Pád do temnot

"Nikdy nemáš začít tím, že se hájíš, protože se okamžitě dostaneš do strategicky nevýhodné situace. Hned to vypadá, jako by ses něčím provinil." (Giles Hildebrandt)

Třetí poslech: stále si stojím za tím, že to je nejlepší kniha série. Důvody jsou stále stejné, takže jen zopakuju: GASA, Dopis, Ëltaühl. A mnohem více jsem teď vnímal sílu i tragédii Maëwënë, jak bezchybně likviduje své soky aby hned další krokem udělala naprostou hrubku. Parádně vymyšlené.

Třetí, patřičně vygradovaný a pro mě asi zlomový díl série. Zdá se, že si tímto dílem autorka naplno získala mou důvěru, pro další díly nezbytnou. Označení myceliální fanoušek si ještě nepřidělím, na to je čas, ale vzhledem k tomu, že jsem k tomuto cyklu přistupoval s rozpaky, jde o značný pokrok, který mě samozřejmě těší.

Hutná atmosféra strachu, bezmoci a psychoteroru zdařile pokračuje. Kniha navíc uspokojivě odkrývá další náboženské a kulturní koncepty, jež sebou nesou i nové pohledy na vztah Össeanů a pozemšťanů. A dokonce se v závěru dostane i na svižnější tempo. No a to, co čtenáři považují za hluchá místa, tedy vnitřní monology plné nenávisti, nerozhodnosti a nedůvěry, mně kupodivu nevadí a zatím je vnímám jako zajímavou „vatovou výplň“... tak snad mi to vydrží.

Nedočteno.
Osseané prý běžně dělají děti závislými na houbových čajích a pak je nechají si procházet absťáky. Tak to se už nedivím, že je to taková banda narcistických náboženských fanatiků, kteří se nezastaví před ničím. Musím Vilmě Kadlečkové pogratulovat-stvořila patrně nejodpornější mimozemšťany, kteří se kdy ve sci-fi objevili. Běžně na Zemi zabíjejí lidi, když se jim zamane - proč je pozemská vláda prostě nevyhostí? Do jednoho!
Jsem ve třetině třetí části a mám Mycelia plné zuby. Je to strašně depresivní čtení. A já mám už depresi svoji vlastní, nepotřebuju si ji přiživovat skrze knížky. Takže děkuji, už nechci, nemám na tohle nervy. Tímto s Myceliem a Kadlečkovou končím. A je mi to líto - její Stavitelé věží jsou tak krásná knížka...

V sérii pokračuju spíš proto, že ji má přítelkyně doma, než že by mě extra bavila. Konečně se něco začíná trochu dít - to intrikování mezi Gerdánci a různými frakcemi Össeanů nebylo špatné - ale pořád je tam spousta slovní vaty a prázdného tlachání, ze kterého se mi kroutí prsty na nohou. Na další díly se asi časem podívám, byť čistě ze setrvačnosti.

Třetí díl ságy Mycelium má název podle třetí drogy z Pětice. "Ökrë, Pád do temnot, sežehne plamenem všechno, co bylo." Vzít si ökrë nebo nevzít, nechat si ho dát nebo nenechat, to je to, oč v tomto díle běží.

Jakou úlohu hrají v příběhu Lodě ještě přesně nevím, zrovna tak nejsem schopna posoudit roli Fomalhiwana Aš-šáda, který má velmi silné telepatické schopnosti, jež dokáže použít k boji jako mentální údery nejen jako čtení myšlenek a paměti. Zrovna tak podobné schopnosti má Kamëlë, o níž jsme tušili, že má nějaký vztah Lucasovi. Hrozně mě prudí Pinky a Fiona. A z Ëltaühl se klube něco víc než potrhlá a cynická stará Össeanka.

Lucas Hildebrant je však v centru dění víc než by si přál. Je nemocný, leč dosud nevěděl, že na jeho umírání existuje lék. Ta jiskřička naděje ho znovu přiměla k aktivitě, ale bohužel zjišťuje, že to není tak jednoznačné. Každopádně o něj usilují všechny strany a my se postupně dozvídáme další úryvky z jeho života. Těch dílků skládačky je opravdu hodně a trpělivě zapadá jeden k druhému, přičemž ohnisek je více. Strašně se těším, až se to všechno propojí!

