Paní jezera

dobré zakončení fenomenálního literárního díla, které navždy změnilo svět evropské fantasy

69/2025: 6. - 14. 11.

Něco končí, něco začíná... Ukončení ságy příběhu O Geraltovi a Ciri ve mě vyvolává mnoho rozporuplných pocitů. Tato kniha se mi četla asi nejhůř z celé série. Nechci spoilerovat děj pro případ, že by někdo ještě nečetl. Přišlo mi, že postavy, které hrály poměrně velkou roli v předchozích knihách (Regis, Milwa, Cahir, Triss a další) jsou už pozapomenuty, v rámci děje nepotřební a proto odbyti. A to mě zklamalo. Mnoho pasáží bylo opravdu rozvleklých.

Nejlepší část knihy je dle mého bitva u Brenny, kde POV přeskakuje mezi mnoha postavami a celá bitva je tak velmi realisticky vyobrazena. Zejména pak vsuvky s Rustym a zbytkem lékařského týmu. To bylo krutě surové.

Emhyr byl pro mě překvapení.
Linka Ciri/Geralt/Yennefer - zklamání

Po bitvě u Brenny je dost prostoru věnováno politikaření, což mi přišlo zajímavé, ale bylo toho až moc. V rámci světa máme obraz ucelený a vše vysvětleno do detailu. Válka nepřináší šťastné konce.

Na závěr snad jen to, že nepředpokládám, že všechny postavy dočkají konce obzvlášť pokud je válka. Ale ukončení některých postav bylo vyloženě odbyto a zasloužili si víc. Proč se jim v knize nevěnovalo trochu více prostoru? Vždyť v předchozích dílech zaujímali poměrně velkou část děje a nakonec je jim v knize věnováno méně času než nějaké bezvýznamné Sladké kočičce, u které mi je úplně šumák, jestli přežije válku a jak dlouho bude žít po ní, jestli se vdá apod.

Za mě je tento díl nejslabší z hlediska uspokojení. To se nedostavilo ani po zničení Vilgefortze, Bonharta a dalších. Dojmulo mě něco? Vlastně ne. Podvědomě jsem během čtení věděla, že co budu číst dál, se mi líbit nebude. Závěr si každý může přebrat jak chce. Jsem s ním spokojena? Nevím. Asi ne. Pociťuji rezignaci, smutek a vyčerpání jako naši hrdinové. A to asi bylo i záměrem.

Když to člověk čte poprvé, připadá mu to moc roztahaný, protože furt čeká, jak to nakonec dopadne… podruhé, kdy už ví, jak to dopadne, se to čte lépe.

U Paní jezera jsem narazil. Závěr zaklínačské ságy mě totiž tak trochu zklamal. Svazek je z celé této řady nejobsáhlejší, podle mého názoru tomu tak ale nemuselo být. Tedy mohl zůstat tím nejobsáhlejším, jen by mohl být o některé pasáže štíhlejší. Tady jsem poprvé narazil na něco, čeho je dnes kvůli Marvelu všude plno. Mnohovesmíry. Nebavily mě v podání pana profesora Sapkowského, nebaví mě ani ty současné, a to Cirino hopsání časoprostorem mě fakt otrávilo. Tato kniha je z větší části skvělým pokračováním příběhu, přičemž se v ní jasně ukáže, že největšími monstry jsou si vždycky lidé, a z menší části pro mě nestravitelnou záležitostí, kterou bych očekával od někoho, kdo ujíždí na určitém druhu hub.

Měsíc. Sedm knih. Zaklínač dočten. Padlo to přesně na můj svátek – hezky symbolicky.
Bylo to dobré čtení. Dobrý svět. Příběh, který se drží jako jizva.

Není to ale úplný konec. Povídkové knihy ještě čekají – a jedna z nich zrovna vychází. Náhoda? Možná.

Do toho jsem začal hrát Divoký hon na PS5. Jiná cesta, stejný svět.
Tak to chodí.

Něco končí, něco začíná.
Uroboros.

(SPOILER) A je to tady. Poslední díl románové části Zaklínače. Na jednu stranu mě tento díl velmi bavil - byl napínavý a měli jsme možnost se rozloučit se všemi výraznějšími postavami, které se v předchozích knihách vyskytovaly.
Na druhou stranu mi to místy přišlo takové uspěchané a prvoplánové. Respektive části, které byly důležité a na které se čekalo už dlouho (viz závěrečný střet s Vilgefortzem), mi přišly takové odbyté, a části, které tam vůbec nemusely být (celá linka s Jarrem), byly možná až zbytečně detailní. Ve výsledku jsem s tímto dílem spokojená. Akorát na to, že to byl závěr ságy, jsem čekala větší celistvost a zaměření se na důležitější věci.

