Kdo chytá v žitě

od:


KoupitKoupit eknihu

Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caulfield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/1953/kdo-chyta-v-zite-1953.jpg 3.92881
Orig. název:

The Catcher in the Rye (1951)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Volvox Globator
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (363)

Přidat komentář
Mia516
04. prosince

Po pár stránkách jsem si říkala, že to bude asi nakonec zklamání, ale překonala jsem to, zbytek dočetla už nečekaně rychleji a nakonec..vlastně jo, je to všechno uvěřitelný a pár lidí ze svýho okolí jsme ve většině představ našla. Nakonec jsem ho pochopila.

Madluska
03. prosince

Tak "DJ" Salinger šel dost mimo mě. A) jsem moc stará já, B) je to moc starý překlad, C) je to dnes už zastaralá snaha popsat svět realisticky mladýma očima. Nejspíš to bude mix všech variant - na nějaké vciťování do věčně deprimovaného zbohatlického floutka jsem neměla náladu a překlad (s výrazy jako nášvih, psina, prokrindapána, flinkat se) mi to právě neulehčoval. Chápu, že to měla být sonda do duše rozháraného dospívajícího mladíka, který ještě nepoučený životem začíná brát rozum sledováním druhých (které hodnotí jako šašky, tupce a imbecily, protože on je přece něco víc, jakkoliv nesnáší prestižní školy), jenže i tak bych očekávala nějaký ucelený příběh, nejen krátké a značně nahodilé epizodky a vzpomínky. Děj se vlastně táhne odnikud nikam, až vyšumí (s hrozbou smrti z rukou otce) úplně... Bolestínství, egocentričnost, naivitu i povýšenost jalových let se tady autorovi zachytit podařilo. Pro dnešního čtenáře bych ovšem rozhodně doporučila spíš moderní alternativu Ten, kdo stojí v koutě, jejíž zcela nepopiratelný předobraz bych hodnotila 2 hvězdami, nebýt několika celkem trefných postřehů.

BlueTer
22. listopadu

Kniha mě vůbec nezaujala, doufala jsem, že je to mým nízkým věkem ale po pár letech jsem přišla na to, že to tím není.

Není to tím, že bych nedokázala pochopit tu dobu nebo slang, ale tím, že hlavní postava má v rukávu asi tři hlášky a ty omývá stále dokola. Pořád jsem čekala, kdy začne nějaký příběh ale nezačal. Hlavní postava mi po čase přišla značně otravná.

Kobinka
22. listopadu

kniha, ktera umí zaujmout

thedifferentJ
11. listopadu

Tento román už je sice starší a možná jsou tu i lepší romány , které dávají smysl všem , nemyslím si ale , že by se měl považovat za něco , co není aktuální. Holden je ve věku , kdy mladí lidé částo přemýšlí nad smyslem života , hledají někoho, kdo by pro ně byl dobrým vzorem a ukázal jim , že můžou z adolescence vkročit do dospělosti beze strachu či nechuti. To ale Holden u lidí ,jako byli jeho učitelé či rodiče nenašel a proto se myšlenkami stále ubírá na svou mladší sestru , která je ještě ve věku, kdy jsou děti většinou nevinné. Chce ji zachránit , chce ji zachránit od světa dospělých ,od streotypů, lží a předsudků. Není to zrovna veselé dílo ,ale je to dílo realistické , které pojednává o tématech nad kterými se lidi dokážou jen málo zamyslet. Sakra, ještě aby nebyl postava ‘pesimistická’ když prožívá deprese. Pokud jsem někoho od téhle knihy odradila mým komentářem ,tak to účel nebyl. Román si rozhodně přečtěte.

pepa4081
10. listopadu

Asi stárnu. V mládí se mi tahle knížka líbila a jistě bych jí dal tak čtyři hvězdičky. Nyní po třiceti letech jsem se od začátku nudil a hlavního hrdiny Holdena jsem měl brzy plné zuby, což se do konce nezměnilo. Stejně mě štvala i geniální sestřička Phoebulka, i když za to nemohla. Navíc mi prostředí amerických škol přijde čím dál víc afektované a kýčovité. Dnes pro mne kniha nemá cenu, takže ty dvě hvězdičky jsou za hezkou vzpomínku z mládí, kterou jsem si teď bohužel pokazil. Některé knížky bych asi neměl znovučíst, ale jen na ně vzpomínat.
Ještě poznámku: V šestnácti jsem byl taky pěkný hajzlík, ale VŽDYCKY mne něco bavilo a mněl jsem spoustu lidí rád.

ela1972
16. října

Myslím, že v době, kdy tady kniha vyšla, to mohl být trhák. Ale na dnešní dobu tak nějak nuda.

