zdenek2831
přečtené 182
Cop
2018,
Lætitia Colombani
Tři samostatné povídky okatě propojené jedním "kusem" vlasů a feministickou tématikou. Indická část byla nejzajímavější a asi jako jediná zanechá dojem, především díky věrohodnému líčení bídy nejnižší kasty. Naturalisticky popsané prostředí a tradice upravující postavení a zacházení s lidmi (a ženami obzvlášť) skutečně nepatří do 21. století. Sicilský příběh také adresuje tradiční postavení ženy ve společnosti - patriarchální otec, hlava rodiny i továrny, kvůli lpění na tradici dovedl firmu na pokraj krachu, bez něj jsou všechny podřízené ženy (manželka, neprovdané dcery, dělnice) odsouzeny k záhubě (?). Naštěstí se zničehonic objeví krásný, tajemný a tichý muž, jehož rodinu a zemi postihla tragédie (samozřejmě musí být cizinec, aby jeho dokonalost vynikla oproti zabedněncům ze vsi). Tento citlivý a vzdělaný muž jako jediný hlavní hrdince věří a navzdory všemu mračení ze strany konzervativních taliánů firmu společnými silami zachrání. Ve třetí částí, kde sledujeme ctižádostivou advokátku z Montrealu, se dozvídáme, že muži vlastně mohou i za její rakovinu, protože kvůli vysokému pracovnímu tempu kanceláře ignorovala příznaky nemoci, dokud nebylo příliš pozdě. Nemám problém s feministickou tématikou, upozorňovat na stereotypy a diskriminaci je samozřejmě na místě. Hodnotím knihu negativně ne kvůli zvolenému tématu, ale jeho povrchnímu a nenápaditému zpracování. Propojit zápletky symbolicky skrze vlasy je jeden z mála originálních prvků. Samotný text (díkybohu svižný) je plný klišé, o básních uvozujících jednotlivé části ani nemluvě. Ačkoliv je kniha už tak tenká, obsahu v ní je možná na stostránkovou povídku. Mnoho odstavců sicilské a kanadské části jsou jen kýčovité vnitřní monology postav, které jsem přeskakoval, protože zápletka nebyla nijak složitá a i průměrně inteligentní čtenář dokáže odhadnout, co v daných situacích postavy asi prožívají, o čem přemýšlí a jak se na konci kapitoly rozhodnou. Na debut super, ale hodnocení 90 %, co tady v tuhle chvíli kniha má, je pro mě záhadou.... celý text
Sněží, sněží...
2015,
Lauren Myracle
Z trojice povídek propojených jednou sněhovou bouří mě nejvíc zaujala ta prostřední. Vykreslit postavy a napsat jejich hlášky tak, že si připadáte jako člen party, John Green jednoduše umí. Povídkový formát nutí k minimalismu, tudíž čtenář od Greena dostává téměř až reportážní podání děje a zbytek "ledovce" si musí domyslet z vět typu "napadla mě ta myšlenka". Green tak nejkratším příspěvkem nastavuje nejvyšší laťku, již ani jedna ze spoluautorek nepřekoná. První povídka přes nápaditý úvod sklouzne ke vztahovému dramatu, které působí rozpačitě a uspěchaně. Hrdinka třetí povídky (a vlastně i té první) příšerně dlouho rozpitvává osudové setkání s dokonalým středoškolským alfasamcem (krásný a sexy a zároveň nesmělý nerd - hm, jasně) - knihu jsem v tom místě odložil.... celý text
