Emma přehled

„Já bych soudil, že takové dobrodušné, srdečné děvče nebude nikdy moc přísně zaujato proti žádnému mladíkovi, který jí začne vykládat, jak ji miluje.“

Knihu jsem si vybral, protože jsem měl za sebou náročné období v práci a ve zprávách se připravovali na třetí světovou a konec našeho ústavního pořádku, tak jsem chtěl knihu, která bude přesným opakem toho všeho, abych se trochu uklidnil. Jelikož jsem přečetl nedávno Pýchu a předsudek, tak jsem náhodně sáhl po další knize od Jane Austen.

Až před pár dny jsem se dozvěděl, že jsem nápad použít knihy od Jane Austen ke zklidnění neměl jako jediný a že se Jane Austen předepisovala za První světové války vojákům s PTSD a že její knihy dostávali ke čtení i vojáci za Druhé světové války. Předpokládám, že to je tím, že její knihy jsou v nejlepším smyslu uměřené. Emma dokonce tak, že, jak to poznamenal ve své recenzi sir Walter Scott, zde je příběhu ještě méně než v ostatních jejích knihách. Já s ním souhlasím – v knize se začne něco dít až v její poslední pětině. Ale není to na škodu. Naopak. Jako čtenář jsem si užil tu venkovskou pohodu, kdy o všechny potřeby pečují takřka neviditelní sluhové a největším nebezpečím v knize je průvan. Užil jsem si to právě proto, že jsem takovou idylu potřeboval.

Kniha se odehrává na několika venkovských sídlech (Hartfield, Randalls, Donwell a Highbury), přičemž občas se kniha zmíní o jiných. Jelikož jsem knihu četl na cestách, tak jsem si musel udělat tabulku, kdo kde bydlí, ale není to nic náročného. Většina příběhu je postavená na tom, že si Emma svéhlavě umane dát Harriet Smithovou s někým dohromady, což pak vede k situacím postaveným na řadě domněnek a nedorozumění. Tato nedorozumění pak nicméně vyústí v vcelku očekávatelný výsledek.

Když tedy kniha má minimalistický a snadno očekávatelný příběh a největší nesnáz je, zda se člověk nezdržel příliš dlouho na návštěvě, má smysl ji vůbec číst? Pokud chcete non-stop thriller, kde počet mrtvých překračuje počet stránek, pak ne. Pokud chcete trochu idyly s milým intelektuálním přesahem o něčem tak zásadním, jako je otázka s kým spojit svůj život, pak rozhodně ano. Navíc slavíme 250 let od narození Jane Austen, tak to je další dobrý důvod přečíst si její knihy.

Ze začátku mi trochu trvalo se na knihu naladit, než jsem poznal všechny postavy. Pan Woodhouse je roztomilý hypochondr. Emma je slon v porcelánu s dobrým srdcem. Harriet je naivní, ale má štěstí. Paní Taylorová se dopustila jediné chyby tím, že se vdala, ale jen v očích pana Woodhouse. Paní Batesová, paní Eltonová a paní Churchillová jsou teda něco. Ale i takoví lidé se mezi námi najdou. Pan Knightley je snad ještě lepší partie než pan Darcy. Pan Elton je chudák, zatímco Jane Fairfaxová a Frank Churchill jsou naopak klikaři.

Styl Jane Austenové je delikátní jako v Pýše a předsudku. Mluva slečny Batesové mi připomněla „světáka“ v Kronice Pickwickowa klubu, zatímco nadhled vypravěčky mi připomněl nadhled Jeroma Klapky Jeroma. Austen opět jemně popisuje dobové konvence (jako obvykle dost svazující a přežité, ale zajímavé na pohled; tím spíše trvání na honosném jménu, rodu či příbuzenstvu). Nechává také postavy všímat si na ostatních jak věcí, které dnes považujeme za méně důležité, ale neměli bychom (charakter, vzdělání), tak také věci, kterých si všímáme, ale nemuseli bychom (majetek, společenské postavení). Paradoxně vzhled se nezdá být tak důležitý, byť i vzhled, výšku, celkové vystupování a společenské styky Austen bere v úvahu. Ani zpěv, hra na klavír a tanec nejsou k zahození.

I z této knihy Jane Austen si odnáším řadu poznatků o životě a sňatku. Ten hlavní je, že je zásadní k oběma přistupovat rozumně. Jako obvykle jedním z hlavních faktorů pro výběr partnera je jeho charakter – jaký je a jestli na něm pracuje. Přičemž ke vzniku lásky se potřebují partneři poznat a jednu z největších chyb, které člověk může udělat, je vzít na sebe závazky příliš rychle. Emma mne pak naučila, že než se domnívat, tak je lepší se rovnou zeptat. Pan Knightley mi ukázal, jak může vypadat krásně milé vyznání lásky, aniž by člověk byl rozený rétor. A že láska znamená především zájem o druhého. Pak ještě to, že můžeme k lidem být kritičtí, když na ně žárlíme; kdo by si to pomyslel?

Stejně jako všem postavám, tak i Vám přeji, aby Vám čtení Emmy od Jane Austen pomohlo najít klid a lásku.

Několik vět, které se mi líbily:

„Jak vzácným darem je moudrá žena s laskavým srdcem.“

„Čím je člověk starší, tím je důležitější, aby se vyvaroval nepěkných způsobů – tím výraznější a nechutnější je jakákoli hlučnost, hrubost nebo neotesanost.“

„Budou spolu číst.“

Parafráze: Váhá-li žena se svým „ano“, pak je lepší říct „ne“.

„Jitro je šťastnou obdobou mládí a radosti.“

„Nedokáže podezírat žádné dva lidi z takové hlouposti, jako je sňatek, dokud mu nepředloží kompromitující důkazy.“

„Nepřístupnou bytost nelze milovat.“

„Pokorně želela, že byla v dětství líná.“

„Vřelá něha a upřímné, laskavé chování má větší cenu než nejbystřejší hlava na světě.“

„Kolik mužů už na sebe vzalo závazky po krátké známosti a litovalo toho pak celý život.“

„Oliver Goldsmith nás poučil, že krásné ženě, která se dala na cestu hříchu, nezbývá než skonat, a té, která se dala na sekýrování, je možné doporučit stejný prostředek k napravení reputace.“

„Stalo by se to snad poprvé, že muž výjimečných schopností podlehne dívce zcela podprůměrné?“

„Muž by měl mít vždycky ctižádost nabídnout ženě lepší domov než ten, odkud ji odvádí.“

„Zřídka, velice zřídka si lidé mezi sebou něco objasní naprosto otevřeně a pravdivě; jen zřídkakdy se stává, že nic nezůstane skryto nebo že nedojde k nějaké drobné mýlce; kde však, jako v tomto případě, se lidé sice mýlí v počínání, ne však ve svých citech, tam na tom snad příliš podstatně nesejde.“

„Ty sice popíráš, že by na Tebe počasí působilo, ale já věřím, že severovýchodní vítr pocítí každý.“

„Jsem po něm zdědil velkou výhodu v povaze, která vždy doufá v to nejlepší, což je cennější než všemožné statky a půda.“