ivetka859 přečtené 199

Harry Potter a Tajemná komnata 2002, J. K. Rowling (p)

Poupátka 2021, Hana Lehečková

Nultá hodina 2009, Agatha Christie

Tahle autorčina knížka mi sedla! Vytáhla mě že čtecí krize, byla napínavá a čtivá, ale nijak přehnaně senzační. Celou dobu jsem tápala, podezírala postupně všechny postavy a stejně jsem neuhodla. Ačkoli, když se zpětně zamyslím, bylo tam několik věcí, které mi vadily: Kay mi lezla krkem od první zmínky, přišlo mi absurdní, že se vetřela k někomu jako byl Nevile. Psychologii Audrey, resp. jejímu vysvětlení, jsem nevěřila. A souhlasím, ten sňatek byl hodně hrc prc, na druhou stranu, A.Ch. takovou milostnou mašličku vměstnává snad do každé knížky. Nicméně Battle se mi začíná líbit a zmínka o H.Poirotovi mě pobavila.... celý text

Srdcový král 2018, Hanna Krall

Neměla jsem pocit, že čtu prokleté reportéry, ale hodně za vlasy přitaženou beletrii. Ponurý příběh polské Židovky je tak moc plný šťastných náhod, až není moc uvěřitelný. Občas jsem si vzpomněla na Pianistu. Styl věhlasné autorky je minimalistický, strohý, ale výstižný. Působí trochu jako poznámky v úkolníčku. V doslovu její práci označili za "dokumentární báji", trefné. Zpočátku jsem se nemohla v té strohosti a množství neobvyklých jmen zorientovat. Vždycky pak přemýšlím, jestli si začátek přečíst znovu. Hlavní hrdinka, ať už používala jakékoli jméno, napůl působila jako žena s pohnutou historií, napůl jako bezhlavá fanatička. Nicméně přes ty všechny těžkosti čtení mi dala knížka nové myšlenky k tématu lidských vztahů v těžké době.... celý text

Spočítej hvězdy 2014, Lois Lowry

V rychlém sledu za sebou je tohle moje druhá knížka pro děti a mládež o holocaustu (druhá byl Hanin kufřík). Tentokrát čistý dobový příběh, což mi asi sedlo víc. Válečnou literaturu z oblasti severských zemí jsem nikdy nečetla a upřímně nemám ani dobrou znalost historie, jak si tyhle státy stály. Byla to příjemná změna, i když ukotvení k místu mohlo být silnější - lepší seznámení s Kodaní? Líbilo se mi, jak autorka seznamuje skrze knihu o holocaustu nejenom o obětech, ale hlavně o hrdinech, odboji, soudružnosti a vlastenectví. Nebylo to deprimující a senzachtivé, ale inspirativní a obohacující! Styl není nijak objevný, nic, co by mě nalákalo k další autorčině tvorbě. Ale to je asi pochopitelné v dětské literatuře.... celý text

Milenci a vrazi 1995, Vladimír Páral

Malá Dorritka 1951, Charles Dickens

V knihobudce jsem našla jen druhý díl (starší vydání bylo rozdělené na dvě knihy), ten jsem chroupala dlouho a na dvakrát. Přesto bych si Dorritku jednou chtěla přečíst v plné palbě a s lepší pozorností. Druhý díl Dorritky vypráví o životě rodiny, která náhle nabyla veliké bohatství a změnila svoje třídní postavení i vystupování. Autor je známý svojí prací s charakteristikami, prolíná je i do jmen postav a poukazuje na sociální nešvary své doby. Možná je to mojí socio- a psychoanalytickou zkušeností, ale jednání postav mě nijak neburcovalo, měla jsem s nimi soucit. Kniha je to hutná, nejednou jsem se ztratila ve významu vět. První polovina se táhla, ale druhá chytila nečekaně dramatický spád. Moje lajdáctví jsem tak dostala sežrat a polovinu velkého rozuzlení jsem nepochopila. Alespoň mám při dalším čtení co objevovat.... celý text

