Hlasy a hvězdy

Opět Emočně intenzivní pátý díl, který tentokrát už trochu naráží na limity spojené s obřím rozsahem celého díla.

Zase musím pochválit bravurní popis vnitřních motivací jednotlivých postav, jejich pocity, pochybnosti, ale i celkový psychický rozklad, fanatismus i intimní scény. Také uvěřitelnost vývoje jednotlivých charakterů, z nichž zde jednoznačně dominuje Paüsuë, stojí za pochvalu. A v neposlední řadě také autorčina schopnost mistrovsky dávkovat informace, díky nimž si čtenář pomalu, ale jistě tvoří ucelenější obraz o fungování celého myceliálního světa.

Tohle všechno je ale ponořeno do docela husté literární omáčky, která se mi až tady pomalu „zajídá“, a tím i vleče. Navíc se zdá, že se ta skvělá kombinace psychologické sondy, realističnosti postav a fascinujícího worldbuildingu začíná díl od dílu opakovat s repetitivností již sobě vlastní.

Na další díl se ovšem i tak těším a jsem nesmírně zvědavý, v co až se vyvine narůstající odklon od tématu náboženského systému a střetu kultur k většímu důrazu na psychotroniku a esoteriku, no a snad přijde i nějaké to větší překvapení.

(SPOILER) Katastrofa na Marsu zřejmě způsobená Lucasem a jeho stříbřitým chladem (glewaarinskou psychotronickou zbraní) by měla zastavit Hvězdovládce. Ale! Chtějí to opravdu všichni? V sázce jsou lidské životy a zastaví se to, co už ve vesmíru začalo, jejich obětováním? Všechno se mění, a ne vždy k lepšímu. Představa, že s novou velekněžkou össenské církve na Zemi se to zlepší, je hodně naivní, protože i ona sleduje svoje vlastní cíle.

Změnil se i Lucas, räwe jako poslední z Pětice posvátných drog způsobí, že bezprostřední smrt už mu nehrozí, ale není na tom o moc líp, stále tápe, hledá a zjišťuje, že jeho otec mu zanechal vzkaz, dopis, ovšem v jeho vlastní hlavě. Potřebuje se dopídit významu toho všeho, a tak znovu osloví Aš-šáda, přestože jejich vzájemný vztah je víc než komplikovaný. Lucasova mysl překonává hranice i vzdálenosti, cítí sdílené vědomí Lodí.

Některé postavy zde vystoupily do popředí, jiné jsou naopak utlumeny a my můžeme čekat, že se za čas a jistě v pravý čas objeví. A u žádné si nemůžete být jisti, že je to pravá kladná bytost, Lodě nevyjímaje. Baví mě to pořád a moc!

21.01.2026

Už fakt nevím, co psát. Čím více toho mám ze série načteno, tím méně toho vím (myšleno v dobrém:-)). Je neskutečné, jak se děj i postavy mohou vyvíjet tak, že sám čtenář netuší, co bude za rohem. Můžeme předpokládat, vymýšlet, cítit ale stejně nám autorka nabídne jiné, logické a skvělé řešení...

Jak všechny předchozí dily neskutečně jedou, až je skoro nemožný je odložit, tady jako by někdo šlápnul slušně na brzdu. Snad nebudu muset zbylý díly dojíždět jen ze setrvačnosti. Dlouhatánský vysvětlování toho, jak něco ve světě funguje, případně jaký mají postavy motivace, aniž by se to pak nějak srozumitelně příběhově projevilo. Otravný nový postavy, otravnej Ašššád a Kamëlë úplně zmizela! Kvůli hromadě psychotroniky se vytrácí původní zajímavý téma víry, čímž se to paradoxně místy obrací ve slušný ezo a bizár. Jako pořád je to z toho, co jsem poslední dobou četla, hodně nadprůměr. Pořád je to moc zajímavě napsaný. Jen jsem zrovna nějak vypadla z proudu.

Začínám být na sérii opravdu závislá. Vůbec mi nevadí pomalejší tempo, naopak, líbí se mi, jak se vše prohlubuje, postavy se vyvíjejí a to, co se dříve zdálo povrchní, získává hlubší rozměr.

