Led pod kůží

Stále perfektní. Jediná skvrnka je linie Kamily (Kamëlëmöernü), která mi přijde strašně hluchá a uplkaná. Ale věřím, že tohle tahání za nudli má svůj důvod, což je v textu naznačováno. Ale jinak skvělé, svižné propracované.

Potřebujeme velkoformátové zeserialování někým typu Apple TV

"Ženská iracionalita je zkrátka druh přírodní katastrofy. Moudrý muž snáší takovou pohromu se stoickým klidem, protože ví, že s ní nic nesvede." (Lucas Hildebrandt)

Třetí poslech: mám pocit že mi konečně docházejí některé věci, které mi při předchozích posleších unikly. A nebo jsem je už od minula zapomněl a znovu objevil?

Při třetím poslechu se mi nejvíc líbil zürëgahl, ačkoli měl krátký výstup, tak těch informací vysypal na zamotání hlavy. Další zábavné jsou veletoče Fiony, fascinující.

Na této knize mám rád ten neúprosný pocit, že všechny mocnosti svým tlakem musí Lucase úplně rozdrtit. Je v jejich srovnání malý a bezmocný. Takový obrat z předchozí knihy, kdy byl pánem situace, je prostě mistrný.

Druhý díl se opravdu – jak samotný název slibuje – více zarývá postavám (hlavně tedy Lucasovi) pod kůži. Tam jsem ale spíš než led našel lidštější a plastičtější rozměr. Je až s podivem, jak mne tahle hloubavá introspekce v podání stylistické vytříbenosti Vilmy Kadlčkové stále fascinuje. V tomto díle díky tomu dokáže autorka skvěle vystupňovat paranoiu až do atmosféry nejistoty, která stejně jako na hlavního hrdinu dolehne (tím správným a příjemným pocitem) i na samotného čtenáře.

Pravda, dynamika příběhu tím značně trpí, kniha si žádá i trpělivějšího čtenáře a milovníci akce si zde rozhodně nepřijdou na své. Ale tenhle minimalismus v příběhovém posunu mi zatím příliš nevadí. Píšu ale „zatím“ a jsem moc zvědav, jak na tom budu s trpělivostí v díle dalším.

(SPOILER) Tak jsem se přece jen odhodlal pokračovat. Na odpornost církví posedlých Osseanů jsem si trochu zvykl, na psychologii Lucase Hildebrandta taky. Jeho otec se vyvrbuje jako ukázkový psychopat a syn nepadl daleko od stromu, jak názorně vysvětlí Aš-šád. Což je trochu problematické, když jde o hlavní postavu, které bychom měli fandit. Na druhou stranu se ukazuje, že Země 27. století se příliš neliší od té dnešní, i tady jsou vedoucí a bohaté pozice obsazeny především psychopaty. Já držím palce spíš Kamele, i když podrobnější rozvedení, jak si na konci poradila s těmi čtyřmi gleewariny, bych rozhodně uvítal. Celkově se mi to líbilo víc než první díl a už se těším na pokračování.
A ještě poznámka - ukazuje se, že Aš-šád je původem pozemšťan, což vysvětluje, proč ho po opuštění Fomalhiwy nezabila Horečka z prázdnoty (ti, co četli Stavitele věží, ví, o čem mluvím).

Začínám chápat drogovou závislost na össeanských houbách. Zatímco Gömeršaül umožňuje vidět realitu jinýma očima, tak Laegühr zostřuje smysly a mysl. Tak jako v prvním díle jsme se seznámili s hlavními hrdiny a seznali, že nebude všechno, jak to vypadá, tak v této části série si to můžeme jen potvrdit.

Fakt se mi hodně líbí, jak zjišťujeme ponenáhlu z různých situací nebo vzpomínek, co si prožili, co je formovalo. Málokdy je tu explicitní vyjádření, zapadá to postupně do sebe a my jsme jen překvapováni. Jenže stále nevíme, co bude dál, autorka nás mistrně udržuje v napětí a máme chuť na další šálek čaje, i když už známe následky. Chladná analytická mysl se propadá do emocí, které se ale ještě dají zvládnout. Nebo ne? Ta gradace na závěr je skvělá.

