Květy zla

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Slavná sbírka veršů, vydaná poprvé v r. 1857, která v době svého vzniku vzbudila nesmírné pohoršení měšťácké společnosti. Sbírku tvoří 6 částí: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. V básních je zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy, člověka, který je nepřítelem každé prostřednosti a všednosti, se zálibou ve výstřední obraznosti. Květy poezie, sv. 202. V překladech O. Fischera, V. Dyka, K. Čapka, H. Jelínka, Z. Kalisty, V. Holana a F. Hrubína. Zde uvedený překladatel Kadlec v knize bohužel uvedený není....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3673/kvety-zla-3673.jpg 4.21265
Žánr:
Literatura světová, Poezie

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Les Fleurs du mal, 1857


více info...
Nahrávám...

Komentáře (136)

Kniha Květy zla

IvetaZ
18. ledna

Doplňuju povinnou četbu víc jak deset let po maturitě a opět se mi ukázalo, že mi asi prostě chybí buňky pro poezii. Ale že to byla výzva přečíst to do čtenářské výzvy...

Bustedka
01. ledna

Četla jsem jen a jen kvůli čtenářské výzvě a přesvědčila se, že poezie, zvlášť ta starší, není vůbec nic pro mě...


hannah2000
30.12.2021

HLAS NITRA
Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
„ne“ pokaždé, když „chtěl bych“ rceš?

Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: „Pamatuj, co smíš!“

Ploď děti nebo sázej štěpy,
se dláta chop, verš piluj lepý,
dí: „Večer budeš živ? — to víš?“

Co člověk sní, co započíná,
to neúprosné hádě čeká,
jej dotíravým hlasem leká
a „rozpomeň se!“ napomíná.

VIII.
Ó Smrti, kapitáne starý, plavbu počni!
Ten břeh je plný nud, ó Smrti, již je čas.
Jak inkoust nebem, zemí tma se lije noční,
však v srdcích, ty je znáš, tam vládne samý jas!

Ten oheň pokud plá, ať síly neztratíme,
tvým jedem občerství nás číše nalitá!
Buď Peklo tam neb Ráj — jen nové buď, až zvíme,
čím propast Neznáma nás na dně uvítá!

(přel. Jaroslav Goll)

PS: V jenom starším komentáři jsem četla, že po přečtení dekadentní poezie se má údajně dostavit špatná nálada. Tak za mě můžu potvrdit, že asi ano. Dopoledne jsem strávila v teple, s touto knížkou a voňavou kávou. Pohlcená do knihy, ... četla jsem, listovala, vracela se ... A odpoledne stálo za "starou belu". A nevím, jestli to bylo tím zamračeným dešťovým počasím nebo se dostavil účinek těch zvláštních temných básní.

LucyBooks
29.12.2021

Knihu jsem četla v rámci povinné četby a jsem si jistá, že bez výkladu bych všemu nerozuměla. Některé básně na mě byly těžšího rázu.
Líbí se mi zde jazykové prostředky, těmi se to opravdu jen hemží. I když možná o trochu u mne vede Rimbaud s jeho opilým korábem.
Tato poezie není špatná, doporučuji.

anonymní.Ilja
27.12.2021

Ode dne, kdy jsem se seznámil s tím, že existují Prokletí básníci, a co jsou zač, věděl jsem, že tohle budu číst. A už tehdy, když mi ve škole řekli, co byl Baudelaire zač a zaslechl jsem název sbírky básní Květy zla, věděl jsem, která sbírka bude mou první volbou. A nakonec jsem si ji vytáhl u maturity.

Kniha plná lidské bídy, špíny, děvek, alkoholu a rezignace, zhýralosti a krásné hluboké poezie, která z toho výživného hnoje spodiny lidské společnosti kvete. A jsou to opravdu nádherné květy: Květy zla.