17.12.2025

Třetí pokračování české autorky stále neztrácí dech, a pokračuje v nastaveném trendu. Lucas se stále potápí víc a víc do svých problémů a nechce si říct o pomoc. Skvěle namluvení vícero interprety je dobrá volba a děj je mnohem přehlednější. Nehomu se dočkat dalšího pokračování.

16.12.2025

Tohle je skutečně povedené. Po dvou dílech víte mnoho, ale pořád tak málo. Komplikovaný svět, překvapivé vazby, neskutečně zajímavé postavy. Prostě se to do vás dostane jak mycelium hub... Nikdo není černobílý, má své dobré i špatné stránky a definovat klaďase a záporáky je tak téměř nemožné. Prostě vás to vtáhne a nepustí...

V předchozích dvou knihách se tmy nakupilo tolik, až mi při čtení třetího dílu celou dobu připadalo, ze mám tu knihu prostě reálně zaraženou v krku. Doufala jsem, že to přejde. No, nepřešlo. Na konci jsem si říkala, jestli mám vážně zapotřebí tohle číst, hlavně teď na podzim, když se ty dny tak krátí - protože jak víme, podzim je smutný! Takže netřeba ještě přihazovat lopatou... Nakonec mě to stejně rozbilo (Stafforde, ty srabe), ale další díl byl hned po ruce, takže rychle dál. Proč to nejde přestat číst? Kdybych neměla e-knihu, asi vážně uvažuju, jestli ve stránkách nejsou nějaký návykový látky.

Opět strhující, zatím mi každý díl připadá lepší.

Tak jako.... v jedné chvíli si řeknu, že tahle postava je snad přece jen kladná a o pět stránek později si to už zase nemyslím. Takže, kdo tahá za nitky? Kdo je oběť? Je vůbec nějaké spiknutí? Jen doufám, že na konci osmého dílu se nedozvím, že to byla jen Lucasova noční můra, Mycelium se mi hodně líbí, ale dám si tři, čtyři dny pauzu, než otevřu další díl, teda možná.

Třetí díl série Mycelium přináší další prohloubení děje a rozvíjí napínavé zápletky, které čtenáře vtáhnou do děje. Hlavní postava Lucas se ocitá v ještě složitějších situacích, kdy hledá možnosti, jak přežít a zároveň neztratit sám sebe. Jeho příběh je jedním z hlavních tahounů knihy a přináší nové otázky i nečekané odpovědi.

Autorka opět mistrně pracuje s atmosférou a udržuje čtenáře v neustálém napětí. Děj je dynamický, plný dramatických momentů a nečekaných zvratů. Postavy se dále vyvíjejí a jejich motivace se prohlubují, což přispívá k psychologické uvěřitelnosti příběhu.

Kniha vrcholí otevřeným koncem, který zanechává spoustu prostoru pro spekulace a vyvolává napjaté očekávání dalšího pokračování. Pád do temnot tak úspěšně drží kvalitu série a slibuje, že to nejlepší možná teprve přijde.

Nejlepší kniha série.

Při druhém poslechu (už mám celou sérii za sebou) musím říct, že toto je nejlepší kniha série. A to ze čtyř důvodů: GASA, Dopis, prohloubení některých postav a málo Aš-šáda.
GASA (gerdánská tajná služba) je silná, tajemná, zajímavá. S vlastní agendou, která ani po druhém poslechu není úplně jasná. Vyniká hlavně v kontrastu s nemastnou neslanou pozemskou tajnou službou z dalších dílů. Dopis od Gilese Hildebrandta se krásně rozplétá a zase pomalu zaplétá, dlouho jsem s nim strávil a vracel se i do předchozí knihy, abych si všechno pospojoval, všechny náznaky i ty, které v knihách možná ani nejsou :-D
Dále se mi líbí prohlubování tria postav Ëltaühl, Maëwënë a Gilese Hildebrandata. Nic není tak, jak se zdá a to mě baví.
No a nakonec docela výrazná absence Aš-šáda, po předchozí knize jsem ho nemohl ani cítit. V podstatě jediný důležitý moment má v závěru a tam dělá všechno, co v kontextu celé série dává dobrý smysl.
A taky jsem se těšil na druhý z Lucasových skvělých rozhovorů, tentokrát s Nörhgöwhöekem.

Ještě chci vypíchnout dvě věci, ale ty už jsou dosti spoilerové, proto zvažte, jestli chcete pokračovat ve čtení.

