Havran

Četl jsem nejnovější překlad, ten od Michala Grúzy z roku 2023 (in: "Ve stínu havrana). Jen pozor, v 10. verši Havrana je tisková chyba v nevětné výpovědi "Samotu a smutek děsí". Správně by mělo být "Samota" - první pád místo čtvrtého. Tak si to opravte. :-) (A další tiskovou chybu najdete ve 23. verši. Ach jo.)

Havran je napsán moc hezky. Jednoduše a přitom obsahuje tolik pocitů.

Ach, to bylo ponuré a beznadějné, že pro mne už víckrát ne!

Moc hezká kniha. Poezii mám ráda, občas si s ní zpestřím svůj knižní “jídelníček “. Na můj básnický vkus trochu těžší čtení, ale vyplatilo se.

Nezvalův překlad považuji za nejlepší mezi těmi, které jsem dosud viděl.

Asi nejsem na poezii, vždycky jí dám šanci a vezmu do rukou nejakou klasiku v naději, že mě nadchne, ale nestalo se.
Přitom Kytici miluju, ale Havran se mi nějak rozletěl mezi řádky ...

Havrana jsem přečetl několikrát. Básně nejsou sice můj šálek kávy, ale E. A. Poe už ano. Jedna z nejzajímavějších knih, které se ke mě kdy dostaly.

Myslím, že jsem doteď nikdy Havrana celého nepřečetl, což je docela ostuda. Ale setkání s ním bylo víc než jen splněním kulturního restu, báseň mě svojí melancholií zaujala natolik, že jsem si ji přečetl hned v několika překladech a zkusil i originál. A byl to příjemně strávený večer s Poem a jeho nejslavnějším kouskem.
Vyhrál by to u mě asi Nezval, ale myslím, že všechny české překlady dobře vystihují tu atmosféru postupného znejišťování a ztráty kontroly nad situací. Jo, dobré, silné, působivé!

Knižné bingo: Kniha, ktorá ma rozplakala.
Ja nehodnotím preklad, pretože som ako The Philosophy of Composition tak The Raven čítala a rozoberala na univerzite v rámci štúdií v originále. Bola to skrátka šupa, veľmi umne zaradené na začiatku štúdií a spoločne s filozofickou staťou, ktorá začínajúcich literárnych kritikov šikovne viedla. Je to náročné čítanie, nepochybne. Trúfam si odhadnúť, že náročné bude aj v preklade, avšak stojí za to. Máloktorý autor je schopný takej sebareflexie a necháva čitateľa nahliadnuť za oponu. Pred pár mesiacmi som zbierku básní Havran kúpila dospelému synovi. Tiež píše, už má pár ocenení a už od jeho 13 rokov sa pri čítaní jeho tvorby prichytávam, že mi Poea pripomína... Havran je vždy dobrý nápad! (Preklad som čítala doteraz len český od Železného.)

Hodnotím překlad Ivana Slavíka z roku 1953.

Překlad od Nezvala je bezkonkurenčně nejlepší.
Předvádí skvělý cit pro jazyk a dokonale tak vykresluje atmosféru, lépe než druzí.

Asi musím souhlasit s W. B. Yeatsem, že Poe především předvádí svůj smysl pro rytmus. Celá báseň je vycizelovaná do detailu a jako takovou ji Poe předává čtenářům, aby ukázal, co umí.
Zajímavé je přečíst si co nejvíce českých překladů. Nezval je asi nejpopulárnější, ale stejně jako u jeho překladů Baudelaira si člověk není úplně jistý, kde končí autor a kde začíná Nezval. Ideální je samozřejmě originál, ale úplně snadná angličtina to tedy zrovna není. Ale české překladatele rozhodně nechci kritizovat, zrovna tady to měli sakra těžké.

U Havrana v maturitní četbě jsem já osobně asi šlápla vedle. Moc jsem se v tom nevyznala a to tajemno mě zužovalo. Ale na druhou stranu se mi moc líbila ta symbolika.

Havran je už od mládí má oblíbená, tajemná balada.

Zajímavá povídka. Líbí se mi atmosféra. Zdá se, že je napsaná jako jednoduchý děj. Každopádně vystihuje mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Symbolika a tajemno - o tom celém to je. Myslím, že si to musím nechat ještě uležet a vrátit se k tomu později, protože zatím mě to neoslnilo.

Když jsem Havrana četla v mládí, vyvolával ve mně především pocit deprese a strachu.
Teď to vnímám zase trochu jinak.

Líbí se mi, jak jednoduše je báseň napsaná. Jak se určité motivy opakují. Jasné symboly, které poukazují na rozkol v básníkově mysli.
Umocňuje to ve mně pocit marnosti, žalu nad ztracenou láskou a zoufalství. Naprostou bezmoc s neskutečným a nekonečným smutkem žít.

Není podstatné, kdy o lásku přijdeme. Čas nehraje zásadní roli. Jestliže opravdu milujeme, je sžíravá až do smrti. A kdoví, bude-li smrt pak naším vysvobozením?

Lehce depresivní, tajemná báseň. Klasický Poe.

Úžasná báseň, temná, plná bolesti nad ztrátou.. ale minulost se nezmění. Never more.
Nejvíc se mi líbí překlad od Nezvala.

"Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
synu podsvětí, a přece proroku, pojď hádat mně -
statečně, byť opuštěný žiji zaklet v této zemi,
dům mám hrůzou obklíčený, zda tvá věštba uhádne,
zdali najdu balzám v smrti, zda tvá věštba uhádne" -
havran dí: "Už víckrát ne."