Marekh
11.11.2021

PROKLETÉ BÁSNÍKY, mezi které patří CHARLES BAUDELAIRE, jsem si vylosoval k maturitě. Upřímně řečeno jsem úplně nebyl nadšený touto otázkou, ale nedalo se nic dělat. V minulosti jsem nečel knihu KVĚTY ZLA, ale během života jsem si občas říkal, že bych si tuto knihu mohl přečíst, ač poezii čtu zřídkakdy. Konečně jsem se odhodlal a tuto knihu si přečetl.

Samotný název knihy – KVĚTY ZLA, představuje oxymóron. Autor v této knize používá metafory, do poezie zapojil všechny smysly („vůně, barvy, tóny odpovídají si“), obrací pozornost k morbidním námětům. Hlavním „krédem“ je nemožnost člověka dosáhnout štěstí a harmonie. Krásu nelze najít v neexistujícím dobru, ale dobýt ji ze zla, ze vzpoury proti Bohu a spojením se Satanem! Autor má promyšlený kompoziční postup – jako drama. V knize se nachází prvky romantické, realistické až naturalistické, symbolistické a dekadentní.

Některé básně se mi líbily více, některé méně. Určitě knihu nestačí přečíst jen jednou. Zajímavé byly například básně MRCHA, VELKÝ UMRLEC, PROKLETÉ ŽENY, UPÍROVY PROMĚNY, LITANIE K SATANOVI aj.

Četl jsem vydání od Československého spisovatele z roku 2013. Na počátku knihy se nachází autorův medailonek a v závěru se nachází Ediční poznámka.

Elevant
08.11.2021

Ode dne, kdy jsem je ještě jako dítě objevil v otcově knihovně, menší knihu vázanou v tvrdém načervenalém papíru s ozdobnou typografií na žlutých stránkách a jediným kvítkem vyvedeným v temných barvách na přebalu, se ke Květům zla vracím pravidelně už léta, někdy čtu od jedné básně k druhé, častěji je pouze vytáhnu z knihovny a otevřu na náhodné stránce. A s postupem let ("Tak zvolna odvíjí se vlákna z cívky času!") v nich i v sobě jako čtenáři objevuji, jakkoliv klišovitě to právem zní, stále nové aspekty. U Baudelairovy poesie je se s tím dá počítat, je jí vlastní svůdná enigmatičnost, krajně subjektívní smyslovost a symbolika. Důležité je, co při jejich čtení člověk pociťuje, a jak vyrůstá čtenář, rozrůstají se i bárně. Čtenář si je mez, čtenář Baudelairovy verše povznáší, kam až může, kam mu to jeho imaginace a bystrost dovolí.
Mě přirozeně jako první učarovaly deviantní a zvrácené vize, tak rozrušující, vzrušující a jiné, než s čím se člověk v poesii běžně potkával. Krom úžasu nad vjemy, které básník tak intenzivně vyvolává, mám ale z Květů zla především silný dojem pravdivosti: tyto básně postihují tajemství iluzornosti a pomíjivosti krásy, kolize reality s ideálem, popisují ošklivost z lidského těla, které se rozpadá a zaniká, jakkoliv krásné se může zdát, především jsou ale melancholické ve všech podobách, jakých melancholie nabývá, od romantického smutnění nad nezdržitelností toku času po dekadentní únavu životem. Později natolik příznačnou pro fin de ciécle, dnes tolik pociťovanou v počátcích století nového. A také je zde predkládána otázka dodnes palčivá: musí být  umělecké dílo, zobrazující nemorální či ohavné téma, samo ohavné? Nebo jinak – může být ošklivost krásná?

"A spící myšlenky jak malé černé smutné kukly
se lechce zachvějí, když znenadání pukly"

(Flakón, Překl. Vítězslav Nezval)

AngeliS
04.10.2021

Za mě to není snadné čtení. A na poezii moc nejdem. Tak to ani nedokážu objektivně hodnotit.

1 ...