Žert

Vánoce 2025.
Konečně jsem se dostal ke Kunderovi. Dalšímu skoronobelistovi po Harukim Murakamim, první knihu jsem také tento rok přečetl ( ). Tato kniha mě vzala vítr z plachet, byl jsem připravený, že se mi nebude líbit, ale stránka po stránce mě přesvědčovala postupně o opaku. Vždy mě táhla existenciálně filozofická literature (snad proto, že jde opravdu na dřeň života bez zbytečné teatrálnosti), především ve formě románů, jak jsem si všiml u Alberta Camuse nebo Graham Greena.
Absurdní situace podložené vývojem v čase a vnitřní boj člověka s nimi prolíná celý román, sledovat osudy a motivace jednotlivých postav, vidět v nich každodenní reálné situace z vlastního života, bylo obohacující. Jediné, co bych vytkl, je způsob vyprávění a celá konstrukce knihy, která působí jako chladná skleněná zeď mezi mnou – čtenářem a osudy postav v knize, jako kdyby chyběl už jen kousek, abych se postav mohl skutečně dotknout, avšak tato možnost mi zůstala navždy odepřena.
Na doporučení samotného autora se chystám shlédnout filmovou adaptaci od Jaromila Jireše. Kniha stojí, především pro českého čtenáře, za přečtení a těším se na další díla Milana Kundery.

Postavy:
* Ludvík
* Zemánek / Pavel
* Helena
* Jaroslav
* Kostka
* Lucie

....Tušil jsem (ostatně správně), že žertování je srozumitelným výrazem odstupu....

....ale jak to bývá, zárodek neštěstí je skryt právě uvnitř štěstí....

....Dnes ho vidím jako člověka, který byl mlád a hrál. Mladí lidé přece nemohou za to, že hrají: jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí v něm jako hotoví jednat. Použijí proto honem forem, vzorů a předloh, těch které se jim líbí, které se nosí, které jim sluší ...a hrají....

....Když jde o krk, má to i svoje přednosti. Člověk prohlédá k jádru....

....podivné přesvědčení, že veškeré životní příběhy, které mne potkávají, mají nějaký smysl, něco znamenají, že život svým vlastním příběhem něco o sobě vypovídá....Nemohu se zbavit té potřeby ustavičně luštit svůj vlastní život (jako by v něm opravdu byl ukryt nějaký smysl, význam, pravda)....

....většina lidé se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Ve skutečnosti to je právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí....

....osud často končívá daleko před smrtí....

Tak tohle pro mě teda vůbec nebylo. Nechci hanit pana Kunderu, jeho styl apod. Ale asi nejsem správná cílovka. Bavila mě tak první čtvrtka a pak jsem měla co dělat abych dočetla.

"Ano, tak to je: většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou
památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů,
křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude
zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění)
zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy
budou zapomenuty."

Optimismus je opium lidstva. Dnes by mohlo být - Wellbeing je opium lidstva. Zdravá mysl zavání blbostí. Dnes by mohlo být - Škola bez nároků zavání blbostí. Ať žije Trocký! A dnes, co by tak mohlo být dnes? Někdo nebo něco, čím se nejvíc opovrhuje.... Takže třeba - Ať žije zdravý selský rozum? Nebo ať žije Reagan? Thatcherová? Co by dnes udělali s autorem takového výroku?

Kundera, to se musí nechat měl pro filosofii opravdu cit a tady je to krásně vidět. Na to že se jedná o jeho románovou prvotinu, je tento román velice dobře promyšlený a hluboký. A to stačil jenom pouhý...Žert. Jeden hloupý žert stačí k tomu aby život byl úplně jiný než jsme si ho dosud představovali. Třeba by Ludvík (hlavní postava románu) skončil úplně jinak kdyby ten žert neposlal, nebo by se ho někdo v komisi zastal. Líbilo se mi retrospektivní vyprávění na různé části, kdy se střídali hlavní postavy, to mi přišlo hodně originální a originalitu, tu já dokážu ocenit. Nejlepší byla bezesporu třetí část z vězení PTP, nezapomenutelné momenty (malování hanbatých žen či pomyslné představy chlapců o Lucii) a hlavně touha dostat Lucii, udělat pro ni vše i s rizikem smrti, ta nedostupnost normálních věcí, ta rebelie, která vůbec rebelií není, ale pouhým lidským citem. A to je něco, co mne v literatuře naprosto fascinuje. Jako bych byl přímo v té věznici s Ludvíkem a Alexejem a spol. (představoval jsem si ji jako letní tábor kde jsem byl, to nevím proč. Ale na tom táboře jsem četl Kunderovi eseje tak je to možná tím ale kdoví) a mám podobné myšlenky. Dostat se do jiného prostředí to je věc a hlavně důvod proč literaturu čtu. A tato kniha je excelentní a pořád výborná, a stáří vůbec nehraje roli. Akorát se divím že to vůbec mohlo vyjít, (a to se divím ještě víc, že ve větším nákladu než spalovač mrtvol) protože je tu nemálo protikomunistických vět. Ale je pravda že šedesátky byli dost volné ale komouši tu byli pořád, ale jedině dobře že to vyšlo protože čtenáři mohli dostat velice kvalitní knihu, kterou čtu já, v jiných letech a v úplně jiné době a nepřestává mne udivovat.
Snad jsem řekl vše...