(SPOILER) Pátý díl Mycelia, pokračování spletitého meziplanetárního příběhu. Děj se odehrává na Zemi roku 2609 a nejvíce ho ovlivňuje pátá složka Pětice posvátných drog: räwë, terronsky zvaná Hlasy a hvězdy. Podle össenských Knih räwë „promluví přímo k duši a spojí chaos pochybností do jediného a jedinečného celku, do Vesmírného kruhu Dokonalého Bytí“.
Sekta vyznavačů augiriánské hereze je zničená, blíží se ale tajemní Hvězdovládci, kteří představují nebezpečí pro celý známý svět. Hrozbě čelí telepat Aš~šád, velekněz Aöhrlëmëgerl, Lodě i velekněžka regentka Paüsuë. Aš~šád je strategický vůdce a mystický bojovník, velekněz představuje duchovní autoritu giddöhrské větve Církve, lodě využívají svého kolektivního vědomí, které tak úplně nesdílí s lidmi, a nová velekněžka mění postoje podle výhodnosti pro sebe.
Náš tragický hrdina Lucas pod vlivem událostí prochází dosud nejbolestivějším vývojem. Zůstává na okraji mocenských struktur, slyší ale Lodě a jeho psychotronická síla se začíná velmi projevovat. Vědomě se vydává cestou bolesti a touží pochopit, co je skutečně správné. Do toho se snaží budovat vztah s Pinky, která se těší na dítě a její přítomnost působí na Lucase jako útočiště v chaosu, konečně po těch dřívějších vztahových peripetiích. Zatímco ostatní Lucase testují, ponižují nebo využívají (ahoj Aš~šáde), ona ho nechce vlastnit ani řídit. Pinky vůbec hodně dospěla.
Jsem zvědavá, jak z tohohle všeho Lucas vyjde, jestli ho Aš~šád při tom bolestivém duchovním drcení naučí něco užitečného a vůbec jaký bude koncept dalších tří dílů, když tímto jsme vyčerpali pětici drog, které postupně sérii vládly.

Pátý díl série přináší ještě hlubší ponor do fascinujícího světa, kde se propojuje technologie, spiritualita a lidská touha po pochopení sebe sama. Autorka dává více prostoru vesmírným lodím, čímž se rozšiřuje rámec příběhu do širších souvislostí a přibývá akce i napětí. Výrazněji se rozvíjí linie s Lucasem – jeho schopnosti se postupně odhalují a nabývají nových významů, čímž se mění i jeho vztah k sobě a ke světu kolem.

Velmi poutavá je také dějová linka s Pausue – přináší emotivní i myšlenkovou hloubku a odhaluje další roviny církevního i mezilidského fungování. Celé vyprávění je bohatě strukturované, propojené a zároveň krásně propletené, s promyšlenými paralelami mezi jednotlivými postavami a světy. Vilma Kadlečková opět potvrzuje, že Mycelium není jen sci-fi série, ale komplexní literární organismus. Hlasy a hvězdy jsou silnou a podnětnou kapitolou tohoto výjimečného příběhu.

Dočetla jsem pátou knihu a mám pocit, že příběh teprve začíná. A že mě příběh víc a víc vtahuje, je taky pravda. Chvilkama se leknu, jestli mi nějaký glewari nečte myšlenky a taky se snažím nezhmotňovat vědomě Hvězdovládce. Sklony k náboženskému fanatismu a drogovým závislostem (krom knih) doufám nemám. Tak snad můžu číst dál bez většího rizika, že mi to nějak ublíží.
Nebeští jezdci nebo bedna od whisky,....hm baví mě česká stopa v textu.
Fiona velmi snadno získává novou víru. (v cokoli) Autorka ukazuje že má smysl pro humor a nepotřebuje to předvádět za pomoci rádobykomické postavy, či laciných ftípků a skečů.

Hlasy a hvězdy ničím nevybočují ze zajetého standardu Mycelia a proto i mé hodnocení je podobné, jako u předchozích dílů této série.
Líbí se mi dynamika, se kterou se mění plány různých frakcí. Oceňuji, jak skvěle jsou dávkována postupná odhalení různých mystérií nebo prostě jen záměrů různě intrikujících skupin. Jednoznačně kladně hodnotím i vývoj a realističnost postav. Zejména Paüsuë v tomto díle vynikala.
Nesedí mi strašné množství omáčky, která sice nějakým způsobem ukazuje právě vývoj a formování postav, ale u některých je to zcela zbytečně roztahané, neřku-li zbytečné kompletně. Mrzí mě, že některé organizace, které byly příslibem zajímavých akcí tady neměly prakticky žádný prostor.
Trochu rozpačité pocity mám z posledních částí knihy. Závěr byl sice dobře zábavný, ale připadal mi trochu nepřirozeně "na sílu" dotlačený tam, kde ho autorka chtěla mít. Bohužel v knize bylo příliš mnoho míst, která byla hlušší a celá první polovina byla spíše méně zábavná, než by se mi líbilo. Dávám takové lepší tři.

Dokonalé. Jako vždy. 10/5. Slova jsou již vyčerpaná, nic nového k dalšímu dílu nelze dodat. Vše již bylo řečeno u předchozích dílů. Série, do které se každý musí zamilovat. Ihned jdu na Sühëhl.

03.11.2024

Takže tých 9 mesiacov nebolo vlastne až tak zlých. Hurá, máme zopakované, tak konečne môžem na nové diely...

Tahle kniha mě z celé série bavila asi nejmíň. Úplně jsou upozaděny některé mé oblíbené postavy (Fiona či Kamëlëmöernü). Místo nich dostanu cynickou a vychlastanou Julii Lothovou nebo nenáviděnou Paüsuë. A to mám pro záporné postavy pochopení, Maëwënë mi sice vadila, ale dokázal jsem ji chápat. Kdežto Paüsuë mi je vyloženě odporná.

Zachránit by to mohl děj, ale ten mě taky moc nebere. Ano, kladné body jsou pro vysvětlení motivů a záměrů Aöhrlëmëgerla. Ale jinak mě to vlastně nebralo. Jedna hvězda navíc za závěr. A už rychle zapomenout a letět na šestý díl.

