, tragická i komická, drásavá i čtivá, plná ubíjející skepse i osvobozující vitality.

Myslím si, že tato dualita dojmů, které text vyvolává, pramení především z vyprávění. Každá část je vyprávěna v ich-formě jednou z klíčových postav příběhu (kromě poslední, kde se vypravěči střídají), což čtenáři umožní orientovat se v jejich motivacích i chování a napojit se na ně.

Souběžně s tím je ale potlačena jednota času, prostoru i děje, což vyvolává naopak pocit odcizení k postavám (čtenář nikdy neví, jestli se s onou postavou někdy znovu setká). Ještě silnější je tento pocit u Ludvíka, kterého sice při čtení potkává znovu a znovu, avšak charakterově se mění natolik, že působí jako několik postav v jedné.

Obdobně působivé jako hry s formou a narací mi přišlo, jak moc dokáže Kundera propracovat samotný obsah. Ačkoliv je (podle mě) Žert především románem o lidksých vztazích, ilustruje souběžně s tím i Československo padesátých let nebo moravský folklór. Obě tyto "boční" roviny knihy fungují především k dokreslení té hlavní, - o vztazích mezi lidmi a člověka k sobě samému - avšak zároveň jdou do takové hloubky, že se po přečtení budete orientovat ve společenské situaci v ČSSR padesátých let bez potíží.

PS: Za pasáže s Helenou bych nejradši udělil šestou hvězdičku. Jako kluk to těžko posoudím ale cítím, že Kundera rozumí ženám jako nikdo jiný.

jitka0871
02.10.2018

Od "No tak to fakt nedočtu!" jsem postupně došla k "Tak tohle rozhodně nečtu naposledy"... S každou stranou si mě kniha získávala čím dál víc a nakonec se zařadila mezi nejlepší, co jsem četla.

Mibaf
24.09.2018

Ke knize jsem se dostal až po přečtení několika jiných od stejného autora a ano, řekl bych, že je asi nejlepší ze všech. Hodnocení 4/5.

8520L
14.08.2018

nebudu o tom moc psát. Zkrátka mi připadá, že kniha není zas tak dobrá, jak by hodnocení zde naznačovalo.

Maki2001
05.08.2018

líbilo se mi více než Směšné lásky

Džena
22.07.2018

Prvá polovica išla veľmi rýchlo, druhá veeľmi pomaly. Obraz o vtedajšej dobe pekne vystavaný, relevantný.

Plocan
11.07.2018

Mé třetí setkání s Kunderou je opět v mnoha ohledech diametrálně odlišné od předchozích dvou, zároveň je však v některých věcech naprosto totožné. Styl, jakým autor vypráví, je mi velice sympatický. Ich-forma nám umožňuje osobnější (mnohdy až intimní) kontakt s postavami, ačkoliv může být (zejména v sedmém díle, kdy vypráví na přeskáčku Ludvík, Jaroslav i Helena) trošku matoucí.

Stejně jako všichni Kunderovi hrdinové, jsou i hrdinové Žertu lidští a uvěřitelní. Některé jejich názory a negativní vlastnosti jsou zde zvýrazněny více než rysy pozitivní, což ale ještě více přidává na jejich „lidskosti“ a skutečnosti. Nejvíce se mi líbila postava Kostky, který je jakýmsi protipólem postavy Ludvíka, a ačkoliv jsou jeho životní postoje a názory protikladem hlavního hrdiny, autor dokázal jeho pohnutky a přesvědčení bezchybně obhájit i vysvětlit, až mě samotného udivuje, že dokázal být autor „objektivní“ natolik, aby uvěřitelně dokázal popsat dvě naprosto protichůdná přesvědčení. Sám mnohdy přemýšlím, jaké stanovisko by v této věci zaujímal sám autor, což je pro mě asi největší kouzlo Kunderových knih.