Některé kroky GASA mi přišly dost nelogické. Pokud věděli, že si Aš-šád hlídá Lucase, proč se ho pokusili unést tak amatérsky? Žádné myceliální clony, žádný Drüein, žádní gleewarini. Proboha proč?
Druhý nesmysl pak je práce se zajatým zgenem. Proč s ním neodletěli pryč? místo toho ho nechali pod nosem konzervativní Maëwënë. A co jako čekali? Že jí její víra ho dovolí nezničit? Možná to všechno takhle plánovali, to se už nedovíme, protože GASA úplně nepochopitelně z celé série v podstatě zmizí.

Nicméně můj pocit je stále pětihvězdičkový, pořád přemýšlím nad dopisem. Když Lucas vykládal Fioně v předchozí knize její sny, dost nápadně se podobaly obsahu dopisu, jak jej líčí Kamëlëmöernü. Zároveň třetí část snu již Lucas okomentovat už nestačí, takže čtenář přesně neví, co bylo jeho obsahem. Je tedy možné, že Lucas získal celý dopis už tehdy?

Třetí díl Mycelia mě příjemně překvapil. Byl jsem na vážkách, jestli v sérii pokračovat a tenhle díl mě rozhodně přesvědčil, že ano.
Dost ubylo věcí, které mi v předchozích dílech připadaly otravné. Je tu méně flashbacků, výrazně méně Pinky. Také hrabání se vlastních citech a pocitech znatelně ubylo (ačkoliv závěr to dost dohnal). Co naopak přibylo jsou některá odhalení, politické boje, špionážní akce, plány uvnitř plánů a zejména děj. Mám pocit, že v tomhle díle je konečně trochu méně expozice a více děje, což se mi rozhodně líbilo. Hodně mě bavily scény s Ëltaühl.
Něco ovšem zůstává stále trochu slabší. Pořád mi moc nezáleží prakticky na žádné postavě. Pořád je tu introspekce víc, než by se mi líbilo. Pár věcí, které mi připadají dost nelogické stále nebylo vysvětleno.
Celkově hodnotím 4/5 a jelikož série má pro mne stále stoupající tendenci, tak budu pokračovat. Třeba mě některý z dalších dílů přiměje vidět, proč je Mycelium tak vysoce hodnocené.

Rekapitulačná jazda pokračuje. Fakt je, že okrem osvieženia mi niektoré veci začali lepšie zapadať do celku.

Autorce se to opět podařilo. Toto není kniha 5/5. Toto je 10/5. Od začátku jsem sérii vnímal je velice kvalitní literaturu, ale to co bylo předvedeno v této knize mě opět ohromilo. Nemyslím, že na poli české scifi má tato série konkurenci.

Opravdu vás v knize čeká pád do temnot. Přijde zcela nečekaně a vy si řeknete, že název je v knize naprosto trefný. A uvědomíte si, jak jsou ty drogy, podle kterých se prvních 5 dílů jmenuje, neskutečně vymyšlené, neuvěřitelně provázané metaforicky s dějem.

Dějové linky v knize baví. Několikrát jsem si říkal, že tahle kapitola sama o sobě je majstrštyk. Excelentní literární práce.

Současně mě trochu dochází trpělivost s doposud nevysvětlenými věcmi. Respektive, pokud bude vše vysvětleno, dokončeno, klidně v knize 8., nemám s tím problém. Ale ono se to kupí a kupí. Samozřejmě, po vzoru Kinga, důležitá je cesta (říkám díky sai King), a po této stránce si to opravdu užívám. Ale současně mám rád, když věci do sebe zapadnou. S ohledem na to, kolik věcí už mám v hlavě, se trochu bojím. A nejde jen o intriky, které se navíc často mění s aktuálními událostmi, to opravdu doufám že bude zdárně vysvětleno, ale rovněž o “opomenuté´ skutečnosti. Např. na konci předchozího dílu novinář našel dopisy a nahrál je na netlog v této knize je to zcela opomenuto. Tak uvidím. Ale čte se to jedním dechem.