Vnučka 2022, Bernhard Schlink

K autorovi jsem se vracela spíš ze zvědavosti, než z nadšení - co mi může jakožto současný spisovatel a právník nabídnout, když nebudu mít před očima už zpracovaný film (ano, první kniha byl Předčítač). Mnohem víc pro mě tak vyvstaly idey, názory, kontext s dobou i s historickými událostmi, úvahy... ohromně mě zaujaly a vtáhly. O to víc mě ale zklamával děj, byl nerealistický. Že by hlavní postava zvládala tolik v takovém věku? Že by šli Kašparovi všichni tak ochotně na ruku? Zároveň vývoj a jednání Sigrun byly dost předvídatelné. Kdesi v půlce jsem měla dokonce pocit, že autor dějem prostě jen tak nezáživně prolétává, aby se tak dostal k další úvahové pasáži. O přesto byla knížka nesmírně chytlavá a pohltila mě.... celý text

Anna z Avonlea 2019, Lucy Maud Montgomery

Člověk se musí jenom odevzdat tomu, že není kam spěchat. Děj je totiž úplně předvídatelný, ale i tak kouzelný, romantický a krásný. Stejně tak čtenáře hladí a šimrají všechny lyrické kudrlinky. Někdy jsem na sebe tu ryzí pohádku nechala jen tak působit, jindy jsem hledala střípky výpovědi o době - Kanada v roce 1909. Ale v tomhle směru bych se chtěla před dalším dílem připravit líp. Škoda byla toho konce. Konečně jsem zpomalila do tempa snění a události naopak nabraly zrychlený spád. Na posledních 20 stranách se událo tolik velkých milníků v životech hrdinů, že by to vystačilo na další samostatný román... celý text

Krotitel splašených myšlenek 2022, Karel Šíp

Druhá knížka od K. Š., opět dárek pro babičku. V porovnání o kus horší, jak tématy, tak vyjadřováním. Měla jsem pocit, že najednou je tu velká snaha šokovat, možná to způsobuje silná konzervativnost vůči velkým sociálním tématům, ať už víře, pohlaví, anglicismům apod. Jak kdyby se z českého baviče několika dekád stával zapšklý dědek. Ale ať nekřivdím, jsou tu i kapitoly o textařině a muzikantech v českém rybníčku, ty jsou takovým milým vyprávěním z dob mládí, ty se mi líbily. Na nějakou další Šípovu knížku ale nalákaná nejsem.... celý text

Smrt na kůru 2022, Dalibor Vácha

O Heydrichiádě jsem měla spíš základní znalost, spoustu věcí o odboji a spojených aktivitách jsem netušila. Tahle knížka je docela důkladně mapuje od seskoku Adolfa Opálky až po jeho smrt. Styl je úsečný, jednoslovné věty, hesla, dodává to tomu punc vojenskosti a taky to umírňuje sentiment a cajdákovost. Potřebovala bych ale vidět do vzniku románu, co je beletrická omáčka a co jsou fakta. Třeba Čurda byl už od začátku vymalovaný jako magor. Bylo to tak? A opravdu ho navedla jeho matka? A kde se tak detailní informace vzaly? Knížka se mi četla skvěle, už dlouho mě něco tak nenapínalo a nepohltilo.... celý text

Ostrov ztracených vzpomínek 2021, Jóko Ogawa

Byla to moje první japonská literatura a ten styl přesně odpovídal mým představám. Jako když plyne voda. Voda plynula a já se skoro celou knížku neuměla zorientovat, kam to směřuje. Až ten konec! Nesu si z ní i pro mě aktuální poselství - nezakrnět. Trochu mi v některých slovech vadil překlad - byly to pěsti na oko. A taky některé posloupnosti nedávaly smysl, autorka si ohýbala detaily, kam se jí zrovna hodilo. Dál mě to nenakoplo, ale brouka v hlavě k tématu mám. A líbil se mi děda, i když to s ním bylo předvídatelné.... celý text

