Žert
kniha od: Milan Kundera
Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti. Doslov napsal Zdeněk Kožmín.... celý text
Komentáře (302)
Komentáře 302 Recenze 0
Je to tak. Žert mne znovu oslovil, ač čten počtvrté.
A zase jinak. Jinak než ve čtrnácti, kdy jsem tu knihu dostal a kdy mne nejvíce vzrušovala romantika vztahu s Lucií, ale i cynismus vztahu s Helenou. Jinak než později ve zralém věku, kdy jsem příběh vnímal přes prizma politických filtrů. Dnes ho čtu zase jinak. Specifičnost té šílené doby se přelila do obecného lidského údělu: nyní mne spíše zarmucuje (a kupodivu i trochu sladce) ta nejistota života, kdy život přináší něco jiného, než jsi očekával, kdy tě dennodenně překvapuje, kdy uhání vpřed a ty mu pomalu přestáváš stačit,
Po Nesnesitelné lehkosti bytí byl tohle trochu větší oříšek, mnoho postav, mnoho vyprávění, mnoho úhlů pohledu. Milan Kundera byl mistrem v popisu a zaujmout čtenáře mu nedělá problém, zde jsem měla malinko problém v orientaci, čí pohled nám autor zrovna předkládá. Přeci jen je vyprávění zezačátku zmatečné a není jasné, kdo zrovna vypráví svůj příběh. Ludvík, který je kvůli nemístnému žertu a žárlivosti na tehdejší přítelkyni vyloučen z Komunistické strany, vyloučen ze studií a tím začíná jeho celoživotní zklamání, které nedokáže překročit. Vyprávění se odehrává v hluboké totalitě a připojují se k němu další postavy - Pavel, doktor Kostka, Helena, Vlasta, Jaroslav a tak dále. Každý si musí ten svůj život a místo na světě vybojovat. V celku je to smutné, tragikomedické, hluboké i veselé. Moc se mi toto dílo líbilo a čím dál víc mne to ke knihám Milana Kundery táhne. Mají mnoho úrovní, úhlů pohledu i vrstev, postavy se vyvíjí a ačkoliv je to z dob dávno minulých, určitá podobnost s dnešní dobou se nedá zapřít.
Mnohovrstevnatý román, každá kapitola by se dala různě rozebírat, nahlížet na ni a komentovat. Zatímco tento román má Žert obsažen již v názvu, narozdíl od jiných Kunderových románů jsem jej vnímal velmi vážně. Od exkomunikace ze školy, poměry na vojně pro "nespolehlivé" a v dolech..a vlastně po celou knihu. Lidé se příliš nemění, nedělám si iluze, že některé věci se mohou opakovat v lehce obměněných podobách. Ono, ostrakizace jednotlivce není příliš nereálná věc...
Od srdce jsem se přece jen zasmál / pozor, spoiler? /... Při výkladu významu malby na zdi a Heleny na latríně... / :-)))
Doporučuji přečíst.
Je to takova melancholicka ticha bolest s nekolika tragikomickymi momenty. Detailni popis charakteru, historicka ponauceni, obrazy te doby-vse pritomno. Ctvrta kniha od Autora, co jsem ted cetl. Podle me, neni to takova lavina udalosti jako lehkost byti, neni tak kosmopolitni jako nesmrtelnost a je obsahlejsi nez nevedeni. Kazdopadne doporucenihodna.
Moje druhá kniha od Kundery a opět dobrá. Ludvík napíše své dívce na pohlednici pár nevinných slov, které tehdejší režim otočí až absurdně proti němu. Jsou padesátá léta minulého století, každý se chce zavděčit, každý chce být co "nejlepší komunista", ale lidi to dělají spíše z přesvědčení, aby se dočkaly těch "lepších zítřků". Následuje vyhození z fakulty, že strany, vojna u PTP, vězení. Tahle část knihy je asi nejsilnější. A pak po letech, kdy už Ludvík tak nějak normálně žije, setkání s postavami z minulosti, touha po pomstě, která stejně nikam nevede.
Ludvík je blbec, Kostka je blbec, Jaroslav je blbec (každý z nich jinak) a Helena je naivní slepice. :-) Tak by se to asi dalo velmi v kostce shrnout.
Nejčtivější byla třetí část odehrávající se na vojně, na konci už mi Ludvíkovo neustálé přemýšlení o jeho osudu lezlo kapku na nervy, protože si za všechno vlastně mohl sám a kdyby nebyl blbcem, nic z toho by se nestalo (což ovšem není kritika knihy, kdyby se postavy nechovaly tak, jak se chovaly, nebylo by o čem číst).
