Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1953/bmid_kdo-chyta-v-zite-u8T-1953.jpg
4
4197
4197
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caulfield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Z pohledu dědka, který si nepamatuje, jestli si po večeři vzal léky a vyčistil si zuby, který je rád, že ještě udrží svěrače, ale často neudrží myšlenku, se mi tato světová klasika, která se zde hodně čte, jevila jako taková milá blbůstka s červenou loveckou čepicí, o nemnoha stranách, kterou jsem si rád přečetl, ale pravděpodobně už pozítří si z ní toho věru mnoho pamatovat nebudu, natož abych si pamatoval, co jsem za blbosti dělal v pubertě, teda, pokud jsem ji už měl.
(SPOILER)
Pro mě naprostá ztráta času. Jde o neuvěřitelně nudnou novelu, která zeje tak specifickou prázdnotou, že se mi zdá, že to může být vlastní snad jen americké literatuře (podobně jako Velký Gatsby).
Celý děj se odehrává v rámci několika dní, kdy sledujeme mladíka, který se tak nějak plouhá životem. Právě ho vyrazili ze školy a neví co by kde by, tak se potlouká po vyprázdněném New Yorku, ubytuje se v pochybném hotelu, vymetá pochybné bary a interaguje s (pochybnými) lidmi. Snaží se zahnat samotu, tak si domlouvá schůzky, které ho pak vlastně ani nezajímají. Jen utrácí peníze a nemá žádný cíl. Všichni ho serou. Všechno je na hovno a ať všichni táhnou někam a nechaj ho na pokoji. A to je vlastně vše, o čem tahle kniha je.
V komentářích, které tuto knihu vychvalují, často vídám názor, že síla této knihy spočívá právě v tom, jak skvěle zachytila tento teenagerský angst a nihilismus a že kousek Holdena je přeci jen v nás všech. Nevím teda jak vy, ale já s Holdenem nedokázala moc sympatizovat. Pokud má někdo takhle moc prázdný vnitřní život, tak je mi to upřímně líto a doufám, že se to zlepší. :) Nicméně souhlasím, že nihilismus a angst byl zachycen výborně. Kniha nastavuje pomyslné zrcadlo a projektuje ven negativní energii, která nejspíš rezonovala s většinou čtenářstva. Budiž, záměr chápu, nicméně se mnou to vůbec nekomunikovalo. Minulo se to účinkem, s Holdenem jsem nedokázala najít společnou řeč. Možná, kdybych se vrátila do té mentality, ve které jsem byla na střední...
Styl psaní byl super a charakterizoval Holdena dost dobře, možná až moc dobře... Vzniklo kvůli tomu něco, co pro mě bylo na hranici čitelnosti kvůli nudě. Četla jsem to snad měsíc, musela jsem se do toho extrémně nutit.
Knihu si interpretuji tak, že je to prostě o životě mladého člověka, jak se srovnává s realitou života ve společnosti, nechutenství, nemožnosti se vymanit z okovů a nedostatečné síly k tomu změnit svoji životní dráhu. Nevyřešené psychické problémy, sebedestrukce. Odtrženost od okolí, nemoct navázat s nikým upřímný vztah a dosáhnout porozumění (jediný pozitivní vztah měl Holden se sestrou a jeho fascinace jejím vzhledem mi přišla... zvláštní). Jenže toto přišlo pouze v několika posledních kapitolách. Na to, aby se toto dílo nazývalo KLASIKOU mi toto přijde neuvěřitelně málo... A to je můj největší problém s touto knihou, že se považuje za "klasiku". Proto také dávám takové hodnocení.
Opravdu by mě zajímalo, co lidi tolik fascinuje na této knize, že je populární dodnes a je neustále zařazovaná do povinné školní četby. Nechce se mi věřit, že to je opravdu jen tím, že se někteří s Holdenem ztotožňují. To by bylo fakt deprimující. Bez legrace. :)
Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě, také proto, že nemá příliš velký počet stran. Přesto mi zabrala hodně času k přečtení. Nemohu říct, že bych se pokaždé nudila, nebo mi děj šel na nervy. Vím, že kniha byla v mém mladém věku v povinné četbě, aspoň si ten název ze školy pamatuji. Tenkrát jsem ji ale nečetla.
Holden, sedmnáctiletý student, který předčasně ukončil už několikátou školu, kam ho poslali rodiče, to neměl v hlavě úplně v pořádku. Nerozuměl nikomu, hlavně ne sám sobě. Celý příběh, který sám o sobě vypráví, je psaný docela hrubým, nespisovným jazykem, protkaným neslušnými a sprostými slovy. Přesto však jsem mu někdy rozuměla, někdy ho litovala, někdy ho i obdivovala, že dokázal učinit i dobrý skutek. Knihu hodnotím ze svého hlediska mezi dvěma a třemi hvězdičkami.