ToMa33
16. října

Morální zkaženost USA v 50. 60. letech mi připomíná dnešek u nás. Máme vše a nic nám nechybí a stejně jsme nespokojení a rveme se za větším a větším ziskem, často s klapkami na očích a nějaká lidskost nebo humanita jde úplně mimo zdá se mi.
S hlavním hrdinou se ztotožnuji.

LenJen
05. října

Bolestivě nedospělý teenager bloumá New Yorkem poté, co ho vyhodí ze školy, utrácí, pije, toulá se bez sebemenšího ponětí, co se svým životem dělat dál, a co je horší, bez ponětí, že by s ním něco dělat měl. Téměř všichni lidé jsou v očích Holdena falešní, nudní, omezení, pod jeho úroveň. První třetina knihy vypadala stravitelně, dokonce jsem měla podezření, že se mi přese všechen slang a dětská moudra bude zčásti líbit, ale jakmile si mě autor hezky zatáhnul do příběhu jako do pavučinky, pustil Holdena ze řetězu. Obvyklé výroky jsou tedy: "a dostal jsem z toho depresi", "nemohl jsem snést, jak jsou falešní", "odejdu", "poručil jsem si whisky se sodou, ale číšník mi přinesl colu".
To jediné a jediný, koho má Holden rád, je jeho mladší sestra. Jinak je to nesnesitelně pesimistická postava, a to jsem zvyklá na leccos. 2 hvězdičky za to, že je to alespoň vcelku krátké a že mám alespoň představu o tom, jak může mysl spratka fungovat.

Clara_C
03. září

Posloucháno jako audiokniha, namluveno p. Třískou. Když pominu slovník mladých, který se od těch dob změnil, klackovitost, vzdor a nesnášení autorit k puberťákům prostě patří a je to stále stejné. Až bude můj syn ve věku Holdena, určitě si na knížku často vzpomenu.. :)

PetuliX
02. září

Ztráta času, maximálně mi to doplnilo číslo v seznamu povinné četby. Nuda, zápletka žádná. Kniha popisuje mladíkovo problémy, trable s dívkou, vyhazov ze školy, strach z reakce rodičů, proto chodil po barech, pil alkohol a potuloval se. Jeho touha být dospělým mne vážně neuchvátila, sám na to nakonec doplatil. Líbil se mi jeho vztah k sestře.

Bórborka
01. září

Nevím, co na téhle knize je tak zajímavého, že patří mezi nejslavnější světovou literaturu. Hlavní hrdina velmi negativní a nedokáže si stát za svým. Kniha je psána velmi silným slangem, do kterého jsem se nedokázala začíst. Nějak jsem z knih nedokázala vyčíst ani její poselství a celkově bych ji nedokázala ani nikomu doporučit. Za mě silné zklamání.

Dáduše
16. srpna

Nebyla to taková pecka jako když jsem ji četla na vejšce, ale co už:-) Možná už jsem na rebelii stará a voto de, ale i tak Holden zůstane na vyšších příčkách.