SPOILER:

Taky mě dost naštvalo, jakým způsobem byla podaná smrt jednotlivých členů Geraltovy skupiny. Přišlo mi to hrozně odfláknuté. Na to, jak důležité postavy to byly, jsem pro ně čekala asi grandióznější konec. To i bezejmenným padlým vojákům v bitvách bývá věnováno víc pozornosti.

3,25/5
Pani jazera je záverom legendy o zaklínačovi Geraltovi, princeznej Ciri a magičky Yennefer. Po výborných šiestich knihách som bola pripravená na veľké finále a ... nič.

V úvode sme legendu spoznávali cez sny Condwiramurs, snívačky a oneiromantky, novej asistentky Nimue, pani jazera niekoľko stoviek rokov po udalostiach. Mne sa tento spôsob prerozprávania páčil. Neskôr bol príbeh plynulejší, menej prerušovaný vedľajším dejom.

Z deja viac nechcem prezrádzať, inak by som mohla vyspoilovať aj predchádzajúce časti.

Úprimne, kniha mohla byť o tretinu kratšia. Bola najhrubšia zo všetkých dielov, ale zaostala za ich dynamikou a vtipom. Miestami som sa nudila, priznávam, že niekoľko odsekov som len preletela očami a preskočila. Prepáčte za výraz, no ťahalo sa to ako sopeľ z nosa. Jarreho časť tam vôbec nemusela byť. Koniec bol magický, neurčitý, otvorený. Kruh sa síce uzavrel, predurčenie sa naplnilo, postavy sa stali legendami vo svojom svete, ale vo mne ostala taká nemastná neslaná pachuť z dočítania.

Pôvodne som chcela dať len tri hviezdičky, ale vtipné pasáže s trpaslíkmi na konci trošku pozdvihli moje bodovanie.

Ak mám zhrnúť celú sériu, bola skvelá, postavy som si obľúbila. Najviac sa mi páčili 1., 2. a 6. diel, 5. dielu som dala štyri a pol hviezdičky, ostatné dostali plný počet. Škoda, že práve posledná časť za predchádzajúcimi tak zaostala.

Zaklínačská sága patří k mým nejoblíbenějším fantasy počinům, ale ze závěrečného románu mám i po několikátém přečtení stále rozporuplné pocity. Zejména proto, že mě vůbec nebavil začátek. Interakce Nimue a Condwiramurs mě vyloženě nudila, neužíval jsem si ani chaotické skákání mezi světy. Po pár desítkách či možná spíše stovkách stránek se to naštěstí zlomilo, příběh se rozjel a postupně nabral na tempu i zajímavosti. Samotný závěr byl za mě takový nemastný neslaný. V některých pasážích kniha (a vlastně i celá sága) svým spádem navnadí a takřka nutí očekávat naprosto epický konec, ten se však nedostavil. Zakončení osudů některých postav na mě působilo snad až příliš jednoduše a zkratkovitě. I tak jsem si ve výsledku poslední román užil, byť kromě klasické vnitřní prázdnoty po dočtení dobrého příběhu tady zůstává i mírná hořká pachuť nenaplněného (nutno však říct, že obrovského) očekávání.

23.08.2025

Jednoduše dechberoucí zakončení. Spousta událostí překvapila, některé bohužel velmi nepříjemně zasáhly... Ale něco končí a něco začíná, tak to prostě chodí :) Ciri je skutečně mimořádná osobnost. Witch - Witcher - Witchest, jak se tak říká :)

(SPOILER) 4*/5*
Tak je to tu, hlavní sérii Zaklínače mám za sebou, už jen Bouřková sezóna a nově vycházející Rozcestí krkavců.
Je v tom určitá nostalgie, s Geraltem jsem ušla dlouhou cestu.
Stojím si za tím, že Křest ohněm se mi líbil nejvíce a jako jediný dostal 5*. V tomto díle mě štval rozvláčný konec a potřeba uzavřít všechny politické linky. Naopak jsem vděčná za Toussaint (ve hře moje oblíbená lokalita), bitvu u Brenny / Starých Zadků (sice byla také dlouhá, ale bravurně popsaná) a nevyjasněné konce postav. Domyslela jsem si svůj vlastní konec a jsem spokojená :).
Doteď smutním pro Regise a Angoulême :(.
Vřele doporučuji všem milovníkům příšer a fantasy.