Tuto knihu mi vlastně doporučil Stephen King....ve své knize Dallas 63 se o ní zmiňuje několikrát. Takže pane Kingu děkuji, protože kniha fakt stojí za přečtení.
Vyprávění puberťáka mě bavilo a byl mi velmi sympatický. Chápu proč byla ve své době zakazována.
Nedokážu si představit slovník Holdena vyrůstajícího v naší době. Líbila by se mi ta kniha vůbec? Jaký by byl svět, ve kterém by každý z nás byl trochu víc jako Holden? Bylo by v něm víc upřímnosti a opravdovosti? To se mi po dočtení honí hlavou…
Tuhle knihu bychom měli jednou za pár let číst znovu, pořád a pořád dokola, abychom nezapomněli, že kousek Holdena je v každém z nás, nebo minimálně kdysi dávno bylo. A že vyrůstat není jednoduché, nikdy to nebylo jednoduché. Pak bychom možná i jako starší a dospělejší lidé měli víc pochopení a soucitu s mladými lidmi, kteří, i když z toho mají obavy a úzkosti, musí dospět.
Četl jsem znovu po mnohem delší době, než jsem plánoval. Pokusím se tu chybu v budoucnu napravit.
Ohromně jsem se s Holdenem bavil. Tahle knížka je opravdu něco. Dám si pozor, abych už ji znovu nikomu nepůjčil. Ale všem ji vřele doporučuji!
Tak se také řadím k těm, kterým se kniha nelíbila. Uvalila mě do neskutečneho čtenářskeho bloku, poněvadž jsem ji pořád odkladala a fakt se mi nechtělo ji otevřít.
Je to nekončící vnitřní monolog a to i tehdy, když nám hlavní hrdina přehrává primitivní a bezvýznamné dialogy. Nulový děj, žádné napětí, otravná hlavní postava, která se snaží znazornit paradox intelektuála chovajiciho se hloupě, ale já jsem tuto navnadu nežrala. Ještě nejsem tak stará, abych si nepamatovala své roky dospívání a tohle se tomu nepodobalo ani omylem.
Na dílo světové literatury je to strašně málo.
Kedysi som tento román hodnotil 5/5. Teraz som si ho prečítal po 13 rokoch. Stále ho považujem za výborné dielo, ale časom si uvedomujem, že v dobe kedy som mal podobný vek ako hlavný protagonista, ma zasiahol oveľa viac. Už som z teenagerskej mizérie a bezdovodnej depresie vyrástol. Vtedy som sa však s knihou v mnohom stotožňoval, tiež som trpel vehementným pocitom odlišnosti od druhých :) Ach, čítanie tejto knihy po 2. krát mi navodilo mnoho spomienok. Od tej doby už nedokážem dať knihe v porovnaní s inými "klasikami" plné hodnotenie, ale to, že bola mojím milníkom vo svete literatúri jej už nikto nevezme. :)
Frustrace, nuda, neukotvenost, náhlé záchvaty vzteku, nadšení, nebo naopak lhostejnost, touha po tělesném kontaktu a strach z intimity, vztek, pohrdání autoritami, hledání sebe sama... Všechen ten zmatek se odehrává v mysli i těle sedmnáctiletého Holdena během jeho putování předvánočním New Yorkem. Co na tom, že tahle kniha byla napsaná před víc než 70 léty a teenageři mají dnes trochu jiné záliby a cíle. Podstata zůstává stejná. A tahle je navíc hodně dobře napsaná.
P. S. Jen by tomu slušel modernější překlad, protože krindapána (= ty vole), s těmi tajtrdlíky (= magory) se vážně nedá mluvit celý večer o pohlaví (= sexu) :-)
Kniha je taková úsměvná. Rozhodně to není žádné života měnící dílo, ale přesto vůbec nelituji přečtení. Zkrátka taková klasika, co by měla být odškrtnuta ze seznamu, ale upřímně vůbec netuším proč. Dle mého je trik v tom (napříč pověsti knihy a jejímu zařazení do světové literatury), nebrat ji vůbec vážně a nic neočekávat, pouze se nechat unášet docela i "nudným" dějem, který Vám nemá co říct... protože až v takovém smýšlení Vám vlastně něco řekne. :) Přestože jsem místo procítění do hlavní postavy spíš měla chuť mu někdy pár výchovných vrazit, tak ve Vás kniha zanechá něco úsměvného... Zřejmě to bude spíše zásluha autora a jeho kouzlu promítnuté ve specifickém stylu psaní.. První čtení bych hodnotila klidně i 1 hvězdičkou (kdy knihu opěvoval můj nikdy neopěvující bratr!), po druhém přečtení, kdy jsem pochopila co od knihy "nečekat", mi přišla jiná, tak autentická.
