aninaji
komentáře u knih
Kde zpívají raci
Delia Owens
Bože, to byla nádhera! Příběh slečinky Kyi Clarkové ve mně bude rezonovat ještě dlouho. První část knihy jsem četla docela dlouho, ale bylo to tím, že jsem se na stránkách často vracela, abych si znovu přečetla a vychutnala všechny ty dechberoucí popisy a představila si každičké místo v Kyině bažině.
Druhá část ve mně vyvolala takovou vlnu emocí, jakou jsem u knihy asi ještě nezažila. Chvilkama jsem se smála, pak zas brečela...někdy oboje najednou. Několikrát jsem musela knihu odložit a brečela jsem a brečela a nemohla jsem přestat.
Celá kniha má jedinečnou atmosféru, která vás pohltí a nepustí ještě nějakou dobu po dočtení poslední stránky.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Smutná a dojemná knížečka, plná moudrých myšlenek. Pohladí Vás po duši.
Mlýn
Michal Vaněček
Autor, bohužel, není žádný velký spisovatel. Celá kniha je psána jednoduchým jazykem v ne příliš rozvinutých větách, takže neočekávejte příliš hluboký čtenářský zážitek.
O hlavních postavách se toho moc nedozvíme, protože většinu života spolu svorně mlčí. Znatelně chybí nějaké jejich vnitřní prožívání, myšlenka....něco, co by z nich na papíře udělalo lidské bytosti, které žijou a cítí a o kterých chci číst dál a dál. Na jednu stranu je zdůrazněno, jak jsou bratři inteligentní a na druhou neustále opakují, jak dali tátovi slib a fertig. Vzhledem k tomu, že celou knihu jen mlčí nebo fyzicky pracují je těžké se jim nějak přiblížit a oblíbit si je.
Při popisu faráře Hřiba se mi hned vybavil páter Toufar, na jehož kázání jsem pak narazila v použité literatuře. Připadalo mi to moc okaté a prvoplánové...opravdu je pro spisovatele tak těžké, vymyslet si svého vlastního, autorského hrdinu?
Postav je v knize jen pár a i přesto jsou některé jen do počtu a jejich smysl mi unikl. Jestli šlo autorovi hlavně o to, aby napsal "tlustou" knihu, mohl se zaměřit na bratry a zapracovat aspoň na nějaké jejich elementární psychologii a ne řešit postavu Marcely, která ději nic nepřináší a nijak jej neovlivní.
Příběh hoslovického mlýna je sám o sobě zajímavý a zasloužil by si kvalitní zpracování. Toto bohužel jen klouže po povrchu a kromě pár základních informací ze života sourozenců, které se dají dohledat běžně na internetu, toho moc nenabízí.
Propast smrti
Robert Bryndza
Kate Marshallovou mám o něco raději než Eriku. Má sice své problémy, ale nepadá na mě z ní taková deprese, jako z osamělé Eriky, která je ztracená ve svém vlastním životě.
Líbí se mi, že Kate s Tristanem řeší případy s velkým přesahem do minulosti. Jako fanouška "Odložených případů" mě to baví a je to tak pro mě celé zajímavější a poutavější.
Přes to, že jsem zhruba tušila, v čem je jádro pudla, mě kniha doslova přibila do křesla a přečetla jsem ji na jeden zátah. Robert Bryndza prostě umí.
Závity ulit
Martina Málková
Tohle bylo opravdu příjemné překvapení! Letní pohodovka s předvídatelným dějem, ale napsaná s takovou lehkostí a vtipem, že musíte číst, dokud knihu nezaklapnete za poslední přečtenou stranou. Ráda si od autorky přečtu i něco dalšího.
Letní světlo, a pak přijde noc
Jón Kalman Stefánsson
Mozaika příběhů obyvatel jedné malé islandské vesničky, kde se všichni znají a jejichž osudy se vzájemně ovlivňují a proplétají. Vyprávění o obyčejných lidech a jejich neobyčejně obyčejných životech, ve kterých prožívají zdánlivě obyčejné a nezajímavé věci. Když si odmyslíme pár severských specifik, mohly by to být příběhy o komkoli z nás. A právě to dělá knihu, spolu s autorovým stylem, tak poutavou a jedinečnou.
Vyprávění je proloženo spoustou zajímavých úvah a životních mouder, které Vás občas donutí zpomalit a zamyslet se. Možná vás překvapí věty se spoustou odboček. Tady ale pravdu platí, že odbočky jsou jako sluníčko a vy si ta klikatá souvětí zamilujete.
