Henryk Sienkiewicz

Četla jsem "pouze" Quo vadis, které stále (i po téměř 30 letech od prvního přečtení) považuji za jeden z nejlepších historických románů vůbec. Tak snad jednou přečtu i ty ostatní (zatím jsem pouze zhlédla dle nich natočené filmy), ačkoliv jsem skálopevně přesvědčená, že románu z doby Neronovy o statečném (a úžasném, můj komentář z věku 18 let) Markovi, krásné Polce (Ligii), silném Ursovi, moudrém Petroniovi (a zbožných křesťanech) se zcela jistě nic nevyrovná ( dokonce ani legendární filmové zpracování s přefešným Robertem Taylorem v roli Marca Vinitia).

Co v dětství a mládí objevíš, to v dospělosti jako když najdeš :o)) Sienkiewicz je toho důkazem.

Oblíbený autor mého dětství a mládí. Hlavně díky knize Pouští a pralesem a Quo vadis.
V současnosti, kdy v knihách na prvních stranách vybuchuje přemíra děje, se mohou jeho úvodní části číst trochu obtížněji. Ale kdo vydrží, pochopí, proč se stal držitelem Nobelovy ceny.

Máte tam chybu, Sienkiewicz naopak pocházel ze zchudlého šlechtického stavu (zubożałej), opravte si to.

Přečetla jsem teprve Ohněm a mečem a nyní čtu Potopu. Ale hodlám předčíst všechno co mám od Sienkiewicze. Vyhovuje mi katolictví v jeho knihách. Pouští a pralesem nám maminka četla ale nedočetla.