Jantarové oči

Už uplnynul rok, takže pravý čas si knihu pustit potřetí.

Naprosto si užívám vztah Pinky a Lucase, hlavně když vím, proč se to všechno odehrává tak, jak se odehrává. Vychutnávám ty malé detaily, které bez znalostí dalších dílů úplně čtenář přejde. Pinky je vůbec skvělá postava, napsat nějakou takovou reálnou postavu a dát ji čelní pozici románu, to je fakt něco.
Druhá dějová linka, kterou jsem si hodně užíval, byla Maewene. Její linka je celkově hodně složitá a musel jsem pořádně lovit v paměti, abych si vše poskládal (a pravděpodobně jsem si vše neposkládal).
Byl jsem rád, když jsem poslouchal o své oblíbené Fioně či Ëltaühl, naopak některé postavy jsem při třetím poslechu spíš vypouštěl, jako Kamele či Roye Stafforda.

Jantarové oči jsou mou vstupní branou na neprobádané území světa české soft sci-fi, se kterým jsem se skrze Vilmu Kadlečkovou rozhodl seznámit, a musím uznat, že první dojem nedopadl vůbec špatně.

Pravda, kniha se samostatně hodnotí hůř už jen proto, že slouží evidentně jako příprava půdy pro díly další, a tedy zhola nic neuzavře, zato spoustu toho otevře. Ale i tak jsem si zde našel pár věcí, které mi sedly – například psychologii postav, jež se pohybují v mé oblíbené „šedé zóně“, hluboký vhled do jejich vnitřních motivací a vztahů a z toho vyplývající intelektuální přesah. To celé tvoří notnou část textu a mně se o tom kupodivu nečte vůbec špatně. Trochu to zatím sráží jen postava Pinky, která působí hodně nejistě až pasivně, ale snad se v dalších dílech trochu „zmátoří“. I jazyková a stylistická úroveň mi nebývale sedí, takže tady bych také chválil.

A jelikož mi do záporů nakonec moc nezůstalo, nezbyde mi než brzy sáhnout po dalším dílu. Tam budu nejvíc zvědavý hlavně na postupný world-building celé této ságy; cítím velký potenciál v myceliálních technologiích a v zajímavé teokratické civilizaci Öseanů. Tak snad...

Vilmu Kadlečkovou mám rád, četl jsem její starší věci a moc se mi líbily, takže nemám problém s pomalejším stylem vyprávění ani s orientací v různých neznámých pojmech, protože vím, že se časem vysvětlí. Co mi hodně vadilo byla nereálná psychologie Lucase Hildebrandta. O tom, co dokáže trauma z dětství udělat s psychikou, vím svoje. Aby se Hildebrandt dopracoval takového postavení, cílevědomosti a síly vůle po tom, jak s ním zacházel jeho otec (Mimochodem, kde je vlastně matka?), to je z psychologického hlediska naprosto vyloučeno. Zážitek z knihy mi to vysloveně kazilo.
Navíc nevím, zda se pustit do dalších dílů série. Naše místní knihovna sice má Mycelium kompletní, ale Osseané jsou snad nejodpornější mimozemské zrůdy, s jakými jsem se kdy - při té spoustě sci-fi, co jsem přečetl - setkal. Představa, že se s nimi budu potýkat ještě dalších sedm knih, pro mne vůbec není lákavá.

Jsouc Myceliem nepolíbena jsem usoudila, že nastal čas si to konečně přečíst. A tak jsem seznala, o co jsem celou dobu přicházela. Nicméně, jsou venku všechny díly, takže jsem ušetřena mučivého čekání na pokračování a můžu hltat jeden díl za druhým.

Jsme vrženi do světa, který už dávno překročil své hranice. Existují mimozemské rasy, existují cesty vesmírem a dominuje teokratická civilizace světa Össe. Studuje se její kultura, její zvyky, její jazyk a lidstvo se už v podstatě bez její technologie neobejde. Össeané jsou přítomni na zemi, mají zde své komunity a od lidí se liší nejen zjevem, ale zejména pro člověka nepříjemnými projevy uchopení lidské mysli a její ovládnutí.

Moc se mi líbí, jak nás autorka postupně vede do příběhu, seznamuje nás s fungováním společnosti, se zvláštnostmi össeanského obyvatelstva, ponenáhlu přidává postavy, tajemství a akci. Je to tak utěšeně nadávkované, že se od toho neodtrhnete. Není to polopatě podané, jste neustále překvapováni. S některými postavami soucítíte a fandíte jim, některé nesnášíte, u některých se držíte za hlavu a z některých máte strach. Nechybějí ani politické intriky.

Samozřejmě se také setkáte s podivnými rituály, zvláštními slovy a těžko vyslovitelnými pojmenováními. Ještě do toho úplně nevidíte, ale tušíte, že ne nadarmo se össeanské Lodi, píšou s velkým písmenem na začátku. Ze závěru mi ještě teď jde mráz po zádech. Rë Akkütlix!