A je to tady. Mám za sebou poslední knihu o Zaklínači.
Paní jezera je sedmý a poslední díl, pátý román o Geraltovi a Ciri a zároveň také nejdelší kniha ze série. Dějově obsahuje zakončení celé této epické ságy, uzavření některých příběhových linek a vyvrcholení osudů důležitých postav, z nichž ovšem některé bohužel nepřežily.
První polovina knihy byla napínavá a opět se skvěle četla, opravdu efektní bylo završení událostí na hradě Stygga. Poté však jako by příběh začal ztrácet dech - vyprávění bylo místy až moc překombinované. Ačkoliv jsem u předchozích dílů chválila mistrné střídání pohledů různých postav i z odlišných časových linek, v této knize byly takové skoky někdy méně přehledné. Bonusem byl otevřený konec, který se dá vyložit i více způsoby a donutí čtenáře přemýšlet.
Přesto jsem si čtení posledního dílu i celé ságy opět užívala a určitě ji všem doporučuji. Se světem Zaklínače se mi však nechce loučit, takže mě ještě čeká samostatný román o Geraltovi, který Sapkowski dopsal o několik let později.
Hodnocení: 4,5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Svět Zaklínače absolutně miluji. Tuto sérii jsem přečetla docela dávno a příběh je opravdu skvělý, silný. Ty postavy zbožňuju, herní svět taky miluju, ten seriál nesnáším :D. Sapkowski odvedl zde mimořádnou práci, ve které vyrobil opravdu mojí srdcovku. Důvod mého hodnocení je ale ten, že se mi zdá, že i přesto, že tento svět je skvěle propracovaný, tak mi přijde, že to není napsané úplně čtivě a hlavní děj s Ciri a osudem mi přijde rozvleklý, nějak mi zkrátka nesedl. Daleko víc mě bavil okolní svět, politické intriky a příběhy bočních postav. Obvykle s fantasy jazykem nemám problém, ale zde jsem se některými pasážemi doslova prokousávala.

Důvod, proč jsem se tím prokousala a stejně to mám ráda, je ten, že jsem se nejdřív poznala se světem her a kvůli němu jsem přečetla veškeré knížky. Znovu to číst asi nebudu, i když kdo ví. Nicméně Zaklínač je prostě ta klasika, kterou doma musí mít každý fantazák.

Tato pekelná série konečně dohasla… co to blábolím, hlavně, že to mám za sebou!

Se Zaklínačem jsem se trmácel přes měsíc a už jsem u jeho konci. Co bych tedy k této epoše, která má přes 2 500 stran, mohl říct? Že jsem užaslý. Sapkowskému se podařilo něco, na co by dokonce i Tolkien uznale zakýval hlavou – svět, který žije – žije bez závislosti na Geraltovi, hlavní postavě, která je určitě důležitá, ale přece jen ne tak příliš, aby diktovala státům. To může leda tak Císař Emhyr.

Každopádně nejvíce se mi líbila kapitola o bitvě u Brenny. Přišla mi tak… surová, realistická, zkrátka jako bych v té vřavě opravdu byl. Co se týče Ciri, souhlasím s Tajemným Smradem (mimochodem skvělá přezdívka), že její linka v jiných období světa byla dost zbytečná, moc mi tam nesedla s tím jinak tematicky středověkým příběhem.

Přesto ale dávám plných 100/100, protože si to Andrzej zaslouží. Vytvořit báječného bělovlasého hrdinu je jedna věc, ale vytvořit krásně vymyšlený svět, kde onen hrdina žije? To už vyžaduje péči, kterou můžou poskytnout pouze hotoví mistři. Pane Sapkowski, za mě jste jeden z nich :-)

Koukám, že poslední hodnocení, nejsou zrovna oslavná...

Tak já půjdu trošku proti proudu. a dám čtyři hvězdičky. Za mě zakončení série Zaklínač nebylo špatné. Užíval jsem si spíše povídkové fáze, například setkání poutníků po uzavření míru, ale věřím, že téměř každý si najde v knize to své.

Na víc, jak čtyři hvězdičky, to ale nevidím. Části ze Ciry mě přišly z velké části zbytečné a nudné. Kdyby se její cestování smrsklo na jednu krátkou kapitolu, bohatě by to stačilo. Některá místa byla zbytečně rozvleklá, jiná zase zdlouhavá a přitom nic neříkající... Kapitola s bitvou u Breny se dala přejít jednou větou - její rozsah byl naprosto zbytečný.

Závěr mě ale dojal a nakonec, když jsem odložil knížku, tak jsem si řekl: "Sakra, co teď vlastně budu číst?" S Geraltem jsem strávil fajn čas a nelituji toho, že jsem přelouskal všech sedm knih (dobře, páté knížky trošku lituji, ta byla strašná, ale pšššt)....

