Reat přečtené 120

Zabijáci 2012, Jussi Adler-Olsen

Tenhle kus ze mě udělal totálního schizofrenika....dokázal bych dát jednu, ale klidně i pět hvězd a měl bych pro obojí relevantní důvody. Ale on ten "průměr" tak nějak vychází a navíc jsem trošku škodolibě spokojen, že nemusím přehodnotit svou nechuť k "severské krimi", neboť po přečtení tohohle kusu od J.A.Olsena se jejím fanouškem (opět) nestanu. Až do půlky to jakžtakž šlo, potom jsem už jsem ale naprosto nechytal..ať už v postavách nebo v ději. Zkrátit o 100 stran, ubrat postav a hlavně jejich nepochopitelného chování, to by dle mého rozhodně prospělo. No co....určitě jiného Olsena ještě někdy zkusím, což o to, ale teď už se fakt těším na posledního Cartera. To je Vám tak blažená jistota........ ;-)... celý text

Noční směna 2019, Michael Connelly

Vynikající. Zezačátku to sice celkem bolí, protože Michael Connelly není tak přístupný od první stránky jako jiní, ale postupem času rozehraje skvělou hru na kočku a hned několik myší. Ač knížka nepostrádá určitá klišé tak typická pro detektivní thrillery, tak přesto z ní stoupá pomyslný odér jakési originality, pokud to v rámci daného žánru vůbec jde. Hlavní hrdinka, jakkoli o ní autor vlastně až tak mnoho neprozradí, je čtenáři vcelku sympatická a drží jí palce, přičemž jsem opravdu zvědavý, jestli v dalších dílech Connelly její postavu po stránce osobní načrtne podrobněji. To je totiž jediná drobná vada na kráse...jakási lehounká sterilita vyprávění, kdy se vše striktně točí víceméně jen okolo případů. Ale opravdu vada jen drobná, takže pět hvězd a celkově hodně dobrý pocit.... celý text

Ďáblova maska 2018, Tom Egeland

Původně jsem chtěl parafrázovat jednu filmovou klasiku: "Pane profesore, vy to nepíšete špatně, ale... ", ale právě podle mého názoru je to naopak celkem zvláštně (špatně?) napsáno. Pokud Egeland dříve "brečel", že mu některé nápady ukradl a opsal Dan Brown a zbohatl na tom, tak musím říct, že ačkoli si o DB myslím své, proti Egelandovi je to právem spisovatel bestsellerů. Námět jakž takž, ale čtení mě absolutně nebavilo a hlavně jsem tomu tak trošku nerozuměl (subjektivní pocit). Doma mám ještě jednoho Egelanda, koupeného kdysi ve slevě (nedivím se), ale jsem si jistý, že si ho nikdy nepřečtu, takže...daruji za odvoz. :-) Ono když na konci zjistíte, že nejlepší na knize je obal, je asi něco špatně.... celý text

Devátý hrob 2018, Stefan Ahnhem

Bichle rád nemám. Většinou mívám pocit, že je čtení nekonečné, že autor stejně nedokáže udržet mojí pozornost po celou dobu a hlavně mě v pak neposlední řadě, kdy už se mi zdá vše zdlouhavé, dost často přepadá touha otevřít jiný žánr, jinou knihu a moje myšlenky těkají směrem, která to bude a jak se ní vlastně těším. Tady….tady mě to ani nenapadlo. Ačkoliv je to pětsetistránkový monolit, tak jsem jej dal téměř bez zastavení, potažmo bez dechu. Kniha dějově předchází Oběti bez tváře a rozhodně si s ní v ničem nezadá. Je nejenom stejně úžasně návyková a zajímavá, ale i dost originální, a to včetně závěru, aniž by se v něm ovšem musel nutně odehrát nějaký „šokující“ dějový zvrat či kotrmelec. Už se těším na další případ Fabiana Riska, protože Ahnhem se stal mým velkým oblíbencem a rozhodně králem „Severské krimi“ ...........Já to fakt napsal….??????.... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Trošku mě děsí ony vesměs pochvalné komenty zde, i to vysoké hodnocení, neboť dle mého je toto dílo čirý průměr. Tak nekomfortně nečtivou knihu jsem už dlouho v ruce neměl, takže udržet pozornost bylo pro mne opravdu nadlidkým úkolem. Ve svých mladších dobách bych ji stopro odhodil a už se k ní nevracel, ale dnes coby "vyspělý a inteligentní" čtenář takové barbarství neprovozuji, takže jsem se zdárně donutil až do prologu. Pro autorovy oblíbence budu asi osel, až blb, ale....prostě nechytlo, vlastně ani nebavilo a pochopitelně nelíbilo, ba co víc...nechápal jsem to. Do průměru to vytahuje jistá nápaditost a atmosféra, za mě toť vše. Od Nesboa jsem četl jen Syna a toto, takže ještě dám časem šanci nějakému HH, ale pokud se nechytnu, zavrhnu ho. Ale on se beze mne stejně obejde... ;-)... celý text