01.12.2025

Série Mycelium je na mém seznamu už dlouho...Nakonec jsem místo očekávané e-knihy pořídil audio a vůbec toho nelituji. Sice nepreferuji knihy načtené více než jedním, maximálně dvěma interprety, ale tady mi to nevadilo. Lépe jsem se pak orientoval.

První díl této sci-fi série nás lehce seznámí se světem, prostředím a hlavními postavami. A pak? Pak skončí a vy musíte sáhnout po dalším díle. Ještě, že je po ruce, protože představa, že na něj čekám by mě naplnila neutuchající depresí...

Jako kdybych nevěděl, že to je z pera paní Kadlečkové, tak bych si myslel, že čtu jedno z nejslavnějších sci-fi některého světového autora... Jako fakt mazec! Těším se na další díl!

29.09.2025

Tak nějak nevím... S tímto dílem jsme si od počátku zrovna nesedli. Problém číslo jedna byl (a uznávám, že si za to můžu sama) - audiokniha čtená víc než jedním interpretem. S tím mám prostě problém. Problém číslo dva - seznamování s vykonstruovaným světem a jeho zákonitostmi a zvyky stylem "prostě do toho čtenáře hodím a nebudu lautr nic vysvětlovat." Pokud neznám reálie a chybí pochopitelná vodítka, tak se ztrácím a sledování děje je velmi namáhavé. Tady jen malá odbočka - nedávno jsem poslouchala Spát v moři hvězd, a tam vám taky nikdo nevysvětluje všechny detaily dějového světa, ale autor umí vše podat tak, že to čtenáři vše krásně dojde. Zpět k Myceliu. První půlku knihy jsem si říkala, jak by se zde hodila postava zvědavého invalidy Jirky Karáska, který, když by něčemu nerozuměl, prostě přijel a zeptal by se. Pokud by první díl Mycelia byl divadelní hrou Járy Cimrmana, chudák Karásek by neslezl z pódia... Problém číslo tři (modří už vědí) - Pinkrtýna. Kdo už jste to četli - taky nechápete, jak zvládla dožít se dospělosti? No a pak takové ty drobnosti, jako absolutní nesympatičnost všech postav (s čestnou výjimkou Prastaré). Navzdory všem těm negativům jsem ale ve velkém pokušení pustit se i do druhého dílu. Protože ono to ke konci nejen začalo být konečně zajímavé, ale taky to začalo trošku dávat smysl.

No nevím, jestli je to úplně pro mě. Koncept i svět rozhodně zajímavý, ale postavy fakt otravné a dovoluju si říct, že dost slizké.

Tohle je prostě tak dobrý!
Vůbec to není zadarmo. Nebudu tvrdit, že bych pořád úplně chápala, co přesně se děje, ale vždycky to je pochopitelný dost na to, aby se člověk neztratil. A časem se to vyjasní, ne hned, ale postupně, což mě ohromně baví. Ten svět je očividně dost komplexní, takže bych to asi neoznačila za jednoduchý čtení, příběh se taky úplně nikam nežene - ale to vnímám spíš jako klad. Navíc je to jazykově naprosto skvělý.
Měla jsem tuhle knihu doma tolik let, že ani nevím, kde jsem ji vzala. A teď jsem ráda, že na ni konečně došlo. Jen jsem ji zhltla tak rychle, že jestli to takhle půjde i u ostatních dílů, nevydrží mi celá série ani do Vánoc.

Tentokrát raději hodnotit hvězdičkami nebudu. Tohle mě vůbec ničím nezasáhlo a nic mi to nedalo. Docela mě překvapuje vysoké hodnocení, ale asi to prostě jen nebyla kniha pro mě. Vlastně jsem vůbec nepochopila, o čem to mělo být. Hlavní postavy mi nebyly sympatické, snad ani jedna. Osvětlení nějakého fungování těch dvou světů a smysl počínání postav, bylo naprosto nulové (nebo me mílovými kroky obešlo) a krom psychopatické výchovy hlavního hrdiny, (ne, že by ke mě doputoval její hlubší smysl), mě kniha ničím nezaujala. (asi netřeba zdůrazňovat ze právě toto zaujetí nebylo pozitivního charakteru). Poslouchala jsem jako audio a nesedl mi ani způsob přednesu většiny predcitajicich - tedy ani to můj dojem nevylepšilo.

Tak to byla fakt pecka. Krásně napsaná a promyšlená sci-fi.

Knihu jsem "četla" podruhé, lépe řečeno jsem ji četla asi 2 roky zpět a teď jsem si ji poslechla. A pořád říkám wau. Když jsem to četla měla jsem s tím krapet problém, že se mi to těžko četlo, ale poslech byl jedna báseň. Je to velmi dobře namluvené a pro mě lépe pochopitelné už z toho důvodu, že je tam hodně vymyšlených výrazů a jazyků, takže se v tom člověk lehce ztratí, s čím jsem při poslechu neměla až takový problém. Moc se těším na další díly, které taky budu poslouchat v nejbližší době.

