Jantarové oči

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lidstvo navázalo styky s planetou Össe a začalo využívat tamní myceliální technologie. Zatím se úspěšně daří ignorovat nepříjemnosti, které s sebou kontakt s teokratickou civilizací Össeanů přináší: kult vesmírných Lodí, krvavé lidské oběti ve jménu Hmyzího boha, spóry nitrožilních hub a rituální drogy, rozkládající lidskou vůli. Lucas Hildebrandt, který jako vyslanec důvěrně poznal tamní svět, si ale dobře uvědomuje, že Země začíná být na Össe závislá. Proto hledá sílu, která by se mohla stát protiváhou össenské moci. Skutečně ji nachází – jenže je jiná, než předpokládal; a cena, kterou za to on sám musí zaplatit, je krutá. Mycelium je románová sága odehrávající se ve 26. století na Zemi....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162124/jantarove-oci-S20-162124.jpeg 4.1469
Série

Mycelium 1.

Žánr
Romány, Literatura česká, Sci-fi
Vydáno, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (121)

Kniha Jantarové oči

Přidat komentář
kaffa
10. listopadu

tak to mě teda vůbec nechytlo.... nedočteno

Alex.Barunka
19. října

Pořád jsem čekala, kdy mi autorka nabídne víc než jen příběh založený na psychologii hlavních postav. A ono to nepřišlo. Ne, že by výše zmíněný aspekt nebyl dobý, je a moc. Ale sám za sebe nestačil.

I s přihlédnutím k tomu, že je toto úvod zde ty prvky světa chyběly. Tady a teď. Nicméně myšlenka založení mimozemské civilizace na víře zde působí neskutečně sympaticky.


mauvais-ange
08. října

Toto dílo jsem poslouchala jako audioknihu a vybrala jsem si ji původně kvůli osobnostem, které ji namluvili velice dobře. Svět sci-fi budoucnosti je vykreslen také dobře, díky audio podobě jsem neměla problém ani s různými novými slovy, co se zde vyskytují. Velký důraz je kladen na psychologické vykreslení jednotlivých postav, čemuž napomáhá i to, že se postavy střídají v roli vypravěče. Ale k těm postavám - na jednu stranu se mi líbilo, že nejsou vykresleny čistě jen v dobrém nebo špatném světle, na druhou stranu jsem zde nenašla nikoho, s kým bych vyloženě sympatizovala. Hlavní lidské hrdinky jsou hloupé - ať už kvůli své naivitě nebo propadnutí ezoterice, ossenské ženy jsou na tom lépe, ale těm jsem měla problém fandit kvůli tomu, jak opovrhují lidmi. Hlavní mužská postava Lucas mi také není sympatický, pár mužů jeho typu jsem v životě už potkala (včetně skutečnosti, že měli v dětství problémy s otcem) a přes jejich přebujelá ega jsem se nepřenesla stejně tak jako přes to Lucasovo...Celá kniha mi přijde jako takový hodně rozsáhlý úvod do nového světa - autorka se pustila nejen do vykreslení postav, ale i do vysvětlení rozdílů mezi lidskou a mimozemskou kulturou, včetně náboženství a psychotronických schopností, nechybělo ani politické pozadí. A tomu všemu ustoupil děj, což beru jako největší mínus knihy. Dějově se toho v knize zkrátka zas tak moc nestane a když už, tak se to dost vleče. Např. okolnosti okolo předání dopisu od Lucasova otce. Minulosti Lucase je tady také věnováno hodně prostoru, ale tam alespoň chápu, že to souvisí s Lucasovou budoucností a jeho názorem na Osseany. Takže celkově jako úvod dobré, ale doufám, že v dalších dílech už děj odsýpá více.

jaja4
29. září

Talent Vilmy Kadlečkovej je obrovský a tryská z každej kapitoly prúdom. Žasnem nad pestrosťou použitých slov, napínavým dejom a psychologickou hĺbkou postáv. Toto je kniha na Nobelovu cenu! Mycelium prekonalo aj Naslouchača Peti Stehlíkovej.

olisekus
21. července

Knihu sice poslouchám - ale jsem u čtvrtého dílu a je to pecka. Vůbec jsem nečekala tak zajímavý příběh a zvraty plynoucí z různých vypravěčských perspektiv. Doporučuji všem milovníkům sci-fi.

alexLytton
20. července

Přečetl jsem si první kapitolu a klesla mi čelist.
Přečetl jsem si druhou kapitolu a zamiloval jsem se.
Přečetl jsem si Jantarové oči a vytvořil si na Myceliu závislost.
Tohle je nejlepší autorka naší hezké země;
jediná, která se vyrovná světovým Titánům.