Stopéro jsem si tuhle knihu užila, doslova mne umrtvila. Dlouho jsem se u knihy tak neřehtala jak houpací kůň...Dlouho jsem neměla takovou chuť podívat se na černobílý film, na nějakého toho tajtrlíka. Nasát atmošku. Štípnout tě do panímandy... Být prostopášná. Tancovat. Kniha plná života a zmatků jednoho bláznivého kluka s podivuhodnou silou a pravdou. Začínám chápat, proč bývá mezi čtenáři velmi oblíbená. Taky si ji ráda přečtu ještě minimálně jednou :).
Čítala som to už dávno...ale spomínam si, že moje očakávania boli väčšie. Asi preto, že je veľa o knihe povedané, je to zaradené medzi povinnú Americkú literatúru.
Na mňa to až taký silný dojem neurobilo.
Príbeh chlapca svojej doby.
Ze začátku to vypadalo velmi slibně a zajímavě, po dočtení nevím co psát, možná už nejsem cílovka, možná bych měl být cílovka, vzhledem k tomu, že se stále občas cítím jako dítě, ale bohužel cca od půlky už jsem vyhlížel konec, protože se opakovalo pořád to samé dokola
A ani té Hance Holden nezavolal, to mě fakt deprimuje nejvíc.
Knížka se mi líbila kdysi i teď. "Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes". Nebo to bylo trochu jinak?
To, že není v knize tolik akce, neznamená, že jde jenom po povrchu. Naopak jsou v ní zásadní myšlenky o dospívání, o smyslu lidské existence... Do hlavního hrdiny se dokážu vžít, myslím, že takových Holdenů by se i dneska našlo dost a dost...
Nicméně jsem si všimla, že kniha vzbuzuje rozporuplné reakce. A to je dobře! Ukazuje to sílu sdělení, genialitu autora. Každý čtenář má potřebu se vyjádřit. V tom je síla (některých) knih.
Čo viac napísať o tisíckrát pitvanej literárnej klasike, iba že aj mňa dojala jemnosť a citlivosť s ktorou Salinger zachytil pubertálne hormonálne turbulencie, pocit odcudzenia a nepochopenia. Mnohým mojím známym sa kniha nepáčila s dôvodom, že im postava Holdena prišla ako otravný fagan bojujúci proti celému svetu - mne to však príde ako zásadné nepochopenie konceptu diela - rovnakí otravní fagani sme boli kedysi predsa všetci, niektorí nimi stále sme. :) Podľa mňa však netreba veľký čitateľský dôvtip, alebo čítanie medzi riadkami, aby sa nám odkryla pravá povaha Holdenovej postavy - a teda jeho neobyčajná citlivosť, vnímavosť k svetu a ľuďom okolo neho, ktorí ho síce všetci štvú svojou skrývanou nafúkanosťou, no i tak sa mu nedarí nemať ich rád. Nadčasové a krásne.
Čtenářce Sgjoli – To opravdu neshledáváš na Holdenovi nic pozitivního?
Po shlédnutí filmu Můj rok se Salingerem jsem se po necelém půlstoletí vrátil k této knize (děj jsem dávno zapomněl, jenom na předsádce zbylo věnování ...kterým věnuji „jednu ze svých nejmilejších knih“ někomu, kdo už se mnou dávno není).
Také jsem utíkal z domova, ale dokázal jsem to jenom na jednu noc Holden možná v sobě zrovna zatraceně tápe, ale má to už v hlavě zatraceně dobře srovnaný. A myslím, že se v životě neztratí, jen co se bude moci postavit na vlastní nohy. Třeba to bude trvat, ale nemám strach, že by to nakonec nedokázal. Je už svůj a to je dobře. V důležitých věcech má jasno. O to ostatní se musí se životem poprat.
Jedna ze špičkových knih o dospívání.