Jsem zklamaná. Celé to ukončení mi přijde úplně slabé. Jen tak z čista jasna se ukončí válka.. jen tak, všichni mocní se snaží sjednat mír. Slabota. Možná kdyby Geralt s Yennefer teda spáchali tu směšnou sebevraždu, tak bych to brala lépe než ty vidle!!! Celou sérii čteme jak je Geralt neohrožený a vlastně zvládne úplně všechno! Jakože není lepšího šermíře a zaklínače a pak se podělá před obyčejným lidem a nechá se propíchnout. Ale jelikož asi v druhé knize byla popsána jeho svatba s Yennefer, tak Ciri je odveze a stojí si za tím, jak svatba byla? Divnost nebo jsem to vážně nepochopila...
Skákání časem mě jen rozčilovalo a natahovalo knihu.. reálně mohla mít 150stránek, protože se tam stejně nic nedělo. Linka s tím morem jak se tam vzal, bylo jedno z nejvíc debilních věcí asi vůbec..
Těch pár hvězdiček dávám za uvěřitelný charakter Ciri, která i po skončení toho děje chtěla pomstít skoro všem ohavnosti k ní a nepřepla se jako Geralt, Yennefer, Emhyr, Filipa a vlastně všichni..
Čeká mě ještě povídková kniha, ale tohle bylo tak podprůměrné, že se mi do toho ani nechce. Veliká škoda zakončení takové série.

(SPOILER) Hodně slabé zakončení série. Z knihy je naprosto zjevné, že autor už neví kudy kam, jak ukončit desítky zbytečných dějových linek - prostě se snaží celý děj uzavřít co nejrychleji, aby měl už pokoj.

Netuším, proč se více nezaměřil na hlavní postavy a děj, který budoval v celé sérii. Místo toho tady máme spousty nových linek a další desítky nových postav, které není v lidských silách si zapamatovat.

Skákání v prostoru a čase působí chaoticky, stejně tak vyprávění stylem "kdesi v dávné budoucnosti si kdosi povídá o dávné minulosti o tom, co jim kdesi v jiné době řekla za příběh nějaká nová postava". A pak najednou hop, sledujeme přítomnost zase jiné postavy někde jinde. Z toho šla fakt hlava kolem.

Ovšem nejhloupější byla snad celá linka s Emhyrem. Ten člověk, inteligentní stratég a vůdce, který se neštítí ničeho aby dosáhl svého cíle - ten celou sérii hledá Ciri, aby ji využil pro své mocenské ambice, vyvraždí půlku světa, ale celé to nakonec dopadne tak, že je mu Ciri LÍTO a nechá ji jen tak odejít, včetně dalších lidí, kteří znají jeho největší tajemství? Wtf? Navíc ta scéna, kdy Geralt a Yennefer souhlasí s dobrovolnou sebevraždou? Tak to byl úlet! To jsem měl pocit, že si autor něčeho šlehnul a nebo si z nás dělá prostě srandu.

Celé ukončení působí narychlo, odbyté, mnohé dějové linky nejsou nijak vysvětleny. Konečné zranění Geralta letícími vidlemi je naprosto směšné. Je to fakt škoda.

Je to konec ságy a proto to vyprávění pro mě má takový zvláštní tón. Ponurý, zamračený den bez slunce, které se snaží rozpustit ty mraky. Svět dostane novou podobu na stejně prohnilých základech. Strachu, rasismu, nenávist a ti co to všechno už nemůžou déle ignorovat. Co se postaví světu na odpor. Ti co jdou zachránit Paní Jezera.
Proto čtu fantasy a sci-fi. Je tam prostě všechno a stačí nadzvednout pokličku toho hrnce. Na každého tam na hladině čeká něco jiného. Máte na to žaludek ?
Já bych si rozhodně rád přidal, aspoň ještě jednu porci.

No... Vlastně trochu zklamání. Knihu bych přirovnal k řece v příliš širokém korytu. Děj se větví a větví a větví, občas zaniká, občas se zase spojí, ale plyne pomalu. Pátému dílu chybí šmrnc předchozích dílů, byť má samozřejmě svoje momenty (skákání světy, finále s Bonhartem, scény z lazaretu, Cirilina trestná výprava). Hlavní postavy sledujeme útržkovitě, zatímco se věnujeme bezpočtu postav, které vzápětí zemřou, nebo zmizí. Samotné finále se vlastně nekoná, protože se pak ještě cestuje na Montecalvo, kde se nic nestane, a do Rivie, kde se toho stane příliš mnoho a příliš rychle. Nebýt to Zaklínač, dám jen tři hvězdy za čtivost...

Měla jsem trošku pocit, že už Sapkáči dochází dech nebo chuť pokračovat. Knihu ukončil tak rychle, jak já ji přečetla. Ale já chtěla o sto stran více, klidně o dvě sta. Přesto to hodnotím jako důstojné zakončení příběhu o Geraltovi a Ciri.

A Yennefer.

Ty konce, co vás ale rozpláčou, jsou vždycky ty nejlepší.