Karty jsou rozdány, nikoliv však vyloženy a jistě spousta jich ještě v balíčku na stole. Ostatně "nejdůležitější věci se stejně odehrávají vskrytu". Vrhám se na další díl!

11.12.2025

Perfektní pokračování prvního dílu. Opravdu nadpozemské fantasy s úžasným smyslem pro příběh, vyprávění audioknihy jsem neskutečně hltal.
Led pod kůží mi přišel trošku více filozofický, nicméně to není vůbec na škodu. Všechny ty informace, pocity, minulost, setkání... úžasné!

Po schroustání celé série jsem měla chuť se vrátit zase na začátek, abych zjistila, o kolik jiný zážitek to takhle napodruhé bude. Knihy, co se mi líbily, si klidně dám několikrát po sobě, i rovnou po dočtení.
V případě Mycelia musím říct v podstatě jedinou věc: to je tak nádherně napsaný! Nehledě na to, kam příběh dospěje, musím u úvodních dílů prostě smeknout jen za ten styl vyprávění. Konkrétně v tomhle díle je spousta skvělých scén - a hlavně taky Eltauhl, tu fakt žeru. A jinak... První čtení pro mě bylo neskutečné strhující (kdo by nechtěl rychle pochopit všechny ty nepochopitelné narážky, že?). A v tomhle druhém kole nestačím zírat, co všechno jsem jako neznalý čtenář přehlédla, a jak to teď zpětně dává úplně jiný smysl.

03.06.2025

Dobré české scifi pokračuje s nastavenou laťkou. Děj příjemně ubíhá, a namluvení knihy několika hlasy byla dobrá volba, každá postava má svůj hlas a prožitek je mnohem lepší. Doufám, že se zážitek bude stále stupňovat.

Líbilo se mi více než první díl. Odkrývá se více nových skutečností, čtenář lépe poznává postavy, jejich charaktery, minulost, motivace. První díl v tomto působil trochu víc béčkově, ale teď mě autorka přesvědčila, že to má vše promyšlenější, dala tomu více psychologické hloubky a mně ještě větší chuť číst dál.

Moc se mi líbí, že se autorka drží svého tempa i stylu vyprávění.
"To důležité se děje v skrytu" Takže nám různé vzpomínky poodhalují pohnutky postav. Nebo nás postavy svým jednáním víc a víc matou. Vlastně vůbec není jisté o co tam nakonec opravdu půjde. A komu? Těch možností je nepřeberně, přestože si myslíme, že o hlavních aktérech už máme jasno.

Druhý díl je působivým pokračováním, které rozvíjí příběh a svět představený v úvodní části. V tomto díle jsem se lépe orientovala v pojmech a fungování světa, což mi usnadnilo ponoření do děje. Oceňuji, že autorka věnuje pozornost detailům a důkladnému budování prostředí, které působí živě a uvěřitelně.

Velmi mě bavila příběhová linka Aš-šáda, která je jedním z hlavních tahounů děje. Jeho osud a komplikované vztahy čtenáře vtahují a postupně odkrývají nové vrstvy jeho charakteru. Aš-šád je charismatický, zároveň však zneklidňující, což dodává jeho příběhu na zajímavosti. Zároveň se více rozkrývá příběh Kamëlë, jejíž motivace a chování se ke konci knihy začínají lépe vysvětlovat. Tento vývoj přispívá k větší hloubce postavy, dává nový rozměr její roli v příběhu a pomáhá lépe chápat dynamiku mezi postavami.

Led pod kůží pokračuje v nastaveném tempu, které kombinuje akci s psychologickým rozborem postav a fascinujícími filozofickými otázkami. Autorka navíc šikovně balancuje mezi tím, co odhaluje, a tím, co zůstává zahaleno tajemstvím. Díky tomu zůstává děj stále napínavý a láká k přečtení dalších dílů.

Druhý poslech: znalost celé série nyní dává dobrý kontext össenským intrikám, lépe se mi orientovalo v postavách veleknězů a jejich cílech.
Největší změna je pak posun ve vnímání vztahu Lucase s Aš-šádem. V neprospěch Fomalhivana: vyznívá jako brutální člověk jdoucí za svými cíli přes mrtvoly ("vzdyť to jsou jen warghíři"). Fakt mi byl v tomto díle odporný.

