Čas opovržení
kniha od: Andrzej Sapkowski

Druhý román o Geraltovi a Ciri. Svět zachvátily plameny běsnící války. Čarodějové intrikují a Ciri, prchající před smrtelným nebezpečím, se ocitá daleko od Geralta i Yennefer. Sama, opuštěná, ztracená - s pocitem, že byla zrazena těmi, kterým bezmezně věřila. Pátrání po zmizelé princezně však navzdory zprávám o její smrti stále pokračuje a Geralt žel není jediný, kdo Ciri hledá. Zaklínač i Lvíče z Cintry se stali objektem vysoké politické hry, která může zabít nejen je, ale také všechny, kdo jsou jim blízcí. Ostatně, věštba přece tvrdí, že princezně kráčí v patách smrt...... celý text
Zaklínač 4. , Zaklínač: sága 2.
Žánr:
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2011 , Leonardo
Originální název:
Czas pogardy , 1995
více info...
Komentáře (301)
Komentáře 301 Recenze 6


Přechod z povídkového formátu na románový Sapkowskému vychází velmi dobře. Kniha má větší spád a odhaluje rozsáhlejší obsah světa Zaklínačů. Kapitoly se Ciri samotnou mě trochu nudily, ale rozumím, že pro další děj jsou zásadní. Těším se na další díl.


Příběh plynule navazuje na první díl. Na můj vkus je zde málo Geralta, o něco více stránek je věnováno Ciri, ale nejvíc prostoru dostávají vedlejší postavy. S tímhle ale určitě problém nemám, naopak, je neuvěřitelné, jak bravurně autor mezi těmito POV přeskakuje a jak umně dokáže zpracovat jejich život (v některých případech i smrt) na pár stránkách. Mně vždy neskutečně nebavila kapitola odehrávající se na poušti. V sáhodlouhých popisech jsem objevila Sapkowského Achillovu patu. Thanned to naštěstí jistí - velkolepé finále, které přichází již ve třetí čtvrtině knihy. Děj pak plyne o poznání pomaleji, nicméně je stále velmi zajímavý. 90%


(SPOILER)
Yennefer by ráda poslala Ciri do školy čarodějek na Arethusu, ale okolnosti se poněkud vymknou kontrole. Čarodějnický ples začíná jako nudný banket pro snobské čaroděje a končí pořádným průšvihem. Geralt dostane na budku od Vilgefortze a nezbyde mu než si jít léčit rány do Brokilonu a Ciri prchá magickým portálem na Tor Lara.
To se ukáže jako dost špatný nápad, protože se octne na poušti, kde jí hrozí jednak dehydratace, jednak úžeh, jednak smrt hladem a jednak to, že se stane potravou bytostí, které připomínají obřího mravkolva. Část cesty ji doprovází hříbě jednorožce a svým chováním naprosto vyvrací pověst o jednorožcích a pannách. Zato umí na poušti vyčenichat vodu, a to není k zahození. Když je hříbě zraněno, Ciri nemá jinou možnost než použít magii ohně pro jeho záchranu. Hodně nebezpečná zkušenost.
Po dlouhé cestě do takzvané civilizace ji na pokraji smrti najde partička banditů, kteří sice mají vodu a jídlo, ale taky dost špatné vychování. A moc dobře vědí, kdo Ciri je, a jak velkou odměnu za ni mohou získat. Nakonec se jí společně s Kayleighem, zajatým Potkanem, podaří uprchnout.
Tak poznává smečku dětí, pro okolí nebezpečných vrahů a zlodějů, kterým ale nikdo nedal možnost volby, protože válka jim vzala všechny blízké a možnost normálního života.
Docela mě trápí, kam zmizelo hříbě jednorožce, a jestli se v příběhu ještě objeví. Dost jsem si ho oblíbila.


