Černý kocour / Černá kočka

Nenávidím tuhle povídku a po letech jsem opět zjistil, že ji naprosto nejsem schopen číst. Manželku stranou, to jsem schopen pochopit a nepředstavuje to pro mne zajímavé téma. Zajímavý je na povídce jiný element. Jsou na světě autoři sadisti. Martin například. King. Rádi si dají spoustu práce s tím, aby vám popsali nějakou sympatickou milou postavu, jen proto, aby ji mohli ve vhodnou chvíli zavraždit. Nebo hůř, což se vztahuje hlavně k tomu Kingovi, neb některé scény z Pod kupolí už nikdy nezapomenu. Poe je ještě horší. Dá si tu práci, aby text uvedl popisem zvířecí lásky, obdivu, přilnutí ke člověku. Popisuje to dlouze a překvapivě přesně, popisuje tu jednostrannost nekritického zahledění zvířat do svého páníčka. A dělá to jen proto, aby záhy přišel s tím, že hlavní postava začala zvířata týrat - v této jejich jednostranné lásce, která prostě nechápe proč to páníček dělá. V tomto ohledu jsem opravdu přecitlivělý. Ubližování zvířatům považuji za nejodpornější věc které se člověk může dopustit, za věc nejnižší a nejopovrženíhodnější, neb u zvířete nikdy nemůže být důvod pro nenávist ani pro krutost, neboť zvíře není tvor schopný pochopit PROČ by ho někdo nenáviděl a choval se k němu krutě. Nenávist, krutost, opovržení a potřeba násilí jsou intersubjektivní, jedná se o relaci subjektu A k subjektu B, která potřebuje recepci subjektu B. Pakliže subjekt B není schopen takovou relaci chápat, stává se prázdnou. Prázdné násilí je nejodpornějším druhem násilí. A nejodpornějšími lidmi jsou ti, kteří rozhodují o shazování bomb na anonymní lidi (souhlasím v tom smyslu s Chomskym, když tvrdí, že americké bombardování Al-Shify bylo v podstatě odpornějším aktem než atentát 11. září) a ti, kteří týrají tviřátka. Odporné na tom je, že subjekt násilí trpí a trpí o to víc, že neví proč vlastně trpět má.

Poeův text je v tom smyslu zajímavý, že tuto tezi problematizuje. Představuje nám Pluta, který je schopen reflexe na dostatečné úrovni aby pochopil iracionalitu zpřetrhání pout lásky a rozhodl se takový akt pomstít. Poe k tomu, mimochodem, napsal zajímavý průvodní text pod názvem Instinct vs Reason - A Black Cat. Tento zajímavý prvek povídky pro mne nicméně malinko uvadá tváří v tvář odpudivosti kontextu hlavního děje.

Napínavé...

Kočky jsou démonická stvoření. V této povídce ovšem vládne démon alkohol. Postupná změna chování alkoholika vede k naprosté tragédii. O to horší, že tuhle část vypravěč přejde pár slovy, jako kdyby plácnul mouchu místo vraždy vlastní ženy. Morbidní chladnokrevnost, skutečně silná. Byť se z vypravěče stává tyran vůči zvířatům, nějak paradoxně jim přece věnuje víc (jakéhokoli) citu než vůči vlastní ženě. Monstrum.

Velmi zajímavá povídka, ve které Poe zase zpracovává něco úplně jiného. Vyhovovala mi délka, díky které byl celý příběh akční.

Zajímavá povídka a zatím jedna z mých nejoblíbenějších. Jen ten konec mě vždycky nepochopitelně naštve...

Zítra zemřu
a tak chci
ještě dnes
svalit ze své duše
to velké břemeno.

Perverzní, bizardní povídka se skvělým koncem. Možná proto, že je tak krátká a akční, se pro mne stala nejlepším příběhem v tomto svazku.

Citát: Perverse je jedním z nejpůvodnějších pudů lidského srdce.

Jedná z nejlepších povídek od poea. Hlavní hrdina diky alkoholu postupně začíná propadat šílenství při kterém se pokusí zabít kocoura ale místo toho zabije svoji manželku kterou ke své smůle zazdi s kocourem. Který ho díky své nabubrelosti privede pod gilotina.

Na téhle povídce se mi nejvíc líbil ten popis vnitřních pochodů vyprávěče, našeho tyrana zvířátek. A co se mu dál stane, protože chlastá, je už jenom třešnička na dortu. Což paradoxně není ta nejhorší věc na příběhu. Nejhorší je samozřejmě jeho samolibost na konci, která způsobí jeho největší pád...

(Čteno ve sbírce Černý kocour a jiné hororové povídky.)

Já si s Poem prostě strašně rozumím :-)

(SPOILER) S prižmúrenou mačkou 3*, ale v detailoch je to strašne prehnaný text: opitý chlap príde domov a prvé, čo mu napadne, je vypichnúť domácemu kocúrovi oko. To ako vážne? Prečo? Čo ho k tomu viedlo? Mal k tomu azda predispozície? Ak áno, aké a prečo nám o nich Poe nič neprezradil? Ak nie, potom čo sa stalo, že sa z neho behom hodiny stal násilnícky psychopat? V ďalšiu noc úbohého kocúra magor pre zmenu rovno obesí na strome. A to vám radšej ani nenapíšem, čo urobí s manželkou. Kebyže to autor vysvetlí duševnou poruchou, bolo by to super. Ale ja som tam nič také nezaznamenal (čo neznamená, že to v texte medzi náznakmi prítomné nebolo). O tretiu hviezdu sa postarala obskúrna finálna pointa s "usvedčením", inak by to bolo ledva za 2*. Poviedka bola viackrát sfilmovaná, napr. vo filmoch dua Argento/Romero Dve diabolské oči (1990) a vo Fulciho Černé kočce (1981), prípadne čiastočne v seriáli Pád domu Usherovského od Mikea Flanagana (2023).

Jedna z mých nejoblíbenějších povídek o E.A.Poea o závislosti na alkoholu, se kterou postupně a neodvratně přichází změna osobnosti jedince, až se člověk stane úplně někým jiným, často i nebezpečným psychopatem. Autor zde opět předvedl jeho hluboký smysl pro detailní popis vnitřních pocitů vypravěče a různých situací, ve kterých se hlavní "hrdina" ocitá. Tleskám ...

Zajímavá povídka, která ukazuje, jak je přílišná konzumace alkoholu pro psychiku nebezpečná. Začíná to pomaloučku polehoučku menší averzí, poté nenávistí vůči všem a hledání viníků mezi těmi, kteří za nic nemůžou. Mohl snad kocour za něco? Mohl jen za to, že neutekl dřív, než zjistil, že páníček má porouchaný mozek.

Strašně strašidelné. Málem jsem dostal INKFART!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Jedna z mých nejoblíbenějších povídek. Černý kočky miluju.

Takový dobrý standard, i když ten závěr byl poměrně dost očekávatelný. Docela dost se podobá "Zrádnému srdci", hlavně co se zmíněného závěru týče.

Kolik má tato povídka stránek? Děkuji. Nikde to nemohu najít.

Patří k té lepší polovině Poeových povídek, ale zápletka nic moc...

Poviedku som prečítal vyše 2 roky dozadu a dodnes si pamätám hlavné atribúty, pre ktoré som si túto poviedku zamiloval - mrazivá atmosféra, alkoholizmus a zvrátenosť. Tieto motívy Poe neskôr rozvíjal i v poviedke Diablik zvrátenosti, ktorá tiež patrí medzi moje obľúbené.

Jak je u tohoto autora zvykem, velmi dobře napsáno. Zápletka ale nic moc.