A taky jsem se těšil na první z legendárdních Lucasových rozhovorů, tentokrát s Fionou:
Smál se tak, že skoro nemohl popadnout dech: "Panečku, výměna rekvizit! Ty jsi tisíckrát šílenější, než jsem se bál. Jestlipak si mažeš olej na auru?!"

Druhý díl Mycelia se mi četl velmi podobně jako ten první. Je to jednoduše pokračování ve všech ohledech.
Pořád platí, že mě baví Össeané a po doplňkové povídce i Gerdánci. Pořád se mi jako postava líbí Lucas, který má svých problémů a temných zákoutí habaděj. Oceňuji i menší účast Pinky, což byla v prvním díle zcela zoufalá postava.
Nesedí mi velmi pomalý děj se spoustou flashbacků a introspekce. Není to špatně vždy, jen to tady na mě bylo až příliš často. Stále nechápu motivaci některých postav (zejména Kamëlë) se do základní zápletky neustále zapojovat. V poslední třetině začala kniha příjemně gradovat a rozjíždět se, ale moc mi nesedlo, jak i v těchto akčnějších pasážích byla autorčina próza dost květnatá a napětí trochu vyprchávalo.
Nejsem si úplně jistý, jestli tato série je úplně pro mě. Zakončení Ledu pod kůží mě ovšem nalákalo dát jí ještě šanci, protože finální odhalení nebylo sice úplně nečekané, ale i tak velmi silné. Doplňková povídka v závěru mi tentokrát sedla snad ještě lépe, než román jako takový a dává mi naději, že mě další díl zaujme víc.

Rekapitulačná jazda pokračuje. Fakt je, že okrem osvieženia mi niektoré veci začali lepšie zapadať do celku.

Posloucháno jako audiokniha. Jsem nadšený. Kniha je stejně pomalá, stále má co vysvětlovat, zároveň ale začíná poodhalovat tajné plány a intriky na pozadí. Lucas najednou není hlavní postavou určující směr, ale spíše figurka, bezmocně poskakující v hrách druhých. A přitom se dozvídáme další a další detaily ze vztahu Lucase a jeho otce.

Osobně se mi nejvíce líbil vývoj Kamëlëmöernü. Zpočátku jsem její roli v románu přehlížel, ale s postupem času a odkrýváním se jejích tajemství se mi stává čím dál více sympatická.

V závěru se konečně něco podstatného stane a kniha nabere šílené tempo. A už se těším na další knihu.

V druhom dieli sa dej veľmi neposunie, napokon, pokrýva obdobie trvajúce ani nie dva týždne. Odkláňa sa od hlavnej zápletky s Loďami a Beztvarým a meniacim sa (ak je to hlavná zápletka, ako som pochopila z prvého dielu), dáva nám však nové, zaujímavé háčiky. Naznačuje pôvod Akkütlixa, dozvieme sa niečo z minulosti a motivácie Kamëlë, o čom bolo v prvom dieli len veľmi málo. Hlavné tajomstvo si však táto postava stále ponecháva. Pribudnú ďalšie nešťastné Lucasove spomienky na otca, zistíme konečne aj čo-to o jeho matke, ďalšie čriepky do celkového obrazu jeho osobnosti. Lucas sám sa tu javí ako rozporuplný a vôbec nie čisto kladný hrdina, čo mu vytkne aj Aš~šád. Je to manipulátor. Pinky zjavne nemiluje, nanajvýš s ňou súcití, čo však neznamená, že ju nevyužije pre svoje ciele. Na druhej strane, tá jeho tragická minulosť núti človeka s ním súcitiť. Občas sa ma však zmocnil pocit, že Lucas na svoju blížiacu sa smrť nemyslí tak často, ako by mal, že si robí priveľké plány, príliš mu záleží na veciach, ktoré ho onedlho už nebudú mať prečo trápiť.

Sofiu nemám rada. Za najnepríjemnejšiu postavu by som však označila Fionu a jej prelietavosť medzi ezoterikou, nepozdávajú sa mi tie jej vševidiace sny, zatiaľ sa javia ako nejaký deus ex machina princíp. Okrem iného aj preto, že sme ich náznaky nedostali už v prvom dieli. Tak či onak, po dočítaní som bola dosť nabudená na tretí diel.