Tento díl má pěkně propracovanou gradaci děje a líbí se mi, jakým způsobem autor zprostředkovává čtenáři informace o událostech, kterým nebyl Geralt (a s ním i čtenář) přítomen. Zároveň je zajímavé, že jednotliví zprostředkovatelé po splnění své úlohy vypravěče prostě zmizí. Královského posla Aplegatta bez menšího povšimnutí zastřelí Scoia'tael, Codhringera a jeho společníka zabíjí nájemní vrahové a čarodějka Keira Metz zůstává v chodbách na Thaneddu. Zkrátka nastal čas opovržení.
Čas opovržení jsem si užil, protože nám nabízí vhled do historie a politiky světa Zaklínače a já si politikaření v knihách velice užívám. Zároveň může čtenář nahlédnout do historie magie a cechu čarodějů.
V tomto díle jsem byl rovněž schopný tolerovat Ciri, která mě v předchozí knize spíše iritovala.
Plné hodnocení nicméně nemohu udělit z několika důvodů. Předně stále nemohu pochopit vztah Geralta a Yennefer, který shledávám spíše toxickým než romantickým. Samozřejmě můžeme zahrnout účinek Geraltova třetího přání z povídky Poslední přání, ale i tak jejich vztahu příliš nefandím.
Druhý nedostatek je do určité míry způsoben překladem. Trpaslíky hovořící moravským nářečím jsem v předchozí knize ještě snesl, ale užívání současného slangu a germanismů v tomto díle dle mého názoru přesáhlo únosnou míru. Podobně je tomu v případě místních názvů a vlastních jmen, kdy kombinování fantasy jmen se jmény z našeho světa působí poněkud neuspořádaně (Babočka Admirál, de Vries, grešle, Jan Bekker). V jiných případech toto kombinování funguje, ale bohužel ne vždy.
Poslední nedostatek spatřuji v autorově posedlosti sexualitou čarodějek. Úvodní banket na Thaneddu připomínal spíše sraz nymfomanek. Nečetlo se to sice dobře, ale na druhou stranu je nutné ocenit, že Sapkowski už v roce 1995 běžně pracoval ve svých knihách s prvky jako promiskuita, homo/bisexualita nebo rasismus.
Série o Zaklínači rozhodně není svoji povahou podobna Hře o trůny, ale tento díl se jí dle mého názoru zatím nejvíce podobá.


Když pominu, že se ztrácím v tom, která čarodějka je která a jestli má naditější dekolt Keira Metz nebo Sabrina Glevissig, tak mě kniha bavila.
Čtvrtý díl je parádní oddechovka. Útěk do světa fantasie, kde přes všechny rozpáraná břicha, usekané hlavy, hnijící mrtvoly a znásilněné ženy, každé ráno vyjde slunce a dodá četbě nádech romantiky. Na dovolenou si beru pátý díl, tak doufám, že mě nezklame.


DOBRODRUŽSTVÍ POKRAČUJE!
Geralt se stále snaží zůstat neutrální, ale myslím, že při ochraně lidí, na kterých mu záleží, bude muset tak jako tak někde ustoupit, bojovat...
Yennefer má co chtěla :-). Krom svých dalších zájmů...
Čarodějky a mágové dál intrikují, slídí, přesvědčují a politikaří. Navíc se i rádi chlubí a předvádějí.
Ciri jde o život!!!
Těším se na další díl :-).


Moc mě tahle část příběhu bavila. Trošku mě mátly postavy mágů, ale nakonec jsem se v nich zorientovala.
Trošku se bojím, že po této akci přijde trošku nudnější díl...


Tak těšil jsem se na víc boje pro Ciri a to jsem se docela trefil.
Rozhodně se děj směřuje někam, kde jsem to nečekal.
Tato kniha mi přišla jako rozjezd, opravdový počátek velkolepého putování.
Obecně mám rád knihy, kde hrdinové prochází přes různé území, tak jsem zvědav na další knihy.


