Srdcový král
Hanna Krall
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372578/bmid_srdcovy-kral-M1q-372578.jpg
4
65
12
Jednoho dne zatelefonovala reportérce Hanně Krall a řekla jí, že chce, aby o ní napsala román. Z té knihy jednou vznikne film a ji prý bude hrát Elizabeth Taylorová. Myslíte si, že je to vtip? Ani trochu. Izolda Regensbergová měla štěstí – na první pohled by o ní totiž nikdo neřekl, že je Židovka. Díky tomu přežila pod jménem Marie Pawlická ve varšavském ghettu, v žaláři Pawiak, kde zahynulo více než 30 000 lidí, stejně jako při útěku z umschlagplatzu. Vyprávění Hanny Krall o skutečných událostech života Izoldy Regensbergové přináší pozoruhodnou mozaiku okolností, šťastných i nešťastných, až při jeho četbě člověk téměř začne věřit na zázraky. V čase druhé světové války žije Izolda ve Varšavě, ale potom co jejího milovaného manžela odvezou do Mauthausenu, se ho vydá zachránit. Autorka v knížce Srdcový král vypráví o těžké a dobrodružné cestě Izoldy mezí Vídní, Osvětimí, Berlínem – za mužem svého srdce, protože svět bez něj není ničím. Avšak tato neuvěřitelná odysea nekončí ani po válce. Hanna Krall nám podává příběh osobitým stylem, který je pro ni tak charakteristický – bez patosu, bez nadbytečných slov, s důrazem na téměř všední detaily. Protože jak sama reportérka říká: „čím více utrpení, tím méně slov“.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , AbsyntOriginální název:
Król kier znów na wylocie , 2006
více info...
Přidat komentář
Mně podání od Hanny Krall nesedlo vůbec. Příběh, ač byl zajímavý ve mně nezanechal nic, žádný pocit po dočtení, nic mě nenutilo ani o knize a hlavní postavě a jejím životě přemýšlet. U knihy o holocaustu se mi to ještě nikdy nestalo. Příběh je opravdu stroze napsaný, odosobnělý, chvíli mi přišlo, že čtu noviny z válečné doby.
Moje už asi desátá absyntovka, zase trošku jiná, ale rozhodně zajímavá. :) Ten příběh mě zaujal popisem okolností například jsem vůbec netušila, že židé si barvili vlasy a předstírali, že jsou poláci. To mě osobně dosti překvapilo. Celkově se mi kniha líbila tím, jak byla strohá a děj velmi rychle ubíhal. Někdy bylo ale těžké se zorientovat, proto dávám o hvězdičku méně.
Srdcový král je moji první "Absyntovkou" z edice Prokletých reportérů a bylo to zajímavé setkání.
Tato kniha je napsaná hodně specifickým stylem, který se vyznačuje značnou střípkovitostí a záměrnou strohostí, čímž působí i dost odosobněně. Skoro jako by bez emocí a zároveň hodně jednoduše.
Příběh je ale silný hlavně v tom, co neříká přímo - v tom, co je ukryto mezi řádky a co musí čtenář sám hledat a domýšlet si. Což je asi něco, co nebude sedět každému.
Určitě nečekejte strhující román, který bude z čtenářů prvoplánově ždímat emoce - takový Srdcový král určitě není. Jde spíše o hodně komorně a úsporně psaný text, který vyžaduje čtenářovu trpělivost a ochotu číst pomaleji a hledat skryté zprávy a významy. Spoustu věcí totiž skutečně nedostanete naservírovaných přímo na zlatém podnose a je na vás jako na čtenářích, co všechno v knize objevíte.
Samotný příběh je složený z kratičkých kapitolek, hodně střípkovitých, navazujících na sebe tu více, tu trochu méně. Ale dohromady to dává silný příběh jedné ženy, která prožila těžkou periodu v životě, ve snaze dostat milovaného manžela z pekla Osvětimi.
