absa2611 komentáře u knih
Sdílím nadšení těch, kterým se kniha líbila a inspiraci Stiegem Larssonem považuji za přínosnou.
Děj měl spád, napětí bylo takřka neustálé a i přes poměrně velký počet stran jsem knihu doslova zhltla za dva večery.
Velmi příjemné čtení!
Ze začátku jsem se nemohla zbavit dojmu, že jsem zřejmě sáhla vedle, ale nakonec to zas tak špatné nebylo.
Vzhledem k tomu, že je aktuálně o rodině Lundových napsáno deset knih, celkem nudný začátek není zas takový problém. Důležité je, zda mě chytnou další knihy v pořadí.
I já se přidávám k ostatním, které druhý díl bavil víc. Protože aktuálně ležím s nachlazením, přečetla jsem ho za půlden. Nenáročná kniha, určitě ne thriller.
Dokonalá mravenčí práce, kterou autorka svedla při mapování historických událostí přelomu 19. a 20. století (ve druhém dilu jde převážně o první polovinu 20. století) na Karvinsku a Těšínsku, zasazená do strhujícího příběhu. Klobouk dolů.
Kniha mě naprosto pohltila, "zhltla jsem ji jako malinu" a moc se těším na druhý díl. Doporučuji!
Tahle kniha mě ze všech čtyř knih, které jsem od Lapeny přečetla, bavila nejvíc.
Zaslouží si plný počet hvězdiček; nemám nic, co bych vytkla.
Už potřetí v této sérii dávám plný počet hvězdiček a jsem ráda, že mě dvě slabší knihy (hlavně Sestry) neodradily od dalšího čtení.
Tentokrát jsem vůbec netušila, kdo za všemi těmi vraždami stojí a příběh mě bavil do poslední věty. Doporučuji!
Nesdílím nadšení mnoha předchozích recenzentů. Dle mého názoru se tato kniha velmi vymyká předešlému způsobu Minierova psaní a do série se vůbec nehodí. Ano, dozvěděla jsem se něco o prvním Servazově případu, který rozluštil až po pětadvaceti letech, ale nic mi to, kromě nudy u rozvláčného děje, nepřineslo.
Druhá polovina knihy, která se odehrává v současnosti a přináší vyřešení případu, to zklamání z první půlky už zvrátit nedokázala a konec se mi nelíbil.
Ostatní díly série byly víceméně skvělé; pátá část se prostě nepovedla.
Zatím nejlepší z celé série, bavila mě ještě víc než Mráz. Rozhodně doporučuji.
(SPOILER) První dvě knihy ze série mě bavily velice. Tato je jiná. Děsně mě totiž štvala Christine, která jednala naprosto nelogicky, nebránila se, na policii neřekla vše.
Pro mě je Tma tak trochu zklamáním, i když konec můj dojem zlepšil. Proto dávám Minierovi šanci, budu ve čtení pokračovat a doufat, že další knihy budou opět lepší.
Moje první setkání s Bernardem Minierem. Parádní detektivka, bavila mě od začátku až do konce. Střídala jsem četbu s audioverzí, obojí bylo skvělé. Doporučuji a těším se na další díl.
Už je to delší doba, kdy jsem četla první tři díly. Trochu jsem se proto bála, že si nebudu pamatovat o co šlo, případné návaznosti a podobně, hlavní má obava ale byla ze změny autora.
Vše bylo zbytečné - kniha mě chytla hned od začátku, autorův styl mi maximálně vyhovoval a já už se těším na další pokračování.
Tato kniha má velice krásnou obálku, na kterou jsem se nechala lapit. Obsah už je horší, v podstatě je to obyčejná romantická oddechovka, do které jsem se ze začátku nemohla pořádně začíst a mnohdy se přistihla, že vlastně ani nevím, o čem jsem v předchozích řádcích četla.
Příběh je ve druhé třetině knihy situován do krásné severské dánské krajiny, to se mi líbilo, konec mě opět trochu zklamal. Přelouskala jsem ji za jeden den jsem a jsem ráda, že si můžu díky stromům na obálce odškrtnout první bod ve Čtenářské výzvě tohoto roku.
50%
Nemůžu si pomoci, ale mám pocit, že knihy paní Klevisové zřejmě nebyly psány pro mě. Sérii s Bergmanem čtu postupně, bavila mě pouze jedna kniha, ostatní jsem tak nějak přetrpěla s nadějí, že ta další bude konečně pořádná napínavá detektivka.
Bohužel, nestalo se tak, předchozí díl (Zmizelá v mlze) byla nudná, ale nějak jsem ji dočetla.
U Sněžného měsíce jsem se už opravdu trápila a těšila se, až to skončí, přečtu ještě poslední knihu ze série a konečně se posunu někam jinam, zřejmě zase někam "blíže k severu".
Je mi líto, ale nemohu hodnotit jinak. Chybí mi tu víc akce, napětí, asi i surovosti, krve,... Zřejmě jsou severské detektivky pro mě vhodnější.
Dlouho mi to nevydrželo... Pár dní a už čtu Nimbus. Ano ano, přestože je kniha určena spíš - jak je dnes módní říkat - kategorii YA - milovník Sci-fi se ve mně nezapřel a knížka se mi zaryla do podvědomí.
A to tak, že, jak už jsem psala, čtu druhý díl a určitě si přečtu i ten závěrečný, ale dokonce musím i pokorně upravit hodnocení.
Z původních tří hvězd zvedám rovnou na pět a to proto, že onen absurdní začátek, který jsem autorovi vytýkala v předešlém komentáři, měl svůj smysl. Takže ano, doporučuji.
A pozor - je to návykové.
Začátek mě nebavil, celý námět mi přišel absurdní. V polovině knihy jsem si ale (k mému překvapení) zvykla a konec jsem už dočítala se zvědavostí. Nejsem si ale jistá, zda budu číst další pokračování...
Moje hodnocení: Dobré, tudíž za tři.
Pro mě je tento příběh velmi osobní záležitostí. Kdysi dávno, v mých -nácti, jsem měla svého koně a to souznění, které Jojo Moyes popisuje, mě přeneslo zpět v čase. Nepsala jen tak nějaké fráze, poznala jsem, že i ona někdy prožívala to nádherné přátelství a porozumění mezi člověkem a koněm (na konci knihy mi to potvrdila). Díky za tuto knihu!
Nádherná kniha mého dětství, doporučuji! Zařadím si ji do Čtenářské výzvy 2022.