Květy zla

Květy zla https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3673/kvety-zla-3673.jpg 4 1419 159

Slavná sbírka veršů, vydaná poprvé v r. 1857, která v době svého vzniku vzbudila nesmírné pohoršení měšťácké společnosti. Sbírku tvoří 6 částí: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. V básních je zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy, člověka, který je nepřítelem každé prostřednosti a všednosti, se zálibou ve výstřední obraznosti. Květy poezie, sv. 202. V překladech O. Fischera, V. Dyka, K. Čapka, H. Jelínka, Z. Kalisty, V. Holana a F. Hrubína. Zde uvedený překladatel Kadlec v knize bohužel uvedený není.... celý text

Literatura světová Poezie
Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Les Fleurs du mal , 1857


více info...

Přidat komentář

Lessana
20.04.2024 3 z 5

Rest z dávnych čias odškrtnutý z pomyselného zoznamu a ďalšia kniha pridaná do tohtoročnej ČV. Inak by som sa na prečítanie tejto zbierky neodhodlala. Nikdy ma nelákala poézia, teda... nie v tom klasickom význame = verše, obrazy zo slov, rýmy a podobne. Poéziu vnímam radšej v prírode, stvorení, zázraku vôkol. Tou sa rada nechávam unášať.
Baudelaire a jeho Kvety zla ma odrádzali už len pre ten názov. Je mi proti srsti. A po prečítaní, z ktorého ide zlý pocit, môžem akurát konštatovať, že tak skoro sa na žiadnu poéziu nevrhnem.
Ocením však preklad, to áno. Previesť čosi také ako básne do diametrálne odlišného jazyka, to chce majstra poeta. Pred tým klobúk dole.

MollyCornelia
06.04.2024 4 z 5

4*/5*
Květy zla se mi jako sbírka různorodých básní líbila. Zaujal mě autorův styl a ispirovala jsem se od něj.
Spousta myšlenek odkazovala na to, jak vypadá svět očima Básníka, což ukazuje na autorův specifický pohled na život. Poezie ve mě zanechala mnoho obrazů, výjevů a pocitů, o kterých budu ještě přemýšlet :)
Doporučuji milovníkům klasické poezie.


Chesterton
01.03.2024 3 z 5

"A přece budete se také podobati té hrůzyplné hnilobě, vy jasná zorničko mých nocí, jež se krátí, vy hvězdo v lidské podobě!

Ach moje královno, až na smrtelném loži kněz udělí vám svátosti, až odeberete se pod trní a hloží hnít, rozpadnout se na kosti.

A potom řekněte, má sladká krásko krásek, těm červům, již vás přepadli, že zachoval jsem si tvar bývalých svých lásek, i když se zcela rozpadly!"

Četla jsem na Výzvu.
Četla jsem dlouho.
Četla jsem na sílu.
Dekadence mě nebaví ani zbla. A přesto mě něco zaujalo docela dost. Jak oproti dekadenci současné je v Baudelairovi přes jeho rebelství a nespoutaný život až do morku kostí přítomná morálka Církve . . .
Je to rozervané, smutné, bolestné a zároveň obrovsky hluboké a přesvědčivé ve své životní bídě.
Ziporah to asi z mého pohledu vystihla nejlépe.
Nemyslím, že je zcela zásadní vcítit se do časů končícího 19. století. Stačí empatie pro typ osobnosti.
3/5

Maky78
25.02.2024 3 z 5

Tohle přesně si představuji, když se řekne dekadentní básně. Na mě to bylo trochu víc pesimistické. Chce to soustředění , přemýšlení. V každé době kdy čtete vám předá něco jiného.

roso.mak
17.02.2024

Poezii takhle vzývaného typu se vážně neodvážím ohodnotit. Zvláště proto, že neumím francouzsky.

A vzhledem k tomu, že se mi dostala do ruky verze, kde jsou sloučeny všechny doposavadní překlady, tedy ty samé básně, ale v několika verzích, poznala jsem, že na překladu zatraceně záleží.

