Sonety

kniha od:


Koupit

Páté vydání 154 Shakespearových sonetů, tentokrát v překladu Jana Vladislava.

Prémiový svazek 8. ročníku edice Máj.

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36463/big_sonety-bu8-36463.jpg 4.5689
Žánr:
Literatura světová, Poezie

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

A New Variorum Edition of Shakespeare, The Sonnets, 1944


více info...
Nahrávám...

Komentáře (94)

Kniha Sonety

_Brunetka_
19. listopadu

Tahle sbírka básní se mi moc líbila, i když jsem jí teda četla delší dobu, než jsem si původně plánovala. Mám moc ráda Shakespearův styl psaní, protože je opravdu krásný a hladí vás po duši. Zároveň mám pocit, že jeho textům jde velmi dobře porozumět. Obsahují spoustu témat - neúprosnost času, plození dětí, krása, stáří/mládí, ne/šťastná láska, smutek, odpuštění,... zkrátka každý si tu najde to své. Myšlenky jsou to opravdu skvělé a jejich nadčasovost vás nejednou zaskočí (a také třeba to, v kolika se najdete). Za mě tedy velké doporučení. Netroufám si hodnotit *.

martin_aston
11. července

Hm, Shakespearove Sonety mi nesadli. Ťažko sa mi čítali, zmysel často unikal. Na začiatku to bolo celkom vtipné, lebo veľa sonetov bolo venovaných tomu, aby človek splodil potomka. Potom mi to išlo ťažšie.
S pokorou priznávam, že problém je vo mne, nie v Shakespearovi :).


HoneyH
01. července

Shakespeare je opravdu borec, jak v angličtině, tak v českém překladu. Amen.

Kozel
08. dubna

Aniž bych nějak zvlášť myslel na kvalitu překladu nebo svou obecnou neznalost sonetů, potažmo poezie, je tohle přesně ten Shakespeare, kterého jsem se obával, když (a proč) jsem se mu léta vyhýbal. A kdybych byl začal sonety, nedostal bych se tak daleko, abych dokázal ocenit jeho hry. To proto, že toto mě opravdu nebaví. Ta hromada patosu, podlézavých slov, vzletných frází za hranicí únosnosti, těžko uvěřitelná smrtelná vážnost, sladkost zabíjející cukrovkáře; to je na mne přespříliš. Snad jsem příliš necitlivý, cynický nebo jakkoliv jiný, abych dovedl mistrovy sonety plně přijmout.

Nicméně, samozřejmě není všechno zlé a našlo se pár věcí, které mě zaujaly. Zrovna prvních 17 sonetů svým tématem o potomstvu a genetické zanechání stopy po sobě samém mě celkem dostalo svou silou. Číst to o pár let dřív, mohlo by to změnit nějaký ten osobní přístup. Aspoň trochu. Nečetl jsem tehdy, není důvod plakat teď. I to vlnění nálad během opěvování "neznámého" bylo celkem slušně bouřlivé a trkalo mě coby čtenáře k pozornosti. Uvedu-li příklad, líbil se mi 94. sonet, který na mě vykoukl jinou rétorikou a celkově slušnou obecností.

Ještě více mě pak zaujaly sonety počínaje 127., především 129. o zrádnosti chtíče a 130. o schopnosti lásky, či zamilovanosti, přehlížet vady a měnit je v krásu. Respektive o schopnost milovat druhého přes nedostatky či s nimi. Což je myslím věc, o kterou jde především.

Ještě jednou však shrnu, že sonety nebude to pravé ořechové pro mou poněkud temněji smýšlející duši, která se vždy vzpírala patosu zamilovaných (někdy poněkud pokrytecky). A to přesto, že dle všeho ty Shakespearovy jsou taktéž poněkud jiné, než stanovovaly pravidla doby přelomu 16. a 17. století.

Sidonie
17. března

Sonety miluju v překladu Jiřího Josky. Zvlášť se mi do duše vryl sonet 49. Bohužel jsem si koupila knihu, aniž bych se podívala na překladatele, a v novém překladu se celé kouzlo z veršů úplně vytratilo.

Knišíl
07. února

"Neměj obavy: až přijde rozkaz jít –
a bez odkladu – tam, kam musí každý v krátku ,
kus mého života bude dál tady žít
v těch řádcích, které ti ponechám na památku.
Až si v nich budeš číst, potom tvé oči spatří,
že jejich větší část jsem tobě zasvětil:
země, ta dostane ze mne prach, jenž jí patří,
a tobě připadne můj duch, ten lepší díl.
Tak ztratíš jenom to, co červům náleželo,
bědný lup, který si srp smrti na mně vzal,
rmut a kal, který tu nechá mé mrtvé tělo,
přespříliš ohavný, abys naň vzpomínal.
Cenu má jenom to, co bylo uvnitř v těle,
a to ti zůstane na věky věků celé."
(Sonet 74)
Shakespeare nám tu zanechal nezapomenutelnou sbírku sonetů, které ukazují, že láska asi skutečně nezná konvencí. Ať Sonety obklopuje aura dohadů, kdo byl kdo, a zdali byl Skakespeare homosexuál či ne, pro mě zůstává nejdůležitější jedno poselství, že pravá láska má za přední duši a teprve pak tělo. Exupéry by řekl, že důležité je to, co oči nevidí, a že máme koukat srdcem.
A pokud neznáte Gilmourovo zhudebněné zpracování sonetu 18, tak si ho rychle zkoukněte viz https://www.youtube.com/watch?v=S8Osse7w9fs&ab_channel=scoobydino

ddkk
10. ledna

Sonety mne dlouho míjely, až jsem drobnou knížečku náhodou objevila zastrčenou mezi mnoha jinými ...

34
Pročpak jsi sliboval krásný den bez oblaků,
proč jsi mne nechal jít bez pláště na cesty,
když mne pak překvapil čas plný nízkých mraků,
ve kterých ses mi skryl jak v dýmu také ty?
Abys teď setřel déšť z mé rozpraskané tváře,
nestačí, jestliže zasvitneš z oblaků:
kdopak by chválil lék, kdo by stál o lékaře,
jenž ránu zacelí a nechá plno švů?
Ani tvůj osud mou strast nezmírní - marná snaha:
i když ty lituješ, já nesu její tíž;
zármutek toho, kdo ublížil, nepomáhá
tomu, kdo musí nést tu křivdu jako kříž.
Ale ty slzy, ach, ty perly lásky tvé,
ty slzy bohaté vykoupí všechno zlé

Příjemné pozastavení v podivné době a oddech od jiné literatury...doporučuji.

Paja11.11
02. ledna

Nádherné básně. William Shakespeare hold psal vše báječně. Určitě doporučuji. Ti, kdo mají rádi poezii, by jim Sonety neměli chybět v kategorii přečtených knih.

1