Ztracený 2018, Tim Weaver

Dvacet stránek před koncem jsem se v hlavě probíral superlativy, kterými jsem hodlal začít tento komentář, aby mě ten skutečný konec tak trošku zchladil jako bazének u finské sauny. Nechci spoilerovat, takže za sebe prostě podotknu, že by se mi mnohem víc líbilo, kdyby kniha končila právě těch dvacet stran předtím, ale co nadělám. Rovněž mi některé pasáže opět nedávají přílišný smysl, ale na to už jsem si u TW prostě musel zvyknout. Tím výtky končí. Jinak naprosto skvostně napsaný thriller; napínavý, poutavý, částečně strašidelný...ono také téma staré nepoužívané trati a stanic metra je těžkováhovní kalibr sám o sobě....a v neposlední řadě s neskutečným sympaťákem v hlavní roli ztělesným v Davidu Rakerovi. Upřímně se přiznám, že dost dobře nechápu, proč podle takovýchto knih nejsou udělané filmy. V dnešní době, kdy scénáristům a tvůrcům docházejí nápady a zásobují nás remaky a kravinami všeho druhu, se mi jeví Weaver a jeho knihy jako studnice svěžích pokladů.... celý text

Ultimate Spider-Man: Moc a odpovědnost 2013, Brian Michael Bendis

Kniha obsahuje prvních sedm sešitů Ultimate Spider-man a jako ochutnávka by mě ke koupi dalších x-dílů nepřesvědčila. Celá sága Spideyho je zde restartována, ale nemůžu si pomoci, spíš se jedná dle mého o chudšího příbuzného. Kresby vcelku ok, to zvedá hodnocení z průměru a samotná postava Spider-mana to díky mým sympatiím vytáhne až na čtyři hvězdy. Budiž...... celý text

Smrť na druhom brehu 2016, Dominik Dán

Dánovka... no jo, za pět...co tam máme dál? Ba ne, tak jednoduché to nebude, totiž s hodnocením ano, ale alespoň něco málo napsat by se slušelo. Tak tedy: kdo Dána zná, ví. Snad až na jeho první dva romány, kdy se malinko hledal, si drží laťku kvality nastavenou proklatě vysoko a nesnížil jí ani tady. Byť je nutno férově uznat, že kniha chytne "slinu" až ve druhé polovině a na tu první se musíte pekelně soustředit, protože případy přes sebe leží zamotané jak klubíčko v hejnu koček. Mimochodem...na DD je úžasně zábavná ta syrovost, až "jednoduchost" případů. Co si vybavuju, tak kolikrát detektivům z oddělení vražd nepomohlo až tak pátrání a vyšetřování, ale spíš práskání, informátoři, pomstychtiví mafiáni, udavači a v neposlední řadě výměnný obchod s podsvětím. A moc bych za to nedal, že zrovna tohle není od autora žádná přehnaná fikce....... celý text

Chladnokrevně 2018, Robert Bryndza

Jojo, za den...vcelku očekávaně, a dokonce i s neduhy, které jsem u pana Bryndzy taky už čekal, ale o těch se zmiňovat (poněkolikáté) nebudu.....jak tady uživatelka přede mnou trefně poznamenala: záložka o autorovi dost vysvětluje. :-) Ovšem příběh až na drobnou neduživost v podobě chatrného uvažování téměř všech postav je ok, a panu Bryndzovi nutno složit hold za to, že se pokusil o opět nevšední pohled a styl než ten, kterým se prezentoval minule, čímž se liší od jiných. A když něco člověk prostě přečte za den a baví se, byl by asi pokrytec nechválit a dobře neohodnotit. Takže já chválím a boduji na maximum.... celý text

