Edgar Allan Poe

Pesimismu, melancholie, občas až syrová morbidnost ... Poe si prošlápl vlastní cestu. Na jeho dobu to byla cesta až skandální. Dneska nám jeho styl může připadat až banální. Ale není. Jako každý průkopník má i Poe své místo v panteonu ...

Jeden z mých oblíbených autorů - ať už se jedná o povídky, básně nebo romány, Poe nezklame ;)

Začala jsem číst Zánik domu Usherů, ihned jsem si zamilovala jeho melancholický (krapet depresivní či vážný) styl psaní. Ihned jsem si nakoupila sbírku povídek.
Pro některé je to blázen na opiu. Já ho vidím jako nadčasového literárního génia.

Můj nejoblíbenější autor. Neuvěřitelná inteligence a u jeho knih tajím dech. Nemá konkurenci ani po tolika letech.

Mimo známý fakt, že pan Poe píše vynikající povídky plné strachu, hrůzy a beznaděje, při níž využívá motivy jako katalepsii, bezmoc, trýzeň a jiné, tak píše také velmi originální satirické kousky a mnohdy s tolika odkazy na spousty jiných autorů a děl, až žasnu nad jeho inteligencí. A do toho všeho detektivní díla s mnohdy až absurdním rozuzlením. K tomu si přičtěte perfektní melancholickou poezii v romantickém pojetí a máte tu velkolepého autora. Pro mě opravdová legenda mezi autory.

Stačí říct, že sám velký Doyle se jím inspiroval. Poe mě bavil od základní školy až po vysokou a jeho květnatá souvětí a vyměřeně barevné popisy (např. mysl analytika v povídce Vraždy v ulici Morgue) mě budou bavit furt. Jeden z mála autorů, který ve mě probouzí strach, nechuť, ale i úžas a překvapení najednou.

Moje srdcová záležitost, jeho povídky i básně se dají číst stále dokola, i v dnešní době je to opravdu mistr ve svém oboru.