Knihu jsem si vychutnávala, protože je mi jasné, že na podobnou hned tak nenarazím. Často jsem se v textu vracela k tomu, co mě zaujalo a užívala si autorovu životní moudrost a nadhled. Chvilkama mi bylo hrdinů opravdu líto, pak mě štvali, vzápětí na to rozesmáli....čtenář s nimi zažívá celou škálu různorodých pocitů. Jen ten smutný a hořký konec mě překvapil. Po dočtení mě přepadla taková zvláštní melancholie. Ale to je život.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Naivně nereálný příběh o tom, že rodina může mít různé podoby a pokrevní pouto nemusí znamenat vůbec nic. Stačí mít otevřené oči a hlavně srdce. Na opravdovou a bezpodmínečnou lásku můžeme narazit kdekoli a v jakémkoli věku. Ať je nám 18 či 85.
V dnešním světě jsou takové příběhy potřeba. I když jsou neskutečné, dávají naději.
Člověk Gabriel
Kateřina Dubská
Příběh Gabriela mě zasáhl přímo do srdce. Většinu knihy jsem dojetím proslzela. Je to oslava života, lásky k ženě, rodině, svým kořenům, k přírodě. Gabrielova životní moudrost, nadhled, jeho vidění světa, událostí i lidí v něm mě očarovaly...
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
První případ Hercula Poirota mě moc mile překvapil! Čekala bych, že ve své prvotině se i taková autorka jako Agatha Christie bude ještě trochu hledat, ale chyba lávky. Má to všechno, na co jsme v jejích knihách zvyklí - promyšlenou zápletku, atraktivní prostředí a hlavně detektiva se specifickým vzhledem, způsobem vyšetřování i móresy.
Přestože byla kniha napsána před více než 100 lety, vůbec to není znát. Chytne vás a nepustí, dokud nezjistíte jak se to všechno seběhlo. Agatha Christie byla opravdu mistr svého řemesla.
Mlha nad Shadow Sands
Robert Bryndza
Tohle bylo zatím to nejlepší, co jsem od Bryndzy četla. V Kanibalovi tlačil, na můj vkus, moc na pilu. Říkala jsem si, že série s Kate asi nebude nic pro mě. A ono ne :-) Jsem ráda, že jsem knize dala šanci, protože tentokrát to byla jízda bez jediného zaškobrtnutí. Díky!
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Krásná kniha, která člověka opravdu chytne za srdce. Jen bych chtěla trochu víc....víc děje, víc stránek. Sotva jsem začala číst, byl konec. Pořád mám takový pocit, jako bych vlastně nedočetla.
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
Druhé díly trilogií prý bývají nejslabší, ale já jsem z knihy vůbec neměla ten dojem. Byla neodložitelná a skvělá! Oproti filmu je v ní zase něco navíc, takže jsem opět našla odpověď na pár otazníků v mé hlavě :-D Jen mě tentokrát opravdu mrzelo, že jsem filmy viděla dřív. Připravila jsem se tak o napětí, o překvapení, o možnost zapojit vlastní fantazii...
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Barbara Demick
Smutek, bezmoc, beznaděj...To, co se děje v Severní Koreji, je pro mě ve 21. století nepochopitelné.
Matka v krizi
Simona Monyová (p)
Knihy Simony Monyové jsou pro mě zvláštní a musím říct, že je zrovna nevyhledávám. I tuto jsem si přečetla hlavně proto, že splňovala jedno z témat čtenářské výzvy a měla jsem ji doma, protože jsem si ji koupila už k výzvě v roce 2020 a nepřečetla ji.
Na rozdíl od tří jejích předešlých knih, které jsem četla a vůbec nevím o čem vlastně byly, si tuto budu pamatovat. Možná je to tím, že jako máma tří malých kluků zažívám podobné situace jako hlavní hrdinka a byla mi tím blízká....nevím. Každopádně mi tato kniha v tuto chvíli sedla a já jsem se opravdu bavila. Kromě jiného obdivuji, kolik trefných a vtipných přirovnání autorka dokázala vymyslet a zakomponovat do tak útlé knížečky.
Po dočtení si jen říkám, že jestli se jedná o autobiografický román, brala paní spisovatelka svůj život s neobyčejným nadhledem.
Čekanka
Julia Quinn
Na příběh Penelope a Colina jsem se opravdu těšila. Vlastně jsem s touto sérií začala hlavně kvůli němu, abych nemusela čekat na seriál. Možná jsem očekávala příliš. Postavy nejsou moc sympatické, celou knihu se skoro nic neděje. Prozření Colina a jeho následné lásce jako trám se dá jen těžko uvěřit. Dějová linka kolem lady Whistledown mě vůbec nebaví ani v seriálu a tento příběh vlastně stojí hlavně na ní. Uspěchaný konec tomu také nepomohl.
Maminka
Jaroslav Seifert
Poezii běžně nečtu a ani tato sbírka nebyla zrovna můj šálek čaje. Ale na báseň o tatínkově dýmce nezapomenu...