Už ze samotného názvu Žert dýchá trpká ironie, která se v podstatě nese celou knihou, stejně jako (pro mě) stěžejní téma pomsty, tragikomického životního údělu a bezútěšné touhy po jistotě a ukotvení ve světě. Člověk se až diví, co všechno může odstartovat jeden nevinný žertík a jak se i další vtípky a drobné zlomyslnosti mohou obrátit proti jejich strůjci…

Jeronym
27.04.2018

Pěkné. Na "českou" knížku s ohledem na české "dějiny". Není to můj šálek, kniha mi byla vnucena a původně byla předem odsouzena. Spletl jsem se. Propadl jsem do jejího světa, vžil se do příběhu hlavních postav, zamýšlel se i mimo obálku a zamýšlet se ještě chvilku budu.
Pěkně napsané, až na nějaké trošku nudnější chvilky.
Ale znám i lepší knížky a abych zachoval smysl systému hodnocení, dávám 4 z 5.
Kolik po světě asi běhá hrdinů z románů... :)

1amu
31.03.2018

Generační kniha, kterou jsem vnímal úplně samozřejmě, protože nešlo o ojedinělý případ. Skvěle popsána vojna u PTP, kterou těm chudákům ještě umocnil na x-tou zloduch Čepička (a přitom se po něm na konci jeho života nikdo nevozil-odešel zapomenut v klidu a míru) favorit Moskvy. A pak trapná epizoda s Helenou. Copak taková je dlouho připravovaná pomsta ? Pro čtenáře poučení : Hajzl zůstane vždy hajzlem...
Perlička: dočetl jsem se, že ve filmu byla režisérem Jirešem role Zemánka nejprve nabídnuta Pavkovi Kohoutovi. A on obratem kategoricky odmítl. (Nic proti L.Munzarovi-výtečný a uvěřitelný).

punktruhlicka
30.03.2018

Knížku jsem potkala u popelnice cestou z práce. Tak proč ji nesebrat :) Teď už je v boxu Knihy v ulicích.
Úryvek jsem četla někdy před maturitou a pamatovala jsem si, že mě bavila. Celou knížku jsem přečetla dost rychle a jsem ráda, že jsem ji potkala.
Ze začátku mi dělalo problém doba socialismu. Děj knihy mě rychle vtáhl.

Hanka_Bohmova
14.03.2018

Páni, tak nečekané, překvapující souznění jsem nezažila od Rilkeho Elegií!

Vnímám Žert jako román o identitě, o snaze potvrdit smysl svého životního příběhu (spřádání legendy, budování útočiště), ale všechny legendy se ukazují nedostatečné, křehké, všechna útočiště se hroutí. Co je nosné, co vede dělicí čáru mezi postavami a odlišuje (nedaří se mi najít přesnější výraz) vykoupitelné od nevykoupitelných, je nakonec právě jejich touha po něčem pravém - anebo její absence, jakási nepotřeba domova, bezproblémové zařízení se v tom, co zrovna je.

Okouzlující drobnost - žena, a co na tom, že jen literární postava, která obdarovává muže květinami. Já myslela, že v tomhle jsem sama :o)

parxel
03.03.2018

Tato Kunderova kniha ve mne zatím asi nejvíce evokovala takový ten pocit "starých dobrých" časů, na které vzpomínají naše babičky. Příběh samotný je poměrně přímočarý a žádné velké překvapení se na konci nekoná. Pouze čistá surová realita.

topi80
23.02.2018

Tak jako vyzní do ztracena pomsta hlavního hrdiny knihy, vyznívá pro mě do ztracena celý tento příběh v podání Milana Kundery. Možná vlivem nepřímočarého jazyka, možná něčím jiným, ale za celou dobu nedošlo k žádnému sepnutí, které by mě zachytilo a nechalo nést se příběhem. Výsledkem je nuda, šeď a pocit ztraceného času, který, ač si mnozí budou ťukat na čelo, nemohu ohodnotit jinak.

petrarka72
24.01.2018

Kdysi, když pukaly ledy, jsem absolvovala film - a rozhodla se, že knihu si nepřečtu, i když jsem čerstvě objevené Kunderovy romány louskala jak na běžícím pásu. To autorem a režisérem Jirešem téměř s rozkoší popisované trapno a banálno mi bylo nepříjemné (a dojem nezachránilo ani to, že Josef Somr tu podal téměř životní výkon). Uplynulo pár desetiletí - a ejhle: Žert čtu, trapno a banálno vnímám, ale kromě nich i absurditu, nepochopitelnost a neomluvitelnost jisté epochy, Kunderou nemilosrdně a skvostně analyzované - a také lidskost, bezradnost a něhu. Tohle byl dobrý návrat...