Pobělohorské elegie 1964, Václav Beneš Třebízský

Primitivně řečeno - takový Jirásek. Četla jsem výtisk z roku 1911, jazyk je tedy starý, vznosný, obrozenecký, ale člověk se i na takovou notu naladí. Na rozdíl od Starých pověstí českých zde autor vypráví příběhy malých lidí, byť na pozadí velkých událostí. Doba po Bílé hoře znamenala odliv obyvatel, nastolení pouze katolické víry a potlačení češství na úkor Habsburků. V. B. Třebízský tedy vzal velmi národně-obrozenecké téma, když vypráví o hrdinech, kteří drželi hlavu vztyčenou. Čtenářsky i literárně to bylo velmi obohacující čtení, i když jsem přečetla zatím jen část knížky. Třeba zase budu pokračovat, teď už vím, že se takového čtení netřeba bát a i jeden příběh za to stojí.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Možná jsem se uvelebila ve stylu autorky, možná jsem měla po Naslouchači vysoká očekávání, ale tahle kniha byla slabší. A nevyhnu se srovnávání ani dál: V předchozím díle byl rozsah rozdělený mezi seznámení se světem a události. Ve Fajovi to byly jen události. Jedna příhoda a zvrat za druhým, pořád se něco dělo. Většina z nich mi přišla předvídatelná, přesto mě čtení nenudilo a odsýpalo to. Stejně tak nebylo těžké uhodnout, které střípky autorka zakomponovala pro budoucí potřeby. Na pokračování se těším, tentokrát ne kvůli čtivosti a kvalitě čtenářského zážitku, ale čistě ze zvědavosti, jak se bude děj vyvíjet dál.... celý text

Rybí krev 2012, Jiří Hájíček

Opět se jedná o rodinné drama z oblasti vesnic v jižních Čechách. Tentokrát se téma točí kolem zániku obcí kvůli výstavbě Temelína. Dojmy sepsané asi s týdenním odstupem: ten patos se šrouboval dál a dál, už dávno za hranici únosnosti a potřeby. Hlavní emoci zabralo ublížení na duši a bezmoc. Román je silně společenský. Přes tohle musím ale zároveň smeknout před plynulostí a čtivostí textu. Zároveň to téma je neotřelé - pozdní éra komunismu, ale s jeho tryznou jako hlavním motivem. Venkovskou trilogii morálního neklidu jsem četla s velkými rozestupy, ale Rybí krev vyla nejslabší. Snad i kvůli zbytečnému rozsahu.... celý text

Zmatky chovance Törlesse 1993, Robert Musil

Očekávala jsem něco jako Lolitu, ale z roku 1906 - mýlka. Ano, je tu prvek sexuality a vášně, ale spíš ze strany pudů a lidské zvířeckosti. Jinak se jedná o rozsáhlé a zevrubné pojednání z období dospívání chlapce na internátu, jeho metodách a sociologii, a souběžně o jeho morálce v širokém pojetí. Ke mně promlouvala především psychologie a vnitřní hybnost myšlenek. Je to zároveň o objevování poměrů ve společnosti z obecného hlediska a o poznávání chodu věcí ve světě - co už je za hranou chápaného nebo tolerovaného, přehlížení bezpráví, alibismus. Chce to silné citlivé naladění na takový typ textu. Znovu bych si knížku nevybrala, ale určitě mi rozšířila obzory.... celý text

Smrt Ivana Iljiče 1959, Lev Nikolajevič Tolstoj

Knížka by šla asi přečíst za jediný den, 100 stran není moc a nejde o nic hutného ani krkolomného. Tolstoj je uváděn jako spisovatel a filosof, tvořil v 2.polovině 19.století jakožto představitel realismu. A právě tak knížka tohle všechno promítá. Za prvé scenérie a poměry jsou výpovědí doby, byla fascinující, v jakém stavu a jaké úrovni bylo lékařství. Za druhé, druhá polovina knížky byla výrazně filosofičtější - jak se vyrovnávat se smrtí svou nebo příbuzného, jak vnímá umírající zpětně svoje žití a prožitky, jak se mu mění vnímaní hodnot a svého okolí.... celý text

