Purpurový ibišek
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447927/bmid_purpurovy-ibisek-DG0-447927.jpg
4
230
53
Patnáctiletá Kambili a její starší bratr Jaja žijí privilegovaným životem v nigerijském Enugu. Nic ale není tak idylické, jak to na první pohled vypadá. Kambilina otce totiž okolí uctívá jako velkorysého člověka, zároveň je ale bigotně zbožný a doma se chová jako despota. V domě tak vládne ticho a tíživá atmosféra. Nigérie po vojenském puči upadá do chaosu, a tak sourozence pošlou k tetě na maloměsto. Teta Ifeoma učí na univerzitě, doma má police plné knih, voní to u ní muškátovým oříškem a kari a jejím domem se nese hlahol dětského smíchu. Když se Kambili s Jajou vrátí domů, napětí ještě vygraduje a vyústí ve zvrat, který všem změní život.... celý text
Přidat komentář
Tento příbēh byl moc silný. řekla bych že nebude pro každého. Nato že takovéto knihy nejou muj šálek kávy četlo se to dost rychle. Za necelou hodinu byla celá přečtená.
Další africká autorka a další literární skvost. Purpurový Ibišek je příběh odehrávající se v Nigérii. Jedná se o rodinné drama, vyprávěné z pohledu patnáctileté Kambili. Její otec je katolický fanatik a po svých dětech vyžaduje stoprocentní kázeň a nekončící modlení. Lidé v okolí jej uctívají jako velkorysého člověka, ale doma se k manželce a dětem chová krutě. Do příběhu se vplétá jeho sestra, Kambilina teta Ifeoma, v jejímž domě se mohou děti zase nadechnout. Stejně jako v předchozí knize Zůstaň se mnou, i zde na pozadí běží politická situace v Nigérii. Určitě zajímavá a skvěle napsaná kniha!
Velice čtivé a zajímavé: úplně fascinovaně jsem četla o bohaté rodině s tyranským despotickým otcem, ortodoxním katolickým věřícím, který nalinkoval každému členu rodiny jeho rozvrh, úkoly a úlohy a jakoukoli odchylku tvrdě fyzicky trestal. Fascinovaně jsem zmínila proto, že v dnešní době takové náboženské fanatiky očekávám u stoupenců islámu. Zejména bylo jeho zcestné pojetí víry patrné ve vztahu s vlastním otcem, pohanem ctícím staré místní bohy - dětem nedovolil, aby se s dědečkem setkali na déle než 15 minut za rok, a na jeho pohřeb se vůbec nedostavil (ale zaplatil ho, měl na to).
Teprve v poslední třetině v rodinném příběhu přicházely stále více ke sluchu složité politické zvraty v zemi a perzekuce, což pak vedlo i k trochu nečekanému konci - na všech stranách.
Za čtivý styl 100%, ale za poněkud rozbředlý konec, který mne pak už tak nebavil, hodnocení snižuji. 85%
Je to autorčin debut a moje první kniha od ní; střety kultur, náboženství, politické orientace jsou ukázány jen náznakově právě v rámci jediné rodiny. Co pro důkladný vhled do moderních dějin Nigérie nestačí, však je dostatečně výmluvné z hlediska dojmů o složitostech života v téhle nám po všech stránkách vzdálené zemi.
„Toho, co neříkáme nahlas, co nepřetavujeme ve slova, je pořád moc,“ přiznává v závěru knížky její vypravěčka, skoro 16letá Kambili. Purpurový ibišek je mým druhým setkáním s nigerijskou literaturou. Oproti Zůstaň se mnou Ayobami Adebayové mě příběh vtáhnul s malinko menší intenzitou – ale stejně tak je možné, že jsem si tu pomyslnou hradbu vystavěla sama vzhledem k tomu, jak samozřejmou (i když nevysvětlenou) součástí života Kambiliny rodiny bylo domácí násilí.
Neumím odhadnout, nakolik je kniha ve svém prostředí vnímaná jako objektivní nebo seriózní, ale pro mě měla znovu, přestože se koncentrovala na mezilidské vztahy a téma svobody vs. útlaku, i další přidanou hodnotu. Věcnost jejího vyprávění je přesvědčivá stejně jako atmosféra – namísto havranů poletují po zahradě supi, záhony zdobí plumérie, mangem doneseným z trhu se hází o stěnu, aby získalo správnou konzistenci, a k lékaři se chodí ne s virózou, ale s malárií nebo tyfem. Jenže těch stupínků je ještě víc: všeobecný nedostatek vody, peněz, benzínu, lékařské péče je totiž tak běžný jako připravenost slabších trpět, třeba jen kvůli tradici. Po pomyslném vyškrtání všech exotických aspektů zůstávají nejtěsnější vazby, snaha o přežití a naděje, že brutalita se dá porazit, i když často cestami, které bychom si dobrovolně nevybrali.
