Na Chesilské pláži

(SPOILER) Knížku jsem přečetla a dala jí čtyři hvězdičky. Ale postupný odstup od čtení a přemýšlení o knize mně nakonec přiměly dát pět. Někdy se mně některá kniha líbí hned po přečtení opravdu hodně, ale jak prvotní nadšení opadne, nedokážu si později ani přesně připomenout děj. Tady je tomu naopak.

Jak je u Iana McEwana zvykem, kniha není nijak obsáhlá a zdánlivě je zaměřena na podrobnosti jediné situace, což je v tomto případě soužití mladých novomanželů, především pak jejich manželská noc. Tou vše zdánlivě začíná - ale i končí. Postupně však autor odkrývá další vrstvy příběhu - to, v čem si mladí manželé byli podobná a v čem se lišili, co v jakém věku prožívali, jak se seznámili... Pro mě jednoznačně jedna z nejzajímavějších částí byla jen lehké nastínění dalšího života obou protagonistů. Možná si byli souzeni... možná ne a rozešli by se za pět či deset let. Neměli už ale možnost to zjistit. Jak málo někdy stačí k tomu, aby se z příležitosti stala navždy promarněná příležitost... minuty, nebo jen vteřiny?

(SPOILER) Moje druhá kniha od McEwana. A opět jsem si čtení užila. Celé dopoledne o ní přemýšlím.
Překvapilo mě, jak důkladně dokázal popsat celou svatební noc - tělesně i duševně. Nikde nesklouzl k hrubosti, vulgaritě. Tleskám!

Tak a teď k ději: zmínka o tom, že ve dvanácti Florence byla na plavbě s otcem málem zanikne a je to schválně. Florence se k tomu vracet nechce. Ale stále řeší, jestli není "rozbitá". Bojí se svatební noci, tělesnost se jí oškliví, ale Edwarda miluje a snaží se mu vyhovět, udělat vše, jak se od ní očekává. Kdyby ho skutečně nemilovala, ke svatbě by nesvolila. Proto je mi jí moc líto. Kdoví, co se na lodi odehrálo (byť to nedošlo do konce), když zvážím, jak sexuálně vyhladovělý a frustrovaný její otec vedle své manželky musel být.

Bohužel Edward měl v hlavě vedle obdivu a lásky hlavně představy o nespoutaném sexu, což by mu nemohla splnit snad žádná panna, myslím. Bylo to pro něj důležitější než celá láska. Ta šla po nepovedeném aktu do kopru...
Přitom kdyby neviděl jen své potřeby, objal ji na Chesilské pláži, byl něžný a trpělivý, příběh mohl skončit jinak.

Myslím na tu spoustu děvčat, která stále řeší stejný problém - bojí se mluvit o svém nechtěném erotickém zážitku (zážitcích) z dětství, protože zneužívání je v našem světě až příliš časté. Taková dívka se poctivě snaží být "normální", chce žít taky ve vztahu, chce, aby byl partner šťastný. Jenže to by se musel snažit i ten muž - hledat problém, hledat cesty.

Tihle dva měli šanci...

(SPOILER) Na rozdíl od Betonové zahrady jsem si četbu této novely užila mnohem více, téma, popis postav a prostředí, ze kterého pochází mě bavilo, a to i s přihlédnutím k době, ve které se děj odehrává. Bylo zajímavé si v hlavě srovnat, jak moc se změnil přístup a náhled na předmanželské vztahy a vůbec postoj k lidské sexualitě v průběhu několika desetiletí, kdy si dvojice bez zábran mohou vyzkoušet svůj soulad a potřeby i v této oblasti. A současně jsem přemýšlela o tom, zda by hlavní hrdina řešil v dnešní době svou situaci tak radikálně, přece jen sex je jen jednou součástí manželství, dají se najít různá řešení a dospěla jsem k tomu, že v příběhu chybí dostatek lásky, aby se dal tento problém vyřešit...

Ian McEwan není autor pro mne. Jeho knihy mne nebaví a absolutně jeho hrdinům nerozumím. Dočteno s velkým úsilím.

