Případ pro exorcistu

Cesty osudu bývají nevyzpytatelné, nicméně Čtenářská výzva jim občas napomůže. V mém případě to znamená, že jen a pouze díky letošní Čtenářské výzvě jsem se dostala k tomuto autorovi, k této knize - a rozhodně to nebude setkání poslední. Byť detektivky úplně nemusím a i v případě této bych samotnému ději něco málo vytkla, přesto jsem s knihou nadmíru spokojená. Důvod je jednoduchý - naprosto brilantní literární zpracování. Skvělé vykreslení postav i prostředí, napětí, ale i humor... autor má opravdu bohatý slovník a neváhá jej naplno rozvinout a povýšit tak rádoby obyčejný detektivní příběh na skutečný čtenářský zážitek. Alespoň tedy z mého pohledu - byť předmětem knihy je vražda (a ne zrovna milosrdná), přesto jsem se na čtení vysloveně těšila a stránky mi doslova letěly pod rukama. A tak jsem už nyní zvědavá na druhý díl této série.

Na zdánlivě rituální satanistickou vraždu se nabalují další mrtví, takže parta kolem Velké sovy má po celou dobu hlavu v pejru. Čtenář si ale libuje, není to jen o vraždách, je zde také docela dost postřehů z psychologie a vůbec života. Tedy celkově nadprůměr české detektivky, za kterou se nemusí stydět ani před detektivní literaturou světovou.

Páčila sa mi. Taká klasická detektívka. Spočiatku pomalý rozbeh, potom riadne zauzlenie a prekvapujúci záver.

Všechny prvky detektivky splněny a jelikož jsem si z filmového zpracování nepamatovala vraha, tak jsem byla do poslední chvíle napnutá “kdo to byl”. Moc se mi líbil popis jak se “velká sova” dostala k poslouchání Boba Dylana…až jsem si, jako člověk tímto ikonickým zpěvákem nezasažen, nějaké písničky poslechla… Vybráno v rámci letošní výzvy a určitě knihu doporučuji.

Průměrná detektivka.

Příběh mě nezaujal, další díly číst nebudu.

Kdybych měla číst stále jenom české detektivky, tak se z toho asi zblázním. Nevím proč, ale všechny mi připadají napsané stejným stylem. A když se náhodou podívám na TV a zrovna dávají detektivku, určitě poznám, že je česká. U nás je to vše takové umírněné a vláčné, i když se třeba jedná o "jatka". Nevím. Četla jsem kvůli výzvě a k panu Sýkorovi se asi nevrátím.

Televizní inscenaci jsem viděl před 10 lety a samozřejmě si nepamatoval, kdo je vrah. Takže jsem si to mohl opravdu užívat. Takové milé pohlazení po duši. Po těch kvantech anglo-americko-severské krimi jsem byl najednou v prostředí, které znám. Od venkovské hospody po VŠ. K tomu perfektně skombinovaná parta vyšetřovatelů. Lehce doladěná venkovskými policajty či flákači od policie ze Šternberka. Nakonec těch mrtvol bylo požehnaně, včetně noční přestřelky. Určitě se brzy pustím i do dalších dílů.

Taková malá jednohubka na nedělní odpoledne. Docela se mi líbila.
Ano, začátek je trochu rozvláčný, ale pak se to docela rozjede. Samozřejmě se nemůže rovnat severským detektivkám, vždyť jsme v naší domovině. I tak byla první vražda velmi brutální i na naše poměry.
Knihu jsem objevila díky výzvě a určitě zkusím pokračování.
(1. 2. 26 - 1 940 - 9)

Čteno v rámci ČV. Uf. Začátek pomalý, zoufale se to vleklo. Profesionalitu kriminalistů soudit nemohu, ale k srdci mi moc nepřirostli. Určitá bagatelizace hodnot mi vadila, co se týče duchovních, tam se autor drží všech možných i nemožných klišé a představ.
Ke konci začal děj trochu odsýpat, nelogičnosti se tam sice vyskytovaly stále, ale číst se to dalo. Pachatele jsem částečně odhadla, nicméně závěr mi přišel takový nedotažený. Chybělo pár odpovědí a vysvětlení.