"Milá Markéto, optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij. "
Několik nevinných slov, které student přírodovědecké fakulty napíše na pohlednici své dívce a kolegyni. Žert, kterému se většina z nás zasměje. A ta menšina, která se nezasmeje, zřejmě trpí totální absenci smyslu pro humor. Bohužel dívka je přesvědčena komunistka a píše se počátek padesátých let. Těch několik vět obrátí život Ludvika Jahna naruby. Vyloučen z fakulty, odsouzen k několikaleté vojenské službě u PTP. Nakonec se mu podaří studium dokončit a stává se uznávaným vedcem, který se snaží nechat minulost spát. Ale ta minulost je jen zdánlivě podrimujici podobně jako zdánlivě vyhasly vulkán. Když se v jeho laboratoři objeví novinářka Helena Zemankova, naplno procitne i Ludvikova touha po odvetě....
Úplně mě to pohltilo. Ač kniha chvilku působila ospale, tak ta ospalost byla jen zdánlivá. Ponoření se do pocitů a prožitků jednotlivých postav je u Kundery okamžité a velmi autentické. To odlišné vnímání stejné situace! V jednu chvíli úplně cítíte odpor Ludvíka k Heleně. Pak nezraňující lásku Kostky k Lucii. Naivitu hraničící až s hloupostí Heleny. Cynické podvedení Jaroslava a jeho obrovské zklamání. Všechno to tam je a vy to cítíte doslova na vlastní kůži. Výborná kniha. A fakt to vůbec není vtipný.
V prvé řadě úžasné svědectví doby a popis tehdejší atmosféry zprvu vášnivého budování a posléze tvrdého vystřízlivění. Kundera umí svými popisy vnitřních prožitků a myšlenek čtenáře vtáhnout do děje, že si připadá jako by se těch scén sám účastnil. První polovině knihy nemám co vytknout, taktéž oceňuji onen historický exkurz lidové písně a folklorů, které soudruzi uměli náležitě využít. Závěr knihy pro mě byl mírným zklamáním. I když maximálně zapadal do Kunderova stylu.
Říkali jste si vždy, že Kundera je náročná literatura, povinná četba, to číst nechcete? Nevěřte tomu. Minimálně u Žertu ne. Je to literatura lehká, o žertu, ironii života, absurditě. Vhodná pro každého. Čte se sama. Oproti Nesnesitelné lehkosti bytí, má tato kniha postavy, o kterých číst chcete.
Opravdu doporučuji všem, kteří např. s Kunderou chtějí začít.
Četlo se to doslova samo. Knihu jsem dočetl během několika dní, během kterých se ke mně dostala smutná zpráva, že její autor zemřel. Tato kniha je dnes již legendou a naprostým právem. Ukazuje, mimo jiné, absurditu 50. let v ČSSR, kdy žert napsán na pohlednici ukončí váš dosavadní život a pošle vás na úplně jinou kolej vašeho osudu. Jednotlivé příběhy a postavy působí přirozeně a děj plyne. Střídají se myšlenky a pohledy postav a vše se mísí a čtenář je každou kapitolou více vnořen do děje. Doporučuji přečíst.
Jedna z nejnáročnějších knih na vstřebání, na soustředění, jakou jsem kdy měla čest číst. Zároveň však také kniha, u které se vyplatí zůstat. Kundera píše neokoukaně, originálně, rozvinutě a jeho slova ve vás zanechají stopu. Jazyk vám již možná občas může připadat zastaralý, zejména, pokud je vám tak kolem 20, ale nic to nemění na tom, že je brilantně jiný. Nemyslím si, že přečtení budete litovat. K úplnému pochopení by dílu musel člověk věnovat velké množství času, toť názor můj.
Připadá mi, že hlavní sdělení tohoto románu se skrývá za slovy i za příběhem. Protože ten příběh jako takový je celkem "o ničem" je nudný, stejně jako postavy. Jenže je v té knize něco podmanivého, něco, co vás nutí na ni stále myslet i roky poté, co jste ji četli.
Klasika, kterou jsem četl jako povinou četbu během studia na škole.