Na Chesilské pláži jsem poslouchala jako audioknihu a vlastně jsem na začátku vůbec nevěděla, co od příběhu mám očekávat. No a on se z toho vyklubal příběh manželství, které se rozpadlo dřív než pořádně začalo.
Autor tu rozvíjí příběh dvou mladých lidí, kteří jsou ve společenských tradicích a morálních standardech zakořenění víc, než by si chtěli sami přiznat. Je to zajímavá sonda do dvou lidských osudů, které by se rády propojily, ale nedostatek komunikace - to, že to ty postavy vlastně neumí a neumí ani správně naslouchat - to celé akorát komplikuje. A ve výsledku se na sebe balí jedno neporozumění a nepochopení za druhým, že mi z toho vlastně bylo skoro smutno. Hledání prostoru otevřeně mluvit a hledat společná řešení jsou tu klíčem, který ale postavy nenachází, a tak ten příběh dopadá tak, jak dopadá.
Vlastně přemýšlím, co si z tohoto příběhu odnáším. Asi to hlavní gró, že je nutné ve vztazích jednat na rovinu, mluvit, nebát se otevřít. Ale taky snažit se naslouchat tomu, co říká druhý. Neříkám, že to je vždy snadné, ale chápeme se... Mně těch postav bylo vlastně ve výsledku líto, takže si z poslechu odnáším i určitý pocit melancholie a lehkého splínu...
Doporučit určitě mohu. Zároveň děkuji Petru Lněničkovi za skvělou interpretaci, které se coby narátor ujal, bylo příjemné to poslouchat.

Zajímavá kniha, i když nejspíš nejsem úplná cílovka
Dobře se četla, autorovi se daří vylíčit obě postavy do perfektních podrobností, zároveň funguje jako okénko do šedesátých let ve Velké Británii a nálady obyčejně neobyčejných lidí..

Nebavilo. Zřejmě jsem po ní sáhl v nesprávný čas.

Příjemná kniha, bavila mě. Proud příběhu, téma, prostředí, závěr… Užil jsem si to. Příběh o jiné době, jiných obavách, o strachu z dospělosti a tělesnosti. Mnoho z daného je stále relevantní, přestože se doba tak výrazně proměnila. Stále je onen krok do dospělosti náročný, proměnil se kontext, nároky, technologie, ale stále je zde tlak na každého člověka, jak uspěje jako dospělý člověk. Co se sexuality týče, dnes netrpíme nedostatkem informací, trpíme přemírou informací, pornografií, jsme zahlcení. To však příběhu neubírá na jeho relevanci a čtivosti. Každý člověk se totiž podle mě dokáže do pocitů obou hrdinů příběhu vcítit, nehledě na dobu, ve které své strachy a úzkosti prožívali.

Nejdřív jsem viděl film a zatoužil jsem si to přečíst. Připomínalo mi to vztahy v mém dětství, narodil jsem se na konci čtyřicátých let. Ale když jsem dospíval, byla již šedesátá, všechno se prudce změnilo, i když ne úplně. Kdo jsme ve skutečnosti a co vlastně od života chceme? Ptá se McEwan a konstruuje tento příběh. Vlastně je to literární cvičení na dané téma. McEwan je vrstevník, ale nikdo z nás takový kolaps nezažil. I jemu bylo v létě volné lásky hippies 1967 skoro 18... Film má ale trochu jiný konec. Pro mladé je kniha hodně poučná. Myslím, že o ní bylo níže řečeno dost.

Tuhle knížku lze přečíst na jeden zátah nebo si ji dávkovat. Já si ji dávkovala podle chuti. Je to totiž knížka krapet bez děje - bez velké akce. Je o pocitech, o emocích, o nevyřčených slovech. A tak jsem se bála, že mě bude nudit, ale ne. Bylo to příjemné čtení a nahlédnutí do doby, kdy "milování bylo ještě symbolem lásky".

Oba hrdiny jsem svým způsobem chápala. Oba jsem si uměla živě představit. Svým způsobem jsem se i dokázala vžít do toho, co zrovna řešili, protože i když to máme v dnešní době jinak, pořád ne úplně a myslím, že každý se v knížce v některém z momentů najde. Více či méně.

