Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)

Povídky se mi četly dobře, protože byly krátké a napínavé. 7/10

Klasická beletrie, která patří k základním znalostem, ačkoliv kvalita je v tomto povidkovém souboru dosti kolísavá.
Nejlepší povídky: Vraždy v ulici Morgue, Černý kocour, Jáma a kyvadlo

Edgar Allan Poe je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a dá se říct, že mě přivedl k hororovému žánru. Tento americký spisovatel a básník je jednou z hlavních postav literárního romantismu a proslavil se hlavně svými strašidelnými povídkami a atmosférickými básněmi - kdo by neznal Havrana?
Stačí si však přečíst kteroukoliv povídkovou sbírku a zjistíte, že Poe je mnohem víc než jen horor. Kromě klasických temných povídek (z těch nejlepších například Berenice, Černý kocour, Zánik domu Usherů, Zrádné srdce, Jáma a kyvadlo nebo William Wilson) položil i základy detektivního žánru (např. Vrah jsi ty nebo Vraždy v ulici Morgue, která společně s volně navazující povídkou Záhada Marie Rogêtové inspirovala i samotného Arthura Conana Doyla k vytvoření postavy Sherlocka Holmese). V některých povídkách se objevují i prvky sci-fi (např. Senzace s balonem). Co se však také mnohdy opomíjí - Poe je rovněž mistrem satirických povídek s černým a někdy až brutálním humorem (např. Král Mor, Na slovíčko s mumií, Nikdy se s čertem nesázej o hlavu! nebo Muž, který se rozpadl). V mnoha povídkách se také často opakují některé motivy - např. smrt krásné a mladé ženy, předčasné pohřbení a strach z něj, výčitky svědomí vraha vedoucí k jeho přiznání a další.
Také se krátce pozastavím u rozdílů v jednotlivých vydáních, které mohou ovlivnit čtenářův zážitek. Ještě na škole jsem v rámci povinné četby přečetla celou sbírku vydanou v nakladatelství Odeon v roce 1988 a skvěle se mi četla. O mnoho let později jsem si do sbírky pořídila krásné vydání z nakladatelství XYZ z roku 2017 s luxusní červenou ořízkou, ale překvapilo mě, že četba byla o něco náročnější, než jsem si pamatovala ze školních let. Proto jsem si pro srovnání pořídila i starší vydání z Odeonu a odhalila jsem rozdíl - ve vydání XYZ se totiž objevují klasické překlady z let 1894-1927, v nichž překladatelé často používali archaičtější styl plný přechodníků, který není příliš snadné číst. Povídky do vydání v Odeonu však přeložil Josef Schwarz v roce 1975, takže je překlad modernější a stravitelnější, dle mého názoru i mnohem lépe reflektuje originál a čtenář si tak četbu více vychutná. Jako jeden příklad za všechny musím jmenovat povídku Nikdy se s čertem nesázej o hlavu, kde ve starším překladu jméno jedné z hlavních postav zůstává podle originálu (Toby Dammit), zatímco v odeonském vydání je skvěle přeložen jako Tobiáš Mordián - a to většinou nejsem fanynkou překladů u jmen, ale zde přeložené jméno příhodně zapadá do vyznění celé povídky. Ve vydání z Odeonu je také více povídek (34 versus 27 povídek u XYZ) a jejich výběr mi přijde lepší.
Závěrem tedy shrnuji: vydání od nakladatelství XYZ se bude skvěle designově vyjímat ve vaší knihovničce, ale pokud si čtení chcete více užít, zvolte vydání s modernějším překladem - třeba právě to od Odeonu!
Doporučuji všem milovníkům temné literatury i černého humoru jako naprostou klasiku a povinnost!
Hodnocení: 5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Skvělý soubor hororových povídek. Kromě těch geniálních a notoricky známých jako je Pád do Maesltrömu, Vraždy v ulici Morgue, Zánik domu Usherů, Maska červené smrti, Jáma a kyvadlo, Černý kocour jsou tam povídky, které se mi líbily o trošku méně, ale pořád byly velmi dobré. Jen pár povídek mě zklamalo. Ovšem potěšila a pobavila mě povídka Ďábel ve zvonici, kterou jsem neznala.
Doporučuji, myslím, že se jedná o jeden z nejlepších a nejobsáhlejších výběrů povídek E.A.Poa.

Nějak jsem se úplně nebála při čtení, ale povídky se mi líbily svou ponurostí a čtivostí. Nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem povídku nepřečetla. A takto pořád dokola. Některé baví víc a některé méně, ale stojí za přečtení všechny.

(SPOILER) Povídky Edgar Allana Poa jsou staré pomalu 200 let . Já se k nim prvně dostala před 40 lety o jedné letní dovolené s rodiči a sestrou a četli jsme povidky během dne, kdy slunce na pláži pálilo, kolem spousta kamarádů...legrace. po.letech jsem se ke knize dostala...V zimním čase, kdy jsem dočítala v noci a můžu na plné svědomí říct, že jsem se bála a když jsem po dočteni vzbudila manžela s tím, že se bojim( je mi 60.let a jen tak něčeho se nebojím) a potrebui jít do koupelny...tak po mě málem hodil budík...ale šel a vcera večer si ke knize sedl taky...jako představa, že se proberu v rakvi....a podobně zážitky....z čehož probuzení v rakvi není z nejhorších zážitků...tak jako za mě...jedna z nejlepších hororových povidkovych knih , kterou jsem četla...