Raszkulce
10. srpna

Ne úplně můj šálek kávy.. ale rozhodně dílo, které stojí za přečtení!

dagsvob
08. srpna

Moc hezké. Slovník mladých lidí je dnes sice uplně jiný, ale o to víc mně evokoval atmosféru doby, kdy kniha vznikla.

pauele
24. července

Snáď to bolo len tým katastrofálnym slovenským prekladom, ale každú chvíľu som neveriacky krútil hlavou nad použitými výrazmi.. Ako toto môže patriť do zlatého fondu svetovej literatúry.. Snáď naozaj len ten preklad.

mirektrubak
22. července

Když jsem byl teenager, tak jsem tuhle knihu nesnášel. Nesnášel jsem ji tak nějak ... deklarativně. Zkrátka jsem chtěl, aby každý věděl, že mně se Kdo chytá v žitě nelíbí, že s tou knihou nemám nic společného, že nemám nic společného s Holdenem.
Při čtení dnes, po čtyřicítce, je jasné, proč jsem to tehdy bral právě takhle. Protože na Holdenovi je vidět, jaký jsem – do značné míry – byl. Dnes už si to přiznám vcelku bez potíží, ale když jsem byl v Holdenově věku, bylo pro mě smrtelně důležité, aby bylo každému jasné, že ten uplakaný, hysterický a často dost směšný spratek je úplně jiný případ, než jsem já. (Když už mi začalo být jasné, že mě okolí nebude vnímat jako Jamese Deana, toužil jsem alespoň po sebestylizaci do role Hanka Chinaskiho – někoho, kdo má všechno na háku a nic a nikdo ho nerozhází)
Možná je tohle obecnější, možná nás na Holdenovi právě tohle provokuje, že svým příběhem vyslovuje docela přesvědčivě něco o nás. Něco, o čem bychom byli raději, kdyby se nevědělo. Je trapné to přiznávat, ale každý z nás si někdy sebelítostivě představoval vlastní pohřeb a smutnící pozůstalé na něm. (A kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes :-). Myslím, že není férové se na Holdena zlobit jen proto, že on to o sobě ve svém příběhu říká nahlas.

Při nynějším opakovaném čtení mě zaujaly zejména dvě situace.
Jednak rozhovor Holdena a Sally, kdy je Holden tak plný emocí a touhy se „vykřičet“, že si jako adresáta svých stesků vybere někoho, u koho je opravdu minimální šance na vstřícné přijetí, čehož si je Holden racionálně dobře vědomý. Je v tom vidět zoufalství člověka, který tolik touží po sdílení se, že se pustí i do komunikace, která je předem odsouzena k nepochopení.
A nejsilnější moment je pro mě hádka s Phoebe. Holden ji miluje, k něžným myšlenkám o své mladší sestře se opakovaně vrací. Ale když pak dojde v muzeu na situaci, kdy za ni má převzít odpovědnost, kdy se z prezentované náklonnosti má stát reálná blízkost, tak Holden couvne. Vyleká se a je ochoten celý vztah zničit (nebo alespoň reálně zničení vztahu riskovat), zdá se, že není schopen unést novou realitu vztahu, který je teď živý, už to není jenom snění zpovzdálí, už to přináší nároky, už to přináší možnost něco pokazit. To je najednou pro Holdena příliš obtížné.

Stejně jako smazenaryba, i já si myslím, že by knize prospěl nový překlad. Současný mladý čtenář nutně musí cítit od Holdena odstup, když si čte že „honí mičudu“ nebo když se dozví, že v lokále je „nášvih“. Takhle už dneska opravdu nikdo nemluví.

LenWer
18. července

Knížka se mi nelíbila a nemohla jsem se dobrat konce. Velmi mi vadil přístup hlavního hrdiny k životu, jeho zarputilá snaha na všechno kašlat, jeho slovník, prostě asi všechno. Rozmazlený spratek, který si neváží vůbec ničeho. Rozhodně to není knížka, ke které bych se chtěla ještě někdy vrátit.

intelektuálka
16. července

K této knize jsem se vrátila po letech - v mládí mě příliš nebavila....

Holdena vnímám jako chlapce, který prožívá citové dozrávání...
Jeho nejistota ve světě dospělých ho vede k opozici a rebelanství...

Ale bezcitný není - jen scéna rozloučení s profesorem nebo vztah k malé sestře mi to potvrdily...

Je to vyprávění o názorech 16 - letého kluka, kterého život a okolí teprve formují...

Jako čtení pro mladou generaci určitě doporučím.

