Podle skutečného příběhu

od:

Podle skutečného příběhu

Fakt, že česky vychází již čtvrtá próza Delphine de Vigan, znamená, že tato francouzská autorka si u nás našla svoje početné věrné publikum. Vždy si však pro ně připraví nové překvapení: tentokrát je to román Podle skutečného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu dvou žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. A ač se to zprvu nezdá, v tomto případě je to vážně nebezpečné - jde totiž o život....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/291541/podle-skutecneho-pribehu-vDi-291541.jpg 4123
Originální název:

D'apres une histoire vraie (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Přidat komentář
jiri77
16. května

Kniha u níž mě druhá polovina bavila více něž ta prvá. Začátek je hodně rozvláčný a popisný,hlavně psychologie a pocity postav. Druhá půle se čte,už celkem dobře ale konci jsem byl zmatený jak to tedy dopadlo. Asi si čtenář musí vybrat sám. Kniha to není špatná ale na druhou stranu zatím nejhorší počin od mé oblíbené autorky.

DendousSKS
02. dubna

"Když u někoho nepochopíš to zrnko jeho šílenství, nemůžeš ho milovat. Když nepochopíš bod jeho pomatení, jen projdeš kolem. Bod pomatení je u lidí zdrojem jejich kouzla."

adorjas
31. ledna

Kniha ma bavila- zaujímavé (ale v realite nemožne ploché) postavy, o ktorých skôr neviete nič, ako viete , to aj na konci knihy. Premýšľate prečo a ako, a nakoniec to necháte tak, lebo viete, že sama autorka sa s vami hrá. Literatúra- fikcia či realita, a podľa toho si zvolila aj svoje postavy, a práve dej knihy a myšlienky vystavila na týchto dvoch protikladoch...

intelektuálka
30. ledna

Autorka si vybírá zajímavá temata - dozrávání dítěte /No a já/,
osamělost člověka ve velkoměstě /Ani později, ani jinde/
a v této knize ovlivnění křehké psychiky člověka - spisovatelky.
A že se umí pořádně ponořit do zákoutí lidského cítění.
Delphine je po zveřejnění úspěšného románu nejistá, má tvůrčí krizi.
Náhodně se seznámí s L. - ženou, která je záhadou: "rozpustila se v mém životě,protože si mohla volně přicházet a odcházet, protože si osobovala právo na překvapení a improvizaci". Je to přítelkyně anebo je nebezpečná?
Závěrečné vysvětlení si může každý vyložit po svém.
Je to náročné čtení a já se přikláním k tomu, že zde autorka promítla kus své osobnosti.
Výborné překlady - myšlenky jsou krásně formulovány.

dark.ma93
18.11.2017

Tak sama nevím co napsat, kniha mě zajímala zejména kvůli oblíbené autorce, ale musím říct, že tohle je její nejslabší dílo. Nicméně knihu jsem četla na přeskáčku, hledala v ní pasáže a svoje kouzlo měla. Zejména teda konec a celé rozuzlení, které je snad možná pravdivé a může se stát každému spisovateli.

"Každý, kdo zakusil něčí duševní nemoc nad sebou, to neviditelné vězení s nepochopitelnými pravidly, každý kdo zakusil pocit, že už nemůže myslet skrz sebe, ten ultrazvuk, který slyší jen on sám a který proniká do každé úvahy, každého pocitu, každého vjemu".

marvarid
22.08.2017

Četla jsem o dovolené a moc se mi to líbilo. Při chůzi v horách jsem se mnohokrát přistihla, že o ději a postavách přemýšlím. Skutečně jsem knihu vnímala jako drama, byla napínavá a čtivá. A i když se vypravěčka dušovala, že takto se věci skutečně seběhly, nakonec není úplně jisté, zda se spíš (tak jak se domýšlejí její nejbližší) duševně nezhroutila a my nesledovali jen její výmysly. Konečně otázka autenticity a pravdy (subjektivní i objektivní) je jedna z podstatných součástí této knihy.

micha-ella
22.07.2017

První část knihy je hodně zdlouhavá. Na pochopení povahových vlastností těch dvou žen by stačilo mnohem méně kapitol. Zbytečně moc řečí, psychologických úvah, opakování dojmů... Ve druhé části je to konečně trošku napínavé, ale nakonec, když si má čtenář vybrat ze dvou variant vyústění příběhu, jsou obě varianty nepravděpodobné.

