Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji

od:


KoupitKoupit eknihu

Co když jsou noční můry vykreslené Georgem Orwellem v románu 1984 skutečné? Co kdybyste museli žít v zemi, ve které by bylo možné naladit pouze jedinou vládní stanici? V zemi, kde by všechno bylo černobílé kromě rudých písmen propagandistických transparentů? V zemi, ve které byste ve svém obývacím pokoji museli mít pověšený velký portrét presidenta, abyste se mu na státní svátky mohli klanět? V zemi, kde by jiná než reprodukční sexualita byla zcela zapovězena? V zemi, ve které by špióni podobní Orwellově ideopolicii na politických shromážděních zkoumali vaši tvář, aby zjistili, jestli opravdu prožíváte to, co říkáte? Tohle je ale opravdové místo – Korejská lidově demokratická republika neboli Severní Korea. Komunistický režim, který od roku 1945 ovládá severní polovinu Korejského poloostrova, je pravděpodobně nejhorší totalitní systém moderní historie. Novinářka Barbara Demicková ve své knize Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji odhaluje nevídané skutečnosti ze země a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví. Sleduje osudy šestice lidí: tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné pracovnice továrny milující Kim Ir-Sena víc než svou rodinu a její vzdorovité dcery. Demicková strávila šest let pečlivou rekonstrukcí života ve městě zapovězeném cizincům. Jako zdroj informací jí sloužily rozhovory s uprchlíky, propašované fotografie a videa. Kniha popisuje chaos způsobený smrtí Kim Ir-Sena, po němž následoval suverénní nástup jeho syna Kim Čong-Ila, zničující hladomor, na jehož následky zemřelo odhadem dvacet procent populace a vzedmula se vlna ilegálních útěků ze země. Mnohé knihy o Severní Koreji se soustředí na problematiku jaderného zbrojení. Není co závidět je jedna z mála, které se zabývají tím, jak se žije obyčejným občanům této země. V knize ožívá v pozoruhodném detailu realita všedních dní v nejrepresivnějším totalitním systému dneška. Při čtení jejího popisu budete mít pocit, že se procházíte po jedné z temných ulic severní Koreje. Kritici přirovnali tuto knihu k Hirošimě Johna Herseyho a k Cestě Cormaca McCarthyho. Není co závidět je přelomovým přídavkem do sbírky titulů o totalitarismu. Jak New Yorker tak Paris Rewiev zveřejnily úryvky z knihy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/192610/neni-co-zavidet-obycejne-zivoty-v-s-75H-192610.jpg 4.7180
Orig. název:

Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea (2009)

Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu
Vydáno:, Kniha Zlín
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (43)

Přidat komentář
Lucissia
25. září

Rozhodně dobrá kniha a stojí za to si ji přečíst.
Nakolik je pravdivá a objektivní je diskutabilní. Alespoň tedy u nás :-) Takže splnila určitě svůj účel. :-)

Címa
09. září

Pro mě velmi zajímavé čtení - pravdivé životní příběhy lidi, kterým se podařilo utéct ze Severní Korei včetně detailního popisu, jak se jim tam žilo, co museli dělat, jak je režim omezoval, čím si museli projit včetně bídy a hladomoru, jak se vyvíjela doba včetně historických reálií. Doporučuji každému už jen pro to, abychom si uvědomili, jak se máme!

karolina1733
15. srpna

Neuvěřitelná knížka. Všichni víme, jak se v Severní Koreji žije, ale nikdo nemluví o hladomoru, kterej tam dlouhá léta trval (a kterej hrozí i teď), o pracovních táborech do kterých i gulagy či koncentrační tábory mají daleko a o lidech, kteří přežili a dokázali nemožný a jen chtějí žít normální svobodný život, kterýho se dočká ale jen malá část Severokorejců.
V knize se mi moc líbilo, že to nebylo “jen” vyprávění několika lidí, ale bylo to protkaný údaji, informacemi a poznámkami k určitým věcech, díky čemuž se člověk mnoho dozví.
Nebudu lhát, byla jsem smutná, když jsem ji dočetla. Chtěla bych nějakou 2016/2017 reedici, abych se dozvěděla, co teď dělá Mi-ran, doktorka Kimová nebo Hjok.

wericzek
02. srpna

Skutečně není co závidět! Neuvěřitelné příběhy Severokorejců, kterým se podařilo uprchnout z KLDR. Spíše beletristické zpracování protkané historii Severní Koreje a jejím politickým uspořádáním. Kniha, kterou by si měl přečíst opravdu každý. "A teď už nemohla zavírat oči před faktem, který měla přímo před očima - i čínský pes měl lepší stravu, než severokorejský doktor."

