Černočerná tma

Povídková kniha od mistra hororů. Tentokrát nám ukazuje, že nejděsivější nejsou pavouci, duchové nebo posedlé panenky, ale lidé samotní. Zároveň otevírá otázky, kde je hranice pomsty, kdy platí oko za oko?
Za mě nejslabší první povídka 1922, zbývající tři měly něco do sebe a bavily mě.

Je to kniha ktorú som nedočítala - horor .Bála som sa.

Všechny tři novely a jedna povídka mají něco společného. Lidské utrpení a vyrovnání se s osudem. Obyčejní lidé v neobyčejných situacích - tak to King napsal v doslovu. Souhlasím. Jde o sondu do lidských duší, které jsou konfrontovány s realitou, která je pomalu, ale jistě drtí. To vše v mistrovském podání Pana spisovatele a rozebráno do nejmenších podrobností. Jediná má výtka směřuje k nejkratší povídce Prodlužování času. Tohle bohužel nezachrání ani umění psát. Tuctový nápad, který navíc zůstal nevyužit.

Kingův návrat ke konceptu a kvalitě, kterou (si) nastavil Čtyřmi ročními dobami.

Stokrát omleté náměty (pobavilo mě v doslovu "tahle povídka mě napadla..."), ovšem zpracování opět parádní.

Povídkového Kinga mám rád a Černočerná tma mi dost sedla. King tu dle vlastních slov staví obyčejné lidi do neobyčejných situací a dělá to zábavnou a čtivou formou. Nejslabší (byť velmi dobrá) je hned ta první 1922, kterou jsem znal z filmového zpracování. Mnohem lepší jsou zbylé tři, které zkoumají motivy pomsty/spravedlnosti, možnosti vyměnit vlastní štěstí/zdraví za smůlu/nemoc někoho jiného a v neposlední řadě prozření ve chvíli kdy zjistíte, že někdo koho znát dlouhé roky ve skutečnosti vůbec nemusí být takový jak se celou dobu zdálo. Nebýt jednoho nadpřirozeného prvku, tak jde o dost uvěřitelné příběhy, které nejenže nutí čtenáře k hltání jedné stránky za druhou, ale hlavně ho nejednou donutí k zamyšlení jak by to vypadalo kdyby se do podobné situace sám dostal…8/10

Temné, pomalé a hodně psychologické. Není to klasický lekačkový horor, ale spíš plíživý pocit, že je něco hodně špatně – a že to teprve začne. Trvalo mi, než jsem se začetla, ale pak mě to pohltilo. King umí vystavět atmosféru tak, že vás dusí i při obyčejném rozhovoru. Postavy dobře napsané, silné téma, celkově syrové a zneklidňující.

Po krátké "Kingovské" pauze, jsem se k mistrovi vrátil a opět se přesvědčil, proč je pro mě Autor číslo 1. A i když první povídka s názvem 1922, která lehce zaváněla Lovecraftem (což není nikdy na škodu), mi přišla až příliš dlouhá, další trojice knihu jako celek hravě dotáhla k dokonalosti. A to zejména povídky "Dobré manželství," a můj tip pro všechny: "Velký řidič." Já prostě příběhy se spisovateli v hlavní roli miluju.

Fantastické poviedky, neskutočne mi sadli. Takéto mám od neho najradšej

(SPOILER) Na MAJSTRA velmi slabe. Chvilami som mal dojem, ze to bolo pisane jedine "nutnostou" nieco napisat. King "umi" ovela ovela lepsie, cital som od neho viacero zbierok poviedok, a tato je zdaleka najslabsia.
Prva "farmarska" poviedka neuveritelne roztahana a prakticky bez deja, bola doslova namaha ju docitat 1 hviezdicka
Druha poviedka o znasilnenej spisovatelke o kusok lepsia, ale takisto zbytocne dlha 2 hviezdicky
Tretia mala dobry rozbeh, ale v druhej polovici to King velmi rychlo skoncil a na nestastnika Goodhugha navalal na par stranach, co sa dalo..2.5 hviezdicky
Posledna jednoznacne najlepsia. 4hviezdicky

Další úžasné dílo Stephena Kinga. Jeho schopnost vystihnout postavy a jejich charaktery je unikátní a obdivuhodná. Ostatně jak sám píše v doslovu - jeho snahou je vystavit obyčejné lidi neobyčejným situacím a v povídce nebo románu prozkoumat, jak se v nich budou chovat. A tyto povídky jsou naprosto krystalickou ukázkou. Skvělá kniha.

Poviedky v tejto knihe boli napísané každá jedna absolútne pútavo. Človeka až zamrazí, do čoho všetkého človeka dostane vôľa žiť, túžba po pomste, túžba po zdraví a túžba po zachovaní svojho majetku...

Černočerná tma je sbírka čtyř hororových povídek. Podle mého názoru jsou to dobré povídky, ale Stephen King umí líp. Já osobně bych z jeho rozsáhlé tvorby raději sáhnul po něčem jiném a k těmto povídkám se nebudu vracet. Dávám tři hvězdy.

Úžasná kniha, skvělé povídky.