Jsem zvědavá na film.

(SPOILER) Místo, které nezaplaší, nespláchne vlny mysli. Nepoloží je na vyhřáté oblázky. Vyloží úklon, zkamenění, těžiště tíhy. Lad, který nezažili. Jen malé zašumění blízkosti, a pak vyschnuté šampaňské první noci. To, na čem záleží každé dvojici. Zasáhne vina loží. Nevynaloží dostatečné pochopení se. Pomalu v moll po molu odchází, "prší" na dva ostrůvky, dvě bytůstky, schoulené do sebe. Tak bolí rezervované polibky.

Podle mě kniha výborně vykresluje vztahy mezi lidmi. My se dnes tváříme, že jsme otevření, ale moc se to od té doby nezměnilo (40. léta).
Vztah dvou hlavních postav se mi zdál uvěřitelný. Výborně napsané s přeložené.

Asi to hodnotím pozitivněji jak někteří ostatní čtenáři, protože já v knize vnímala hlavně tu myšlenku - že ve 40. letech se o mnoha věcech nemluvilo, že vztahy byly založené na nějakých nevyřčených předpokladech a očekáváních a že i lidé, co se měli rádi, okolo sebe našlapovali v uctivé vzdálenosti. Poslední stránky byly krásným melancholickým ohlédnutím za životem. Knihu jsem četla v originále, tak nedokážu hodnotit českou verzi.

(SPOILER) Rozhodně nesouhlasím s tím, že to byla velká láska. Nic o sobě nevěděli a řekla bych, že Florence jej neměla ani ráda. S takto moc protivnou hrdinkou jsem už dlouho nesetkala. Opravdu mi nesedla. Vím, že celá ta nešťastná událost byla dána společenskými konvencemi a velmi do toho zasahovaly i jejich povahy, ale mně to čtení nebavilo a Flo mi byla strašně protivná, přitom vůbec nemohla za to, že nebyla zvyklá mluvit o tom, co cítí, co ji děsí, co chce.
Nemůžu se zbavit dojmu, že její zhnusení bylo způsobeno velmi traumatizující vzpomínkou z dětství. Nechci nadinterpretovávat, ale mám z toho takový pocit, v souvislosti s plavbou, na niž se ve 12 letech vydala s otcem. Ještě se to párkrát pročtu, abych se dostala k jasnému výsledku.

Rozebrala jsem to s dalšími čtenáři a moje teze se bohužel vyplnila, ale zároveň to opravdu šíleně proměnilo moje přemýšlení o té knize. Dostalo se mi pochopení pro Florence, ale pořád chápu i Edwarda. Kniha je šokující a toto zjištění mi úplně převrátilo pohled na celý příběh.

Je vidět, že v té době se o sexu moc nemluvilo. Je to moc smutné, když se oba milovali, nedošlo k naplnění svatební noci. Oba mladí a tak rozdílní.

Obidvaja boli veľmi vystrašení, báli sa otvorene sa porozprávať aj keď sa milovali. Bolo mi ich veľmi ľúto, lebo mohlo to skončiť úplne inak. Nie je to kniha o sexe, je to kniha o živote dvoch ľudí, ktorých ovplyvňovali vtedajšie spoločenské pomery. McEwan ma znovu nesklamal v rozpitvávaní postáv.

Příběh odehrávající se během několika málo hodin. Nedorozumění, které by se s určitým životním nadhledem, zralostí a empatií dalo zvládnou. Pro někoho tak mladého, jako jsou hlavní hrdinové, však může mít i malé nepochopení nedozírné následky.

Netradiční love story o malém nedorozumění.

Intimní novela napsaná s velkou empatií a lehkou rukou. Autor na příběhu ukazuje, že druhý si naše slova a činy může vyložit úplně jinak, než jak je skutečně myslíme a také že do hlavy nevidíme ani nejbližšímu člověku. Kvůli nedorozumění a nesdělení pravdivých pocitů se příběh stočí trochu jinam, než bychom asi čekali. Líbilo se mi i závěrečné Edwardovo bilancování - některé věci se po tolika letech mohou jevit jinak.