Taive
01. května

Jaké to je žít ze dne na den, od jedné večeře k zoufalému shánění druhé. Mezi rezavějícími stožáry elektrického vedení. Mezi sousedy, kteří poslouchají každé tvé slovo. Povinnými pracovními směnami trávenými nehybně v podřepu, protože není co dělat, není co vydělat a není možnost nezúčastnit se. Jaké to je, když jediné co odměřuje čas jsou narozeniny tvého zbožňovaného vůdce a úmrtí tvých blízkých. Jak je možné v takových podmínkách doufat, věřit a milovat. Jak? To nevím. Ani já ani nikdo jiný ze čtenářů si to nikdy (doufejme) nebudeme umět skutečně představit.
Přesto patří Barbaře Demickové obrovský dík za to, že lidi, kteří tímhle prošli, vyhledala a zprostředkovala nám jejich slova a osudy, jejich pocity a myšlenky a to do zarážejících podrobností. Všichni ti stateční lidé prožili většinu svých životů v pekle a já děkuji i jim, že nám dovolili do něj nahlédnout.
Po seznámení se s jejím úžasně citlivým a do hloubky mířícím stylem mám sto chutí vyhledat si ostatní práce paní autorky. Jen málokdo dokáže napsat dokument takovým způsobem.

Rihatama
12. dubna

Vskutku není co závidět. Svědectví těžko uvěřitelné, nepopsatelné hrůzy obyčejných lidí, kteří se v mých očích stávají lidmi zcela neobyčejnými. Ano, také si komunismus pamatuji. My ale můžeme mluvit o troše štěstí, že naše zhůvěřila komunistická garnitura byla tak podělaná. Jak ze sovětů, tak ze svých občanů. Sice za dlouho, ale nakonec léta její hrůzovlády u nás skončila, podobně jako v Polsku, Německu, Maďarsku a jinde. A neskončila kvůli nějakému náhlému hnutí mysli či špatnému svědomí komuistů, ale jen a jen kvůli jejich zbabělosti a strachu. Projednou díky za zbabělost. To severokorejská Kimovic rodina se neštítí zhola ničeho. A ty nejhorší zločiny páchá na svých spoluobčanech, ze kterých vytvořila karikaturu společnosti na smrt vyhladovělých a týraných zoufalců, špehů a informátorů. A zběhů. Novinářka Demicková předvedla vynikající publicistický um spojený s poutavým literárním stylem.

essidaven
28. března

Jak se dalo očekávat kniha nebyla vůbec veselé čtení, o to víc smutnější, že se jedná o skutečné příběhy, které lidé prožili. Nicméně kniha je velmi čtivou a zajímavou sondou do poměrů v Severní Koreji od padesátých let do roku 2013. Ocenila jsem téměř beletristické podání všech životních příběhů zpovídaných severokorejských uprchlíků a jejich rodin. Očekávala jsem suchý výčet faktů nebo úryvky z rozhovorů, ale téměř románové pojetí mě překvapilo a potěšilo. Příběhy jsou to drsné, ale alespoň tyto mají happyend v podobě života ve svobodné zemi, jen doufejme, že ostatní Severokorejce to jednou také čeká.

fish33
06.12.2017

Zajímavá spleť příběhů z nejuzavřenější země na světě. Velmi čtivé, poučné a zajímavé, jen škoda, že autorka se s některými fakty opakuje, což vytváří dojem úmyslného "nadstavování". A to tato kniha rozhodně neměla zapotřebí.

luckomar
17.10.2017

Perfektní kniha .. nevím co víc dodat

Stolda
06.10.2017

Tady asi není co dodat. Ve 21 století nemoci poznat technické možnosti a "modlit" se k jednomu člověku - náznakem mi to připomnělo oslavy VŘSR sledované povinně v přímém přenosu z Moskvy, ale ani tam snad nebylo až takhle zle.