nikikostadinova
09.01.2018

Ovšem. Kolem knihy jsem nějakou dobu chodila, holt mi na hodině češtiny musel být vyzrazen děj, abych si ji přečetla. Ale nelituju. Jen některé pasáže na mě byly moc zdlouhavé a zbytečně filosofické. Ale nějak jsem je vypustila a v celku zbyla pěkná kniha - román. Viděla jsem i film, ochuzený právě o alespoň pro mě nadbytečné části a byl skvělý

tombaroso
17.12.2017

Skvělý román, který (zejména jeho první polovina) mi pomohl alespoň částečně pochopit, jinak velice těžko pochopitelnou dobu po únoru 1948.

Dimas
16.12.2017

Tak smutný příběh...
Byla by pomsta sladká, kdyby vyšla?

LuciLux
02.12.2017

Ludvík, odtažitý, nepřístupný cynik se vrací do rodného, blíže nepojmenovaného města na Moravském Slovácku. A postupně nechává čtenáře nahlédnout do svých zásadních vzpomínek. Na Markétu, které poslal pohlednici s žertovným pozdravem, na Zemánka, který svou bojovou řečí přispěl k jeho vyloučení ze strany i ze školy, na Lucii, platonickou lásku, díky které přežil vojenskou službu v dolech,na Jaroslava, bývalého kamaráda a spoluhráče z cimbálové kapely. Vzpomínky plynou a začínají se mísit s přítomností - s Kostkou, Jízdou králů, a hlavně s Helenou. Opět a zase tleskám při čtení Kunderovu psaní. Ústy svých hrdinů pronáší myšlenky nadčasové, vycházející z všednodenních banalit, ale vyvedené do nejmenšího detailu a navíc došperkované krásným jazykem.

IntrovertAdela
29.10.2017

Na knihu jsem se těšila a očekávala od ní mnoho. Začátkem jsem se prokousávala těžce. Naštěstí jsem se cca od strany 50 nechala vtáhnout do příběhu. Některé kapitoly mi přišly nudné (například Ladislavův výklad o lidové hudbě,jsem musela přeskočit, ačkoliv se jednalo pouze o dvě strany. ) A proto knihu musím ohodnotit pouze čtyřmi hvězdičkami. Příběh to byl úžasný. Ale nedal mi to,co jsem od něj očekávala.

eliska2669
25.10.2017

Zase jednou kniha, na který NĚCO je. Čekala jsem, že to bude nějaká nuda nad nudy, ale nakonec se to četlo samo a strašně rychle - přečteno za necelé tři dny.
Nemám ráda sice takovej ten strašně... komunistickej styl psaní, je to hrozně typický pro autory v tom období, ale dalo se to překousnout. Bylo to depresso, bylo to nechutný a nakonec jsem skoro brečela. Bylo mi líto, že si nemůžu pustit tu hudbu, co tam popisoval, ikdyž je mi jasný, že by to asi byly nějaký normální lidovky, ale to bylo popsaný tak hrozně dobře a lákavě, že jsem skoro rozhodnutá začít se o to zajímat. A co teprve konec, u řeky, král, ježiš, to bylo úplně... fakt tam něco bylo. A bylo to dobrý.

InaPražáková
21.10.2017

Kundera důsledně nejdřív ukazuje kvality člověka a chyby si nechá jako znevažující úšklebek na závěr, ale přesto neodsuzuje úplně, na konci je smutek, ne výsměch. Postavy-typy jsou ostatně realistické dodnes a jejich proměna uvěřitelná a lidská i přes typickou umělost výstavby. Pro mě nejlepší Kunderův román.
Za přečtení rozhodně stojí doslov (rozbor) Zdeňka Kožmína, který vyšel ve všech vydáních nakladatelství Atlantis.