Kdo chytá v žitě

Kdo chytá v žitě je pro mě hodně zvláštní kniha. Chápu, proč ji někteří lidé nemají rádi, protože hlavní postava Holden může působit otravně a styl psaní je dost jiný než u běžných knih. Není to prostě kniha pro každého. Mně ale opravdu sedla a hodně se mi líbila. Četla se mi dobře a bavilo mě sledovat jeho myšlenky a pohled na svět. Když jsem ji četl, dokázal jsem se s ním v některých věcech ztotožnit, i když žil v úplně jiné době. Právě to mi přijde na té knize nejzajímavější, že dokáže vyvolat pocit, že jsi s postavou nějak blízký. Líbilo se mi taky, jak je kniha napsaná jednoduše a přirozeně, skoro jako by člověk poslouchal někoho mluvit. Díky tomu působí hodně autenticky a člověk se do příběhu snadno ponoří. Oceňuji i to, že kniha nutí přemýšlet o životě, dospívání a o tom, jak člověk vnímá svět kolem sebe. Je to kniha, která pro mě má velký význam a zanechala ve mně silný dojem, i když chápu, že ji asi nedokážu doporučit úplně každému. 9/10

U Kdo chytá v žitě jsem čím dál víc cítila bouření mezi řádky, a taky že potom přišlo.

Hlavní hrdina, středoškolák Holden, mi svou náturou připomněl už zralejšího hrdinu z Tiché dohody. Oba byli nešťastní z přetvářky a šaškáren světa (což velmi chápu).

Příběh se odehrává během pár prosincových dní v New Yorku poté, co Holdena vyhodí ze školy.

V průběhu čtení a hlavně na konci jsem ocenila, jak je Holden upřímný a jak ho Salinger skvěle popsal zejména k jeho věku. To, jak si na jednu stranu hodně stojí za svými názory, a na druhou stranu jak je rozechvělý, citlivý a nejistý, často vzpomíná na svého zemřelého bratra Allieho, na mladší sestru Phoebe a na staršího bratra D.B., který píše pro Hollywood.

Holden má proměnlivé pocity skoro z minuty na minutu a je měkkosrdcatý, přestože spoustu lidí nazývá "kretény a šašky".

Po dočtení můžu říct, že Kdo chytá v žitě je skvělá kniha, která mě totálně dostala ( i když to tak ze začátku nevypadalo). Myslím, že kousek Holdena je v hodně lidech a je to tak dobře.

"I když nakrásně zachraňuješ lidem život, jak víš, jestli to děláš proto, poněvadž chceš DOOPRAVDY lidem zachraňovat život, nebo jen protože se V PODSTATĚ chceš stát senzačním advokátem, kterýmu každej poklepává na rameno a u soudu mu gratuluje, jakmile to pitomý přelíčení skončí...Jak potom chceš poznat, jestli to všechno není šaškárna? Problém je v tom, že to NEPOZNÁŠ."

jen díky výzvě

Kniha mě mile překvapila svou upřímností a nadčasovostí. Holden je sice rozporuplný, ale právě díky tomu působí neuvěřitelně lidsky a autenticky. Styl psaní je jednoduchý, ale silný, a nutí čtenáře přemýšlet o dospívání, samotě i hledání smyslu. I po letech má tenhle příběh pořád co říct.

Nic moc, prostě kluk, co neví co chce...

Tohle byl výstup z mé konfortní zóny a musím říct, že mě to moc bavilo, asi mi nezměnila život, ale bylo pro mě poučné přečíst si knížku právě v životním období, ve kterém se nacházím,

Upřímně mě kniha neoslovila. Jednu hvězdičku dávám za srozumitelně podaný děj a druhou za zobrazení střetu dětského a dospělého světa. Není jednoduché dospět a s přechodem do dospělého života spoustu dětských snů zaniká.