Celá zápletka mě nesmírně bavila, pamatuju si, že jsem se místy i bavil a rád si tenhle román, s odstupem pár let přečtu znova. :)
Jako u Milana Kundery standardně je kniha plná filosofických myšlenek. Na to, že ji napsal autor ve svých 35 letech, jsou pohledy na život neuvěřitelně zralé. Na postavách je skvělé, že nejsou ani jednoznačně pozitivní, ani negativní, což jim dává přirozenost. Styl jazyka super, tak co bych ještě dodával.
Hodnocení by se dalo napsat i jedním slovem. Dokonalost! - Ale já bych ho raději rozvinula. :)
Autor krásně zpracoval témata lidského odcizení od společnosti i od sebe samého. Vážná existencionální témata prokládal dávkou humoru i břitké ironie. S několika myšlenkami jsem se až nezvykle ztotožňovala. Téma mladí, kdy člověk hledá své místo ve společnosti, kdy musí používat "masku", aby lépe zapadl. Kdy vstupuje jako nehotový do hotové společnosti. Kdy je hodnocen jako hotový. Téma nenávisti, která se vlivem času mění ve stálost, ve zvyk. Zdroj nenávisti už je dávno jiný. Vlastně neplatný. Už jde jen o vzpomínky. Téma prozření, které dovede člověka k existencionální rekonstrukci svého života a myšlení... Prostě pecka!
Konec byl hořkosladký. Hořké uvědomění kamarádů, které nevyzpytatelný osud vrátil k sobě. Doporučuji přečíst i s poznámkou autora. Přiblíží to čtenáře ještě víc.
Tak jsem nakonec četl po druhé a nebyl jsem nikterak zklamán. Neříkám, že jsem fanoušek vesnických tradic, ale děj byl dokonale rozpracovaný a zejména pak první část, kdy se Ludvík vrací do svého rodiště a vzpomíná na vojnu působí opravdu realisticky. Zajímavostí je, že v knize není název Ludvíkova rodiště. Rozhodně doporučuji.
Kniha mapuje období života intelektuálního studenta, který bezmyšlenkovitě napíše vtipnou poznámku (mě vtipná přišla) své půvabné - skoro přítelkyni. Hloupá skutečně je, v knize je patrná její naivita i ochota nechat s sebou manipulovat. Každopádně, Ludvík sám o sobě nijak průbojný není, na věci má ale vlastní názor a ačkoli je obklopen oficiální propagandou, nenechává se ji strhnout. Rychle se ale stává nepohodlným a od toho se odvíjí i jeho osud. Jednoho dne ovšem, v dospělosti, dostane možnost se pomstít - nebo si to aspoň myslí. Dílo je krásným příkladem toho, jak jednou křivdou způsobit nekonečný řetězec lidského utrpení, které zdánlivě přesahuje jakýkoli politický názor. Ovšem, samotná podstata tohohle žertu, kdy se člověk kvůli jedné (v nenormální a nemocné společnosti) chybě lopotí životem jako zpráskaný pes aby nakonec učinil krok ze zoufalství a nízké touhy po pomstě musí ještě kát před vlastním špatným svědomím je přeci definicí toho odporného režimu, který zde svazoval individualitu jedince více jak 41 let. Nejlepší kniha od Milana Kundery. Zároveň ale doporučuji film Žert (1968) v němž hlavní roli ztvárnili Josef Somr a Jana Dítětová. Film má mnohem větší potenciál sdělit myšlenku, jelikož hluchá místa odkazují na bezmoc jedince, v knize se tyto pasáže úplně ztrácejí.
Do této knihy jsem musela dozrát. Jako dítě jsem moc nechápala politickou situaci až když člověk dospěje si ujasní některé části svého života. Tento psychologický román byl tak dobře propracovaný, že jsem nakonec usoudila, že se mi vlastně líbil.
Žertu jsem se vyhýbala asi 20 let, hlavně ze strachu z šovinismu Ludvíka, od Kundery jsem si přečetla poslušně jen Nesmrtelnost a Žert už mě nelákal. Teď jsem se k němu dostala v rámci stínování povinné četby svých dorustajicich děti a byla jsem unešená. Něco tak opravdového, promyšleného, trefného se často do ruky člověku nedostane. Rozbor obstarávají komentáře níže (@lubtich si dal záležet), takže souhlasím s většinou a ještě dodávám, že do toho všeho je Žert vtipný! U některých scén (štafeta, vítání občánků) jsem se vyloženě bavila. Kundera fakt umí. Není důvod ubírat hvězdy. Plný počet.
