Dokonalý dvojník

Příjemná oddechovka, kterou zvládnete přečíst za jedno odpoledne, otírající se kromě o rebelujícího teenagera také o otázku genového předurčení a etiky genových manipulací. Patrně z ní nepadnete na zadek, ale vede i k lehkému zamyšlení. Osobně mi kniha trochu připadá jako "cvičná verze" Posledního svého druhu...

"Slunce vysoko nad horami zářilo, jako by se nechumelilo."

Přirozený styl vyprávění, tentokrát trošku v odlehčeném stylu, by snad neurazil nikoho. Nevím proč, ale něčím mi připomínal Payneovo Mládí v hajzlu. Vzhledem k tomu, že byl vypravěčem mladý kluk, se není co divit.

Kniha mě z počátku bavila, ke konci nadchla a po jejím zavření jsem se uculoval, jako dítě ve frontě na zmrzlinu.

Tento (u nás) přehlížený autor mi přirostl k srdci už dávno, proto pro mě kvalitní příběh nebyl žádným překvapením. Škoda jen, že byl tento titul od Eschacha poslední, který jsem nečetl. A nikde jsem se nedozvěděl, jestli se chystá překlad dalších...

Neumíte někdo náhodou dobře německy?


Hodnocení: 5/5

Na to, že kniha spadá do žánru sci-fi, tak mě to i bavilo. Pravděpodobně proto, že to nebylo žádné typické sci-fi, které se odehrává ve vzdálené budoucnosti v přetechnizované společnosti a kniha se nevěnuje dlouhým popisům technických vymožeností. Příběh se odehrává v současnosti, hlavním vypravěčem je patnáctiletý kluk, takže mi to víc než sci-fi připomínalo román pro náctileté. Je napsaný jednoduše, tak do půlky čtenář moc nechápe, o co pořádně jde, nakonec se vše proplete a vyjasní. Je to jednoduchý, oddechový příběh, ale i přesto mi to přišlo jako až moc náhod najednou.