Autorkou je uznávaná polská reportérka, kniha samotná vyšla v edici Prokletých reportérů a i kniha samotná působí způsobem psaní skutečně jako reportáž, s čímž je třeba počítat. Chvíli mi trvalo, než jsem si na styl psaní zvykla - je to zase opět něco trochu jiného, než je třeba řada lidí zvyklá číst, když si čte příběhy lidí, co přežili 2. sv. válku.
Za sebe ale určitě doporučit mohu. 4 hvězdy z 5.
Strhující! Ve své jednoduchosti (až strohosti) je tolik meziřádků... Je možné někoho tolik milovat? Je možné, že konec války nepřináší úlevu? Je možné, že se za to vše nechcete pomstít? ...
Po vsech tech titulech, ktere ted vychazeji, jsem opravdu prijemne prekvapena! Strohost vet pouze podtrhava vaznost problemu, dodava vecem nadech skutecnosti - a o skutecnych vecech zde preci cteme. Zadna bezna romanova idealizace situace. Pravdou je, ze par stran zabere na to zvyknout si na jiny styl, ale text na obalce nas preci informoval, ze se jedna o roman faktu. Za me proste super prace a moc se tesim na dalsi ochutnavku Prokletych reporteru.
Bohužel mi vůbec nesedl styl vyprávění autorky. Bavil mě jen zlomek pasáží. Za mě zatím nejslabší Absyntovka.
Příběh byl silný, z této válečné tématiky originální, Izolda měla neskutečné štěstí, že se jí podařilo přežít a dostat se až ke svému muži.
Kniha se mi ale místy špatně četla, ze začátku byly krátké věty zmatečné a já se často ztrácela. Chvílemi jsem měla (díky právě krátkým větám) pocit lhostejnosti, delší popisy naopak dokázali vyvolat napětí a očekávání, jak se bude příběh odehrávat dál. Zvláštní styl psaní.
Místy strhující popis neuvěřitelné cesty polské hrdinky židovského původu druhou světovou válkou občas připomíná příběh "Stoletého staříka" a tím, bohužel, trochu ztrácí body uvěřitelnosti.
Tuto knihu nelze pokládat za nejlepší absyntovku, ale je to stále silný příběh. Občas mi dělalo problém se zorientovat v ději, místy bylo vyprávění celkem zmatené.
Téma druhé větové války, Židů i Osvětimi najdeme v mnoha knihách, ale musím říct, že tento příběh byl opravdu originální. Ještě jsem se nesetkala s tak silnou hrdinkou, i když "konec" knihy mne trochu zklamal. Oceňuji krátkost i údernost knihy, krátké kapitoly mě bavily, ale musím říct, že jsem se někdy ztrácela ve jménech i ději, jelikož autorka dost přeskakovala. Asi ne úplně nejlepší absyntovka, ale stojí za přečtení.
Štítky knihy
Osvětim (koncentrační tábor) polská literatura manželství záchranná výprava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Srdcový král |
| 1999 |  Stihnout to před Pánem Bohem |
| 1997 | Tanec na cizí veselce |
| 2006 | To ty jsi Daniel |
| 2011 | Důkazy pro... |
Neměla jsem pocit, že čtu prokleté reportéry, ale hodně za vlasy přitaženou beletrii. Ponurý příběh polské Židovky je tak moc plný šťastných náhod, až není moc uvěřitelný. Občas jsem si vzpomněla na Pianistu.
Styl věhlasné autorky je minimalistický, strohý, ale výstižný. Působí trochu jako poznámky v úkolníčku. V doslovu její práci označili za "dokumentární báji", trefné.
Zpočátku jsem se nemohla v té strohosti a množství neobvyklých jmen zorientovat. Vždycky pak přemýšlím, jestli si začátek přečíst znovu.
Hlavní hrdinka, ať už používala jakékoli jméno, napůl působila jako žena s pohnutou historií, napůl jako bezhlavá fanatička. Nicméně přes ty všechny těžkosti čtení mi dala knížka nové myšlenky k tématu lidských vztahů v těžké době.