Adelka123456
30.09.2017

Velice, velice zajímavá kniha, která popisuje hrůzný život běžného člověka v KLDR... Tato země je zlo a nechápu, že v této době ještě tento systém existuje!!!

Damato
26.09.2017

Na totalitu u nás si živě pamatuji, do prvomájového průvodu s kamarády s červenými šátky jsem teda nesměla, na únorová vítězství , kdy chodili kamarádi k lidovým milicím recitovat a dostali párek a propisku byl taky doma stop ( a jak já to v 6-7 letech doma obrečela, fakt hodně ) , ale tím asi legrace končí. Byl to mazec, ale bylo to i mé dětství a na to se vzpomíná. Tuhle knihu jsem přelouskala během dneška- a asi proto, že mám ze Severní Koreji hodně veliký strach a doma o tom pořád melu, protože se hodně bojím hrozící války. Ale ti lidé, co tam žijí, jsou prostě chudáci. Zase porovnání s námi- tady se prominenti za totáče drželi zuby-nehty křesel a určitě se nestalo, že by si až tak šli po krku. Jáchymov a pod, to byla velká tragédie těch , co se tehdejšímu režimu postavili, ale ti nahoře se zas přeci jen báli té řeči obyčejných lidí. Zatímco v Koreji tam je prostě direktiva jednoho člověka ( tady to byla alespoň strana jako celek a ti co vedli stranu měli kolektivní vinu nebo jak by se to dalo říct). Tam je to prostě o bezmoci a moci. Moc má jeden, bezmocní jsou všichni ostatní. Šílenost. O to víc se té války bojím a prdlajs, že nás to nepostihne, když mohl střelit raketu nad Japonsko, proč by se bál Evropy - . Koukněme na Hitlera, taky si všichni říkali, že ho NĚKDO zastaví. A nezastavil. Tak kdo dnes zastaví tohohle ... ?

ji7967
19.09.2017

Masakr. Člověk si to snad ani neumí, nebo možná ani nechce představit. Jak se dá vymýt mozek...a jak mohou lidé žít. Dala bych jako povinnou četbu!

kessey
04.08.2017

I přesto, že se v podstatě jedná o literaturu faktu, kniha je skvěle napsaná a čte se velmi dobře, jako román. Problémem je, že je opravdu těžko uvěřitelná, šokující a myslím, že pro většinu lidí stěží představitelná. Všichni máme povědomí o tom co se dělo v nacistickém Německu nebo v Sovětském svazu a taky co se odehrává v součásném Rusku, ale Severní Korea zůstává pořád tak nějak mimo. Těžko uvěřit, že v dnešní době, v podstatě kousek od nás, lidé umírají hladem, netuší co je internet, hlavu státu slepě vnímají jako boha a vzájemně se v jeho jménu udávají. Kniha představuje jen střípek do našeho vědění o životě v Severní Korei, ale dostane se vám hluboko pod nehet a hned tak se nedostane ven.

Gingeriin
25.07.2017

Obsah knihy čtenáři zaleze pod kůži, usadí se a jen tak nezmizí. Pro dnešní dobou zhýčkaného obyvatele Evropy, který má elektřinu k užitku po celý den, zbavuje se i z poloviny nedojedeného jídla a vanu si napouští až po okraj, je realita Severokorejců poněkud nepředstavitelná. Nedovedu se pořádně vžít do jejich rolí a v plném rozsahu si uvědomit, jak těžký život tam je. Ač s nimi soucítím a je mi zle při pomyšlení na jejich strádání. Až tato kniha rozšířila mé malé povědomí o tamním světě a vyvolala mrazení, smutek a někdy i smích plný hořkosti a nepochopení.

MildeZ
08.10.2016

Hodně zajímavě psaná kniha od které se jen těžko šlo odpoutat a přečtena v poměrně rychlém čase. Každopádně opravdu lidem v KLDR není co závidět! :-/

