olle3 přečtené 348

Prázdné místo 2013, J. K. Rowling (p)

Řemeslně dokonalé, velice profesionální, ale děsně nudné. Alespoň do první poloviny. V té se nic zajímavého nedělo, snad jen to, že se člověk snažil si zapamatovat postavy. Když začal řádit Duch Barryho Fairbrothera, začalo mě to bavit a zjistil jsem že Tlusťocha a Andrewa mám docela rád. Ale když už příběh začal pořádně gradovat, skončil. Chtěl jsem Rollingovou zkusit a do Harryho se mi nechtělo. Prázdné místo jako ztrátu času neberu, ale k spisovatelce se už nevrátím. Kniha byla sice hodně naturalisticka a, jak už jsem říkal, profesionálně napsaná, ale chybělo mi tam něco, k čemu mohl příběh směřovat, nějaká pointa nebo něco, co vlastně příběh příběhem dělá. Možná to byl záměr, ale to pak byla podle mě chyba. Hodnocení: 3/5... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Kdyby mi někdo shrnul, o čem kniha je, nikdy bych ji neotevřel. "Neobyčejně vyprávěný obyčejný příběh" nezní zrovna jako super šlágr. Ale to by byla škoda, protože kupodivu je. Sám nedokážu pořádně říct, co mě tolik uhranulo, ale asi to bude styl, jakým autor píše. Tak lehce, svižně a pozoruhodně výstižně, až se to stává návykovým. Jako brambůrky - dáte si jednu a i když zbytek schováte, na jazyku vám neustále lpí ta chuť... která vás nakonec stejně donutí dát si další. Příběh se nesl na jakési zádumčivé vlně, ale zároveň dokázal ukázat i syrovou realitu všedního života. Ačkoliv jsem doufal, že se zase objeví Extrém, (toho jsem měl rád), jako on i další postavy beze stopy mizely, stejně jako ve skutečném světě. Na to, jak moc odlišný žánr od mé obvyklé četby tohle je, se mi to četlo překvapivě krásně. Až budu mít někdy příště chuť pohroužit se do mělkých vod melancholického přemítání, sáhnu po dalším Murakamim. Hodnocení: 4/5... celý text

Pátá vlna 2013, Rick Yancey

Nečekaně dobrá kniha. Člověk by řekl, že téma invaze ufonů už zná na všechny způsoby a že ho nic nového nečeká... a zde by měl z části i pravdu. Ale to není to hlavní. I když se možná žádné geniálně promyšlené pointy nedočkáme, v knize to není cílem. V tomto příběhu prostě není potřeba, protože je dobrý tak, jak je. Tím ovšem nechci naznačit, že by se vysvětlení dalo předpokládat nebo uhodnout. Otázky "Jak?" a "Proč?" se táhnou naskrz celým románem a po dvou třetinách se k nim přidává i "Kdo?". Odpovědi jsou rovnoměrně dávkovány a nutí čtenáře hezky rychle otáčet stránky. A přesto je, podle mého, tohle všechno až na druhé koleji. Je to tu proto, aby to zvýšilo napětí, vzbudilo zvědavost a udrželo čtenáře zaujatého. Toť "vše". Spisovatel, místo aby se soustředil na mimozemšťany, vnořil se spíše do psychologie postav. A to je to hlavní, co z knihy vyzařuje a co jí dělá výjimečnou. Utrpení a smrt blízkých a všech kolem, co to s vámi udělá a jak na to reagujete. Jak ztrácíte naději. Zoufalství přeživších tryská z každého slova a právě ten pocit, že hrdina nemá sebemenší šanci na výhru ve válce, kde bud zemře nebo ztratí svou lidskost, byl vystihnut naprosto bravurně. Chvílemi jsem měl až pocit, že snad čtu Remarquea. Hodnocení: 5/5... celý text

Dokonalý dvojník 2004, Andreas Eschbach

"Slunce vysoko nad horami zářilo, jako by se nechumelilo." Přirozený styl vyprávění, tentokrát trošku v odlehčeném stylu, by snad neurazil nikoho. Nevím proč, ale něčím mi připomínal Payneovo Mládí v hajzlu. Vzhledem k tomu, že byl vypravěčem mladý kluk, se není co divit. Kniha mě z počátku bavila, ke konci nadchla a po jejím zavření jsem se uculoval, jako dítě ve frontě na zmrzlinu. Tento (u nás) přehlížený autor mi přirostl k srdci už dávno, proto pro mě kvalitní příběh nebyl žádným překvapením. Škoda jen, že byl tento titul od Eschacha poslední, který jsem nečetl. A nikde jsem se nedozvěděl, jestli se chystá překlad dalších... Neumíte někdo náhodou dobře německy? Hodnocení: 5/5... celý text