Gregorie
07.06.2017

Tak tady mi to hlava nebrala. Proč má tato kniha tak vysoké hodnocení? Když už se pustím do čtení, tak knihu dočtu i když mě nebaví. Delphine de Vigan mi šla ale krkem. Jindy je mi líto, že příběh končí, ale v tomto případě jsem se vyloženě těšila a toužebně vyhlížela poslední stránku. A navíc nesnáším, když jsou v knihách chyby. Ale za to autorka chudák nemůže. U překladu si těžko zkontroluje korektury.

Markéta ♡
12.02.2017

Knihu jsem si pořídila, protože ji vychvalovala slečna z Martinusu, kterou sleduji a hodně na ní dám.
Ani nevím, jak bych tuto knihu stručně shrnula.
Děj byl velice napínavý a do posledních řádků nebylo jasné, jak to celé skončí. Během čtení knihy jsem si udělala několik závěrů, ale ani jeden se neztotožnil s opravdovým.
Upřímně, po dočtení ve mě kniha zanechala nepříjemné pocity. Nechci to zde popisovat, abych nebyla spoilerkou, ale dle mého by si tuto knihu měl přečíst každý. Není to naučná literatura, každopádně stojí za to a určitě v každém zanechá nějaký ten zvláštní pocit, nad kterým bude důmat i po dočtení.
Za mě krásně zpracované psychologické dílo. Zaslouží si 5 hvězdiček a doporučuji!

dalia1769
12.02.2017

Skvěle propracované psychologické drama, které se odvíjí komorně a civilně, ale zanechává v čtenáři pocit ohrožení a znepokojení. Autorka propojila téma tvůrčí krize spisovatele a prohlubujících se psychických potíží hlavní hrdinky velmi působivě a bez patosu, ale o to věrohodněji. Čte se jedním dechem a nabízí mnoho námětů k zamyšlení.