Môj názor k tejto časti bude určite nepopulárny, no čas opovrhnutia je pre mňa najslabší diel s celej série. Síce sa nezmenil ani rukopis ani svojský humor ani cinizmus ani chladný naturalizmus autora, no dejovo ma to vôbec nebavilo. časť na Thannedu bola super. Aj rozhovory aj akcia boli skvelé ale to ostatné išlo tak trochu mimo mňa. No čo pozitívneho môžem na konci dodať? To, že ostatné diely sú pre mňa už iba lepšie a lepšie. Možni budú aj pre Vás.


Zatímco povídky ze světa Zaklínače byly sice dobré, ale až tak úplně mě nebraly, tak sága o Ciri, Yenefer a Geraltovi mě pohltila úplně.. I přes velké množství jmen a občasného politikaření mi to na skvělém knižním zážitku nic neubralo a já knihu zhltla za dvě odpoledne..


(SPOILER)
Tentokrát jsem již byla připravená na to, že Sága o Zaklínači není primárně o Geraltovi. Navíc Čas opovržení byl výrazně akčnější než předchozí díl. Pořádná fantasy plná intrik a politikaření, s perfektními dialogy i občasnými vtípky a spoustou, spoustou postav. Děj nahuštěný akcí a zvraty - sugestivní popis bloudění Ciri kdesi v poušti, Geralt který jen díky dryádám přežil zranění od čaroděje, Ciri, která objevuje svoje čarodějnické dovednosti a dokonce i defenestrace a nebo malý jednorožec.
I tentokrát mám ale několik výtek:
- občas jsem se ztrácela v postavách,
- mátla mě příslušnost jednotlivých čarodějů ke konkrétním vládcům,
- postrádám mapu všech království, abych se ukotvila v prostoru.
Jak tu kdosi již zmínil, stále více se tato sága začíná podobat Hře o trůny.
Je to velmi dobré! A opět je nutné zmínit vynikajícího Martina Fingera.


Čím dál tím lepší a moc nechápu všechny ty komentáře ohledně politiky.
Zase tak moc se tam politika (oproti jiným knihám) až tak neřeší a ano, sice jsou některé pasáže s tímhle tématem spojené, ale patří to k celkovému ději a pohledu na vše, co se následně uděje. Upřímně jsem se bál, že to bude horší a nakonec to tak "hrozný" nebylo.
To už mě víc nudily (budou nudit - píšu to sem až po přečtení právě Křestu ohněm) pletichy čarodějek v Křestu ohněm, ale zase to směřuje k něčemu.
Vláčnější úvod se pěkně zvrhne do šíleného útěku a přežití.
Já jsem spokojenej :)


Zaklínač rozhodně nebude patřit k mým nejoblíbenějším sériím, přesto mě u ní drží hlavně audio zpracování, které je opravdu povedené. Kdyby mě knihou neprovázel hlas Martina Fingera, asi bych to po tomhle díle vzdala, protože tohle bylo zase tak trochu o ničem.
Na můj vkus tu bylo až příliš mnoho politikaření, nebavily mě sáhodlouhé rozmluvy postav ani intriky královského dvora. Chtěla bych více Ciri, to je tak skvělá postava, ale v Čase opovržení dostala velmi málo prostoru. Pořád jsem čekala, až se její příběh pohne trochu dopředu, ale neměla jsem pocit, že by se v této knize stalo něco zásadního. Za mě tedy jeden z těch slabších dílů a nezbývá než doufat, že mě ty další třeba budou bavit trošku více.


Zaklínač a vše kolem něj mě pořád hodně baví. Příběh Geralta, Yennefer a Ciri a samozřejmě i všech ostatních totálně prožívám. Jediné, co mě tentokrát moc nebavilo, ale chápu, že je tam potřeba kvůli nastínění situace uvést byly politické diskuze.
Je mi jasné, že mě tento svět dostal a trochu mě děsí, že mi už moc knih k dočtení nezbývá.. Co potom budu dělat?!


Tento příběhový díl Zaklínače byl podle mě zatím nejslabší, ale pořád velmi dobrý (proto jedna hvězda dolů). Opět se trochu poskládaly dílky do příběhu a o to jde především. Některé pasáže byly poměrně zdlouhavé (Ciri na poušti, bitva mezi čaroději) ale i to se dalo přehlédnout. Těším se na další díl.