Takže je velmi možné, že básně, které mi přišly jako magořina beze smyslu, jsou ve skutečnosti poetické výlevy plné hlubokého sdělení.

tittanie
15.02.2024

Už loni jsem si chtěla přečíst nějakou klasiku, ale nějak jsem se k tomu nedostala.
Letos se mi Baudelaire hodil do čtenářské výzvy. Nevím, moc co k tomu dodat. Na básně moc nejsem a tyhle byly hodně pesimistické.

joanb
24.01.2024 5 z 5

Přečteno v -nácti jako povinná literatura a teď v -ceti jako čtenářská výzva. Stále fascinující.

Han-nah
09.01.2024 4 z 5

K této sbírce , abych ji pochopila, jsem si nejprve přečetla něco o autorovi. Jsem tomu ráda, protože básně jsou těžké, smutné a musela jsem je číst i vícekrát, protože na mě působily a vnímala jsem je jinak i podle svého rozpoložení.
Obdivuji, co napsal v době jeho života, který byl plný emocí, složitostí , protikladů a on byl schopen vyjádřit toto vše ve svých básních. Samozřejmě je důležitý překlad.

zsykorova
04.01.2024 5 z 5

Krásná sbírka poezie. Je mi až líto, že mi tento skvost tak dlouho unikal.

uminaa
03.01.2024

„Mám vám vykládat, vám, který jste to neuhodl o nic více než drazí, že jsem do té hrozné knihy vložil celého svého ducha, celé své srdce, celé své náboženství (v travestované podobě), celou svou nenávist? Jistě, budu tvrdit pravý opak, budu přísahat na bibli, že je to kniha čistého umění, pouhé opičení a kejklířství; a budu lhát, jako když tiskne.“ - z listu Baudelairea notárovi Ancellovi

Netrúfnem si hodnotiť, pretože som pravdepodobne ešte nedozrela natoľko, aby som v tomto diele našla krásu. Skôr ma pri čítaní sprevádzal smútok.

Ronnie68
01.01.2024 4 z 5

Básnická, relativně útlá, sbírka, která obsahuje překlady básní od O. Fishera, V. Dyka, K. Čapka, H. Jelínka, V. Holana a Z. Kalista ... Některé básně se opakují, ale v jiném překladu (např. Albatros; Had, který tančí; Krása;...)

Fortuna7
27.11.2023 5 z 5

Baudelairovy Květy zla jsou básnická sbírka, kterou bych pravděpodobně mohla číst neustále dokola a stejně bych vždy našla nějakou novou myšlenku. Neskutečně mě bavilo to, jak si autor hrál se slovy a líbilo se mi, jak se básně postupně vyvíjejí.

Set123
21.08.2023

Upřímně mám ke sbírce stejně ambivalentní vztah, jako je ambivalentní ona sama. Měl jsem jí v mobilu dlouhá léta, tu jsem si někdy něco přečetl, tu jsem to zase zavřel. Teď přes léto, dobu dočítání restů, rozhodl jsem se i Květy zla zaříznout. Ale lehké to tedy nebylo.

Četl jsem teď Eliotovu Pustou zemi. Dovolím si tvrdit, poněkud intelektuálně náročnější dílo. Dočetl jsem snad před měsícem Woolfové K majáku, mám rozečteného Joyceova Odyssea, Yeatsovy Vize. Všechno vrcholná díla období modernity, patřící patrně k tomu nejnáročnějšímu, co literatura vyprodukovala. Ale teda, nic z toho pro mě nebylo takovým oříškem, jako Květy. Ne snad, že by poesie byla intelektuálně komplikovaná. Jistě, i zde si autor občas pohrává s intertextuálními odkazy, ale nic hrozného to není. Člověk tam tak akorát někde najde něco inspirovaného Poem. Ale ta forma, přátelé, ta forma... Navíc se mi to čtení, promiňte, nezdálo příliš zajímavé.

