Jane Austen

britská, 1775 - 1817

Související novinky

Čtenářská výzva 2023 v číslech

Čtenářská výzva 2023 v číslech
Zdravíme Vás v novém roce. Čtenářská výzva 2024 nám včera odstartovala, a tak je čas se podívat na pár čísel z výzvy loňské. Budeme se těšit na Vaše koment... celý text

Populární knihy

/ všech 22 knih

Nové komentáře u autorových knih

Rozum a cit Rozum a cit

Přečteno díky ČV. Můj oblíbený žánr to asi nebude. Příliš květnatý děj, rozbory citů a rozumů, měřítko peněz a výhodnost svazků. V mnohem se to podobá dnešní době, kdy se řeší sociální kasty, psychologie jedince a mamon.... celý text
regulax


Pýcha a předsudek Pýcha a předsudek

Kniha se mi líbila. Ačkoliv čtu naprosto jiný žánr, chtěla jsem si tak nějak zkusit odpočinout u klasiky. Ze začátku se na mě dej trochu táhl.. Ovšem humor, kterým oplývá otec pan Bennet mě nepřestával bavit do konce knihy. :-)... celý text
valky


Pýcha a předsudek Pýcha a předsudek

Čte se to dobře, má to děj, ale je to o ničem. Ona ho miluje, on jí taky, pak jí nemiluje, takže pro ní končí svět. Ta druhá je zase rozumná, taky miluje, ale střízlivě, když přijde na to, že je to jinak, tak to jakoby pochopí, ale vlastně vůbec nepochopí. Pracovat netřeba, protože ty prachy prostě mám (to jsem nějak nepochopil). Všichni furt paří, drbou. Když proti tomu postavíte Olivera Twista, tak nebe a dudy. Neurazí, ale nic jsem si z toho neodnesl. Jen, že byli všichni tak nějak divní. 65/100... celý text
Maraiser



Watsonovi Watsonovi

Překladatel v doslovu píše, že "Oultonová dokázala plynule navázat a dodržet dobové reálie. Nezměnila se slovní zásoba ani používané výrazy, jediným viditelným rozdílem je výrazné zkrácení dialogů i popisů postav a událostí." S tím bohužel absolutně nemůžu souhlasit. Zkrácení dialogů a vůbec velká popisnost byla do očí bijící, ale pokulhávaly i zmíněné použité výrazy a slovní zásoba. Ostatně při čtení jsem odhadovala, kde asi bude onen předěl, kde končí Austenová a začíná Oultonová a jak jsem si po dočtení knihy ověřila, trefila jsem ho v rozmezí +- jedné kapitoly. Například ona slovní zásoba... Oultonová ráda používá označení "milenec", což jsem u Austenové v životě neviděla. Ta by mnohem spíš použila třeba slovo "nápadník". Nepřesvědčivě na mě působila také scéna s růží na plese. Opět absolutně "neaustenovský" styl vyznání lásky. Hrdinové Austenové nebývají ani takto patetičtí a ani tolik explicitní. U Oultonové se dále třeba pořád někdo někomu uklání, a to i v místech, kde to nemá valnou logiku. Z těchto a podobných míst je, byť v náznacích, patrné, že druhá autorka danou dobu nezažila, a patrně proto nedokáže nejrůznější společenské situace popisovat s takovou samozřejmou lehkostí, přirozeností a uvěřitelností, jako autorka, která se opírá o vlastní zkušenosti. A v neposlední řadě je třeba zmínit, že v pár místech druhá autorka Austenové mírně protiřečí. Např. dle Austen na začátku knihy "někteří Emmu měli za ztělesnění krásy, jiní ji nepovažovali za pohlednou". O pár kapitol dál, které již píše Oultonová, je ale Emma všemi obdivovaná jako ta nejkrásnější žena, za kterou se otočí všechny oči, když vejde do sálu. Našlo by se toho ještě víc, toto je to hlavní, co mě praštilo do očí. Do budoucna dám ještě šanci verzi dopsané neteří Austenové, která má lepší recenze a věřím, že by mohla působit přirozeněji i díky tomu, že zde bude menší věkový rozdíl mezi oběma autorkami.... celý text
rusalka123


Sídlo Mansfield Sídlo Mansfield

Miovníci Austenové mne asi ukamenují, ale i s přihlédnutím k době vzniku je to pro mne to jen docela dobře napsaná červená knihovna. Nepopuzuje mne, protože styl vyprávění je zvolen dobře a nečte se špatně, jen si (jako ostatně u všech Austenových děl) říkám, "proč?". Není to pro mne nuda- považuji to za dobré svědectví o době v níž knížka byla napsána, jen mi je trochu záhadou, co nabízela soudobým čtenářkám a čtenářům v praktikách vztahů své doby jistě dobře zorientovaných.... celý text
incognit