Lymril
14. července

Moje Bible. Tahám jí sebou všude. Nečekala jsem, že knihy k maturitě budou tak skvělé (to je slabé slovo!!!). Ráda bych doporučila a řekla, že jí budete milovat, ale takhle to nefunguje. Každý je jiný a každý má rád něco jiného. Ale rozhodně jí alespoň zkuste. Pro maturanty - je krátká :D (což mě svým způsobem ničí....)

Nifredil
09. července

Je to napsáno výborně, český překlad je taky skvělý, zachycuje ten úžasný slang, tu rozpolcenost, která z textu přímo kape, ale mě osobně nějak prostě něco nesedí. Ano, Holden mi vadí, hlavně ale přemýšlím o čem to tedy mělo být? Proč to ten Salinger vlastně vůbec napsal? A nevím.
Možná je to dáno už věkem, ale že bych byla nadšená tak, až si z knihy sednu, to teda me. Asi proto nechápu ty superlativy a nadšené hodnocení. Vlastně ani moc nerozumím tomu, jak je možné, že zrovna tahle kniha se stala takovým kultem. Někdy se člověk prostě s knihou potká, ale i nepotká najednou. Takže ano, Salinger umí psát, Holdenovo vyprávění mě ale nenadchlo a příběh už vůbec ne.

KlariN
03. července

Nezapomenutelná!

MissiPippi
02. července

Pro mě rozporuplná kniha. Kniha psaná opravdu velmi silným slangem, s velmi negativním pohledem hlavně na školu a vrstevníky s výjimkou na vztah se sestrou a zemřelým bratrem. Překvapivý konec, člověk by čekal, že si někde hodí mašli. Budu se snažit, aby se tato kniha budoucím synům a dcerám nedostala do ruky.

Delirium
30. června

Proč mám být vždycky já ta výjimka, které se buď nenáviděné dílo líbí, nebo naopak milované hnusí?
Dobře, to je možná moc silné slovo.
Celé dílo jsem se nedokázala nijak vcítit do Holdena. Přišel mi prostě jen jako spratek. (A to pozor - je mi 17 let, takže to nejsou jen rodičovské/učitelské kecy.)
Deprimovala mě i chudá slovní zásoba, opakující se věty, jen jinak zformulované a hlášky jako "ostopéro, to mě umrtvilo, bez psiny...".
Má to být sice sepsané smýšlením 16-letého, ale tenhle styl se mi prostě nelíbí. Možná, že kdybych si to přečetla před 2-3 lety, líbilo by se mi to aspoň o trošku víc.

Hotovson
26. června

To mi umrtvilo. Bez psiny.

Ne, vážně. Jsem zmaten, asi jako Holden. Nevim pořádně, co si o tom mam myslet.

patrik0816
22. června

Když Mark David Chapman zastřelil Johna Lennona, seděl si klidně před jeho domem na chodníku, četl si Kdo chytá v žitě a čekal na příjezd policie...

Samozřejmě... Vyšinutí lidé si vždycky najdou nějaký motiv. Nemyslím si ale, že to byla náhoda, že Chapman držel v ruce zrovna tuhle knihu. John Lennon byl ultimátním šířitelem lásky světem, ale taky trochu pokrytcem; Holden Caufield byl naopak kluk, který lásku nenašel v nikom a v ničem.

Mnoho lidí tady píše něco o vtipné knize. Mě to ani moc vtipné nepřipadalo. Vlastně vůbec. Nevím, jestli jsem někdy četl něco více deprimujícího než tohle. Přes tu tíživou atmosféru, se musí uznat, že postava Holdena uvízne člověku v hlavě.

Na jednu stranu je to hajzlík, lhář a až děsivý obraz prázdného člověka bez jakýchkoliv zájmů a hodnot, na stranu druhou za svůj stav z části nemůže díky traumatu ze smrti jeho bratra a díky selhání autorit, kdy vlastně poslední možná autorita, která ho ještě může vysekat z jeho už tak brzy zpackaného života, a může mu pomoci restartovat jeho život -- Holdenův bývalý učitel češtiny --, ho sexuálně napadne.