Více politiky, špehování a čarodějů. Takhle by se asi dal shrnout druhý díl knižní ságy o Zaklínači, ve kterém se tentokrát dostává do popředí Ciri a Geralta v něm uvidíte o poznání méně. Jeho interakce s Dijkstrou a celý banket ale patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí. Většina postav zde již také pomalu odhaluje své motivace, které jsou pak důležité v dalších titulech a velká šachová hra tak může začít.


Neviem ktoré vydanie ste čítali vy,ja z Albatros Media , a co tam bolo chýb ale.... to mi vôbec nevadilo. Daj mal spád,držal ma v napätí a vôbec ma nenudil a popravde nenašiel som ani hluchu pasáž. Takže ďakujem pán Sapkowski fakt ste si získali moje srdce a zaver ma bavil najviac. Ale kto mu radil pri vymyslani mien carodejov a čarodejníc ?


Ve druhém díle Zaklínačské ságy se příběh pořádně rozjede, část odehrávající se na ostrově Thanedd patří k vrcholům ságy. Kniha je, jako většina knih pana Sapkowského, velmi čtivá, má skvěle napsané postavy, výborné dialogy, propracovaný (a hlavně uvěřitelný) svět a velice dobrý překlad. Ilustrované vydání v pevné vazbě je další velké plus. Celkově bych Čas opovržení hodnotil jako nejlepší díl Zaklínačské ságy.


"Víš, kdy pohádky přestávají být pohádkami? Ve chvíli, kdy jim někdo začíná vážně věřit... "
Kým "Krv elfov" priniesla iba nejakú predzvesť bojov, tak tu už je naozaj vidno, že vojna sa blíži a myslím si, že je to aj poriadne cítiť. Určite je to práve vďaka atmosfére, ktorá je jednoducho geniálna (ale to bola zatiaľ v každej zaklínačskej knihe)!
Potom je tu ešte aj niečo ďalšie: V tejto časti pribudlo pekné množstvo nových postáv (je v tom trochu zmätok, ale nie je to až taký veľký problém) a k tomu sa pridalo ešte aj celkom dosť politiky, ktorá však nepôsobí zbytočne, ale je aj celkom na mieste.
Dokonca tu máme aj jednu vyše 40-stránkovú scénu na plese, ktorá je jednoducho jednou veľkou vykecávačkou, ale aj napriek tomu bola pre mňa nadmieru pútavá.
Pán Sapkowski jednoducho vie, ako si udržať pozornosť čitateľa, nech už sa jedná o akúkoľvek situáciu...
No, a záverečné putovanie spolu s Ciri a jednorožcom ma úplne dostalo a myslím si, že predstavuje absolútny vrchol celej knihy, od ktorého som sa nedokázal ani na moment odtrhnúť...
V konečnom dôsledku nemôžem dať "Času opovrhnutia" menej ako 85 %, pretože pokračuje v šľapajách predošlých častí a ja som si pokračovanie Zaklínačovho príbehu opäť náležite vychutnal :-)


Zatím asi pro mě nejslabší díl. Tím ale vůbec neříkám, že byl špatný. Co mi vadilo bylo, že jsem se začala ztrácet v jménech, protože jich v každé kapitole přibylo nejmíň pět a chvilkama mi trvalo se zorientovat kdo je kdo. Jinak mě příběh Ciri neskutečně baví a vrhám se na pátý díl.


Rozpletené konce se spletou dohromady a utáhnou, motivy, o kterých jsem byla přesvědčená, že si je tvůrci her a seriálové adaptace museli vycucat z prstu (protože to bych si přeci jinak pamatovala, JÁ si přeci pamatuju všechno - tak ani omylem), velkolepá bojová scéna v závěsu se snad ještě velkolepějším konverzačním večírkem na Thaneddu.
Závěr druhého dílu mě při prvním čtením před téměř dvaceti lety znechutil, teď ho vidím, vnímám a chápu úplně jinak.
Ale možná si dál jen pletu hvězdy s jejich odrazem ve vodní hladině.