Černočerná tma 2011, Stephen King

Tyranie vládnoucího Krále pro mne dosáhla vrcholu!!! Už dlouho jsem nebyl tak ovlivněn a deformován čtením jako tady, hlavně v povídce Prodlužování času, která je sice nejkratší, ale zanechala největší dojem. Byl jsem opravdu vyděšený....ne z klauna, bubáka pod postelí, šíleného správce hotelu honícího se sekerou syna a manželku nebo z fanatické fanynky spisovatele...ale ze sebe samého!! Tohle prostě umí jen King...nahlídnout do nejtemnějších zákoutí každého z nás. Ještě že je tak milosrdný a bere nás tam sebou, abychom se těmi nádhernými hrůzami pokochali taktéž. Všechny povídky si zaslouží deset z deseti a knížka se řadí mezi jeho nej. A mně je teď tak krásně blbě......... celý text

Hon na mrtvého 2018, Tim Weaver

Čekal jsem hodně, opravdu hodně, a proto se cítím mírně zklamán. Není to malér, ale...možná jsem osel, ale já jsem tomu prostě celou dobu nerozuměl. Což o to, na to jsem u Weavera zvyklý, ale snad ještě nikdy jsem se u čtení nemodlil, aby si hlavní hrdina jen tak nahlas pro sebe sesumíroval děj, abych se chytil. No jo....jenže já to nechápal ani potom, co se to víceméně stalo!! Dejme tomu...je to prvotina a já vím, že se pak pan Weaver zlepšil, takže jsem v klidu. Děj průměr, čtivost za pět, takže tu máme tu pěknou čtyřku z dusíku....ehm...z Honu na mrtvého!!!... celý text

Dopis ze záhrobí 2018, Dominik Dán

Ačkoliv Dánovky bezezbytku zbožňuji, musím na sebe prásknout, že mě žádná tak nezasáhla jako tahle. Ani ne z žádné konkrétní podstaty, spíše proto, jak bolestně pravdivým způsobem poukazuje na asi nejkontroverznější rozhodnutí Václava Havla pustit mezi lidi násilníky, vrahy a podobné kreatury, z nichž dost velká část vlastně ani neuměla normálně žít.....cela, studené sprchy, jídlo v ešusech a mundúr pro ně byl jediný logický smysl života a podle toho jejich chování na svobodě vypadalo. Upřímně se ovšem vyznávám, že Gregora Martinky mi bylo svým způsobem líto (zdůrazňuji-svým způsobem, rozhodně jeho jednání neschvaluji a neobhajuji) a už dlouho jsem nečetl (a vlastně nevstřebal) tak dokonale vykreslený charakter doslova a do písmene zpackaného života. Kniha dojde k rozuzlení v půlce a zkušený Dánofil...tedy já....tuší, že to ještě není konec. Příběh chytne druhou vlnu a ty obě se na konci nádherně propojí. A z toho závěru, kdy se stojící Krauz v cele dívá do očí doživotně odsouzeného a vidí už jen to jedno jediné, co ten člověk chce a potřebuje ve svém životě udělat, mi běhá mráz po zádech ještě teď.... celý text