Já, robot 1993, Isaac Asimov

Knihu jsem otevřel až po (několikátém) shlédnutí filmu. Byl jsem potom velice překvapen, když jsem zjistil, že si tvůrci z knižní verze vzali jen pointu, pár jmen a tři zákony. Nutno dodat, že dobře udělali. Zatímco Já robot z hollywoodské produkce je jeden z nejlepších sci-fi počinů, se kterými jsem se setkal, o knize se to říct nedá. Pokud jsou velmi vysoká hodnocení udělována kvůli smělým robotickým vizím, tak to chápu. Představit si potencionální problémy s myslícími stroji v době, kdy neexistoval internet a počítače se nedaly vyrobit menší, než šatní skříň (a zvládaly sotva násobení), nemohl leckdo. Rovněž nápady týkající se tří zákonů a způsoby, jak je obejít, bych označil za téměř geniální. Ale jak se ukázalo, bohužel to na dobrou knihu nestačí. Soft sci-fi jsem nikdy nemusel, ale když už - tak jelikož v něm jde hlavně o dialogy - měly by za to stát. Zde tomu tak není. Konverzace mi přišly odfláknuté. Vysvětlující rozmluvy, které objasňují čtenářům co je potřeba tak, aby se to hodilo autorovi, ale ne postavám, bych čekal u amatérských spisovatelů. A právě postavy s tím vším souvisí. Nejsou lidské a uvěřitelné - např. všichni vědci se věčně dohadují a nadávají si jako malé děti. Stejně tak názvy jako Stroj nebo Mozek mě nepřesvědčily o nějaké vyšší propracovanosti. Nejvíc mě štvalo asi to, že si autor vysvětloval, co se mu zrovna chtělo a ignoroval logické otázky, které se mnohdy přímo nabízely. Tohle je ale asi vinou toho, jak si myslící stroje Asimov představoval - jinak než pracují počítače dnes. Proto tohle jako chybu nelze označit a proto nevyčítám třeba ani to, že v budoucnosti psali ještě na papír, používali mapy a museli plnit pracovní plány. To však neznamená, že se to četlo o to lépe. Shrnu to asi takto: Na svou dobu možná odvážné dílo plné nadčasových myšlenek, ale po literární stránce podprůměrné, a číst mě nebavilo.... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Musím se přiznat, že mě název ani obálka nijak nezaujaly, knihu jsem otevřel jen díky velkému množství dobrých recenzí. Rozhodně jsem neprohloupil, protože jsem přečetl jednu z nejlepších detektivek, jaká se mi dostala do ruky. Mělo to všechno: spád, napětí i dobrou pointu. Vyčíst by se tomu nedal ani řádek, chvály by se daly vršit kopy. Mě se hlavně líbilo, že jsem si mohl klást otázku "Tak kdo je, sakra, vrah?" až do poslední chvíle. To je tuším cílem všech detektivek, ale málo které se to podaří. Je to i tím, že člověk už viděl/četl ledacos a je připravený téměř na cokoliv. Opravdu překvapit je pořád těžší a těžší. U Deseti malých černoušků bylo navíc rafinovaně použito stylu vyprávění, u kterého můžeme "slyšet" myšlenky postav. To by mělo identifikaci pachatele usnadnit, ale samozřejmě je tomu naopak. Znovu jsem se ujistil o tom, že: Dobrá kniha se pozná tak, že ji přečtete do týdne - a nezáleží na tom, kolik má stránek. Tuhle jsem zhltnul za tři dny.... celý text

