Purpurový ibišek

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Patnáctiletá Kambili a její starší bratr Jaja žijí privilegovaným životem v nigerijském Enugu. Nic ale není tak idylické, jak to na první pohled vypadá. Kambilina otce totiž okolí uctívá jako velkorysého člověka, zároveň je ale bigotně zbožný a doma se chová jako despota. V domě tak vládne ticho a tíživá atmosféra. Nigérie po vojenském puči upadá do chaosu, a tak sourozence pošlou k tetě na maloměsto. Teta Ifeoma učí na univerzitě, doma má police plné knih, voní to u ní muškátovým oříškem a kari a jejím domem se nese hlahol dětského smíchu. Když se Kambili s Jajou vrátí domů, napětí ještě vygraduje a vyústí ve zvrat, který všem změní život....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447927/big_purpurovy-ibisek-DG0-447927.jpg 4.456
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Host
Originální název:

Purple Hibiscus, 2003


více info...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha Purpurový ibišek

markej
14. října

Román přibližuje život mladých sourozenců Kambili a Jaji, kteří žijí v nigerijské privilegované rodině, mají všeho dostatek, ovšem daň za to všechno platí tím, že musejí poslouchat svého despotického otce, náboženského fanatika, který je i matku psychicky i fyzicky týrá... Po vojenském převratu se sourozenci dostávají ke své tetě, která sice žije v chudobě, ale o hodně radostněji a duchovně svobodněji... Situace v rodině nutně spěje ke konfliktu, který má překvapivé vyústění...
Anotace knihy mě velmi zaujala, ale musím říct, že samotné zpracování mi připadalo bohužel průměrné... Nějak jsem s hlavní hrdinkou nedokázala soucítit, připadalo mi, že po ní všechny události tak nějak kloužou, že je nedokáže pořádně prožít, že je ke všemu až moc netečná, všechno přijímá bez nějaké větší energie, je taková nemastná neslaná... Asi to měl být vlastně účel, jenže na mě to v důsledku působilo tak, že mě čtení místy až nebavilo, vlastně mě moc nezajímalo, jak všechno dopadne... Škoda, pro mě prostě trochu promarněná příležitost...

Marekh
14. srpna

(+ SPOILER) Africké spisovatele vůbec neznám, a tak jsem se rozhodl, že si přečtu knihu PURPUROVÝ IBIŠEK, kterou napsala nigerijská spisovatelka CHIMAMANDA NGOZI ADICHIEROVÁ, která je známa svou knihou AMERIKÁNA, kterou jsem nečetl. Knihu hodnotím na 100 %.

PURPUROVÝ IBIŠEK je autorčina prvotina. Kniha je rozdělena do 4 částí. Je to román o dospívání, o rodinných poutech a příslibu svobody. Děj se odehrává v Nigérii. Hlavními postavami jsou dívka KAMBILI (15 let) a její starší bratr JAJA. Jejich otec byl náboženský fanatik a despota! Bylo mi líto dětí i jejich mamky, že museli žít s takovým člověkem pod jednou střechou. Měl jsem rád jejich tetu IFEOMU, která vyučovala na vysoké škole a aspirovala na vysokoškolský titul docentka. Oblíbil jsem si také jejich dědečka (Papa-nnukwu). Závěr mi vyrazil dech, byl to docela obrovský zvrat, který jsem neočekával. V závěru knihy se nachází esej, který autorka pojmenovala DROBNÉ DIVY.

Kniha se četla dobře a jsem mile překvapený, že se mi kniha tolik líbila. Autorka píše skvěle a příběh mne od počátku zaujal. Dozvěděl jsem se nějaké informace o Nigérii včetně různých zvyků, přípravy jídla, politice, náboženství, způsobu hodnocení žáků ve škole a zajímavé byly také příběhy, které vyprávěl dědeček svým vnukům a vnučkám.