Sapkowského asi netřeba komentovat. Je to jako s operou, buď ano se vším všudy, nebo vůbec ne. Zajímavé je, že mi Zaklínač sedl až na druhý pokus (podotýkám po dvaceti letech), protože první tenkrát fakt nevyšel a vůbec mě neoslovil. Teď oceňuji spousta věcí, které jsem dřív snad ani nevnímala, nebo nebo zkrátka jen nedocenila.
Faktem je, že preferuji spíš rychlejší spád děje a méně opakování, ale ono to má všechno něco do sebe.


Čtyřka představuje o mnoho více silných stran oproti Krvi Elfů, která spíše nastínila konflikt. Dialogy jsou perfektní, vyprávění utíká, i když narazíte na strany bez dialogů a výjezdní zasedání čarodějů bylo velmi povedené zasazení pro hlavní konflikt knihy. Jsem spokojený s tím, v jaké pozici kniha zanechala naše postavy a těším se na další díl


U minulého dílu jsem napsal, že se osudy postav ubírají po trochu jiných cestičkách, než tomu je v netflixovském seriálu. Po přečtení čtvrtého dílu mám ale pocit, že televizní tvůrci vytvořili z knihy totální galimatyáš. Přitom knižní předloha je tak vynikající, děj je zde smysluplný, vše dává logiku. Zmínění seriáloví tvůrci, zdá se, ale předlohu vzali, pořádně protřepali, něco přidali, něco ubrali, některé věci se dějí úplně jiným postavám, prostě guláš.
Jsem tedy rád, že jsem po knihách šáhl, stojí to za to. Čas opovržení je začátek války, kdy neutralita se může vymstít.


Audiokniha: Nádhera. Nikdy by som nepovedala, že sa mi bude táto kniha v hovorenej podobe tak páčiť. Visela som na každom slove Martina Fingera. Užili sme si Ciri, Yennefer aj Geralta. Občas som bola stratená v postavách, ale až tak to neuškodilo. Idem sa vrhnúť na ďalší diel.


(SPOILER)
líbí se mi, že jsme v Čase opovržení dostali všechno. Yennefer a její taktizování, její znovushledání s bělovlasem, boj bělovlasa i jeho potupení v boji s čarodějem. Skvělé dialogy!!! Miluju dialogy v zaklínačovi!! Siri a její plahočení se neznámou krajinou (dobře, tohle byla nejnudnější část knihy…). A Jednorožec! Konečně něco nového!
A proč tohle všechno? Vždyť už vlastně všechno důležité víme, ne?:))
,,Zaklínač je určený k zabíjení jako prdel k - vy víte čemu.”


Jako vždy skvělé. Prostě Geraltovská klasika. Setkání čarodějů a putování pouští jsem si nesmírně užila. Konečně se tu setkáváme i s Keirou Metz a Potkany.


I přes to že jsem v určité chvíli měla dost problém s postavami a dějem, naprosto jsem se ztratila, tak kniha byla zatím nejlepší z celé série. Příběh se pěkně rozjel a je plný napětí. Za mě 5


Druhá románová kniha Sapkowského ságy o zaklínači Geraltovi, čarodějce Yennefer a malé princezně Ciri. V plné parádě se zde rozjíždí příběh plný intrik a politikaření. Děj má tendenci čtenáře lehce uspat, aby to ke konci neskutečně rozbalil. I když pro mě stále zůstávají povídkové knihy o zaklínači nepřekonané, románová část příběhu se v Čase opovržení krásně rozvíjí a nabírá na obrátkách. Nejvíce se mi líbila část okolo Tor Lara a putování Ciri s počátkem jejího nového dobrodružství. I když události na Thaneddu, které odšpuntovaly zápletku, byly také super.


Konečně díl, u kterého jsem pochopila, proč je kolem Zaklínače takový humbuk. Zasloužených 5*.