mira.l
14.01.2017

Vlastně nevím, proč jsem si tuhle knížku pořídil. Asi jsem čekal, že dostanu nějaký zajímavý příběh "ze života". A dostal jsem ... dostal jsem ... co jsem vlastně dostal?
Abych tomu trochu přišel na kobylku, přečetl jsem si několik "odborných" recenzí na různých serverech. Většinou se jedná o oslavné ódy na to, jak je to bravurně napsané, strhující, jak je tam výborně popsaná psychologie postav a já nevím co ještě.
A můj dojem? Jsou knížky, od kterých se nedokážu odtrhnout a musím a chci číst dál. Tady jsem četl dál spíš proto, abych to už konečně měl za sebou. A taky trochu proto, že jsem byl v naději, že se třeba začne konečně něco dít. Po přečtených asi 130 stranách jsem měl pocit, že se děj neposunul vlastně nikam. Ono to málo z děje, které se tam odehrálo (postupné sbližování obou hlavních postav), by se dalo popsat asi tak na třetině tohoto prostoru. Patrně to, co mnozí považují za ono "skvělé psychologické prokreslení postav" jsem já považoval spíš za bezduché, prázdné plácání o ničem. Nestává se mi zase tak často, že bych po dočtení hutného odstavce přemýšlel o tom, co v něm vlastně bylo řečeno, co bylo jeho smyslem. Tady se mi to stávalo docela často.
Po asi 160 stranách, krátce po polovině: Pokrok. Začínám zjišťovat podstatu díla, kniha je založená na tom, že když hlavní hrdinka sedne ke kompu a uvidí ikonu Wordu, zvedne se jí kufr, protože jí zmanipulovala nějaká tajemná osoba, která nemá ani jméno?!? (Což mi mimochodem dost lezlo na nervy, to neustálé "L"...) To jako vážně?!?
Delphine mi připadá, že neví, co chce. Nedokážu posoudit, jestli se člověk dokáže opravdu reálně dostat do situace, kterou ona popisuje - že ji jednak někdo ovládá a jednak není schopná vzít do ruky tužku, napsat něco na počítači... chvílema mi to připadalo, že by L. nejradši zabila, a za chvíli zase, že ji vlastně obhajuje, solidní mišmaš....
Že bych to považoval za něco strhujícího, to ani náhodou, prostě mi to připadá divný, bez náboje, se spoustou prázdných keců. Stejně tak je mi divný, že Delphine si je vědomá, že ji L. ovládá, ale nic s tím nedělá. Jednání obou mi připadalo divné, a tak nějak vlastně nevím, které víc.
No a konec tomu nasadil korunu. Na konci se čtenář dozví nebo spíš je vržen do nejistoty, jestli L. vůbec existovala nebo si to celé autorka vymyslela. Na to, že se kniha jmenuje "Podle skutečného příběhu", je to teda závěr jak řemen. Na tento typ literatury já nějak nemám buňky. Děkuji, této autorce se pro příště obloukem vyhnu.
Jednoznačně jeden z mých největších čtenářských omylů posledních let. Nepamatuju si, kdy jsem naposled udělil jednu *.

Etvel
25.12.2016

Tedy musím přiznat, že původně jsem tuto knihu hodlala přehlédnout, ale po přečtení tak rozporuplných komentářů se jí podívám na zoubek,D - brzy komentář k věci.

Lost Soul
13.12.2016

Horší knihu jsem už hodně dlouho nečetla. Neskutečně slabá a naivní hlavní hrdinka, zápletka byla velmi předvídatelná, konec byl pro mě vysvobozením. Dočteno jen proto, že jsem chtěla vědět, proč je ta kniha tak populární. Nezjistila jsem to :D

limetka2008
28.11.2016

Četle, četla.... nedočetla.... prostě se to vleklo, až jsem to odvlekla zpátky do knihovny.

perpe2a
28.11.2016

no toto není kniha pro každého a její pochopení vyžaduje určité životní prožitky...i přes tu její specifickou zvláštnost se mi líbila

David_Vesely
28.11.2016

Skvělá kniha, která mě nepustila od začátku do konce. Celý příběh je velmi dobře napsaný, propracovaný a moc se mi líbil! Vřele doporučuji!

bajinecka
18.11.2016

Mno,ze zacatku jsem mela nekolikrat potrebu knihu odlozit a nedocist...Mam rada dejove pribehy,kde je spousta akce i dialogu...Ale tady me vzdy presvedcila velmi ctiva forma.Behem cetby jsem mela nekolikrat pocit,ze tusim,co za vsim je-ale vse bylo jinak.Hlavni hrdinka(samotna spisovatelka?) me obcas dost rozcilovala (SPOILER: duvody prestat psat mi prisly male,jeji naivita,manipulativnost,nahla zmena vuci "L" pri zamereni na jeji pribeh apod.).Kazdopadne libi se mi ten pristup ke ctenarum-hrani si se ctenarem.Je to biografie?Snazi se autorka,aby to tak jen vypadalo?Existovala "L"?Byla jen vyplod jeji fantazie?Veri ctenar,ze (nejake) dilo je skutecne CELE podle pravdy?Nebo staci jen napsat "Podle skutecneho pribehu" a ctenar uveri,i kdyz je dilo fikce? Nadprumerne dilo u me musi po docteni nejakou dobu jeste doznivat a rezonovat-coz zde se podarilo...