Knihovna malých zázraků 2022, Sara Nisha Adams

Když jsem knihu rozečítala, neměla jsem velká očekávání, ten námět mi nepřišel moc nápaditý. A jazyk mi přišel takový školácky kostrbatý. Ale pak jsem se začetla a svištělo to jako o závod. Kolem jednotlivých knížek ze seznamu se vedou docela zajímavé diskuse mezi postavami, ale ani tak nemám pocit, že by mi Knihovna malých zázraků něco naspoilovala. Snad všechny zmíněné knížky jsem si přidala na svůj TBR. Příběhy postav jsou vlastně běžné, všednodenní, a přitom jsou jejich osudy tak vyhrocené. Samozřejmě o realističnosti nemá cenu se bavit, ale to po přečtení stejně vůbec neřešíte. Líbilo se mi, jak autorka popisuje čtenářství. To jak čtení působilo na Alíšu, Mukéše a další, stejně tak Knihovna malých zázraků působila na mě. A to se mi nestává vždycky. Neuměla jsem si tedy představit, že bych se po dočtení knihy tak moc potřebovala s někým jedním podělit... Ale pak jsem knížku dočetla a byla jsem v háji. Protože jsem měla rozbitý mobil a najednou jsem se podělit o dojmy ani nemohla a hrozně to žralo. Ten jazyk nebyl čistý, spousta až moc klišé frází... nicméně nic, co by čtivost brzdilo. Ale rozhodně se mnou knížka pohnula a kvituju, že má pozitivní východisko, je protkaná nadějí na lepší zítřky. Prostě taková pohádka s ponaučením.... celý text

Život na míru 2021, Marek Rabij

Vlastně nevím, co si odnést, protože sám autor několikrát zmiňuje, že není řešením vzít tamním lidem práci - přestat kupovat oblečení šité v Bangladéši. Řešení by mělo přijít od velkých zadavatelů zakázek, anebo od státního zřízení, ale o tom a dalších geografických údajích se autor vůbec nezmiňuje - to mi přišlo škoda. A tak knížka slouží spíš jako soubor životních příběhů a osudů z druhého konce světa. Aby si člověk uvědomil, že se má vlastně dobře (tuhle frázi/srovnání nesnáším). Asi jsem čekala větší rozsah, když jde o knižní vydání novinařiny, hlubší a bytelnější faktografii. Ale jakožto zpopularizování problému je to skvělý počin.... celý text

Andělé a démoni 2006, Dan Brown

Kdybych měla najít plusové body, určitě jich Dan Brown několik dostane: -čtivost: stránky ubíhaly jedna za druhou a díky krátkým kapitolám se čtenář snadno zapomene. -prostředí děje: je neuvěřitelné, jakou znalost Říma a Vatikánu, stejně jako historických postav a dějů autor má. Tedy, pokud opravdu existují/existovaly. Je jich tolik, že si neumím představit jejich ověřování a dohledávání. Takže plusy i za protkání knížky tolika fakty. -knížka ve mně probudila touhu se znovu rozletět do Itálie a zkoumat to bohaté umění. Ale... Natáhnout necelý den na 500 stran bylo útrpné, tolik oddalování, uf. Co každých pár stran jsem kroutila hlavou, jestli to už s těmi náhodami autor nepřehání, "tohle nemůže myslet vážně, to má čtenáře za takové primitivy?". Tolikrát přitažené za vlasy, až to bolelo. Že se v několika případech objeví kolemjdoucí, který vysype z rukávu klíčovou informaci? Nebo kolikrát za jediný večer Langdona zachrání poslední pokus před vyčerpáním? Nebo kolik "domnělých" zrádců autor nabízí, až je to ten jediný, který na rozdíl od ostatních postav působí celou dobu čistě? O závěru ani nemluvě, ale to už mi fakt bylo hloupé knihu nedočíst. Konci se nedá ani říct "plný zvratů", byl prostě překombinovaný kotrmelci, nechápu, v jakém rauši musel Dan Brown být, aby tohle vyplodil. Po dočtení jsem váhala, jestli se prostě na té knize neodrazilo to čtvrtstoletí věku. Možná byla mentalita kolem technologií dřív opravdu jinde. Informovanost taky nebyla taková a příběh tedy mohl fungovat... Tím spíš ale nechápu to množství nadšených hodnocení z posledních let.... celý text