Oběť bez tváře 2017, Stefan Ahnhem

Přiznám se, že na označení "Severská krimi" jsem doslova alergický. Nevím, proč si někdo usurpuje právo na to, že díky svému původu prostě jen a pouze on dokáže napsat kvalitní kriminálku, ačkoli nesahá kupř. Carterovi nebo Bryndzovi ani po kotníky. Prostě dobrá krimi je dobrá krimi, ať už z USA nebo Norska či odjinud. Ovšem jakékoli námitky a výtky se roztříští napadrť jak o zeď po otevření a následně přečtení tohohle majstrštyku. Už dlouho mě nic tak nepřipoutalo a nerozsekalo jako tohle. Ve zkratce...policista po své nevěře a rozbití vlastní rodiny učiní fatální rozhodnutí zachránit její trosky tím, že se přestěhují do města, kde se narodil a vyrůstal, v domnění, že to bude pro ně všechny nový začátek. No to bych sakra řekl, že je....ovšem zdaleka asi ne tak, jak si Fabian Risk maloval. Zapadne totiž do plánu přehlíženého a odstrkovaného spolužáka pomstít se po letech všem, kterým nestál ani za šikanu. Opravdu skvost. Kdybych měl použít trochu sexismu, tak si připadám tak, jako kdybych náhodou sbalil naprosto luxusní holku, se kterou jsem si dva dny užíval a nemohl se jí nabažit. Zapomeňte na Keplery, Olseny a já nevím koho ještě....ač nejsem v žánru "Severská krimi" (brrr) příliš znalý, tohle dle mého nic nemůže překonat. Veledílo!!!... celý text

Poslední anglická královna 2017, Steve Robinson

Že po prvku očekávání občas následuje prvek zklamání, to ví nejen každý Cimrmanolog, ale že by to muselo potkat zrovna mě.... Potkalo, tohle je totiž oproti Spříznění, které jsem četl jako první od S. Robinsona, skoro až děs. Hrůzou jsem zavyl cca po dvaceti stránkách, kdy.....SPOILER.....Tayte z čísla 594 přes jakousi přesmyčku OOOOMMMOOMMOM (či co) vydedukuje, že se jedná o otce z padesátého nebo jakého kolena.....a v tu chvíli pro mě čtení pomalu ztratilo smysl. Podobné hovadiny evokující nejmenovaného spisovatele bestsellerů mě prostě otravují. Ovšem nejenom to. Tayte se tady z tlustého nemotory a sraba, ve kterém jsem se viděl, proměnil zcela nepochopitelně v kombinaci Supermana a Karlose Vémoly s přidanou hodnotou coby mozkem Stephena Hawkinga, nehledě na to, že zde chybí flashbacky, které byly tak osvěžující a budovaly atmosféru. No nic...stane se. Nebavilo ani dost málo, ale určitě zkusím ostatní, protože díky hodnocení a komentům Vás ostatních uživatelů tuším, že tenhle kus je asi vážně nejslabší.... celý text

Klub vrahů 2018, Pavel Renčín

Poměrně oříšek. Na jedné straně nečekaně "sjízdné", téma sychravé podzimní Prahy je také rajcovní....nemusí se vraždit jen v LA nebo na severu zeměkoule....a čiší z toho profesionalita na sto honů. Na druhé straně je rozuzlení tak těžce stravitelné, že působí jako zklamání... Nebudu se rozepisovat. Důvod je i ten, že s autorem jsem měl tu čest obsah osobně rozebrat a bylo by nepatřičné zde cokoli dál psát........ celý text

Dolanův cadillac 2004, Stephen King

Už ani nevím, kdy jsem tuhle knížku začal číst, opravdu ne. Důvod, proč jsem jí odkládal bylo (pokud si matně pamatuji) to, že mě prostě moc nebavila. A tak to u Kinga občas mám....patří mezi mnou uctívané polobohy, ale nezřídka se u jeho knížek nudím tak, že je ani nedočtu. Není jich samozřejmě moc, převažují díla na úrovni geniality, ovšem neplatí to, s čestnou výjimkou titulní povídky, pro tento soubor. Sem tam záblesky (Zuby, Tenisky), jinak to celé připomíná takové nemastné neslané jednohubky z Ramy, okoralého sýra a levného salámu. Hlad ukojí, ale nechutnají........ celý text

Hovor se smrtí 2017, Chris Carter

Osmá sonda Chrise Cartera do hlubin čtenářovy duše, znovu přinášející náruč hrůz a bizarností zabalených do nesmírně chutného aroma čtivosti a podmanivosti. Cartera a jeho genialitu nečiní popisování vražd, bez výjimky brutálních a nechutných, ale dle mého ony momenty jako káva v čítárně v jednu ráno, seznámení se servírkou při touze se opít kvalitní whisky a podobně. Příběh jakoby v tu chvíli dostal obrysy reálného světa, života a zapůsobil na čtenáře jaksi uvěřitelněji a magičtěji...a vlastně i zábavněji, protože popisovat jen morbiditu vražd a jejich tupé vyšetřování by se asi rychle omrzelo. I u Hovoru se smrtí dostanete přesně to, co od Carterovy knihy s Robertem Hunterem čekáte. Ačkoliv někomu může téměř totožné schéma a šablona připadat poněkud sterotypní, já zde ještě přesto slupnu vše i s navijákem a posílám opět vděčných pět hvězd.... celý text