Ivuska 11
09.11.2016

"Ctenar odjakziva podleha rad iluzi a vnima fikci jako realitu. Ctenar dokaze necemu naprosto verit a pritom vedet, ze to neexistuje. Veri tomu, jako by to byla pravda, i kdyz si je vedom, ze je to vymyslene." A jak to tedy vlastne bylo? Je tenhle pribeh pravdivy, z casti pravdivy, nebo uplne smysleny? Na to si bude muste prijit kazdy sam. Originalne propracovany roman o romanu plny protichudnych stretu - fikce versus skutecnost, az chorobna laska a nenavist, pratelstvi az za hrob nebo pronasledovani hranicici se stalkerstvim? Nekdy je ta hranice opravdu tenka...

zuzi.kovar
16.10.2016

Nemůžu hodnotit. Knihu jsem nepochopila.

ailleen
11.10.2016

Na teto knize je videt posedlost autorky vlastni osobou, sebestredne zamerena kniha, ktera popisuje autorcin zivot, tezkosti pri psani knih, ale neda se ji uprit inteligentni obsah a to, ze autorka skutecne psat umi. Nicmene kniha je az prilis popisna a jakekoli tisnive napeti postrada. Zklamani. Zejmena obsahove.

čika
11.10.2016

skvela autofikcia na pomedzi roznych zanrov, ktora bavi i mrazi, neuchyluje sa k samoucelnosti a je i zaujimavou sondou /verim, ze z velkej casti pravdivou/ do autorkinho sveta po Rien ne s´oppose a la nuit....

Marcela52
10.10.2016

Kniha mě zaujala od první stránky. Autorka má dar stupňovat napětí zdánlivě nenápadnými prostředky, a tak je čtenář stále v očekávání, co přijde. Dobrých psychothrillerů je sice dost, ale takových které vás i literárně vzdělají zase tak moc není. Rozhodně doporučuji těm, kteří mají raději příběhy, které jen naznačují... Strhující drama o tom, co všechno se může stát, když nám do života vstoupí někdo, kdo je podezřele ochotný a zatím má zájem nás jen využít k vlastní realizaci, je skutečnou literaturou v tom nejlepším slova smyslu.

Floriška7
06.10.2016

Zvláštní, velmi zvláštní. Tentokrát jsem moc nepochopila, co tím Vigan chtěla říct. Ze všech předchozích jejích knížek, jsem byla nadšená. Trošku mně to přišlo, že jí došla řeč, ale chtěla něco napsat. Ale možná je to jen můj pocit, nebo jsme se jen v této knize nesešly. Trošku ji zachránila až druhá polovina.

Šárka5875
03.10.2016

Musím říct, že mě autorka nadchla. Její styl je nezaměnitelný a zatím jsem se s ničím podobným nesetkala. Knihu jsem hltala řádek po řádku, a i když jsem právě nečetla, přemýšlela jsem, jak bude příběh pokračovat, vyvíjet se. Jak skončí. Měla jsem tolik vizí, jak by mohl skončit. A málem jsem se na konci hystericky rozesmála. A měla jsem i vztek. Zkrátka se to ve mně pěkně mlelo. Ten konec je opravdu velmi překvapivý. Alespoň pro mě byl. Nic takového jsem já osobně nečekala.

fruitbueno
03.10.2016

Divná, mnohomluvná a namyšlená knížka, ve které chybí děj, logika i sympatie k postavám.

Pett
20.09.2016

Hodně divný příběh... neustále jen čekáte, že se něco stane a říkáte si... tak teď... teď už se to musí zvrhnout... teď... teď... prosím teeeeď... dokonce se přichytíte při modlitbě, ať se to celé někam posune... nechcete číst ty zbytečný písmenka, bylo vám přeci slíbeno napětí alá King... a najednou je konec.... a ono se vlastně vůbec nic nestalo... tedy krom skutečnosti, že si připadáte ošizení a tak trochu hloupí... ehm... jak jsem řekla, hodně divný příběh...