Tulák 2016, Peter Newman

Říká se: Nesuď knihu podle obalu. V tomto případě je to také chybou, ovšem z jiného důvodu - obálka je totiž jediná věc, která je na knize dobrá. Z amatérského vyprávění přímo prosakoval autorův záměr: mlčenlivý hlavní hrdina, za kterého vždycky někdo odpoví - protože jak to, sakra, napsat, když od něj bude odpověď vyžadována? (knihu jsem dočetl jen do půlky, ale vsadím se, že na konci "překvapivě" promluví); děj, který se vždycky zvrátí v hrdinův prospěch; dítě, které se chová tak, aby hrdinovi nezpůsobovalo potíže... Postavy nejsou ploché - žádný charakter ani nemají. U vedlejších postav by se to možná dalo překousnout, ale ani samotný hrdina se nemá čím pochlubit - v mnoha situacích si jeho chování vyloženě protiřečí - asi aby byl zajímavý. Během čtení jsem dával knize šanci několikrát a snažil jsem se do děje vžít, vyprávění bylo ale tak chaotické, že jsem nevěděl, o co vlastně kráčí. Také začínám být poslední dobou alergický na přehnané používání přídavných jmen. Na každé lekci tvůrčího psaní by to autorovi seškrtali. A v této knize jsou některá obzvlášť vydatná. Byly to tvary typu: hladové jídlo, životem zklamaná postava... Bylo vidět, jak se autor snaží zapůsobit květnatými výrazy. Takový typ psaní má svůj název, říká se mu literární onanie. Pak se musím zasmát (i když je to spíš k pláči), když čtu recenze, které z Tuláka dělají nejlepší dílo všech dob a říkám si, kolik za to autor dostal zaplaceno.... celý text

Spad 2016, František Kotleta (p)

Po poslední přečtené knize od Kotlety jsem se zařekl, že další číst nebudu, ale nakonec jsem podlehl dobrým odezvám na knihu SPAD. Šel jsem tedy do toho a nelituji. Pokud je pravda, že je František Kotleta pseudonym pro více spisovatelů, tak se mi nejvíce líbí psaní právě toho, kdo má SPAD na svědomí. I když děj a zápletka jdou trochu stranou, nenahradí je pouze nepřetržitá akce (jako u jiných, Kotletových knih), ale také nápaditý popis okolí a sympatické (dobře napsané) postavy. Dobře, možná příběh nevygraduje nějakou super pointou, možná nevygraduje vůbec, ale kniha se čte dobře a mě to tedy stačí. Někdo si s ní dal práci a je to vidět. Od tohoto Kotlety bych si s chutí přečetl další.... celý text

Večerní škola 2017, Lee Child

Nebavilo mě to. Dialogy jak od robotů, ploché postavy, nesmyslné jednání. S Reacherem už končím, zdá se mi to čím dál horší.

Silo 2014, Hugh Howey

Já věděl, že knihy s přívlastkem "světový bestseller" nemám číst. Nepoučil jsem se. První kapitola jako samostatná povídka, kterou jsem četl kdysi v Ikárii (nebo XB 1), byla geniální. To vše, co v ní bylo nevyřčeno, dělalo příběh mimořádným. V celé další nástavbě bylo vyřčeno vše a stojí to za prd. Kdybych měl dílo charakterizovat Jedním slovem, bylo by to - nepřesvědčivé. On nápad nebyl tak špatný - nebýt neskutečně nezajímavého stylu vyprávění, vznikla by z toho dobrá kniha. Ale styl vyprávění je důležitý. Bohužel. "Juillete se zmocnilo radostné vzrušení jako u krysy, která narazila na obzvláště velký drobek." "...zabubnovaly nedočkavé střely." a tak dále... Nevím, jestli to má na svědomí líný korektor, překladatel nebo sám autor, ale je to hrůza. Za to však třetí hvězdu dolů neubírám. Ubírám ji za "světový bestseller". To už vážně lidi nepoznají dobrou knihu od špatné, nebo je to všechno jenom reklama?... celý text

Hlasy a hvězdy 2016, Vilma Kadlečková

Už se nám to pěkně rozmotává a začíná dávat ucelený obraz. Musím říct, že koncentrace odhalených point na knihu je v této zdaleka nejvyšší. Až se mi z toho zatočila hlava. Jak to všechno dává smysl. Jak je to celé promakané. Skvěle napsané. Úžasně vymyšlené, atd. Nemůžu se dočkat, jak to bude pokračovat dál. Některým vadí příliš podrobný rozbor psychologie postav na úkor spádu vypravování. Mně tedy ne, já si vychutnával každé slovo a právě ta propracovanost postav je jednou z věcí, která mě na příběhu nejvíce baví.... celý text