Pavlína79
16. května

neurazí, neuchvátí ... rozhodně zajímavá kniha, která se četla dobře, ač nejsem fanda scifi, tak si našla i mě

zlovlk
20. dubna

Psát blábolivé fráze o vrcholu současné české literatury (natožpak současné české sci-fi) zde není namístě! A víte proč? Protože spíše než srovnání s kvákavými žábami a oplzlými čolky smrdutého českého rybníčku snese Opus magnum kadleckiensis srovnání s velkými a vynalézavými autory sedmi světových moří moderního a myšlenkově podnětného sci-fi. Xenoantropologická hravost občas dosahuje takových výšin, že by i Simmonsův Štír sám sebe mohl uštknout závistí; objevuje se cynicky posmutnělý humor martinovského střihu, lemovská posedlost životem Člověka uprostřed divů vesmíru, cardovské dumky o střetech a spolupracích kultur. A z vrcholu vědeckofantastického parnasu nad tím vším moudře pokyvují hlavou Clarke s Asimovem. A vůbec, klidně si doplňte kterékoliv další velké autory fantastiky, kteří sedí na plasmogravitronových trůnech vašich čtenářských srdéček: je značně nepravděpodobné, že vyhrabete někoho, ve srovnáním s kým by Kadlečková zaostávala.

Světové parametry však neznamenají, že by Mycelium nebylo čímsi ryze české: pravděpodobně z něj emanuje neopakovatelná zkušenost člověka, který prožil normalizační nudu osmdesátých let (přičemž frustrace z ní vyvřela na povrch fantastické literatury v podobě biopunku) vystřídanou podobně zvrhlou nudou a falší korporátní kultury (u níž příslušné frustrace dost možná začínají vyvěrat právě nyní a Mycelium je prvním libě sirnatým závanem tohoto léčivého pramene). Postavy v Jantarových očích a navazujících románech zkrátka žijí... ono nakonec není důležité rozsekat každého na potkání magnetickými zbraněmi a psychotronickými údery, je třeba zvažovat zejména to, jak se k čemu postaví medianti (to jest tisk), co lze komu o čem prozradit, jak skloubit loajalitu k zaměstnavateli a dalším významným sociálním skupinám a vůbec všechny tyto každodenní nesmysly. V Myceliu to vše funguje tím spíše, že děj je důkladně a důvěryhodně psychologicky ukotven (původní záměr hovořit o psychologickém podhoubí jsem zavrhl coby příliš laciný). Tolik stránek o myšlenkách, a přesto to není nuda?! Nevěřím! Inu, věř.

Důraz na psychologizaci je přirozeně umožněn skutečností, že i když jde o epopejózní osud kdečeho a ještě i lecčeho dalšího, je Mycelium vlastně dosti komorním příběhem. Kdyby šlo o orchestr, byl by jedním z těch, co můžou cvičit v kumbálku před obecenstvem mopů a košťat. Stydlivé housličky slečny Pinkertýny se svými něžnými tóny proplétají s temnými a chorobnými bicími pana Lucase; občas zakvílí zobcová ezoflétna jisté Fiony a chrabré gleewarinské dudy jisté Kamëlë a někde v pozadí brumlá záhadný telepatický bassaxofon mistra z Fomalhiwy. Jistě, občas ještě úspěšně zasekunduje někdo z druhé vlny postav, ale v zásadě je to všechno. Není radno očekávat přelidněnou supergalaktickou fresku! A nakonec, proč taky? Mnoho velkých hráčů tahle kapela nepotřebuje, aby úspěšně bourala koncertní síně a kulturáky písemnictví.

1

Doporučujeme

Devět dní
Devět dní
Poslední tango v Havaně
Poslední tango v Havaně
Vyhlídka na věčnost
Vyhlídka na věčnost
Poločas rozpadu
Poločas rozpadu