Jako první setkání s autorem jsem si nemohl vybrat nic jednoduchého a rovnou jsem se vrhl po hlavě do takhle hezky rozsáhlého díla. Tato sbírka vám nabídne všelijaké téma. Bavíme se o úvahách, vraždách, tajemstvích, komedii, pokladech, mukách a hlavně o lidské zvrácenosti a vztazích.
Moc jsem od toho neočekával, jelikož si uvědomuji fakt, že se jedná o díla více než 200 let stará a jedná se o prvopočátky žánru, na který se dneska jen navazuje.
Většina povídek začíná (většinou) dlouhým a ne moc záživným uvedení do děje (dle mě), někdy se jedná i o vědecké úvahy či výtahy, a až následně začíná samotný děj. Což se mi moc nelíbilo a odrazovalo mě to do čtení. Poe také má sklon vše realisticky popisovat (klidně i přes stránku), což není pro mě a celkem to ovlivnilo mé hodnocení.
Co autorovi nemohu vytknout, je jeho ohromná fantazie. Ať jednotlivé zápletky, či tajemství, nebo samotné pragnostiky o budoucnosti lidstva či jeho konci a hlavně jeho zvrácenosti. U některých povídek si raději nechci představovat, v jakém rozpoložení se nacházel.
Dále má sbírka výhodu v tom, že opravdu každý si něco najde a odnese si s sebou po přečtení.
Sice bylo celkem těžké tuto sbírku jednohlasně ohodnotit, ale dle mě si zaslouží 3*.

Kniha mi ležela v knihovně dlouhých 37 let. Pár povídek opravdu stálo za to...Jen mě tak u čtení napadlo v jakém "rozpoložení" a náladě pan Poe povídky psal.

Nadčasové dílo zakladatele hororového žánru.

Jámu a kyvadlo jsem si zamilovala na první přečtení už ve 13-ti letech. A od té doby přečtena spousta dalších knih a povídek od tohoto fantastického spisovatele. Díky němu jsem objevila velkou řadu autorů kteří se jím inspirovali a učarovali mne.

Jak již bylo několikrát zmíněno, některé povídky vynikající, jiné slabší, ale najde se i pár, které nutí k zamyšlení.
Opravdu bych nechtěl vědět v jakém byl rozpoložení mysli a co se Edgarovi honilo hlavou když povídky tvořil. Celkově solidní standard. 85%

Pěkné povídky na pomezí hororu a dramatu. Některé jsou výborné, jiné takový průměr, takže 4* jsou tak akorát.

Měla jsem poněkud odlišná očekávání a z toho důvodu mě sbírka povídek zklamala. Některé povídky se nesly v duchu tajemné až děsivé atmosféry, ale hororů je v tomto díle pomálu. V knize se mísí různé žánry - některé příběhy jsou zajímavé (ne však strašidelné) a u některých jsem úplně nepochopila, co tím autor chtěl říci (nebo mne prostě dané téma nebavilo). Vybrané povídky stojí za přečtení, ale celkový dojem je slabý.

Jáma a kyvadlo, bohatá sbírka výborných povídek, které vás vyděsí, pobaví, rozesmějí, dojmou, poučí a přimějí k zamyšlení. Na první polovinu 19.století je to hodně široký záběr témat. Zajímalo by mě, zda tehdejší vážení čtenáři dokázali ocenit literární genialitu autorových próz nebo z nich měli noční můry?

Výbor toho nejlepšího z povídkové tvorby klasika hrůzostrašné, ale i dobrodružné a detektivní literatury. Sbírka obsahuje vše, co povídkáře Poea proslavilo. Většinu už jsem v různých výběrech četl, přesto jsem se neubránil pocitům mrazení, úžasu a místy šoku z geniálně vypointovaných příběhů. Samozřejmě ne všechno už u dnešního čtenáře projde bez lehkého úsměvu, ba i mimovolného povzdechnutí, však jde přece o letité vykopávky. Jen kdyby takových vykopávek bylo víc. Poklady. Vykopané poklady to jsou. Povídky plné šílenství, opiových snů, nelidských vražd a přitom hutné atmosféry, která vtáhne a obklopí. Je to prostě jízda. Ponurá, pomalá, přesto však nezbytně končící pod pláštěm rudé smrti, který vše bezútěšně zakryje.

Četla jsem pouze pár povídek, ale i tak můžu říci, že mezitím co nějaké povídky byly opravdu skvostné (ať už opravdu hororové, nebo geniálně vymyšlené), tak naopak některé z nich byly zase trochu slabší. :)

Zaujímavý začiatok, pomerne nudná stredná pasáž a uponáhľaný zjednodušený koniec, to je charakteristika takmer každej Poeho poviedky. Okrem Maelstromu a Usherovcov ma to moc nebavilo, asi je 200 ročný odstup od vydania predsa len veľa. Chudák Poe to zjavne nemal v hlave v poriadku, väčšina príbehov sa točí okolo smrti alebo strachu z pochovania zaživa.

Skvělé povídky od jednoho z klasiků žánru.

Pěkně sestavená sbírka, v níž lze najít jak povídky skvělé až fenomenální, tak i povídky průměrné až slabé. Dobrý vhled do Poeovy tvorby.