Lenka27
17.09.2016

Naštěstí jsem od této knihy moc neočekávala, nicméně i tak jsem zklamaná a frustrovaná. Jedno musím uznat - autorka popisuje skutečnost. Nemá o čem psát a z toho se zrodila tato kniha. Zřejmě má být důkazem, že po románu "Noc nic nezadrží" se dá vytvořit paralela, vylíčit své pocity po obrovském vzrůstu zájmu o osobu D. de Vigan.
Ke knize samotné bych snad jen dodala, že souhlasím, že čtenáři (někteří) vyžadují pravdu a D. de Vigan už těžko může napsat smyšlený příběh a pitvat se nadále ve svém životě by bylo "tahání z paty". Noc nic nezadrží znamenala jakýsi průlom a bohužel již není cesty zpět.
Zda se jedná o fikci, či ne, zda L. existovala, je nepodstatné.
Oceňuji prostor věnovaný "syndromu prázdného hnízda", byť byl jen okrajově vylíčen - byl popis velmi zdařilý. Věčné téma složitého životního období, kdy končí jedna krásná etapa života a je jen na nás vytvořit si život dle svých představ a naplnit ho tím, co jsme dosud nemohli, je vždy vděčným tématem.

Pepa62
01.09.2016

Zřejmě nejsem ten příklad literárního labužníka, který by si, podle autorky doslovu,měl tuto knihu náležitě užít, protože mě poslední román de Vigan absolutně neoslovil.
Bohužel nic z toho, co je na knize vyzdvihováno, mě nezaujalo.Nedokázal jsem přistoupit na to, že by ona tajemná „L“ měla být fyzicky skutečná,protože ta rychlost a především ten způsob a rozsah, jakým si hlavní hrdinka nechá L vstoupit do života a všechno a všechny ostatní z něj vytěsnit, mi přišla opravdu těžko uvěřitelná. Takže je L důsledek vzrůstající deprese hrdinky? Pokud na to ale přistoupím, tak už jenom těžko mohu ocenit tu údajnou hru se čtenářem,kdy mám být neustále na pochybách, co je a není „fikce“, co je a není „skutečné“.
Kniha má být, i mimo jiné,mrazivým hororem a vynikajícím psychologickým thrillerem a údajně čtenáře a kritiky napadají dvě jména:Hitchcock a King.Minimálně v případě S.Kinga, přestože je autorkou v knize dvakrát citován, se jedná,podle mě, o srovnání, které hodně „kulhá“. Seriál Policie Modrava není opravdu něco jako Temný případ.
Věřím, že po vydání úspěšné knihy, je těžké přijít s něčím novým, lepším, že je těžké nezklamat očekávání čtenářů a nakladatelů, ale mám problém přistoupit na „fňukání“ románové Delphiny nad ztrátou inspirace (pokud nemáš co sdělit Delphino, tak nepiš !) a nad další tvrdou životní zkouškou v podobě odchodu dětí z domova.
A jedna věc mě na knize až iritovala.Ten v románu opakovaně kladený důraz na to, že čtenáři vyžadují především „pravdu“, to, že kniha získává na síle především tím, že je autentická, že je psaná podle skutečného příběhu.
Mě konkrétně zajímá především příběh a způsob jeho podání a ten se, podle mě, autorce tentokrát moc nepovedl.

Veroba
14.08.2016

Fantastická kniha, stejně jako všechny ostatní od Delphine de Vigan. Čtení této knihy pro mě bylo jako magnet. Nedokázala jsem ji na chvíli odložit. Pro mě je Delphine de Vigan TOP spisovatelka.

evasamankova
03.08.2016

Klobouk dolů (a nejlépe rovnou dva) před autorkou. Velice přesvědčivý, působivý a propracovaný román. Dokonalá ukázka "střetu" fikce a skutečnosti.