Zánik domu Usherů a jiné povídky (38 povídek) 2013, Edgar Allan Poe

Z této sbírky jsem měl smíšené pocity. V první polovině jsem si myslel, že knihu zavřu, protože satira na mnou (až na výjimky) nepochopená témata, intelektuální odkazy na řecké filosofy a citace ve francouštině na mě byly příliš. Ke konci už naštěstí převládalo "přízemnější" vyprávění, a několik málo povídek bych označil i za velice povedených, ale obrázek jsem si udělal a k Poeovi už se nevrátím.... celý text

Strážci z hlubin času 2016, Howard Phillips Lovecraft

Nezklamalo. Většina povídek byla dobrých, některé vynikající. Myslím, že už dokonce života vždy, když uvidím mansardovou střechu, vzpomenu si na Dunwich (v tom místě bych nežil ani za nic) a Lovecrafta.... celý text

Hodná holka 2015, Mary Kubica

Už asi od půlky mi bylo jasné, co se z toho vyklube, přesto se autorce podařilo mě na konci překvapit. Kniha se četla lehce a svižně, rozdělení příběhu na před a potom bylo zajímavé. Možná bych měl dát vyšší hodnocení, ale detektivky prostě nejsou mým žánrem, proto dávám tři.... celý text

Zakuti v oceli 2016, Miroslav Žamboch

Celkem zklamání. Ze začátku mě to bavilo, ale pak jsem zjistil, že tu něco nehraje. Nakonec už jsem se jen těšil, až to skončí. Buď to Žamboch odflákl, nebo - a spíš mi to tak připadalo - vyhrabal a zveřejnil nějakou ze starších věcí z šuplíku. Dobrý nápad, ale špatně využitý. S kvalitou předchozích knih se to nedá srovnávat. Konec pěkný, originální.... celý text

Porucha reality, část 1: Zjevení 2003, Peter F. Hamilton

Přečteno 25%. Budu parafrázovat Kinga: Na světě je až moc dobrých knih na to, ztrácet čas s těmi špatnými. Když opomenu drobnosti, jakože si autor občas protiřečil a používal složitá slova hlavně pro efekt, i když to někdy ani nedávalo smysl, hlavní důvod, proč se mi kniha nelíbila je ten, že mi prostě nesedl styl vyprávění. Příliš chaotický mišmaš, příliš mnoho postav. Ať jsem se snažil sebevíc, každou chvíli jsem se v tom ztrácel. Nakonec mě to odradilo od toho počkat, a dát šanci všem těm postavám a příběhovým liniím, se spojit a vyústit v nějakou pointu nebo alespoň děj.... celý text

Vidění 2014, Vilma Kadlečková

V tomto díle se už našlo pár míst, kde příběh trošku ztratil tempo, ale to je jen detail. Jinak vše zůstává při starém. Laťka nastavená vysoko nepoklesla, autorce dech rozhodně nedošel. Vše dál graduje a zapadá do sebe a my můžeme jen dál obdivovat propracovanost celé série.... celý text

Pád do temnot 2014, Vilma Kadlečková

Ještě lepší, než předchozí díl. Neříkal jsem to už u toho minulého? Ke každé stránce, odstavci a větě jsem byl neodlučitelně přisátý jako Stříbřitý chlad ke zdroji moci :) I přesto, že jsou cíle a plány jednotlivých postav tajemné se v pravý čas pokaždé čtenář dozví něco, co zapadne na své místo, jako dílek do skládačky. Intriky, zvraty, záhady, napětí, vybroušený děj, precizní dialogy, postavy... 5/5... celý text

Led pod kůží 2013, Vilma Kadlečková

Ještě lepší než předchozí díl. Musím se přiznat, že i po zavření knihy musím nad světem (a vesmírem) paní Kadlečkové přemýšlet. Přehláskovaná písmenka a složitá slova, která mi v první knize trošku (ale opravdu jen trošku) vadila, se nyní ukazují jako geniální tah, který sugestivně vytváří neopakovatelnou atmosféru. + brilantní postavy x autorčin vypravěčský um = skvělá kniha... celý text

Žhářka 2008, Stephen King

Příjemná oddechovka, která stojí na dobrých postavách (jak už to u Kinga bývá), nenudí a donutí trochu se i zamyslet. S hodnocením si trochu nevím rady, protože dílu nelze nic vytknout, na druhou stranu, slova jako "napínavý" nebo "strhující" bych v anotaci použít nemohl...... celý text