Dost drsné čtení, i když kniha nedisponuje téměř žádným dějem. Jedná se spíše o deníkový záznam událostí kolem Velikonoc, nejvýznamnějšího křesťanského svátku, protože o křesťanské hodnoty a "křesťanskou" výchovu tu jde především. K tomu jeden z mnoha vojenských pučů a máme v knize představen život v Nigérii - smetánky, i těch obyčejných.
Díky tématu letošní čtenářské výzvy se mi do hledáčku uložila tato kniha a určitě toho nelituju. Zejména díky prostředí, kde se děj odehrával, byla příjemným zpestřením té záplavy amerických či britských románů a thrillerů. Ale příjemné čtení, co se tématu týče, to rozhodně nebylo. Přibližuje život prominentních dětí v Nigerii, v rodině náboženského fanatika, čímž je charakter knihy už předem pevně dán. Na příběhu Kambilii a jejího bratra Jaji vyrůstající v rodině bohatého a vlivného despoty sledujeme rozdílný způsob života nigerijců „konvertovaných“ ke katolické církvi a „pohanů“ uznávající staré nigerijské tradice, kteří mají v této knize v porovnání s těmi konvertovanými paradoxně daleko modernější a zdravější pohled na život. K čemu střet těchto dvou světů vede, lze bez pochyby očekávat.
Kniha mě zaujala hned od začátku, děj nabral spád, i když střed knihy pak bohužel mírně drhl, některé pasáže mi připadaly méně čtivé a méně poutavé. Dynamika nastavená v úvodu byla mírně narušena určitým stereotypem, kdy se nic moc nového nedělo. Ovšem konec knihy to opět všechno zvrátil. Vyústění příběhu bylo dechberoucí a daleko překvapivější, než jsem čekala. Opravdu mě mrazilo.
Kniha hodně přivádí k myšlenkám, zda misionářská činnost, její „obracení na jinou víru“ a potlačování vlastních identit národů má vůbec ten správný smysl. Ale to posoudit nedokážu, určitě je k tomu nutné srovnání míry přínosů a ztrát, které tyto změny přinášejí. Ovšem jedno je nezpochybnitelné – fanatismus v jakékoliv podobě je prostě nepřijatelný.
Tento bod výzvy jsem dlouho odkládala, měla jsem z něho docela obavy. Po dlouhém vybírání jsem zvolila Purpurový ibišek a byla jsem mile překvapena. Kniha mě zaujala hned od začátku. Nenásilnou formou jsem se seznámila s jinou kulturou tradicemi i zvláštním pojetím náboženství. Udivilo mě, jak se Kambilin otec, navenek bohabojný a velmi štědrý muž, chová krutě ke své ženě a dětem, které určitě velmi miloval,a jak byl schopen poškodit jejich vývoj. Naštěstí měli tetu Ifeomu, vzdělanou volnomyšlenkářskou a velmi silnou ženu, která ovlivní jejich další vývoj a pomůže, především Kambile, zbavit se strachu a naučit se vyjadřovat své myšlenky. Velmi ji také ovlivnil otec Amado, který ji naučil, že i k pravé víře se dá přistupovat jiným způsobem. Za mě mohu doporučit.
Knihu jsem objevil díky čtecí výzvě. Autorka v něm popisuje reálie života rodiny ve vyšších kruzích nigerijské společnosti.
Je naprosto smutné, že se autorům ze "zemí třetího světa" nedává vůbec prostor na literárním poli. Přitom jsou to právě jejich díla, ze kterých by si společnost měla brát ponaučení a snahu změnit něco, co je mnohými přehlížené.
Knihu jsem si záměrně vybrala kvůli ČV, ale padla mi do období, kdy se mi nějak nechtělo číst všeobecně, nechala jsem jí týden uležet, ale i tak jsem se nemohla začít. Podle mě to je tím, že jako Evropan neznající historii Nigérie to pro mě nemá takovou hloubku. .Tak v půlce jsem si přečetla něco o Nigerii a hned to bylo o trochu lepší.
Kniha byla vlastně docela smutná; osudy mladých lidí, kteří bojují sami v sobě s tím, co jim předkládá otec, jak by měl vypadat život a jak si ho představují oni nebo jejich okolí.
Pokud bude letos příležitost, zkusím si do této ČV najít ještě jinou knihu, abych nesoudila africké spisovatele podle jedné knihy.