03.06.2025

Zajímavé scifi od pro mě neznáme české autorky. Přes pomalu se rozjíždějící začátek se příběh pěkně rozpohyboval a slibuje zajímavý dlouhý zážitek. I když jsou některé pasáže knihy nudné převážně kvůli nesnesitelné postavě, zbytek to obstojně vyvažuje. Knihu mohu doporučit a doufám že se dočká stupňující kvality příběhu.

- chybí základní přehled. Autorka by aspoň měla přidat nějaký slovníček a krátké vysvětlení (hlavně obecně cizí názvy, název planet, postav, náboženství..)
- hodně komplikované čtení pro člověka co si chce večer odpočinout a zrelaxovat čtením

Posloucháno jako audiokniha.
Zajímavý, nevšední sci-fi svět... na mě trochu pochmurný :)

Už podruhé poslouchám jako audioknihu (to audiozpracování je naprosto perfektní, chválím, kudy chodím) a druhý poslech si užívám výrazně více. Musím teda říct, že mě od začátku tenhle svět vtáhl a užívám si každou minutu (dohromady je to přes 200 hodin, takže už je to dost obsáhlé dílo).
Myslím, že autorka zachytila rovnováhu mezi popisy a dějem, takže jsem se necítila příliš ztracená (i když začátek je lehce bez úvodu). Jména, i když znějí cize, se často opakují a jsou tak zapamatovatelná. Je zde hodně intrik a plno popudů, které ještě nejsou známé, ale postupně do sebe vše zapadá a dává smysl.
Co je ale pro mě největši tahoun této knižní série je psychologie postav. Každá postava je velmi propracovaná, čtenář/posluchač se dovídá její motivy, pozadí, povahu, vlivy z minulosti. Kapitoly psané z pohledu různých postav jsou tak využity na maximum. A to, co já osobně velmi oceňuji a mám v literatuře ráda je to, že žádná postava není jednoznačně kladná nebo záporná. Všechny jsou v šedé zóně, chybují, mají různé nálady, negativní i pozitivní vlastnosti, každý jedná podle svých motivů, v průběhu série je patrný vývoj... No tento aspekt si zkrátka nemůžu vynachválit. První kniha je jen taková více popisná na úkor děje, ale je to úvodní kniha, takže je to odpuštěno. Moc se těším na další.

Sérii začínám číst, po letech, podruhé.
Postavy se mi moc líbí, mají v příběhu skvěle rozlišitelné role i charaktery. Je jich jen pár a tak se v nich rychle zorientujete.
Pro události v dalších dílech sbírám střípky návodných informací z odstavců, které mi přišly na poprvé nudné, nesrozumitelné.

+ zajímavé sci-fi pro náročnější, skvěle vymyšlený svět
+ pojmenování, názvy - velmi dobře zapamatovatelné jak názvy postav, tak třeba planet, různých čajů, bohů, atd... např. Pinkrtýnka je prostě skvělé jméno :)
- vysvětlování - autorka vás hodí do světa, takže v průběhu celé knihy se sami sebe ptáte - to už mám vědět, zapomněla jsem to, nebo to nebylo řečeno...?
- sympatičnost postav - nevytvořila jsem si vztah téměř k žádné postavě, takže závěr mě nechal úplně bez emocí - bylo mi skoro jedno, jak to dopadne

Prosím, řekněte mi, že ta blbka Pinkerteena už v dalším díle nebude!!!
Moje první audiokniha, ke které jsem přistupovala zcela bez očekávání - autorku znám jen z povídky v knize Krev, mostra a cukroví.
Byla jsem mile překvapena (prostředí, propracování, načtení) do okamžiku, než se objevila Pinky. Autorka dokázala neuvěřitelné - postavu vytvořila tak dokonale, že mě svoji blbostí, váhavostí a neschopností dokázala vytočit až do reality (knížky většinou čtu bez citové vazby)...takže vlastně klobouk dolů.
Hvězdičkové hodnocení jsem váhala - dát méně hvězdiček za tu blbku? Nebo naopak více hvězdiček za dokonalé propracování té blbky?
Takže něco mezi tím.

Druhý poslech: Po poslechnutí osmé knihy jsem si to hned musel pustit znovu. Tohle je kniha, kde furt něco člověk nechápe, protože je spousta věcí nejasná a člověk si musí něco domýšlet. Takže jsem se těšil, že si to poslechnu "když už všechno vím" a najdu v knize spoustu detailů, které mi při prvním poslechu utekly.
Ale ono ne. V podstatě jsem se nic nového nedozvěděl. Ano, Pinkrtýna teď vyzní mnohem tragicky a člověk jí více chápe. Fiona je zase mnohem zábavnější. Ale příběh vyznívá jinak stejně.