Lenže dojem z druhého dielu opäť trochu zrazila prídavná retrospektívna novela Lunapark Luna z tohto sveta, v ktorej sme sa stali svedkami zoznámenia sa Lucasových rodičov a zamerania sa Osseanov na Zem.

Druhý díl jsem stále vnímal spíš jako úvod. Až ke konci knížky autorka odkryje karty a prozradí čtenáři o čem vlastně tahle série bude, což do té doby může čtenář uhodnout pouze z náznaků. Na třetí díl se těším tedy víc jak na tento druhý, protože to vypadá celkem zajímavě. Pasáží věnovaných vnitřním pochodům postav je tu stále hodně, ale už jsem si celkem zvykl. Musím se ale přiznat, že pasáže některých postav mě moc nebaví. Ale jako celek je kniha fajn, byť je to vlastně, jak jsem psal na začátku, stále takový úvod.

Už ani nevím, jak dlouho s Myceliem hraju hru na kočku a myš. Na jedné straně mě lákal zajímavě vypadající příběh a skvělé ohlasy, na straně druhé stálo moje přesvědčení, že se rozhodně, ale rozhodně nebudu pouštět do žádných osmidílných sérií. Nakonec jsem ráda, že jsem odolávala tak dlouho, protože série je dopsaná a já tak nemusím šílet při čekání na další díl!

Autorka nestaví příběh přímočaře, naopak vám pohodí střípek informace tu sem, tu onde, a vy musíte dávat pečlivý pozor, abyste si tu skládačku složili sami. Je to přesně ten druh vyprávění, který od čtenáře očekává aktivní použití jeho myslícího orgánu, a který já mám osobně velmi ráda. Mimozemská invaze tu neslouží jako záminka k bombastickým bitvám, naopak - probíhá tak nenápadně, že si jí většina lidí ani nevšimla, nebo před ní zavírá pohodlně oči. A pokud se jí chce lidstvo vzepřít (jestli vůbec), musí tak učinit opatrně, po špičkách, plánovat a taktizovat.

Velká část knihy se věnuje pohnutkám a psychologii postav. Össeané jako rasa jsou vykresleni jako banda náboženských fanatiků, zatímco Össeané jako jednotlivci mají osobité charakterové rysy, cíle a motivace, a to včetně těch, kteří jsou slepě oddání víře. Lucas je stále nesympatický cynik a manipulátor, ale díky střípkům z jeho minulosti ho dokážu chápat a možná s ním i malinko souznit. Dokonce je zde naznačeno, že Giles možná nebyl jen sadistický psychopat... Naproti tomu Aš-šád představuje prvek překvapení - těžko chápat, o co mu vůbec jde (a zda se to dá posuzovat lidskými měřítky).

Pokud mě při čtení jedna věc opravdu štvala, pak je to autorčina nenávist k ženským postavám. Téměř všechny ženy, které se v příběhu objeví, jsou nebetyčně hloupé, přehnaně emocionální a příšerně otravné. Kamele je ze tří protagonistek asi nejplastičtější a nejsympatičtější, přesto se celý její život a všechna rozhodnutí točí kolem Lucase. A mám pocit, že Fionina linka by mohla nabrat hodně zajímavý směr - pokud ovšem autorka odolá pokušení ponižovat své hrdinky...

Posloucháno jako audio. Říkali, že druhý díl je lepší než první. No pro mě ne. Pořád nevím, o čem ten příběh je. Je to ale jen můj pohled. Nejsem schopná si z tohoto příběhu cokoliv zapamatovat. Přitom příběh a jeho svět je neskutečně detailně propracovaný. Postavy, ať pozemské nebo mimozemské, náboženství, děj, všechno ladí do ucha. A druhým vyletí pryč. Ale možná to dělají zvolené hlasy postav. Lukas je opravdu arogantní, Pinky je fakt nepříjemná osoba, Kamëlë je manipulátorka a co se vyklube z Aš-Šáda je otázka. Zkusím další díl jako knihu. Možná, když to uvidím na vlastní oči, pochopím nadšení ostatních.