K této knize jsem se dostal díky své ženě a taky díky tématu čtenářské výzvy (kniha od afrického autora) a musím říct že tohle teda bylo fakt něco. Fascinoval mě ten totálně cizokrajný svět v Nigérii, byl jsem naprosto zděšený z myšlení a chování despotického a brutálně krutého otce - toho co dělal svým dětem, své manželce, jak přemýšlel o svém otci a setře a vše to halil do oblaku zbožnosti, vše si vykládal tak, že to po něm vyžaduje jeho víra a Bůh. Něco takového absolutně nepobírám, ale jsem přesvědčen, že podobných diktátorů bude všude dost. Úžasná byla postava tety a její rodina, to jakým způsobem se chovala k svému otci, k dětem a také Kimbale a Jajovi. Tahle žena byla opravdu člověk s velmi širokým srdcem.
Byla to moc dobrá kniha, ikdyž některé pasáže byly opravdu jen pro otrlé, ale rozhodně doporučuji přečíst.
Moje volba do čtenářské výzvy 2022 - kniha afrického autora. Četla jsem jedním dechem... co jsem při čtení zažila je směsice nadšení (popis exotické, vzdálené země) a zděšení či znechucení (otec a jeho výchovné praktiky, jeho extrémní zbožnost bez kouska srdce a současně i přístup matky....to její " vezmi si paralen" po scéně v koupelně jsem musela normálně vydýchat). Bavilo mě vyhledávat si, jak vypadají tradiční nigerijska jídla (internet je v tom kouzelný, člověk narazí i na video návody jak uvařit třeba polévku ofe nsala). Šokoval mě diskrétní přístup lékařů, příbuzných, duchovních vlastně celé společnosti k domácímu násilí
Do čtení jsem se musela nutit, otec mi byl vysloveně protivný. Nenadchlo mě to, kniha půjde dál.
Strhující příběh o osvobozování se. Vhled do kultury a způsobu života více či méně přizpůsobených Igbů a jejich potomků; na příběhu dospívající dívky Kambili příběh Nigérie jako místa ostrých kontrastů: původní "ortodoxní" Igbové kontra ti, co se přizpůsobili moderní, "anglicky mluvící" době, ti, kteří si to umějí zařídit kontra ti, co zoufale tančí tak rychle, jak dokážou, křesťané kontra tradicionalisté, střední třída kontra spodina, ti, co vyjí s vlky ve vojenské vládě kontra svobodymilovní intelektuálové... Do toho otec psychopat a lidumil zároveň, ženské probouzení, pronásledování režimem, smrt .. Parádní čtení.
Pro mě úplně nová zkušenost. Díky výzvě jsem přečetla knihu, která mě dostala. Asi vyhledám další knihu od autorky. Vřele doporučuji těm, kteří chtějí nenásilně vstřebat jinou kulturu, zvyky, tradice a náboženství.
Moje první setkání s autorkou a určitě vím, že není poslední. Mám ráda příběhy, které se odehrávají mimo západní svět, pomáhá mi to rozšiřovat si obzory a snáze tak poznávat kultury jiných zemí. To se autorce povedlo skvěle.
Trošku mi ale chybělo hlubší provázání s postavami, nedokázala jsem jejich jednání dostatečně pochopit.
Moje druhá kniha,,Amerikána se mě až tak moc nelíbila,ale přřečtu si ji asi znova,,Purpurový ibišek se mě víc líbil,děj mě překvapil,co se vlastně stalo,,i ten konec,,zajímavá autorka,byla jsem i na besedě na Světě knihy a poučné to bylo,,,,
Román přibližuje život mladých sourozenců Kambili a Jaji, kteří žijí v nigerijské privilegované rodině, mají všeho dostatek, ovšem daň za to všechno platí tím, že musejí poslouchat svého despotického otce, náboženského fanatika, který je i matku psychicky i fyzicky týrá... Po vojenském převratu se sourozenci dostávají ke své tetě, která sice žije v chudobě, ale o hodně radostněji a duchovně svobodněji... Situace v rodině nutně spěje ke konfliktu, který má překvapivé vyústění...
Anotace knihy mě velmi zaujala, ale musím říct, že samotné zpracování mi připadalo bohužel průměrné... Nějak jsem s hlavní hrdinkou nedokázala soucítit, připadalo mi, že po ní všechny události tak nějak kloužou, že je nedokáže pořádně prožít, že je ke všemu až moc netečná, všechno přijímá bez nějaké větší energie, je taková nemastná neslaná... Asi to měl být vlastně účel, jenže na mě to v důsledku působilo tak, že mě čtení místy až nebavilo, vlastně mě moc nezajímalo, jak všechno dopadne... Škoda, pro mě prostě trochu promarněná příležitost...
Štítky knihy
prvotina rodina dospívání domácí násilí svoboda Nigérie nigerijská literatura
Autorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Kniha Purpurový ibišek je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 329x |
| Čtenářské výzvě | 177x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 117x |
| Chystám se číst | 256x |
| Chci si koupit | 48x |
| dalších seznamech | 3x |
Okénko do náboženského fanatismu, dospívání, státního převratu a života v Nigérii.