Pokud budeme na román nahlížet pouze jako na popis nepromyšleného jednání jedné rozhárané pubescentní duše, ochudíme se o více vrstev, které se za pomyslně jednoduchým dějem schovávají. Možná se nám tak nepodaří odpovědět si na otázku, proč byl v padesátých letech v USA tento román tak populární, proč si mnozí mladí Američané nasazovali červené lovecké čepky, proč pro ně bylo tak snadné se s Holdenem Caulfieldem identifikovat. Je potřeba se více ponořit do kontextů doby. Prožitek z knihy je možné zintenzivnit snahou o pochopení záměrů autora, snahou o pochopení nadšení čtenářů tehdejší doby, dohledáváním informací o vzniku románu, o literatuře, na kterou román a autor navazuje, o porodních bolestech psaní a vydávání knihy, o dobových historických kontextech, o autorově životě. Čtenář je pak připraven lépe prohlédnout za zdánlivě jednoduchou kompozici a snáze se mu vyjeví alegorie, která je vždy nějakým způsobem za něco ukryta a snadno unikne nepozornému, nebo nezkušenému oku. Já se ji hledat učím a dopomáhám si recenzemi zkušených kritiků, sahám po slovnících světové literatury a jiných literárních příručkách. Pěkné kontexty také knize doplní film Rebel v žitě o nesnadných počátcích Salingerovy autorské kariéry. (v roli spisovatelova mentora se zde objevuje dnes již „zakázaný“ Kevin Spacey)
Rozhraní dětství a dospělosti není věru jednoduchá doba a kdo to popírá, ten na intenzivní období svého života zapomněl, popř. vzpomínky na vnitřní pnutí a přetlaky v sobě potlačil. K tomuto období nutně patří myšlenkové tápání, hledání směru, rezignace a následné znovuvzplanutí. Je to období kontrastů, protikladů, vnitřních rozporů a z toho plynoucích protiřečení. Je to období projevů, které z Holdena doslova stříkají od začátku do konce románu a člověka, který si sám na sebe nepamatuje, nebo nezískal dostatečný odstup, aby na sobě obdobné jednání zaregistroval, mohou docela slušně iritovat. Možná až tak, že se sám trochu stane tápajícím Holdenem. Holdenem, kterého sere celý svět.
Dospívání je prostě období, kdy nevinné a naivní dítě opouští svůj bezpečný svět a jeho čistoskvoucí duši čekají bolestivá střetnutí s pragmatickou, chaotickou, nespravedlivou, těžce pochopitelnou a uchopitelnou realitou života. A svou nově utvářenou pozici v novém světě dospělosti krvavě vykupuje hořkou ztrátou snů a ideálů. A podaří-li se mu dospět, pravděpodobně vymění dobrodružství všedního dne za jistoty a bezpečí života budoucího.
Holden hoří. Holden hoří a padá. A jako meteorit se každou další stránkou přibližuje k očekávanému a strašidelnému střetu se zemí. A dá se předpokládat, že pokud antihrdina neshoří už v atmosféře, půjde o kataklizmatický dopad, jenž nezůstane bez fatální újmy na zdraví lidí v jeho bezprostředním okolí. Holdenův moment přerodu skutečně doprovází fyzický kolaps, navíc na velmi symbolickém místě. Hrdina dopadá, aby následně mohl znovu povstat. A znovu potvrzuje, jak je důležité v kritických momentech svého života mít kolem sebe ty správné lidi. Průvodce. Průvodce s bezelstným, upřímným a čistým záměrem. Ideálně Průvodce, který vás má bezvýhradně rád.
Čo to vlastne bolo a ako sa toto mohlo dostať do svetovej literatúry ?! Moja prvá a určite aj posledná kniha od Salingera ! Víkend priblblého pubertiak, ktorý nevie čo od života vlastne chce a vlastne sa nikam ani nedostal. Zbytočná strata času. Ako klasiku si predstavujem viac psychoanalyz a väčšiu poitu. Ešte teraz sa zamýšľam na tým : Co tým chtel básnik kurva říct ?!?
Upřímně jsem čekala asi něco víc. Začátek mě docela zaujal, přišlo mi to jako zajímavé zpracování dobrého tématu. Ke konci mi už ale příběh přišel moc monotónní, pořád se tam opakovalo jedno a to samé. Na druhou stranu se mi líbilo smýšlení i zvláštní vyjadřování Holdena. Celkově to nebylo špatné, ale čekala jsem více akce.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Salinger prináša hlavnú postavu Holdena, ktorý prekvapuje svojou otvorenosťou a neberie si servítku pred ústa. Dej sa odohráva niekoľko dní pred Vianocami a Holden je mladý študent, ktorému to v škole vôbec nejde. Čo mu však ide dobre, to je vyjadrenie svojich pocitov i názorov na svoje okolie. Páčila sa mi tá priamosť aj Holdenova láska k mladšej sestre. Čítalo sa to ľahko a knižka je pomerne tenká.