Souhlasím s tím, co píše de_baques. K pochopení je potřeba trochu znát stav na amerických a západních školách, které produkují mnoho podobných Holdenů, kteří se nedokážou prosadit v systému (kapitalismu?) a vymlouvají se neustále na okolí. A z určité části vlastně jejich okolí, systém a (falešná, jak říká Holden) společnost, za to doopravdy asi nese, i když dle mého čistě subjektivního názoru, menší část viny.

Salinger uhodil hřebíčkem na hlavičku a Holden Caufield je stále 100% aktuální postava. Proč tedy 4 *?

Asi si přece jen myslím, že by jakákoliv kniha člověku měla něco předat. Něco, co ho udělá lepším člověkem, ne horším. Doufám, že většinu bude inspirovat Kdo chytá v žitě k tomu, aby se snažili být přesným opakem Holdena Caufielda, bojím se ale taky, že budou i takoví, kteří se díky přečtení naopak Holdenem Caufieldem více stanou. Že si budou ospravedlňovat své neustálé stěžování si na systém a vše kolem. Jenže člověk systém nezmění, zato může snadno změnit sám sebe.

Jak si totiž zapsal do knihy několik hodin před vraždou Chapman: „Holdenu Caulfieldovi od Holdena Caulfielda – To je moje rozhodnutí.“

Buďte raději Forrest Gump, ne Holden Caufield!

kazatell
15. června

Americká klasika. Zajímavě napsané a čtivé, ale já se prostě nemohl zbavit dojmu že je Holden jen rozmazlený spratek. Dokonce jsem vám ho začal tak uplně nenávidět, to by jste nevěřili. Jak já ho nenáviděl to vám řikám

june.flower
30. května

Nedám pět hvězd. Čtyři musí stačit! Ano ano ano...Holden je vtipný, sarkastický. Právě proto ho miluju. Jeho postava je tak rozporuplná, že si opět myslím, že ho lidi buď milují a nebo nenávidí. Já ho vlastně chápu. Taky bych ráda utekla někam, kde na mě nikdo nebude mluvit a jo nebudu muset poslouchat.
Kniha je v první třetině úžasně vtipná, ale v druhé příběh opravdu trochu upadá. Ta třetí třetina mi naštěstí dokázala tu druhou nahradit.
Kniha se rozhodně nezalíbí všem. Ne všichni mají rádi tento druh psaní. A ne všichni pochopí Holdena.

de_baques
25. května

Ve své době jistě rozporuplně přijatá kniha. Svěží, vtipná a nápaditá - bohužel jen v první třetině - následuje postupný úpadek, rozvleklost, opakování schématu. Holden je ukňouraný chcípáček, který si neváží štěstí jaké má, což je myslím velmi dobrý pratyp pro několik posledních univerzitních generací nejenom v usa. Je symptomem současnosti, že tato kniha je v některých popisech otevřenější než by si dnešní mainstreamový autor mohl dovolit, zvrhlík je zde vykreslen jako zvrhlík, děvka jako děvka apod. Jedna hvězda dolů za to, že autor neudržel nastavenou laťku v celé knize.

smazenaryba
23. května

Je zaujímavé sledovať aké rozporuplné pocity táto útla staručká knižka vyvoláva. Pre niekoho je to obraz doby, pre niekoho nudný blábol, niekomu je krajne nesympatický hlavný hrdina. Pre mňa je to prostý náhľad do mysle mladíka zvádzajúceho boj s dospelosťou. Áno, aj mne občas napadlo "aj ja som bol v dvadsiatke takýto idiot?". A úprimne, asi z časti áno. Avšak tak ako je ťažké pochopiť dospievajúcich harantov (veková hranica mladých ľudí prechádzajúcich týmto obdobím sa myslím posunula nadol), tak ťažké je pre nich pochopiť "nudný život dospelých". Pre mňa je preto táto kniha zrkadlo, v ktorom sa odráža moje mladšie ja, ktoré bolo tak trochu niekým iným.

Prial by som si nový preklad, ktorý by sa snažil zachytiť autorom použitý slang (prípadne nahradený moderným slangom?). "Štandardným" prekladom kniha očividne niečo stratila.