Ta kniha byla napsána v roce 1965. Tedy v dobách, kdy to u nás vypadalo úplně jinak než dnes.
Kundera popsal život v moravském městečku té doby, tak jak ho zřejmě ze svého života dobře poznal.
Je to citlivé, mistrovsky psané kunderovským, trochu básnickým, jazykem. Přestože se doba velmi změnila, tak je to stále velmi dobře čtená kniha.

Ten příběh, zrada a následná touha po podobné pomstě, se může klidně odehrát kdykoli a kdykoli.

Hloubka myšlenek, síla výpovědi, dojemné osudy... Není potřeba bát se tohohle románu, je čtivý. Zdaleka to není jenom tisíckrát parafrázovaný příběh Ludvíka! Jde o prolínající se sbírku smutných lidských osudů ve smutné době. A na dnešní dobu z knížky přímo řve mužský šovinismus. Kunderu jsem vnímala jako soudobého autora mého dětství, proto mě přímo šokovalo, jak se za můj život posunul pohled na ženu. Jednoznačně stojí za přečtení.

Na knihu jsem se těšil. Měl jsem ji dlouho v knihovně. Přečetl jsem ji nakonec těsně po smrti autora (možná i z toho důvodu). Jedná se vynikající román. Doporučuji.!

Žert je první knihou, kterou jsem od tohoto mistra četl. Nepočítaje vyslechnutí pár povídek ze Směšných lásek na Vltavě. Knížku jsem četl s velkými pauzami (dokonce se se mnou proletěla do jihovýchodní Asie), a tak opětovné začtení vyžadovalo jistou orientaci v postavách, jež zrovna vyprávějí.
Místy čtení až bolelo. Napsáno tudíž mistrně!

Přečetla jsem pro výzvu.

Příběh, ze kterého mě mrazí, jen na něj vzpomenu. Špičkové psaní (a proto i čtení), nádavkem filmové zpracování, které patří k jednomu z nejlepších filmů české provenience. Za mě patří do Top 10 české literatury (a potažmo filmu).

Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy. Dlouhý, vzláštní prolínání postav.

Chtěla jsem si rozšířit obzory o nějakou tu "klasiku", která se mi před lety před maturitou nechtěla číst. Dosti drsný a neveselý žert, ale stojí za přečtení.

Je to docela dost náročná kniha na čtení. Má své kouzlo a zároveň je již trochu vzdálena světu, který nyní žijeme.

První kniha od pana Kundery, kterou jsem četla a to jen díky čtenářské výzvě. Dobrovolně bych se do ní nepustila, stejně jako do většiny exilových zakázaných autorů.
Žert měl pasáže pro mě vysloveně nudné (dlouhé popisy folklorní hudby). Naopak některé části byly čtivé a rychlé (Ludvíkův pobyt u PTP).
Všechny postavy byly negativní, měly pokroucené charaktery a pro mě i vnímání světa. Ani jedna postava mi nepřišla normální, snad nejvíc Vlasta. Ale Ludvík, Zemánek, Jaroslav, Kostka, Lucie, Helena!
Co mě v závěru snad nejvíc znechutilo byl “trest, který Ludvík spáchal. Jeho nenávist odnesla nevinná osoba.
Ani neustálé úvahy a vnitřní rozhovory všech postav se mi nelíbily. Některé myšlenky byly sice nadčasové, ale než se k nim autor dostal, byly to stránky popsané textem, který mě nijak neoslovil.
Hodnotím jako slabší průměr.

Žert je mojí nejoblíbenější Kunderovou knihou a já stále marně čekám, kdy ji někdo opráší a vydá jako novou audioknihu. Nestalo se a já tak v rámci čtenářské výzvy, musela vzít za vděk letitou nahrávkou z roku 1967, na které se přes velice dobré načtení panem Milošem Vavruškou, věk času projevil. Příběh je o tom, jak pomsta člověka dovede celé roky úplně zbytečně užírat. Ne nadarmo se říká: chybovat je lidské, ale odpouštět božské. Akorát ten výklad je podle mého názoru často mylný. Neodpouštíme druhým, ale odpouštíme sami sobě. Když odpustíme, můžeme jit v klidu a míru životem dál. Pana Kunderu mám moc ráda. Jeho knihy mají hloubku a nutí k zamyšlení.

3,5 * Knihy od Milana Kundery mám moc ráda. Velmi mi sedí Kunderův pohled na svět a mám vždy pocit, že ty věci, co píše, tak nějak vím, ale že sama bych na ně nepřišla. Ačkoli mě Josef a pasáže o folklóru moc nebavili, myslím si, že tam ale seděli a určitě bych to nijak neměnila.

Díky čtenářské výzvě jsem ochutnala Kunderův Žert, a žert to byl i nebyl od začátku do konce, spíše absurdní žert. Nejvíce mě bavily úvahy pana Kostky a nebohá Lucie. Ludvík, Helena i Zemánek jsou karikatury doby, která ale bohužel taková byla. A postavu i rodinu Jaroslava jsem příliš nepobrala. Přesto chápu, že to je obraz doby, kterou jsem nezažila.