Rozumějte, sbírka je fascinující právě svou ambivalencí. Láskou k ženám, ale rovněž jistou misogynií, popisuje krásné věci, jako popisuje tlení a rozklad, obsahuje nádherné lyrické pasáže, obsahuje no i jiné věci. To čtení je zajímavé, protože je komplexní, je historicky významné, protože bylo raritní, značilo převrat ke komplexitě světa, potlačení bezrozpornosti. A v tom mě to bavilo. Ale samo o sobě? Četl jsem A uzřela oslice anděla, čili nic nechutného z Baudelaira není tak nechutné, četl jsem de Sada, čili nic z Baudelaira není dost eroticky odvážné, četl jsem Ztracený ráj, čili rebelie k bohu mne nezarazí (a bavme se o tom, jaká byla pozice autora, ale netvrďme, že vyznění toho díla není očividné), četl jsem Satanovu slávu mezi námi, když už jsme u toho. Nene, Květy zla nejsou schopny mne ohromit, třebaže zaujmout třeba místy ano.

Nu a tak mi zbývá forma. Tu jsem shledal příliš komplikovanou. Možná je to překladem, možná mi autorovy verše zkrátka nesedly, ale špatně se mi to četlo. Ostatně, sbírka je to velice dlouhá, ale že by tak dlouhá, abych jí četl několik let a i když jsem se do toho opřel, sedm dní? Nvm. Rozhodně musím smutně říct, že jsem si čtení neužil.

A rozumějte mi dobře, to je můj problém, ne Baudelairův. Autor očividně psal úžasně, ostatně i mě se některé básně velice líbily. Upřímně mne asi nejvíce zaujala asi Fantastická rytina, prostě krásná báseň, působivá, mocná. Víno vrahovo? To dělá Zolovu práci lépe než Zola sám. A takových je tam mnoho. Jen mě to celkově tak nějak moc nebavilo.

"Ten divný přízrak má za úbor dohromady
jen hroznou čelenku jakoby z maškarády,
vraženou groteskně na lebce bezlící.
Bez ostruh, bez biče štve herku funící,
jež, fantom jako on, oř ze Zjevení známý,
jak epileptici má pěnu pod nozdrami.
A oba nazdařbůh se řítí prostorem
a po nekonečnu kříž krážem šlapou v něm.
On jezdec, palašem, jenž plane, pyšně mává
nad davy bez jména, jež zvíře rozdupává,
a jede jako král, jenž přehlíží svůj dvůr,
nesmírným hřbitovem pod nebem chladných hůr,
kde spí v mdlých paprscích, jež bledé slunce metá,
národy minulých i nových dějin světa."

Jako uznejte, tohle zpracování Jezdců je naprosto fantastické. Autor precizně spojil čtyři jezdce apokalypsy do jediného, děsivějšího, mocnějšího. Nádhera.

amejzlík
03.07.2023 4 z 5

Básně tentokrát byly pro mne hodně složité a těžké. Jakmile se pustím do dekadence - vždy počítám s tím, že budu číst déle, abych byla schopna autora pochopit načtu si k němu ještě životopis. Témata prokletých básníků jsou depresivní, ukazují svět v jeho nahotě, ošklivosti a hledají v něm krásu. Největší úspěch u mne měly básně s milostnými a náboženskými motivy.

ZuzajdiX
26.06.2023 5 z 5

Ideální k maturitě. Doporučuji!

Kabuky
04.02.2023 5 z 5

Klasika povinné četby.

LenZuzana
24.01.2023 5 z 5

Ak by to bolo napísané dnes, dala by som 3 hviezdičky. Je to stará vec, je potrebné ju čítať s pochopením doby kedy vznikala. Keď ju čítam dnes, nie je príliš poburujúca, ani príliš temná, ani zlá, ani dobrá a dokonca ani zaujímavá. Na to, aby som ju vedela oceniť potrebujem niečo iné, schopnosť vcítiť sa do obdobia okolo roku 1850, kedy bola spoločnosť úplne iná, kedy Francúzsko vyhlásilo vojnu Číne (2 ópiová vojna), kedy francúzske noviny plnili informácie o Ruskom dobíjaní Kaukazu, povstaní v Indii a objavení prameňa Nílu. Keď v celej francúzskej spoločnosti boli len dva druhy intelektuálov. Proto-Punkeri závislí na ópiu a tí ostatní.