V pátém dílu se dočkáme vysvětlení velké části záhad z předchozích dílů, už také bylo na čase. Je tu hodně akce a je tu hodně zvratů. V dalším díle již určitě "půjde do tuhého". Líbí se mi, že přestože některé postavy prochází dost překotným vývojem, je kniha napsaná tak dobře, že to nepůsobí nepatřičně. Také se mi líbí, jak to autorka vymyslela i s pozadím příběhu. Tato série je čím dál lepší.

(SPOILER) V piatom diely sa v zásade rieši bordel zo štvrtého. Hviezdovládci sa blížia a kreslia obrovské grafity na povrchu planéty, dostanú aspoň telepatickú pokutu? Velekňažka je mŕtva a jej dočasná náhrada tajne plánuje zničiť plesnivú cirkev... teda až kým nedostane ponuku na kariérny postup a hneď otočí. V Aš-Šádovi sa stále jeden nevyzná, desivo dokonalý superman a spasiteľ čo všetko vie, ale jeho ciele sú nejasné a jeho šéfovia viac než pochybný, jeden pokrytec a druhý monštrum. Fiona je odbitá jedným odstavcom kde po páde na dno odhalí že zmyslom života je nebáť sa nakradnúť, čo ma mierne sklamalo. Taktiež Kamila presedí celú knihu v klietke a miesto toho dostáva priestor nejaký vesmírny archeológ na potulkách. No a potom je tu Lucas ktorý sa potáca niekde na hrane čohosi, šikanovaný loďami a nenávidený na kosť Aš-Šádom. Takže si opäť musí siahnuť na dno záchoda aby sa mohol odraziť hlavou od porcelánu a vliezť levovi do papule. A nechať sa od neho drezúrovať! Mycelium stále túruje, rozhodne to žeriem.

Přiznám se, že si nejsem schopen zapamatovat všechny podrobnosti tohoto košatého příběhu, ale dobře se to čte a při četbě dalšího dílu si zase vybavuji některé podrobnosti z těch předešlých. Je to dobrý příběh.

no přiznám se, že mám problém svoje myšlenky a dojmy poskládat do slov. Je jich tolik. Tenhle díl je narvaný všelijakou psychologií, filozofií, metafyzikou, astrálem, dohady, intriky,událostmi. Všichni tu provádí dokonalé sebezpytectví, samozřejmě nejvíc Lukas. A já si v tom libuju. Jediný, kdo se v sobě nepřehrabuje je ......no samozřejmě Aš-šád. On je prostě jen akční. Buď dělá ty svoje fialový kouzla, kung-fu nebo se dobývá do Sofie. Sofie byla mimochodem v tomhle díle ve vedení na titul blbku roku. U Aš-šáda pořád člověk neví co chce. Pořád vypadá jako svatej Viking. Dokonalej. Všechno ví, všechno zná a od všeho má Klíč. Teda jo, uznám, že konec ho krapet zlidštil. A jooo, interakce Lukase a Aš-šáda na konci byla hustá, ale konečně si aspoň něco řekli. Doteď kolem sebe furt jen chodili a domýšleli pohnutky toho druhého.

Přijde mi, že s každým dílem je kniha lepší a lepší. Lucas se zase o něco posunul, naopak se odkrývá ještě další fragment minulosti. Sofie, Aš-šád, Pinky, össeanský velekněz, Lodě a další postavy tvoří body mnohoúhelníku, který opět změnil tvar a příběh je zase jiný. A mám slabé tušení, čím je kniha alespoň trošku inspirována. Nebo je ten náznak jen čistě náhodný.
Audiokniha - přednes všech je jako vždy špičkový. Dokonce už při vyprávění Lucase vidím obličej pana Plesla :)).
Zvědavě i napjatě čekám na další díl.

Takového přešlapování na místě!
Tři kroky vpřed, dva kroky vzad... Ten kdo se tváří jako největší sympaťák, najednou působí jako zákeřný prevít, aby se vzápětí ukázalo, že je vlastně sympaťák...
Ke všemu ještě ty dějové odbočky, které zůstaly nedořešené ale kniha je moc neřeší a otvírá odbočky nové, asi, aby nás v budoucnu překvapily - nebo taky ne...

Mno nevím.

Wëtrëigaës se blíží a čím víc se o Hvězdovládcích mluví, tím se stávají reálnější. Hrozba jejich příchodu přinutí některé ke spojenectví, pro jiné je touha po moci silnější než rozum.
Hodně otazníků se konečně vysvětlilo, od druhé poloviny jsem si připadala jak závislá na pětici a příběh mě neskutečně chytil. Bylo tu sice trochu moc Sofie, málo Kamëlë, ale Pinky byla milá, Julie naprosto výborná a Velekněžka Regentka pěkná svině. Celkově to v tomto díle ženským postavám šlapalo a ty mužské byly spíše sebezpytující a utápěly se ve svých vnitřních problémech.
Jsem moc ráda, že nás - trochu hereticky - čeká šestý díl.