Knihu jsem přečetla v rámci ČV, jinak bych ji asi odložila. Začátek se totiž moc nepovedl, vyprávění bylo podivně zmatené, nudné, se sexistickými narážkami a spoustou předsudků a dogmat. Chování policistů bylo až neuvěřitelně neprofesionální, dialogy děsné a vedení vyšetřování bylo naprosto nevěrohodné (jestli tohle je realita, tak potěš koště).
Naštěstí se tohle všechno postupem času vylepšilo a chvílemi bylo čtení i napínavé. Konec bohužel nepřekvapil, ale mělo to hlavu i patu.
Když se autor po tom zběsilém úvodu uklidnil, tak se to číst dalo. Případ pro exorcistu je detektivka, která neurazí, nenadchne. Jen na konci jsem měla pocit, že jsem nepřečetla 280 stran, ale nejmíň 450.

Jak zde bylo řečeno, je to taková průměrná detektivka, která neublíží, ale ani nenadchne... Viděl jsem dřív seriál, takže postavám můžu přidat i tváře, ale ani tak to nepomohlo k tomu, že by mi tato kniha zůstala v hlavě nějakou delší dobu :)

Já tedy čtu světovou krimi nejradši. Teď ale díky čtenářské výzvě a tomu, že autor má ptačí jméno jsem tedy vyzkoušela i českou kriminálku z Olomouckého prostředí. Musím říct, že ten brutální začátek v kostele s faráři a milenci se mi fakt líbil. Ale bohužel pak to přešlo k jiným lidem a přestalo mně to bavit. Znovu do toho nepůjdu, ale určitě povedená česká kniha to je.

Za mě taková průměrná detektivka. Nebylo to špatné, ale přiznám se, že mě hrozně vytáčely všechny ty stereotypy, které autor zahrnul. Prsatá odbarvená barbína si určitě začne s vyučujícím, neupravená žena si o týrání vlastně sama koledovala, akademici nepoužitelní pro normální život... Myslím, že pan Sýkora má potenciálně na víc.

(SPOILER) Na začátku jsem si myslela, že v knize nebude jediná sympatická postava, časem jsem si Velkou Sovu přece jen docela oblíbila. Bohužel ale podezírám autora z kalkulu na náznak skandálnosti, který měl přitáhnout víc čtenářů. Mučení a naaranžování první zavražděné dívky nemá totiž logiku, vrazi přece vůbec nechtěli namočit faráře, měli jiného favorita. Navíc by si museli vyrobit i mučící nástroj, protože kde by ho jinak vzali, a zase, kdo z nich a proč by zrovna tohle dělal. Takových děr je víc, ale jako celek, je to mezi detektivkami docela dobré.

Pan Sýkora za mě umí! Byla jsem příjemně překvapená a dobře se mi kniha četla. Určitě zkusím i další jeho díla. Doporučuji přečíst nebo poslechnout.

Docela brutální případ místy odlehčuje ironický styl vyprávění. Napětí nechybí, naštěstí mu však čtenář není vystaven v takové míře, jakou zažívá hrdinka ve velmi zdařilé scénce „klep, klep, klep“.

No prosím, a pak že nejde napsat i u nás dobrou detektivku. I když koukám, že zase v místním hodnocení půjdu trochu proti proudu...
Po Pěti mrtvých psech jsem se pustil do prvního dílu série a je to ještě lepší. Taková Angela Marsons v českém prostředí. Autor to má dobře poskládané, členové vyšetřujícího týmu jsou každý svébytný charakter, občas je to vtipné, napínavé také, tak co chcete víc. Narozdíl od jiných (místních) autorů se tomu dá i vcelku věřit, možná právě kvůli dobře napsaným postavám, které jako byste denně potkávali na ulici. Líbí se mi i fakt, že reálie představují konkrétní místa, která můžete klidně navštívit, nikoli smyšlené lokality.
První půlka má o něco lepší tah na branku než druhá, ale celá knížka si drží fajn tempo a když to Sýkorovi ujede, tj. když sklouzne do přílišné vypravěčské žoviálnosti nebo přepne na pár stránek do hanáckého dialektu, tak to nikdy netrvá dlouho a autor se vrátí zpátky k hlavnímu vyprávění.
Michal je nepochybně fanoušek Boba Dylana, takže knížka je doslova prošpikovaná odkazy na jeho písničky a alba. Já fanoušek Dylana nejsem a tudíž se nedomnívám, že rozbor jeho díla (ten někdy zabere hned několik stran) do knížky patří - tady měl zasáhnout editor. Jinak ale opravdu dobrá věc a nepochybně si od autora moc rád přečtu něco dalšího...

Nechyběla mi akce, nechybělo mi víc záhad... já vlastně nevím, co mi chybělo, ale při čtení jsem se dost nudil. Asi stejně jako u knih Klevisové. Na rozdíl třeba od knih Goffy.