Nejdřív mi ten kluk lezl na nervy. Pak mi ho začalo být líto, jak nikam nepatřil. Pak mi ho bylo líto ještě o moc víc, kvůli tomu, co prožil. Pak jsem jeho jednání začala rozumět, jak nenáviděl všechen ten klam a pokrytectví okolo. Místy mě štval, jak byl nerozhodný a nevěděl kudy kam, ale to patří k citlivému mládí. Jasných pět hvězd.
P.S. Měla jsem pocit, že jsem knížku v mládí četla, ale nejspíš ne, spíš jsem ji znala jen z vyprávění. Kdybych ji byla četla, asi bych ji v té době stejně nepochopila.

Ale jo, občas mě to “umrtvilo”.

Jako jo, ale.. ještě, že je to tak tenký. Ale moc mě to neba, jestli chcete co vědět..

Na střední škole jsem povinnou četbu docela flákala a tak si občas nějakou knihu, která patří mezi klasiku, vyberu a pustím se do ní. Kdo chytá v žitě se mi na první pohled líbila tématem, ale byla jsem zklamaná. Absolutně mě to nechytlo a Holden mě často štval. U známých knih to bývá složité, nechci být velký kritik, spíš mi to vůbec nesedlo. Navíc by si knížka určitě zasloužila lepší, modernější překlad.

Silný, upřímný a stále aktuální román, který osloví každého, kdo někdy cítil, že „nepatří“ do světa kolem sebe.

Přestože Holden často působí negativně, jeho pohled na svět odhaluje prázdnotu společenských pravidel a touhu po opravdovosti, kterou si mnozí z nás nesou i do dospělosti.

Nadčasová a vtipná kniha. O odstupem času a s nadhledem je o to lepší:-).

Četba mě moc nezaujala, ale měla jsem možnost poslouchat jako audio knihu. Ta mě víc chytla.

Jsem ráda, že jsem tuto knihu četla až nyní a ne za školních let. Dost možná bych to celé nějak nepochopila. Taková Cesta do hlubin študákovy "pubertální" duše. Nicméně krásně zpracované zmatené myšlenky a pocity mladíka té doby.

A opět to tu máme - nyní ve 40 letech přečteno s jistým nadhledem a pochopením. Číst to na gymplu, tak bych možná ani nedočetl (ať žije načasování "povinné četby"). Ono když si představíme čtení bez nějaké životní zkušenosti a pochopení, co tam pak najdeme? Už vidím své mladší já: "Co to jako má být? Vždyť se tam skoro nic neděje. Ten týpek pořád na někoho nadává a má pravdu, svět je plný pitomců. Ale on je taky blb, vždyť pořád propadá. Tohle číst byla ztráta času."
No nyní už snad moudřejší, chápu jeho pohled, chápu jeho omyly. Dost možná má lehčí poruchu autistického spektra. Na druhou stranu obdivuju jeho vůli. I přes neúspěchy ve společenských interakcích se stále dává do řeči skoro s každým, koho potká, vlastně mu to i závidím.
A když se nad dílem zamyslím, musím uznale říct, že autor skvěle vystihl mysl hrdiny a ten zvláštní lidový jazyk vlastně dobře vykresluje celého ducha knížky. Myslím ale, že každému rozhodně nesedne a vlastně oba tábory budou mít pravdu :-)

Po knížce jsem se vrátila po letech a dospělýma očima jsem ji viděla úplně jinak, je prostě skvělá.

Asi už nejsem ta správná cílová skupina. Nebavilo mě to ani trochu. Dočetla jsem jen díky CV, jinou knihu z roku narození mých rodičů bych už hledala tezko.

Téma dospívání, ztráty a hledání smyslu je v knize silně přítomné. Autor skvěle ukazuje nezralost hlavního hrdiny a jeho neschopnost vyrovnat se s běžnými situacemi, které od něj společnost očekává, že zvládne. I když často působí frustrující, příběh je silný a stále relevantní.