Černočerná tma

2 dnes

Velká škoda, že celá kniha nebyla v duchu prvního příběhu. Ten byl naprosto geniální, mrazivě děsivý, no top! Další mi už tak dobré nepřišli. Přesto se mě také čte King daleko lépe v povídkách.

1 11. října

Pro mě osobně na Kinga slabší kniha, čekal jsem hororovější děj. Příběhy mě nijak nevtáhly do děje, chyběla mi lepší atmosféra
Náměty zajímavé, takové všední a uvěřitelné popisující lidské nitro schopné všeho.

2 23. září

Zatím nejlepší kniha, co jsem od Kinga četla. Příběhy o vychytralosti lidí. O zlu, které se možná ukrývá v každém z nás.

Sychravý večer, vítr za okny, šálek dobrého čaje a Stephen King....

11 19. srpna

Tohle bylo něco! King vyprávěl příběhy o obyčejných lidech a během pár prvních vět mě chytil a nepustil... Sice jde jen o povídky, ale úplně rozsahově stačily, obsáhlé byly tak akorát. Každá z nich čtenáři uvízla v hlavě a vyvolala plno dalších otázek - nejen o vině a trestu, ale o životě vůbec, o manželství, o vztazích, o tom, co je pro člověka důležité a k čemu musí sebrat odvahu, o tom, že někdy nelze překročit vlastní stín anebo i o tom, že účel světí prostředky. Byly to prostě vyprávěné osudy obyčejných lidí, kteří byli v určitém okamžiku dohnáni k velkému rozhodnutí a následně i činu. Nejprve člověk četl o poklidném životě hlavního hrdiny - překvapivě nijak nudně podaný - a pak vše nabralo otáčky a to už vůbec nešlo knihu odložit. Právě proto, že šlo o obyčejné lidi, se kterými se čtenář mohl dost dobře ztotožnit a pochopit je, tak pak prožíval i jejich další trápení a kriminální (zprvu až nemyslitelné) východisko z něj velmi realisticky. Skvělou tečkou byl doslov autora obsahující krátký komentář ke každé povídce, ve kterém bylo čtenáři poodhaleno, jakým způsobem se v hlavě spisovatelově rodí nápady. Skvělé to bylo...

4 19. srpna

Vyborne psana kniha, vcetne doslovu. Zaslouzenych 5*

7 06. srpna

Pár knih od Kinga jsem už přečetl, nicméně jeho povídky jsem vzal do ruky poprvé. A jaké setkání to bylo? Čtyři příběhy (z nichž minimálně dva první bych označil spíš za novely než povídky), všechny temné, plné zvratů a napínavé. Hned úvodní "1922" je vážně silný kus - farmář se v dopise vyznává z vraždy své ženy, vysvětluje (a vy mu skoro až fandíte) okolnosti, důvody a především důsledky. V těch dokázal mistr King opět překvapit. Ovšem pakliže první povídka mi přišla skvěle postavená, odvyprávěná a zároveň mrazivá, nevím, co říct o následující. Při čtení "Velkého řidiče" se mi stalo, co už dlouho ne. Nemohl jsem se odlepit, málem jsem křičel nahlas, aby se proboha té nešťastné spisovatelce (která je tu hlavní postavou) nestalo ještě něco horšího, než na začátku. Tahle povídka je kupodivu o poznání drsnější než předchozí, číst ji znamená opravdu prožít si celou škálu emocí... Třetí a nejkratší text jménem "Prodlužování času" byl bohužel slabší. Tedy, nápad i zpracování super, jen ten useknutý konec tuhle miniaturu o muži, který dostane extra čas žít a zároveň žít lépe (na úkor jiného) - ten konec je trochu rychlý a nedořečený. Knihu uzavírá "Dobré manželství" - zdánlivě obvyklé téma děsivého tajemství jednoho z manželů. Nebyl by to ale King, kdyby nedokázal ze všeho vyrazit trochu víc.
Všechny čtyři povídky totiž (opět) spojuje neuvěřitelně propracovaný a realistický psychologický rozměr. Plastičnost a uvěřitelnost postav je tím, co dělá z Kinga velmistra vyprávění. Stejně jako jeho oblíbený motiv: Nikdy nevíte, čeho jsou schopní lidé ve vašem okolí, včetně toho nejbližšího. Jako vždy, nakonec King ukazuje, že největším monstrem je člověk. A to dělá z jeho hororů skutečně strašidelné čtení.