Phyl
18.08.2016

Těžba se plní na 200%, zásoby jídla na rok máme o 150% víc, než jsme plánovali. Všichni jsou si rovni, ale pamatujte, že někteří jsou si rovnější. Kdo by se k tomu chtěl vracet? KDO? Není to normální, krásná ideologie, plná bordelu, který tvoří hlavně svrchovanost, která vede stádo ovcí, kterým nezbývá nic jiného než hluboce mlčet. Náš vůdce je náš bůh, a pokud zemřel, nezemřel, pokud budete nad jeho skvělostí a dobrosrdečností, kterou vůči Vám poddaným projevoval, tím, že Vám raději vše zakázal, aby Vám náhodou nic nechybělo, a zacpal Vám huby, aby jste si nemuseli stěžovat, plakat a naříkat, mrtvý nikdy nebude, neb tisíce jeřábů se sneslo z nebe, aby jej odneslo, ale utopilo se v potocích slz, oddanosti a mírné tuposti. Jeden člověk vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny do pekel Komunistické ideologie sváže a nechá je hnít a pomalu skomírat, a přesto právě Vám vykládá o splněných, vlastně nad rámec splněných normách a vy přitom žerete trávu a kamení. Jak by řekl Váš obhájce: "soudruhu nemohu jinak než souhlasit s obžalobou, má pravdu ve všech bodech a nemohu Vás zachránit, neboť mám strach o vlastní prdel."

sadlo
22.07.2016

Doporučujte studentům, mladým lidem. Po
dobná témata jsou v knihách čínských autorů o "kulturní revoluci". Kdo se chce dozvědět informace o životě v Severní Korei, přečtěte si tuto knihu. Jsou to autentická vyprávění severokorejských emigrantů. Ještě nyní mně běhá mráz po zádech.
Další podobná kniha :TADY JE RÁJ.Autor je Hjok Kang.

MakiV
13.04.2016

Velmi čtivě napsaná kniha o neuvěřitelném životě lidí, který pořád trvá a trvá....a jsem zvědavá jestli se dožiju konce této diktatury a jaké to bude mít následky.

mgeisselreiter
22.03.2016

Poměrně čtivá kniha přináší skutečné životní příběhy uprchlíků z KLDR. Je to opravdu neuvěřitelně kruté svědectví, ani se skoro nedá věřit, že i v dnešní době je to možné. Čtenáři je líto, jak trpí prostí lidé, ale je na to nějaké řešení? Pomohlo by svrhnout vůdce? A má o to někdo zájem? A bylo by to správné, vměšovat se? Navíc - nepřineslo by to chaos? Takové a mnohé další otázky mohou čtenáře napadat. Zajímavé je i to, že dle autorky byla zpočátku po roce 1953 až snad někdy do 60. let nebo i později zaostalejší Jižní Korea. Jak se stalo, že se z ní stala taková ekonomicky silná velmoc? Bylo to způsobeno podporou ze Západu? A pokud ano, co z toho získal Západ? A nešlo by to stejně i s KLDR?
Kniha je doplněna několika čb fotografiemi. Cenné jsou i dva doslovy, kterými Demicková doplnila stav v zemi až do roku 2013 a také doslov pana Pucka, který mnohé zažil na vlastní oči. Unikátní dílo si zaslouží maximum hvězdiček, dávám 90%, 22.3.2016.

Katka81
18.03.2016

K této knize jsem se dostala kvůli Čtenářské výzvě. Jinak bych jí minula a to by byla velká škoda. Je to jedna z nejzajímavějších knih, co jsem kdy četla. Moc se mi líbil novinářský styl, ze kterého se člověk dozvěděl hodně z historie a současnosti života v Severní Koreji a zároveň to vše bylo doplněno o konkrétní postavy a jejich příběhy. Lidé žijící v Severní Koreji mají můj obdiv a současně je hodně lituji. Měli by dostat šanci žít jako my.

Jack Bauer
14.02.2016

Působivý, drsný i dojemný dokument psaný v několika skutečných těžko uvěřitelných příbězích až se tají dech. V mnoha případech mě to připomíná bývalé Československo. Knihu by si měli přečíst ti, co neustále tvrdí „ Zlatí komunisti" Takhle jsme mohli dopadnout. Když tak toužíte po komunismu, proč nezdrhnete do Severní Koreje?

Paulika
10.02.2016

Moje druhá kniha o KLDR, kterou jsem četl. Ta první byla neméně dobrá Útěk z Tábora 14. Jako malý kluk si vzpomínám velice mlhavě na konec komunismu u nás a na jisté paralely s knihou tam vidět lze, ač ne tak kruté jak je zde popsáno. Kdo ví, co by se stalo, kdyby u nás revoluce neproběhla a v okolních státech ano. Byli bychom taky tak ekonomicky izolováni jak KLDR?
Ten, kdo si nejméně přeje pád KLDR je samotná Jižní Korea. Když si představí, že se jim tam po pádu režimu nahrne přes 20 mega hladových krků, kteří jsou v tržní ekonomice nepoužitelní, tak jim musí běhat mráz po zádech. A mně z toho taky.