„Té noci jsem objevil něco, čeho je většina lidí ušetřena: vražda je hřích, vražda je prokletí (přinejmenším mysli a ducha …), ale vražda je taky práce. Drhli jsme ložnici, až nás bolel hřbet, … pokaždé, když už jsme si mysleli, že máme hotovo, jeden z nás našel krvavý flek.“

Černočerná zákoutí lidské duše zkoumá SK (jak jsme u něj zvyklí) opravdu velice důkladně. ve čtyřech povídkách jejichž společným motivem je … jak daleko je člověk schopný zajít, když je postavený do, zdá se, naprosto bezvýchodné situace. Všechny čtyři příběhy jsou (jak jsme u něj zvyklí) řádně okořeněné brutalitou a osolené morálními dilematy.

A tak přemýšlíš – jak moc temné stránky v duši dokáže extrémní tlak probudit. Sleduješ totiž v přímém přenosu krutým způsobem (plným drsného násilí) provedený rozpad mysli … a tak se tu smlouvá s ďáblem, pragmaticky se hledají praktické nástroje na vraždu a černý humor dláždí cestu do pekel!

Bezvýchodnost situace je podpořená ironií osudu, absurdními úvahami, cynickým nadhledem a morbidním humorem – výsledkem tak je, že líčení příběhu vyznívá zvláštně lehce?, skoro jakoby nezúčastněně --- jako by na tom, co se děje nebylo nic, z čeho bys měl mít hrůzu, co by nahánělo minimálně nepříjemné pocity --- což mi trochu pomáhalo se od příběhů emočně odpoutat (myslím, že jinak bych je asi nezvládla číst). Dostala jsem se tak spíš do rozumové roviny, kdy o tom přemýšlíš a se špetkou cynismu hledáš příčiny toho, jak mohlo zlo v člověku porazit dobro na plné čáře …

„Prosím, ať z toho není moc krve …“
„Nebo ještě líp, ať to … vzdá, v tuhle poslední chvíli. Jenže to nevzdal.“

Moje první kniha od tohoto autora a taky první podobného zaměření. No a dost pozitivně mě překvapila a překvapilo mě i to, jak kniha dokázala ovlivnit moje nálady (ne ale do pozitivna :-) ). První povídka ze začátku taková nezajímavá, říkal jsem si, dobré, zavraždil manželku, už to víme a co jako s tím? No jenže příběh nabral směr, který jsem vůbec nečekal a závěr mě dorazil :-) Když jsem ten příběh pak vyprávěl kolegům v práci, tak z toho byli taky dost na větvi. Druhý příběh mě zaujal hned od začátku, ten mi připadal taky hodně silný. Znásilněná spisovatelka, která objeví vcelku slušně zorganizovaný zločin a vezme spravedlnost do vlastních rukou. Třetí příběh mě malinko zklamal. Vynikající myšlenka, celou dobu jsem se těšil, čím mě King překvapí a jak to dopadne. No ale ono to nedopadlo vlastně nijak... Takže trochu zklamání. No a čtvrtá povídka opět super, manželka, která po 27 letech manželství zjistí, že její manžel je sériový vrah a násilník. Navíc je to inspirované skutečným příběhem, jak píše autor v doslovu. Prostě pro mě kniha, u které jsem se nejen nenudil, ale i trochu pohla s mými emocemi a duševním stavem.

Černočerná tma je sbírka povídek, která se mi do jisté míry líbila. Některé příběhy mi sedly více než jiné, ale často jsem měl pocit, jako by se King a Bachman střídali ve vedení vyprávění, což vytvářelo dojem, že "oba autoři" spolu na stránkách soupeří a to mi úplně nesedlo.
I přes svou vysokou kvalitu a poutavost v momentě čtení, nezanechává dlouhodobější stopu v paměti. Každá povídka sice stojí za solidních 5 z 6 hvězd hned po přečtení, avšak s časovým odstupem pár týdnů se jejich obsah zdá být méně zapamatovatelný, což můj celkový dojem snižuje na 3 hvězdy.
To však neznamená, že Černočerná tma je špatným čtením - naopak, čtení solidně odbíhá, ale možná nebude dlouhodobě rezonovat.

Velmi povedené, čtivé, starý dobrý King.. zanechá ve čtenáři stopu a ještě dlouho musí o příbězích přemýšlet... dokázala bych si všechny povídky představit jako román. Četla bych to se stejným nadšením

(SPOILER) Mé první povídky od Kinga, které se mi dostaly do ruk, a jsem nadšena! Překvapilo mne na začátku že první dvě povídky jsou obsáhlejší než druhé dvě, ale řekla jsem si, že uvidím co z toho vznikne.
První povídka o farmáři mne dostala, stejně jako o spisovatelce. Obě měly ten temný nádech, morbiditu, které u tohoto autora miluji, a užila jsem si je nejvíce. Jako by ten člověk byl přímo v té situaci. Třetí mne tak nenadchla a přišla mi slabší, ale nemám od Kinga tolik knih ještě přečtených, a jsem zvyklejší na krev a morbiditu. Poslední příběh mi připomněl všechny ti krimi co sleduji a čtu, ale tohle bylo skvěle napsáno ze strany ženy sériového vraha, jak by to asi bylo. Úžasné.
Dovětek autora mne mile překvapil, a četla jsem jej celou dobu s úsměvem.