Purpurový ibišek přehled

Purpurový ibišek je autorčina prvotina a já věřím, že si dala obrovsky záležet, aby nám vylíčila život v nigerijském Enugu prostřednictvím dospívající Kambily a jejího bratra Jaji. Žijí v bohatší rodině, mají služku a ke šťastnému životu už jim toho moc nechybí. Člověk by si řekl, že se mají skvěle. Jenže mají despotického otce, který je trestá za každou maličkost. Navíc je fanatik do modlení. Modlitby jsou několikrát denně, dlouhé a únavné. Při stolování musí být naprosté ticho. Školní výsledky musí mít Kambila prvotřídní a běda, kdyby byla druhá v celkovém hodnocení. Postupně se dočítáme o dalších krizích v rodině a nejen o tom. Lidé v Nigérii zažijí vojenský puč a ovlivní to celou společnost.

S chutí jsem se do příběhu začetla, i když jsem se zařekla, že po Zemičce už nebudu číst příběh z Afriky. Protože mi tyto knihy prostě nesedí. Ale dala jsem Purpurovému ibišku šanci mi dokázat že se mýlím. Bohužel, nestalo se tak. Tentokrát si však myslím, že šlo o překlad. Některé věty byly tak kostrbaté, že jsem marně hledala jejich význam. Například tato věta: „Kdyby si někdo vytahal trochu peněz z nosu pro mě.“ nechápu, nerozumím a podobných patvarů bylo v knize víc. Knize překlad obrovsky uškodil.

Celkově jsem se nedokázala začíst, protože v knize chybí jakýkoli slovníček či vysvětlení pojmů třeba afrických potravin nebo slov, která ve větách lidé používali (a nebyla přeložena, byla psaná kurzívou, asi aby byl text autentičtější). V kontextu jste to pak pochopili, ale bylo to velice rušivé. Bylo mi úplně jedno, že se despotický otec chová jako hulvát, že lidé žijí ve strachu z budoucnosti. Přála jsem si knihu konečně dočíst. A po dočtení jsem neměla žádné emoce, žádné prožitky. Cítila jsem jen úlevu, že je to konečně za mnou. A slibuji, že se budu vyhýbat knihám z afrického prostředí. Bohužel.