Musím říct, že povídkové díly série mi sedly asi více, děj se zde v první polovině knihy rozvíjel velice pozvolna. Každopádně zde přišlo několik nečekaných, zásadních zvratů, za které si dílo zaslouží vysoké ocenění. Jsem zvědavá, do jaké míry upraví děj v seriálu.


(SPOILER) Absolutně nejdrsnější zvrat knihy a Sapkowski ho psal tak nezáživně, že jsem si uvědomila, že se něco děje až po 15 stranách, kdy (pozor SPOILER) padali lidi z oken. Knihu před jednou hvězdičkou naštěstí zachránila poslední část Ciri s pestrou škálou zvířectva. Koníci, Potkani, mravenci, atd.


Mnoho povyku pro nic. První díl ( Elfí krev) nestála za nic, oproti Conanovi, kterého jsem v té době hltal po tuctech , mu pan Geralt nesahal ani po zaprášené sandály ( drtící království v suť a prach). Uběhlo spoustu let a mě se zaklínače zželelo a dal jsem mu šanci po přečtení povídek, které nebyly nejhorší. Dočkal jsem se politických machinací, které mi nějak unikali v přehršli jmen a postavení. Když jsem nadával u Games of thrones, že by se ani prase s upgradem mozku nevyznalo v tom, kdo je kdo a jaká pevnost je čí apod. netušil jsem, co je Sapkowski za hovado a jak jsem Martinovi křivdil. No co už,... jsem na závěru knihy, tak to snad už nějak dotáhnu. Příště už raději jenom hru a pan Sapkowski se může dál rozčilovat nad nespravedlnosti zisku hernich vyvojářů mezi jeho ,,dílem".


Zase mě trošičku zmátla:) Jinak samozřejmě moc hezky napsaná s trochou humoru. Konečně se můžu vrhnou na pátý díl:)

Není možné, ale příběh se ještě oproti prvnímu dílu zlepšuje. Stejně jako postavy nabírá Sapkowski sebevědomí a ukazuje nám svou ohromnou fantazii. Hltala jsem jak rychle plynoucí, tak rozvláčnější pasáže, protože každá část měla svůj podstatný význam a děj nás vede směrem, který by většina neočekávala. Jednorožec byl vlastně jenom špičkou ledovce.


(SPOILER) Tenhle díl byl trochu slabší než předchozí, ale souhlasím, že závěr byl skvělý. Část s Ciri bloumající pustinou byla poměrně dlouhá, dokud se jednorožec nezranil. Nějak mi asi v tom magickém chaosu uniklo, co se vlastně s jednorožcem stalo. Kromě toho všechno super. Aretuza, sněm, potkani apod. Dokonce se nám začíná otvírat Emhyrův příběh.


Jedna hvězda padla za tu hromadu politiky, jmen, míst a příběhů, které autor určitě myslel dobře, ale já jsem se v tom dost ztrácela. Nejvíc jsem si užívala část s čarodějným sněmem a pak samozřejmě závěr.


Čtvrtý díl jsem četla poměrně déle, než jsem očekávala. Nutno říct, že nejspíš i z toho důvodu, že ve srovnání s díly předchozími autor nám hodně ubral Geralta, což mě mrzelo. A ten závěr - za mě to strhlo minimálně jednu hvězdičku z výsledného hodnocení.


Naprostá pecka, zaklínače si moc neužíváme, ale finále a Potkani bylo nejvíc...
Štítky knihy
magie polská literatura zaklínači
Autorovy další knížky
1999 | ![]() |
2019 | ![]() |
2005 | ![]() |
2015 | ![]() |
2000 | ![]() |
Kniha Čas opovržení je v
Právě čtených | 82x |
Přečtených | 6 598x |
Čtenářské výzvě | 238x |
Doporučených | 374x |
Knihotéce | 1 832x |
Chystám se číst | 484x |
Chci si koupit | 135x |
dalších seznamech | 22x |