Třetí díl zase o něco víc poodhaluje svět Mycelia a je to ještě lepší - tedy na 4,5* - než předchozí dva. Není to na dvě odpoledne, ale po takové porci obrazů a emocí, když s knihou trávíte více času - toho času ve stavu nemocném - smeknete klobouk před autorkou a další díl si necháte na později.
Toto vydání v pevné vazbě je ještě rozšířeno o slovník pojmů ze světa Mycelia a má dalších sto stran. Jsem za něj velice vděčný, protože ujasňuje souvislosti, které jinak mohly čtenáři uniknout v té mase textu vlastních knih.
Každý v této sáze má své zájmy a člověk musí chvílemi usilovně vraštit čelo, aby se v tom neztratil či listovat slovníkem. S Lucasem pádíme do temnot i když čeká pomoc od kohokoliv... Jenže jediná pomoc je taková pomoc, kterou si člověk zařídí sám. No hráči, kterým máme fandit či je nenávidět, se nečekaně vybarvují a čtenář začíná tápat, jestli fandit dál svým hrdinům nebo "přejít" na jinou stranu.
A že jich v tomhle vesmíru je.
Jistá žhavá scéna mezi člověkem a mimozemšťankou (proč se autorka odvážila až ve třetím díle?) tomu dala grády a posledních sto stran jsem slupnul za den, protože to nebylo samoúčelné,
Tento vesmír je velmi plastický a zvědavě obracíte stránky, aby jste objevovali jeho nuance. Po třetím díle je mnohé naznačeno, ale zda se lidstvo spojí i s "dáblem", který má místo rohů velké uši nebo se přikloní k nesnadné cestě vlastního vesmírného objevování a vymaní se z područí Lodí z mycelia se necháme překvapit.

Dávam štyri hviezdičky, lebo je to predsa len trochu lepšie než tretí diel (a na rozdiel od predošlých dvoch to nekazia žiadne dodatky na konci) a to aj vďaka tomu, že dej sa konečne pohne o väčší kus. Pozornosť sa od Folmahiwa obracia späť k Lucasovi, ktorý v druhom dieli, vyjadrené slovami jednej z postáv, pôsobil len ako Folmahiwova podržtaška. Teraz sa však ukazuje, že je z tejto dvojice ten dôležitejší. Lucas opustí predošlý viac-menej stoický postoj k svojej chorobe a trochu skokovo (z môjho pohľadu) prepadne zúfalstvu, hľadá pomoc na všetkých možných a nemožných miestach. Skončí sa Pinkin a Lucasov tanec okolo listu od Lucasovho otca (aj keď predtým si okolo neho zatancujú priam neznesiteľne) a dočkáme sa aj smrti jednej z postáv. Lucas sa konečne stretne s Kamëlë. Zároveň sa odhalia či aspoň poodhalia ďalšie tajomstvá minulosti postáv. Naplnili sa moje predpoklady, že smrť istých postáv v minulosti nebola náhoda.

Príbeh sa číta pomerne dobre, aj keď nie špičkovo. Pri opisoch čudných stavov vedomia mávam výpadky, tiež začínam mať zmätok vo vedľajších postavách. Nepomáha mi ani to, že okrem Pinky majú všetky rovnaký druh cynicko-sarkastickej reči a vnútorných monológov. Nezaškodilo by mať na začiatku či konci nejaký ich zoznam aj s funkciami. Toto ale platí pre všetky doterajšie diely.

Na druhej strane, cením si, že autorka ide do takej psychologickej hĺbky. A aj keď sú všetky postavy nesympatické, vypočítavé a viac-menej bezcitné, sú po väčšinu času aspoň pochopiteľné. Dialógy sú fajn a postava Lucasa pekne prepracovaná. Hoci sa v tomto dieli javí morálne ešte horší než v predchádzajúcom, zároveň sa objavili dôvody, prečo ho ešte viac ľutovať než v predchádzajúcom dieli. Preto som si s nádejou kúpila rovno diely 4, 5 a 6.

Parádní díl: dívám se na velkolepou hru mnoha zúčastněných stran a když si myslím, že rozumím tomu, co která dělá a čeho chce dosáhnout, pochopím, že jsem byl podveden, stejně jako postavy z knihy. Mnohovrstevnatost zápletky skvěle doplňují další střípky z minulosti Lucase i jeho otce, čím dál víc překvapivé i podstatné.

Závěr znovu v dobrém tempu a dost zásadní, nutící se okamžitě vrhnout na knihu čtvrtou.

Třetí díl, hlavně v druhé půlce, opouští od přešlapování na místě a vpustí čtenáře do děje. Už se tu také rýsuje hlavní zápletka celé série a zdá se to být zápletka doslova galaktická. Vysvětlení se zatím čtenář nedočká, ani není jasné kdo je vlastně dobrý a kdo špatný (resp. bude možno vůbec jednotlivé strany takto označit?), ale už je alespoň vidět směr příběhu. Předchozí napsané vnímám jako pozitivum, tahle série je výborně tajemná.