TheSarcasm
24.01.2016

Přátelé, až budeme zase jednou lamentovat, že jede pozdě autobus nebo, že se jídlo v závodce nedá jíst tak si uvědomme, že jsme mohli dopadnout i takto. Nakročeno jsme měli.

monikaKU
13.12.2015

Otázka: Čo sa stane až režim padne? Aký to bude mať vplyv na Severokórejcov? Dokážu sa prisposobiť novému životu? Podľa dostupných štatistík až 15 % Severokórejcov, ktorí úspešne emigrovali, spáchali samovraždu. Nedokázali sa zžiť s novou ekonomikou, s novým sposobom života, nemohli pomocť svojim rodinným príslušníkom. Nie je im uznané vzdelanie získané v KLDR, nemajú veľa možností ako pracovať. Všetko je iné, všetko je pre nich nové. Pre sociológov poriadne sústo.

LordSnape
13.09.2015

Kniha u které jsem ani nedýchal! Jsem rád, že se Demick nedržela jen faktů a strohých popisů, které si vyslechla, ale celé povídání zabalilo do několika příběhů ze kterých se tají dech. Vůbec nejsilnější postavy pro mě byly paní Songová a doktorka Kimová. To, jak se dá z naprosto oddané služebnice, která věří všemu, co režim hlásá stát samostatná bytost a lékařka, která chtěla zachraňovat životy, aby pak zjiístila, že jen o pár kilometrů dál v Číně má lepší jídlo i pes, je naprosto děsivé a strhující. Hladomor, naprostá oddanost a nesvoboda. Naposled jsem byl takto silně zasažen u knihy Oheň pod sněhem.

P.S. Před pár dny jsem viděl rozhovor s mladou koreanistkou (Špitálníkovou), která v KLDR nedávno byla na studijním pobytu a povídala, jak již hladomor vymizel a země se trošku posunuje tím, že třeba režim povoluje ženám podnikání a jak se i staví, ale to nic nemění na tom, jak zločinný klan to tam vede a jaké podmínky tam i přesto stále panují.

Marky.F
14.08.2015

Líbilo se mi, že kniha byla vlastně popisem života v Severní Koreji pomocí skutečných příběhů několika lidí doplněný souvisejícími fakty. Hodně oceňuji, že autorka se snažila výpovědi uprchlíků ověřit a že si celkově o tématu zjistila hodně informací tak, aby kniha byla co nepřesnější a nejpravdivější. Ačkoli jsem o tomto tématu nic nevěděla, tak kniha byla přehledná a čtivá a získala jsem ucelenou informaci o tom, jak život v KLDR vypadá.

hanocri
02.08.2015

Novinářka Barbara Demick napsala působivou knihu o životě "obyčejných" lidí v Severní Koreji. Byla to první kniha, kterou jsem o této zemi přečetl a stále patří k těm nejlepším. Obzvláště pro moji generaci, která vyrůstala již v demokratickém režimu s tržním hospodářství, je svět, který Demicková popsala neobyčejně živě a vnímavě, nepředstavitelný. I když to zní jako klišé, je důležité podobným knihám věnovat pozornost.

tisha8409
24.07.2015

Netřeba o tom, co zná celý svět, psát.
Stačí zkouknout reportáže těch, kterým se podařilo uprchnout a lidstvo by zjistilo velmi zajímavou věc, které by ale těžko uvěřili.
Že je tam vše nucené a krvavé dobře víme,.,., ale svět už neví to, že oni už jinak žít neumí a že řád vlastně potřebují.

mistrkarbanu
22.07.2015

Kniha, která velmi dobře prolíná vyprávění obyčejných Korejců s faktografickým výčtem. Člověk si díky vyprávění obyčejných lidí a následné konfrontaci faktografickými daty, udělá skvělý obrázek o tom, jak to chodí v nejšílenější totalitě světa. Mnohdy jej napadne, že román George Orwela 1984 byl naplněn v této zemi S ještě větší hrůzou si člověk uvědomí, že česká KSČM jim posílá kondolence.