Purpurový ibišek
Chimamanda Ngozi Adichie
(SPOILER) Díky výzvě a této knize jsem navštívila úplně nový, pro mě dosud nepoznaný, svět. Musím říct, že to byla opravdu překvapivá a zajímavá návštěva. Afričané žijí jinak, v naprosto odlišném prostředí než na jaké jsme zvyklí my. Přes všechny ty rozdílné reálie by se však příběh této knihy mohl odehrávat kdekoli na světě. Příběh o náboženském fanatismu, domácím násilí, o procitnutí a převzetí života do vlastních rukou.
Bylo inspirující sledovat Kambali, jak z uzlíčku nervů, který se bojí promluvit, rozkvétá v sebevědomou mladou ženu. Stejně tak Jaju, který z poslušného dítěte dospěl v krátké době v muže, který na svá bedra bere tíhu trestu za rodinnou tragédii, které nemohl nezabránit.
Knihovnice z Troublesome Creeku
Kim Michele Richardson
(SPOILER) Příběh modré knihovnice Cussy Mary mě překvapil! Bylo zajímavé přečíst si něco z tohoto období amerických dějin. O modrých lidech jsem nikdy neslyšela a velkou část knihy jsem si myslela, že jde jen o autorčinu fikci. Google mě však rychle vyvedl z omylu. Stejně tak jsem neměla ponětí o existenci knihovnic, které v době velké hospodářské krize objížděly své čtenáře na koních a mulách v drsném prostředí Apalačských hor. Nad podmínkami, v kterých museli mladí lidé a hlavně děti žít, mi srdce usedalo. Kromě bídy a utrpení kniha poutavě dokumentuje také každodenní boj s rasovými předsudky.
Obešla bych se bez trochu násilně našroubované milostné linky, kterou si autorka pomohla k dramatičtějšímu vyvrcholení příběhu. Milostná vzplanutí ve stylu "jednou jsme se viděli a je z toho láska až za hrob", nejsou nic pro mě. Možná kdyby se autorka rozepsala a dopřála Cussy a Jacksonovi víc času a setkání, byl by můj dojem z jejich vztahu jiný.
Škoda je také chyb, kterých kniha obsahuje nepočítaně. Narazila jsem na překlepy, chybějící písmena, několik nesmyslných vět i záměnu jmen. Snad se někdy dočká dotisku nebo dalšího vydání s pečlivější korekturou.
Hornické vdovy
Kamila Hladká
K této tematice mě před pár lety přivedl film Dukla 61. Nikdy dřív jsem nepřemýšlela nad tím, jak těžká je hornická práce a jak stateční muži ji vykonávají. Autorka skládá ve své knize hold také jejich ženám, které jsou neméně statečné, tolerantní a trpělivé. 8 příběhů zachycuje různá údobí, takže kromě jiného máme jako čtenáři také možnost zachytit změnu postavení horníků ve společnosti. Posun od dříve skvěle placené práce s mnoha privilegii až po dnešní, stále fyzicky náročnou a zdraví ničící práci, za nízkou mzdu.
Nejvíc jsem se těšila na příběhy žen z 60. let. Logicky však obsahují nejméně informací. Ženy byly mladé, vdané sotva chvíli, brzy se znovu vdaly, takže není moc o čem povídat. Mnohem poutavější bylo povídání žen, které přišly o manžela po mnohaletém vztahu, během kterého si se svými muži mnohé zažily.
Kulti
Mariana Zapata
(SPOILER) Začátkem jsem se prokousávala stěží a měla jsem obavy, jak tuhle bichli zvládnu přečíst. Po prvních cca 100 stránkách ale příběh chytil dech, a já jsem se nemohla odtrhnout. V duchu jsem se vrátila v čase do doby, kdy jsem jako puberťačka nevynechala jediný zápas našeho vesnického FK a kdy jsem nemohla usnout pokaždé, kdy o mě můj tehdejší idol jen zavadil pohledem :-D Bylo fajn nahlédnout pod pokličku profesionálního sportu, i když skutečná realita je asi přece jen někde jinde.
Nepochopila jsem ale, proč je obyčejný příběh o dvou lidech, hledajících si k sobě cestu, natažený na víc než 500 stran. Na to podstatné, i s trochou "omáčky" kolem, by stačil i poloviční rozsah. Po dočtení mám tak trochu pocit, že jsem s knihou strávila zbytečně moc času...
Konec mě naštval. Vzhledem k tomu, že si hlavní postavy od sebe 450 stran držely odstup a dávaly si na to sakra pozor, čekala jsem, že se do konce knihy možná chytí za ruku, políbí se, řeknou si, jak se mají rády. Místo toho přišly dvě kapitoly explicitního sexu, který se mi sem, vzhledem ke zbytku knihy, vůbec nehodil. Copak už to v dnešní době bez toho nejde? Vyjádřit se jemně, něžně, jen v náznacích....A ne popisovat, jak do "toho" spolu hrdinové "bušili".
I když jsem to asi měla čekat. Když Kulti neustále "kadí hovna", nemůže se milovat, ale musí "do toho bušit", navíc i s podrobným popisem.