Spříznění 2018, Steve Robinson

Jo....tak popravdě nevím, jak začít. Buď ze sebe začnu rovnou chrlit superlativy, nebo pozvolna začnu tím, že jsem to nečekal, knížku si obstaral na zkoušku, což vysvětluje to, proč jsem "šikovně" začal pátým dílem. Navíc jsem se...coby zapřísáhlý atheista...několikrát před začtením pomodlil a pokřižoval, když jsem letmým prolistováním zjistil, že román střídá několik časových i dějových linií, což je věc, ze které se o mne většinou pokoušejí mrákoty. Nevím, jak to autor udělal (totiž vím...no prostě umí!!), ale tady se na ty flashbacky těšíte snad ještě víc než na vyprávění ze současnosti, tak jsou strhující, napínavé a zajímavé. Navíc děj nijak nepřetrhávají, není to bezhlavé hupsání sem a tam a čtenáři,snaž se, ať se vyznáš!! Děj se souměrný, uvěřitelný, bez nesmyslů a hovadin, kterými nás dokáží zásobovat mnozí renomovanější spisovatelé, a celé se to opravdu krásně čte. Ti, kdož mají rádi šokující zvraty, myslím tedy ty logické, normální, ne ty, ze kterých se Vám chce......no....zvracet, si tady přijdou na své. Doporučuji každému, a to velmi vřele. Joj, to byla předevčírem v tom knihkupectví ale trefa........ celý text

Nejsem mrtvá 2018, Anne Frasier (p)

Bezkonkurenčně na první dobrou a bez přestávek přečteno za jeden (pracovní, takže psst) den. Toť první nesmírná deviza knihy. Tou druhou je určitá neotřelost příběhu...žena vězněná tři roky se záhy vrací na své místo u kriminálky, do života a do světa, přičemž ani do jednoho se jí to pořádně nepodaří. Klišé zde bohudík chybí, žádné románky s kolegy, žádné nečekané (rozuměj nesmyslné) zvraty také ne, takže jediné, co se dá maličko vytknout, je určitá až přílišná fantasknost příběhu. Dovolil bych si zaspoilerovat, takže prosím pozor pro neznalé................no těžko by nechali vyšetřovat, respektive ponechali ve vyšetřování vraždy osobu, které se našla v její motorkářské helmě hlava oběti!!!! Taková by byla první na ráně v seznamu podezřelých a putovala by rovnou do vazby...alespoň podle mě tedy. Ale budiž....když se od tohoto oprostíte, a také od toho, že zde se vše odehrává tak nějak mimochodem....zabití věznitele, útěk, znovunástup na kriminálku, setkání s ex a podobně, máte před sebou skvělou a zábavnou krimi. A to není málo....... celý text

Básnik 2013, Dominik Dán

V jednom z předchozích komentářů ke knížce od DD jsem podotkl, že je zde jistá podobnost s knížkami Chrise Cartera. Po přečtení Básníka (a kdo čte Cartera a četl i Básníka, tak potvrdí), že změnit zde jména a příběh ze Slovenka přesunout do San Franciska, máte zde Cartera jak vyšitého!!! Těžko říct, pro koho z nich je to větší pocta :-) Ale ke knížce: příběh přímo navazuje na předchozí Uzel, v hierarchii DD se tedy jedná o chronologicky druhý zářez, a je "skutečně neskutečné", jak Dán umí v pohodě přepnout z období porevolučního zmatku do doby socialismu, byť už tedy ne reálného a hutného, ale i tak prostě nechybí Bezpečnost, StB, podpultové koňaky, šmelení s masem a nedepilované dámské klíny. Sexu je zde více než ve všech Dánovkách dohromady a celý příběh je koncipován čistě jako Krauzův osobní, ale jinak naprosto standardní kvalitka pro pana spisovatele už typická. Prostě skvost....... celý text