LaBrume
přečtené 71
Domácnost bez odpadu
2016,
Bea Johnson
Jak zde bylo mnohokrát řečeno, v knize najdeme spoustu zajímavých rad a tipů, které stojí za vyzkoušení a to i v našich podmínkách (v ledasčem si dokonce myslím, že v našich podmínkách to jde líp než v Americe), nicméně to poselství je jinde: víc být než mít, minimalismus, zapojení selského rozumu,... Ledaskdo by si mohl posměšně říct, že jedna panička objevila Ameriku, a že přece spousta věcí, které Bea popisuje jako super objev, je jasných jako facka a my je tak děláme od pradávna, když se ale rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že to tak jasné asi pro spoustu lidí není... každopádně je super, že se myšlenka zero waste šíří a začíná přinášet ovoce.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Něco podobného jsem už dlouho nečetla. Svět knihy se na jednu stranu tváří jako úplně obyčejný, ale není. Vše, co se v knize odehrává, je víc než neobyčejné. Je to mystické, nadpřirozené, prapodivné a přitom naprosto zjevné. Zkrátka vás nepřekvapí, že podivuhodní hrdinové mluví s kočkami a dostávají se do jiných realit. Mystika je ještě více umocněna tím, jak vypravěč popisuje děj. Naservíruje vám sebemenší nedůležitý detail každodenní reality. Dozvíte se, co kdo kdy a kde jedl a pil, kdy se sprchoval, kdy šel na záchod a kdy spát. A tyto suché a naprosto nepodstatné každodennosti střídají události tak prapodivné, až se nestačíte divit. Ale možná, že právě kvůli těm každodennostem vám nakonec připadá i to nadpřirozené jako naprosto normální a zjevné. Stejné je to i s postavami. Jedna vedle druhé jsou všechno jen ne obyčejné, a přesto se tak navenek tváří. Zkrátka, těžko se to vysvětluje, ale vše v knize nakonec působí dojmem, že ač je to sebevíc prapodivnější, děje se to tak, jak se to má dít. Příběh sám je lehce zamotaný, po přečtení mám stále pocit, že mi něco uniká, ale zdá se, že všechny postavy splnily, co měly a vše do sebe zapadá. Mlhavě, ale zapadá. A to je na tom všem krásné. Překvapilo mě množství odkazů na evropskou kulturu, rozbory literárních i hudebních děl a celková kultivovanost postav, což příběh pozdvihlo na ještě vyšší level. Každopádně já bych se měla něco naučit o kultuře japonské, nejeden výraz jsem si musela googlit.... celý text
Malý princ
2014,
Antoine de Saint-Exupéry
Věřím, že Malého prince můžete číst jako dítě, dospívající, dospělý i starý a vždy si tam najdete "to svoje". Lehké filozofování o smyslu lidského bytí, nalézání vnitřního klidu v lásce k bližním, kniha, která hladí svou něžností, jednoduchostí a přitom velkou hloubkou. V pravdě jedno z nejzásadnějších děl literárního kánonu, které by si měl každý přečíst.... celý text
Misery
2003,
Stephen King
První a jediná kniha, kterou jsem od Kinga četla. Nezaujal. Zřejmě nejsem ten správný typ na tuto literaturu. Ač byl samotný děj vlastně zajímavý, napínavý a vůbec, ten konec byl tak absurdní, řekla bych až béčkový, že jsem to zkrátka nerozdýchala a celá kniha u mě propadla. A s ní bohužel i King. Všichni nade mnou kroutí hlavou, zavalují mě dalšími a dalšími tipy na Kingovy skvělé knihy, ale zatím jsem imunní a zvědavost ve mně znovu neprobudili. Třeba jednou.... celý text
Vyhoďme ho z kola ven
2001,
Ken Kesey
Četla jsem knihu i viděla film a jak už to tak bývá, kniha se mi líbila víc, ač i filmové zpracování je velmi kvalitní a rozhodně stojí za zhlédnutí. Ovšem chybělo mi v něm to, co jsem na knížce zbožňovala, a to Bromdenův pohled na svět, ty jeho schizofrenní představy a sny, které děj o jedné velké vnitřní vzpouře krásně dokreslují.... celý text
Saturnin
2008,
Zdeněk Jirotka
Nechápu, jak jsem mohla Saturninovi tak dlouho odolávat. Skvělý humor, skvěle napsáno.
Věž vlaštovky
2011,
Andrzej Sapkowski
Celou sérii jsem četla před pár lety, ale pokud si dobře vybavuju, je Věž vlaštovky asi nejlepší knihou série. Co si pamatuju moc dobře, je scéna na ledě. Z té mám husinu vždycky, když si na ni vzpomenu.... celý text