PS1: A taky doporučuji film, Josef Somr je přesný Ludvík.
PS2: Jak to mohlo vyjít 1966? Soudruzi si asi nevšimli…
Další Kunderovo mistrovské psychologické dílo, kde děj hraje až druhou roli. Je to příběh o pomstě, zášti a tom, že málokdy věci vypadají přesně tak, jak si je člověk představuje. Ludvíkův plán na pomstu se tak obrací jenom v další žert, který si na hlavní postavu připravil sám osud a tím se uzavírá pomyslný kruh. Kundera skvěle pracuje s psychologií postav a na pozadí tohoto románu neagresivně, ale přesvědčivě popsal hrůznost komunistické mašinérie - a také to, jak jednoduše mohl tehdejší režim zničit život lidem, kteří s ním třeba i sympatizovali.
Přestože se jedná o polyfonní prózu a vypravěčsky jednotlivé kapitoly zastupují účastněné postavy, tak jde zejména o Ludvíka – ten zprostředkovává spojení mezi ostatními protagonisty, až vztahováním se k němu dostávají ostatní výraznější kontury. Také se znatelně liší od ostatních vypravěčů tím, že jeho pasáže jsou sebejisté, chladně a někdy i ironicky reflektují okolní realitu, zatímco ostatní vyprávějí emotivně, iluzorně či překotně (Helenin proud vědomí). Ludvík sice v jednu chvíli byl za "volantem dějin", ale kvůli onomu titulnímu žertu prošel sestupem ze světa ideálů, takže se na idealismu (ústící v iluzi) ostatních vypravěčů kouká z nadhledu.
Částečný obrat ("šedivý ráj") přináší do Ludvíkova života Lucie, o níž se toho příliš nedozvídáme a je zahalena mýty a tajemstvími – zejména proto, že svědectví o ní podává nejčastěji Ludvík, který spíš skrz vnímání její postavy leccos říká o sobě; pochybnosti vytváří i pásmo vypravěče Kostky. Sám o sobě je Ludvík postava na hraně snesitelnosti – manipulativní, šovinistická a mocichtivá, zároveň neschopná nasednout na ducha doba jako jeho kolega Zemánek (bez hodnot, aklimatizující se), obrací se vůči němu oba žerty, tápá, úporně se snaží předstírat a nasazovat masky, ale ke zdárnému konci, který je naznačen návratem do lidové kapely, to stejně nevede. Ani u ostatních postav nedochází ke katarzi, jejich osudy spíš po prožité deziluzi ústí do trapnosti či nebohosti (Helenina demonstrativní sebevražda, infarkt Jaroslava).
Ludvíkovo tápání má často kořeny v minulosti – on není schopen se od ní distancovat, obsesivně se k ní vrací. "Nikdo neodčiní křivdy, co se staly, ale všechny křivdy budou zapomenuty" – minulost hraje roli jen v osobním měřítku, obecně to už nic neznamená (o čemž svědčí Zemánkova lhostejnost). Ludvík je však také spouštěčem ponoru do minulosti u ostatních, kvůli čemuž jsou protagonisté nutni reflektovat jistou proměnu a odklon od ideálů, jsou "vyrváni" ze své rezignované konformity. Snaha zbavit se minulosti je však marná.
Co tam třeba taky čtu: kritika významové vyprázdněnosti (úpadek Jízdy králů, Fučíkův kult, donekonečna omílané fráze); mnohoznačnost vyjádření (jak bude číst žertovnou zprávu Helena? a jak funkcionáři? a co kdyby to bylo jindy?); úporná snaha jevit se, nikoliv skutečně být (chlapec z armády a chlapec z rozhlasu – dětinský vzhled vyvažuje drsná nátura, ale ostatně i všechny hlavní postavy, zejména Ludvík, stupňuje to doba totalitního režimu); sex jako prostředek k pomstě/k pocitu nadvlády, nikoliv jako milostný akt; proměna po propadu (Ludvík "obklíčen vzpomínkami" se obrací do sebe, buduje si nedůvěru vůči kolektivu a "luští si svůj vlastní život").
Z vydání od Atlantisu trochu cítím touhu po rigidním čtení – doslov Zdeňka Kožmína je velmi návodný v tom, jak jednotlivé postavy číst, v poznámce autora nečekaně Kundera popisuje všechny ty svoje "autor má v rukou své dílo" zásady. Myslím, že je dobrý číst Žert bez nějakých přednastavení, protože je toho v tom hromada. Krásný jsou i třeba lyričtější pasáže z působení u PTP v Ostravě, všechny ty mísící se haldy a lesíky, smetiště a pole, fabriky a příroda...