Briv
12.01.2023 3 z 5

I když už je střední škola dávno za mnou, tak se snažím přečíst si knihy z povinné četby a teď přišla na řadu tato. Jak jsem tušila poezie není nic pro mě a ani teď se to nezměnilo. Nevadí, jsem ráda, že jsem ji četla, ale hlubší hodnocení přenechám jiným.

sabina5156
27.12.2022 5 z 5

"Někdo se u ní směje, někdo u ní bleje - to je prostě úděl dekadentní poezie". A já se směji protože mě to přijde dobré. S jak velkou nadsázkou musel Charles vidět svět, když byl ve své době schopen takové nadsázky. Některé básně jsou lehce znepokojivé a příliš mě netěšily. Jiné jsou ale nadsázkou nad lidské bytí a pocit nějaké vnitřní vyspělosti a civilizovanosti v nás (ačkoli, Charles by se jistě nad touto mojí "povznesenou větou" zasmál).

zipporah
30.11.2022 3 z 5

Ako musia zasiahnuť takéto básne tých, ktorí radi vynikajú z davu, pre také povahové typy sú Baudelairove básne pohladením ega. Atmosféra básní a kombinácie slov sú krásne, mal talent. Pokiaľ ide o samotný obsah, tu už občas zakopáva život... obsah nie je až taký výnimočný, muž píše o ženských prsiach, skladá dráždivé veršíky, lenže na tom nie je nič výnimočné, akurát zveršoval Schopenhauerove prozaické žalospevy o živočíšnych pudoch, ktorých sa sám tiež nevedel zbaviť ani ako starý cap. Tiež zdedil veľa majetku.

Kto už chytil život za pačesy a život nechytil za pačesy jeho, teda nechytilo ho po 50tke to chlípne obdobie lapania druhého mladíckeho dychu, obdobie výnimočne štedré k zvýšenému počtu rozvodov po celom svete, vie, že je to nesmrteľne nudná téma ako hodiny dejepisu, kde sa strieda vojna s obdobím mieru, v ktorom sa pripravuje ľudstvo na ďalšiu vojnu, a tak dokola. Výnimočným je ten obsah vďaka načasovaniu doby, v ktorej písal, čím sa stal predchodcom tých Ďalších izmov, ktoré sme sa museli krvopotne bifľovať:D Ešte k tomu Francúz v kombinácii s dedičskými vlastnosťami, amen, prehajdákal majetky ako sa na správneho rebela patrí a tým si získal srdcia najmä mladších ročníkov, ktorým najkrajšie vonia červené víno a najviac svetla (s ktorým prichádza osvícení) vidia v tme... Som však rada, že som si mohla konečne prečítať niečo z môjho starého zoznamu "Chystám se číst".

Příroda, to je chrám s živými pilíři,
jež někdy zmateně svou řečí promlouvají;
člověk tam lesem jde a bloudí jinotaji,
les si ho důvěrně a známě prohlíží.
(Vztahy)

Bůh, aby uspal zášť a čelil lhostejnosti,
všech starých proklatců, hynoucích ve
skrytosti,
vymyslil spánek, hnut výčitkou svědomí,
a člověk víno zas, to dítě sluneční.
(Víno hadrářů)

Štítky knihy

francouzská literatura prokletí básníci

Část díla

Autorovy další knížky

Charles Baudelaire
francouzská, 1821 - 1867
1997  84%Květy zla
1999  67%Báseň o hašiši
1979  86%Malé básně v próze
2001  77%Umělé ráje
1974  95%Francouzský symbolismus

Kniha Květy zla je v

Právě čtených39x
Přečtených2 437x
Čtenářské výzvě278x
Doporučených129x
Knihotéce657x
Chystám se číst538x
Chci si koupit120x
dalších seznamech23x