Quo vadis

kniha od:


Koupit

Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33359/quo-vadis.jpg 4.62114
Žánr
Literatura světová, Romány, Historické romány
Vydáno, Tatran (Bratislava)
Orig. název

Quo vadis. Powieść z czasów Nerona, 1896

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (245)

Kniha Quo vadis

Přidat komentář
Kopta
27. března

Za mě asi bohužel jedno z největších zklamání v historii mého čtení. Hodně očekávané historické dílo a první seznámení s významným Sienkiewiczem, které končí polo-katastrofou. Očekávání je svině. Jednoduše jsem dostal dlouhou knihu, která má jednoznačně zajímavý námět a příběh sám o sobě, nicméně se táhne jako projev prezidenta republiky a stejně tak vám polovina z toho nic nedá. Asi je možné, že je kniha v zajetí nějakého poloromantického stylu 19. století, kdy se hold takhle psalo, ale mě to nesedlo ani tak, že jsem se nepředklonil. Kdyby se v knize zredukovali pasáže, ve kterých se nic neděje a jenom se popisuje ne nijak extra zajímavé prostředí a ne tolik zajímavé a důležité charaktery a rasy postav, tak kniha má místo 400 až 500 stran tak 100 a byla by to příjemná novela. Takto je to román, kde můžete číst i čtyři stránky a v rámci děje se vůbec nic nestane. A to je něco, co jde silně proti mým preferencím. Myšlenka skvělá, forma je katastrofální.

esma
13. března

Tak jsem se od Händelovy Agrippiny dostala až k Neronovi. Z pramenů – pokud nejdeme až ke zdrojům – se této době nejvíce přiblížilo Sienkiewiczovo Quo vadis. Sienkiewicz sám zdroje poctivě nastudoval a všichni, kdo tento román známe, nepochybujeme, že historické reálie jsou podchyceny autenticky a mrazivě. Quo vadis dokončil v roce 1896 a je chvályhodné, jak svůj román dokázal postavit. Dnes nám připadá tento způsob běžný, ale před více než stodvaceti lety ? Nerona, počátky křesťanství a příběh Lygie a Vinicia zabalil do kompaktního celku, nechybí gradace příběhu plného krutosti, násilí vrcholíci zmarem věčného města. A hodnoty, ke kterým se upínáme, krásné až snové myšlenky o tom … jak bychom si měli přát lásku a ne nenávist, dobro a ne zločin, věrnost a ne nevěru, soucit a ne pomstu … krásně se to četlo a taky si to přeji (přejeme), ale vývoj člověka v průběhu těch tisíců a tisíců let nabíral různý směr, je nabalen mnoha strašnými údobími, kterých otisk neseme sebou doposud. Ani křesťanství nezůstalo imunní. Možná se některým čtenářům nezdá míra té křesťanské linky. Mě ale nevadila, i když jsem ateista. Víra obecně zastávala v historii člověka vždy významné místo, vysvětlovala mu svět, kterému nerozuměl. My dnes máme vědu, jsme racionální a odklon od víry je součástí našeho dalšího vývoje. Přesto nemůžeme ani křesťanské nauce upírat její civilizační roli, kterou přiměla člověka k přijímání jiných hodnot. A v protikladu s dobou Nerona je to čitelné.
Poselství z Quo vadis je srozumitelné i po tolika letech : … svět n e m ů ž e stát na zločinu, neudrží se.
Podle mne jde skutečně o dílo par excellence, nevynechala bych z něho ani jediný řádek.

gonga
09. března

Jedna z nejkrásnějších a nejhlubších knih, které kdy byly napsány. Plná hluboké moudrosti a pochopení Kristova učení. Čtenář, který má blízko ke křesťanství či jinému náboženství oceňujícímu soucit a lásku, ji ocení více, ale má co říct i agnostikům. Pokud jsou ochotni naslouchat.

Eliška13
22. února

Knihu jsem četla jako povinnou četbu a nerada čtu z donucení. Byla pro mě trochu náročnější na pozornost, ale přes to se mi kniha celkem líbila a myslím že není na škodu si ji přečíst.

VikyKleinik
15. února

Quo Vadis? jsem přečetl, protože jsem se chtěl dozvědět o mocí opilém Neronovi, který pro svou inspiraci vypálil Řím. Arbitr elegancie Petronis mne jako postava zaujal svou svébytnou morálkou a jeho osud mne ve finále dojal. Na tomto poli kniha uspěla.
Linka Vinicia a Lygie úzce spojená s křesťanstvím mne však moc nebavila. Uznávám však, že téma křesťanství musí mít v tomto příběhu své místo.

jenže Polák Sienkiewicz až moc omývá jednu a tu samou pohádku učení lásky a odpuštění, jehož sílu dokáži uznat v době vlády šíleného císaře Nera, ale chraň komplikovaný moderní svět před rigiditou náboženství. Pro moderního člověka to není dobré. Každý můj znamý, jenž má tendenci věřit v něco většího či vyloženě věří, je na určitých rovinách svého smýšlení omezený. není to dobré pro ducha - respektive né tak dobré ajko jiné alternativy: Kdokoliv chce hledat odpovědi a morálku, tak udělá líp, když bude vstřebávat umění a číst filosofie.
Kniha však rezonuje v mé představě o tom, že jeden extrém je půdou pro růst druhého.

evelýny
04. února

Historický romám o úpadku římského impéria pod vládou císaře Nerona, krvavého básníka.
Román o počátcích křesťanství a jeho pronásledování.
Pro někoho román o lásce i nenávisti, podlosti i čestnosti, statečnosti i zbabělosti, utrpení, krutosti, pýše i pokoře. Romám o životě a smrti.
Pro mě osobně román o jedné otázce a jedné odpovědi.
,,Quo vadis, Domine?"
,,Do Říma," odpověděl apoštol.
A vrátil se zpět.

P.S: Ach Petronie, kam se poděla tvá elegance...
P.P.S: Láska se dává, láska se nebere.
P.P:P.S: Velmi dobře udělena Nobelova cena za literaturu (1905)

MatejSmehyl
26. ledna

Neuvěřitelná kniha, s kterou jsem jako s jednou z mála prožíval celičký děj. Byl to užasný příběh, plný vášní, lásky, zloby, hněvu, pomsty a hlavně odpuštění.
Nejvíce se mi zalíbilo vykreslení Nerona, z převážně jemnocitného vladaře, který se nechal ovlivňovat vůli lidu, na bezcitné monstrum, jemuž osudy lidí byly lhostejné.

Docela zajímavá je také duchovní podtext. V ději narazíme na mnoho pohledů, jak chápat víru (zejména tu křesťanskou). Je zde až fanaticky nemilosrdný Crispus a na druhou stranu milosrdní apoštolové Petr a Pavel, kteří se nesnaží zastrašovat člověka krutostí Boha. V tomto spatřuji, jak vlastně sám Sienkiewicz chápe svoji víru...

Jitty82
05. ledna

Naprosto výjimečná kniha, která ani po více než sto letech od vydání neztrácí kouzlo a obdiv čtenářů. Jedna z nejlepších, jakou jsem četla. Úplně mne pohltila. Pan Sienkiewicz bravurně popsal atmosféru starověkého Říma a jeho obyvatel.

Jednoznačně velký klenot světové literatury.

1 ...