Nic nesbližuje lidi rychleji (byť třeba zdánlivě a klamavě) jako smutné, melancholické porozumění; toto ovzduší klidné účasti, které uspává jakékoliv obavy a zábrany a je srozumitelné duši jemné i vulgární, vzdělané i prosté, je nejjednodušším způsobem sblížení, a přece tak velmi vzácným: je totiž třeba odložit vypěstované „držení duše“, vypěstovaná gesta a mimiku a být prostý: nevím, jak se mi toho (náhle, bez přípravy) podařilo dosíci, jak se to mohlo podařit mně, který jsem slepecky tápával za svými umělými tvářemi; nevím; ale pociťoval jsem to jako nečekaný dar a zázračné vysvobození.
(s. 81)
Žert, další román povinné četby, který jsem nevnímala tak moc "povinně číst". Protože mě děj zaujal hned na začátku a ty události naplněné emocemi mě tak nějak zasáhly. Části o lidové hudbě byly moc zdlouhavé, což mě trochu nudilo. Ale lidskost tam je především, a proto doporučuji přečíst.
O životní ironii, smůle a zkaženém životě, co dokázala způsobit jedna pohlednice v komunistických očích...
Části o folkloru jsou dost zdlouhavé.
Další Milan Kundera , kterého jsem dostala darem .... a zde nelehké čtení o nelehké době ,,,,,
Ludvík je tragická postava a jeho mladický a nerozvážný žert nabude osudového významu .....
Odsouzen vysokoškolským stranickým výborem a v podstatě nepochopen světem jde životem dál, ale :
" Potkávám-li nové muže a ženy, ptám se, zda by zvedli ruku " žádný v této zkoušce neobstál ....
Je těžko žít s lidmi, kteří by byli ochotni vás poslat do vyhnanství nebo na smrt...."
Až po letech mu jeho přítel sděluje názor o tajuplné očistě - o odpuštění ....
" Zbavit hřích jeho platnosti,odčinit jej, vygumovat z času, učinit tedy něco ničím ...."
A tak při návratu do rodné vesničky - při Jízdě králů Ludvík dochází k prozření :
" Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou,věří na věčnou památku a v odčinitelnost ....
Úlohu odčinění zastoupí zapomenutí ...."
Zajímavý v této knize je doslov Zdeňka Kožmína - i samotná poznámka autora ....
Nechce, aby jeho dílo bylo redukováno na aktuálně politický rozměr ....
Žert se má stát existenčním románem bez ohledu na místo a čas .... a také se všemi dopady ....
A je tomu tak, četla jsem před lety, viděla i kvalitní filmové zpracování .... a vždy je můj pohled jiný ....
Knihu doporučím.
Milan Kundera je mezi milovníky literatury raritou. Po jedné z jeho prvních knih Žert jsem sáhla čirou náhodou s úmyslem se obohatit tímto kouskem českého literárního klenotu, o kterém všichni tak často mluví. Hned po několika prvních kapitolách jsem ji nemohla opustit.
Postavy, které Kundera mezi stránkami vytvořil nelze nemilovat ani nenávidět, jejich příběhy tvoří lidskost generace zahalené stínem sovětského impéria. Lidé, kteří se v průběhu stránek nostalgicky otáčejí zpět k mládí a krásným falešným nezbytnostem. Přála bych každému si je poznat, alespoň tak jako já a nastokrát jinak. Myslím, že knihu jsem nečetla naposledy. Vždycky z ní budu moci čerpat něco nového z úplně jiné perspektivy.
V žádném antikvariátu jsem nenašel knihu pod cca 500 Kč, sáhl jsem tedy po verzi přepsané do angličtiny a zklamaný jsem rozhodně nebyl. Jednalo se o pátý pokus o překlad, který Kundera, po mnoha letech pokusů o spolupráci s překladateli, musel s přítelem přeložit sám. Myšlenka knihy je výborná.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská Ostrava
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Žert je v
| Právě čtených | 61x |
| Přečtených | 4 098x |
| Čtenářské výzvě | 720x |
| Doporučených | 233x |
| Knihotéce | 591x |
| Chystám se číst | 683x |
| Chci si koupit | 122x |
| dalších seznamech | 17x |