Je to román ze života a musím se přiznat, že v některých okamžicích mi pěnila krev a kroutil jsem hlavou nad některými situacemi, které se v románu odehrávají! Jsem rád, že jsem si tuto knihu přečetl a rozhodně to byla dobrá volba. Myslím si, že kniha stojí za přečtení.

V knize jsem nenašel žádné pravopisné chyby ani překlepy. Chválím korektory!


pakoshka
27. července

Četla jsem posledních pár knih pouze samé české autory a už už jsem sahala po další současné české próze, ale pak jsem řekla ne. Vydala jsem se naprosto do jiného světa, do Nigérie, kde pozorujeme patnáctiletou Kambili a její rodinu, které dominuje fanaticky zbožný otec, pro veřejnost bohatý člověk, filantrop, podnikatel, vážený člověk, doma despota a násilník. Kambili, bratr i matka mají vše - peníze, obrovský dům, vzdělání, ale i modřiny a opařené nohy. Oproti tomu teta Ifeoma má práci na univerzitě, odkud nedostává zaplaceno, doma dvě místnosti, záchod, který nesplachuje, purpurové ibišky na verandě a rodinu, kde vládne láska a porozumění.

Střet těchto světů se odehrává během vojenského puče a převratu.

Jiné, zajímavé čtení. Načíhla jsem do světa, který je mi úplně cizí, googlovala jsem, něco jsem se dozvěděla.

psychocowboy
01. června

Plná vůní, zaprášená a barevná Nigérie s propastnými rozdíly mezi vesnicí a městy, misionáři a tradicionalisty, bohatými a chudými, zabedněnými a vzdělanými. Někdy bujně rozkvetlá, po harmattanu olámaná a zplihlá, po puči plná nadějí i strachu.
A do toho Kambili a její pomalé procitání.

TadeášFalk
07. března

Naivní, neumělé, didaktické popisování. Autorce je jakákoli rafinovanost cizí. Komisní styl patnáctileté vypravěčky nemůžou zachránit ani jednorozměrné africké kulisy. Pokud bychom brali za počátek světového písemnictví ságu o Harry Potterovi a k jejím vrcholům řadili díla Paola Coelha, pak snad... Jinak zcela zbytečná záležitost.

Odehnalka
04. března

Kdyby to šlo, dala bych 4,5 hvězd.
Z počátku se kniha táhla, až jsem byla trochu zklamaná, do Amerikány jsem se při čtení tenkrát ponořila a hltala ji. Nicméně pak se děj Purpurového ibišku rozjel a já jsem u knihy tajila dech, nebo trnula hrůzou.
Určitě si ráda přečtu další autorčinu knihu a Purpurový ibišek doporučuji.

Ninushka
28. února

Miluju všechny knihy této autorky, jsou mistrně napsané a vypointované, navíc ty luxusní obálky... jedině Amerikánka mi nesedla...

amaenium
24. února

Konečně jsem se dočkala dalšího díla z pera mé oblíbené autorky. A musím říct, že se mi prvotina líbila více než kniha Půl žlutého slunce.
Příběh je surový, ačkoli je částečně napsaný s lehkou naivitou mladé vypravěčky Kambili, která se najednou ocitá i mimo svoji běžnou bublinu a daný rozvrh. Zvláště pak ta surovost graduje s projevy fanatického otce, při jehož činech či výmluvných pasáží odkazující se na Boha, mě příšerně iritovali. Nemyslím to tak, že by to to autorka špatně napsala, naopak, napsala to tak dobře, že jsem jejich otce nesnášela.
Postava tety Ifeomy mi byla nejvíce sympatická, vzdělaná žena, jež i přes úmrtí manžela nepřestala být silnou osobností nejen pro sebe, ale i své děti.
Jak už zde někteří psali, časové určení jsem zde postrádala.
Jako všechny (obzvláště ale Amerikánu) knihy od autorky i tuhle doporučuji.

1